71. KAPITOLA

Uddhava zvážil situaci a v přítomnosti velkého mudrce Nárady a všech ostatních společníků Pána Krišny promluvil: “Můj milý Pane, ze všeho nejdříve bych chtěl říci, že Tě velký mudrc Nárada požádal, aby ses vypravil do Hastinápuru a potěšil krále Judhišthiru, svého bratrance, který právě provádí rozsáhlé přípravy k vykonání velké oběti zvané Rádžasúja. Myslím proto, že bys tam měl okamžitě jet a pomoci králi v tomto odvážném podniku. Ale ačkoliv by bylo zcela namístě brát pozvání mudrce Nárady jako prvořadé, je zároveň Tvojí povinností, můj Pane, poskytnout ochranu odevzdaným duším. Když celou situaci uvážíme, můžeme oběma záměrům učinit zadost. Nikdo nemůže vykonat oběť Rádžasúju, dokud si nepodrobí panovníky na celém světě. To znamená, že ani král Judhišthira nemůže tuto velkou oběť uspořádat, aniž by zvítězil nad výbojným králem Džarásandhou. Oběť Rádžasúju může provést jen ten, kdo si podrobil všechny světové strany. Abychom tedy dosáhli obojího, musíme nejprve zabít Džarásandhu. Myslím, že když se nám nějakým způsobem podaří nad ním zvítězit, automaticky tím posloužíme všem našim záměrům. Uvěznění králové budou na svobodě a budeme moci s potěšením sledovat, jak se šíří Tvoje transcendentální sláva, neboť vysvobodíš nevinné krále, které Džarásandha zajal.

Král Džarásandha však není obyčejný člověk. Ukázal se jako těžký protivník i pro velké bojovníky, protože jeho tělesná síla se vyrovná síle deseti tisíců slonů. Pokud ho někdo bude schopný přemoci, pak jedině Bhímaséna, protože ten má také sílu deseti tisíců slonů. Nejlepší by bylo, kdyby s ním Bhímaséna bojoval sám. Předešlo by se tím zbytečné smrti mnoha vojáků. Ve skutečnosti bude velice těžké Džarásandhu porazit, postaví-li se na odpor se svými vojenskými oddíly. Můžeme tedy použít taktiku, která je pro danou situaci příhodnější. Víme, že král Džarásandha je velmi nakloněný bráhmanům; je vůči nim skutečně velkorysý a nikdy neodmítne, když ho nějaký bráhmana o něco požádá. Proto myslím, že by se měl Bhímaséna vydat za Džarásandhou v šatech bráhmany, požádat ho o milodar a pak s ním osobně zápasit. A abychom zajistili Bhímasénovo vítězství, mám za to, že bys ho měl doprovázet. Pokud se bude bojovat ve Tvojí přítomnosti, jsem si jistý, že Bhímaséna vyjde z boje vítězně, neboť Tvá přítomnost činí všechno nemožné možným. I Pán Brahmá tvoří tento vesmír a Pán Šiva ho ničí jedině díky Tvému vlivu.

Ve skutečnosti jsi to Ty, kdo tvoří a ničí celý vesmírný projev; Pán Brahmá a Pán Šiva jsou pouze vnějšně viditelné příčiny. Stvoření i zničení ve skutečnosti vykonává neviditelný časový faktor, který je Tvým neosobním zastoupením. Vše je pod vládou času. Když i Tvůj neviditelný časový faktor dokáže prostřednictvím Pána Brahmy a Pána Šivy takové podivuhodné věci, proč by Tvá osobní přítomnost nepomohla Bhímasénovi přemoci Džarásandhu? Můj milý Pane, až bude Džarásandha mrtvý, královny uvězněných panovníků budou opěvovat Tvoji slávu z radosti, že jejich manželé jsou Tvojí milostí na svobodě. Budou stejně šťastné jako gópí, když jsi je vysvobodil z rukou Šankhačúdy. Všichni velcí mudrci, král slonů Gadžéndra, bohyně štěstí Sítá, a dokonce i Tvůj otec a matka vyvázli díky Tvé bezpříčinné milosti z nebezpečí. Zachránil jsi i nás a my za to stále opěvujeme transcendentální slávu Tvých činů.

Myslím, že když nejdříve zabijeme Džarásandhu, vyřeší to mnoho problémů najednou. Co se týče oběti Rádžasúji pořádané v Hastinápuru, ta se bude moci také uskutečnit — ať už v důsledku zbožných činností uvězněných králů, nebo bezbožných činností Džarásandhy.

Můj milý Pane, zdá se, že bude dobře, když se osobně vydáš do Hastinápuru porazit démonské krále, jako je Džarásandha a Šišupála, vysvobodíš ze zajetí zbožné panovníky a také vykonáš velkou oběť Rádžasúju. Vzhledem ke všem těmto okolnostem si myslím, že bys měl okamžitě odjet do Hastinápuru.”

Uddhavovu radu všichni přítomní ocenili; každý si myslel, že Krišnova návštěva Hastinápuru bude všeobecně prospěšná. Jak velký mudrc Nárada, tak starší členové jaduovské dynastie i samotný Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, Uddhavovo stanovisko podpořili. Pán Krišna pak požádal o svolení svého otce Vasudévu a děda Ugrasénu a ihned pověřil své sluhy Dáruku a Džaitru, aby připravili vše na cestu do Hastinápuru. Jakmile bylo vše přichystáno, Pán Krišna se rozloučil především s Pánem Balarámou a jaduovským králem Ugrasénou, a poté, co vypravil své královny i s dětmi a poslal napřed všechna potřebná zavazadla, nasedl na svůj vůz, nesoucí prapor se znakem Garudy.

Než se průvod rozjel, Pán Krišna uspokojil velkého mudrce Náradu obětováním různých předmětů používaných k uctívání. Náradadží chtěl padnout ke Krišnovým lotosovým nohám, ale jelikož Pán hrál úlohu lidské bytosti, vzdal Mu jen úctu v mysli, pojmul Jeho transcendentální podobu do svého srdce a vzdušnou cestou opustil sněmovní palác. Nárada Muni obvykle neputuje po zemském povrchu, ale přemisťuje se vesmírným prostorem. Po Náradově odchodu se Pán Krišna znovu obrátil na posla uvězněných panovníků a řekl mu, že si nemusejí dělat starosti, neboť velice brzy zařídí, aby byl magadhský král Džarásandha zabit. Popřál tedy všem zajatým králům i jejich poslovi vše nejlepší. S tímto ujištěním od Pána Krišny se posel vrátil k uvězněným králům a sdělil jim tu radostnou zprávu, že je Pán brzy navštíví. Všichni králové byli z té zprávy šťastní a toužebně očekávali Pánův příchod.

Kočár Pána Krišny vyjel do Hastinápuru v koloně mnoha dalších vozů, slonů, jezdectva, pěchoty a se vším ostatním, co náleží ke královskému průvodu. Zároveň se rozezvučely polnice, bubny, trubky, lastury a rohy a jejich příznivý hlasitý zvuk se nesl do všech stran. Šestnáct tisíc královen v čele s bohyní štěstí Rukminídéví, Krišnovou ideální manželkou, jelo společně se svými syny hned za Pánem Krišnou. Královny měly na sobě drahocenné šaty a šperky a těla měly potřená santálovou pastou a ověnčená girlandami z vonných květů. Následovaly svého vznešeného chotě, Pána Krišnu, na královských nosítkách vyložených hedvábím, ozdobených vlajkami a olemovaných zlatem. Pěšáci se štíty, meči a oštěpy tvořili jejich tělesnou stráž. Průvod uzavíraly ženy a děti všech ostatních členů doprovodu a za nimi šlo ještě mnoho kurtizán. Mnohá nákladní zvířata jako býci, buvoli, muli a osli nesla stany, lůžkoviny a koberce a ženy z doprovodu seděly v samostatných nosítkách na hřbetech velbloudů. Pestrý průvod, ze kterého se stále ozýval křik, byl zároveň přehlídkou různobarevných vlajek, slunečníků, ovívadel a různých druhů zbraní, oděvů, ozdob, helmic i zbroje. Průvod na slunci zářil a podobal se oceánu s vysokými vlnami a žraloky.

Krišnův průvod se ubíral směrem k Hastinápuru (dnešnímu Novému Dillí) a postupně procházel skrze království Ánarta (provincii Gudžarát), Sauvíra (Surat), velkou rádžasthánskou poušť až ke Kurukšétře. Mezi těmito zeměmi ležela mnohá pohoří, řeky, města, vesnice, pastviny a doly. Všemi těmi místy průvod na své cestě prošel. Pán cestou do Hastinápuru překročil dvě velké řeky, Drišadvatí a Sarasvatí, potom projel provinciemi Paňčála a Matsja, až nakonec dorazil do Hastinápuru neboli Indraprasthy.

Setkání s Nejvyšší Osobností Božství, Krišnou, není všední událost. Když se tedy král Judhišthira dozvěděl, že Pán Krišna přijel do jeho sídelního města Hastinápuru, měl takovou radost, že se mu ve velké extázi zježily chlupy na těle, a okamžitě pospíchal ven z města, aby Pána řádně přivítal. Nařídil, aby hrály různé hudební nástroje a zněly písně, a učení bráhmanové města začali hlasitě recitovat védské hymny. Pán Krišna je známý jako Hrišíkéša, vládce smyslů, a král Judhišthira Mu vyšel v ústrety, aby Ho uvítal stejně, jako se smysly setkají s životním vědomím. Král Judhišthira byl Krišnův starší bratranec. Přirozeně k Pánu cítil silnou náklonnost, a jakmile Ho spatřil, jeho srdce se naplnilo láskou a dojetím. Neviděl Pána už mnoho dní, a proto považoval za veliké štěstí, že Ho má před sebou. S hlubokým citovým pohnutím Pána Krišnu znovu a znovu objímal.

Věčná podoba Pána Krišny je stálým sídlem bohyně štěstí. Jakmile Ho král Judhišthira obejmul, zbavil se veškerého znečištění hmotné existence. Ihned pocítil transcendentální blaženost a ponořil se do oceánu štěstí. Do očí se mu nahrnuly slzy a jeho tělo se chvělo v extázi. Úplně zapomněl, že žije v hmotném světě. Pak Krišnu s úsměvem objal Bhímaséna, druhý z Pánduovských bratrů, který Krišnu považoval za svého bratrance z matčiny strany, a stejně jako bratr upadl do veliké extáze. I Bhímasénu naplnily takové extatické pocity, že na čas zapomněl na hmotný život. Potom Pán Krišna objal tři zbývající Pánduovce—Ardžunu, Nakulu a Sahadévu. Oči všech tří bratrů se zalily slzami a Ardžuna objímal Krišnu znovu a znovu, protože byli důvěrní přátelé. Oba mladší bratři padli poté, co je Pán Krišna objal, k Jeho nohám na projev úcty. Pak se Pán Krišna poklonil přítomným bráhmanům i starším členům kuruovské dynastie, jako byli Bhíšma, Dróna a Dhritaráštra. Bylo tam mnoho králů z různých provincií, jako například Kuru, Sriňdžaja a Kékaja, a se všemi se Pán Krišna náležitě přivítal a projevili si vzájemnou úctu. Profesionální přednašeči, jako sūtové, māgadhové a vandī, doprovázení bráhmany, přednášeli Pánu uctivé modlitby. Umělci a hudebníci, jako Gandharvové, a také královští šašci hráli na bubny panava, lastury, kotle, víny, mridangy a trubky a pro Pánovo potěšení předváděli své taneční umění. Takto vstoupil slavný Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, do velkého města Hastinápuru, které bylo bohaté ve všech ohledech. Když vcházel do města, všichni lidé mluvili o Jeho slávě a velebili Jeho transcendentální jméno, vlastnosti, podobu a tak dále.

Hastinápurské cesty, ulice a uličky byly pokropené voňavou vodou z chobotů omámených slonů. Na různých místech města zdobily domy a ulice barevné girlandy a vlajky. Na důležitých křižovatkách stály zlatem ozdobené brány a po jejich obou stranách byly umístěné zlaté džbány s vodou. Tato skvostná výzdoba doplňovala bohatství města. Obyvatelé, oblečení do nových barevných šatů a ozdobení šperky, květinovými girlandami a navonění, se shromažďovali po celém městě a podíleli se na slavnosti. Všechny domy byly osvětlené stovkami a tisíci lamp umístěných na římsách, zdech, sloupech, podstavcích i trámech spočívajících na hlavicích sloupů; při pohledu z dálky připomínaly jejich paprsky slavnost Dípávalí (pořádanou na oslavu Nového roku hinduistického kalendáře). V domech doutnaly vonné tyčinky a jejich dým vycházel okny ven a vytvářel příjemnou atmosféru. Nad všemi domy vlály vlajky a na střechách zářily zlaté džbány.

Pán Krišna tedy vstoupil do města Pánduovců, vychutnával krásnou atmosféru a zvolna postupoval dále. Když mladé dívky v domech slyšely, že Pán Krišna — jediný, koho stojí za to vidět — prochází ulicemi, velice si přály tuto slavnou osobnost spatřit. Tolik za Ním pospíchaly, že se jim rozpustily vlasy a jejich pevně utažená sárí se povolila. Zanechaly domácích prací a ty, které ležely v posteli se svými manželi, je ihned opustily a vyběhly přímo na ulici, aby mohly spatřit Pána Krišnu. Průvod slonů, koní, vozů a pěších vojáků byl početný, a tak některé dívky, které nemohly v davu dobře vidět, vyšly na střechy domů. Uspokojené pohledem na Pána Šrí Krišnu s Jeho tisíci královen shazovaly na průvod květy, v duchu Pána Krišnu objímaly a srdečně Ho vítaly. Když Ho viděly uprostřed Jeho mnoha královen, jako úplněk obklopený spoustou hvězd, začaly spolu hovořit.

Jedna dívka řekla druhé: “Má milá přítelkyně, jen stěží můžeme odhadnout, jaké zbožné činnosti musely tyto královny vykonat, že se teď mohou bez přestání radovat z Krišnových úsměvů a milujících pohledů.” Zatímco Pán Krišna kráčel ulicemi, každou chvíli před Něho předstoupili někteří z občanů, bohatí, úctyhodní a prostí hříšných činností, aby Mu předali různé příznivé dary na uvítanou ve městě. Takto Ho uctívali jako pokorní služebníci.

Jakmile Pán Krišna vstoupil do paláce, všechny ženy tam k Němu pocítily silnou náklonnost, jen co Ho zahlédly. Ihned Ho vítaly s rozzářenýma očima, které vyjadřovaly jejich lásku k Němu, a Pán Krišna se usmíval a přijímal jejich city a uvítání. Když královna Kuntí, matka Pánduovců, uviděla svého synovce Pána Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, zaplavila ji láska a náklonnost. Okamžitě vstala ze svého lůžka, společně se svou snachou Draupadí Mu vyšla vstříc a s mateřskou láskou Ho objala. Když Mahárádž Judhišthira uvedl Krišnu do paláce, byl radostí tak zmatený, že prakticky zapomněl, co má v danou chvíli dělat, aby Ho náležitě přivítal a uctil. Pán Krišna s potěšením prokazoval úctu královně Kuntí i ostatním starším ženám v paláci. Jeho mladší sestra Subhadrá tam také stála s Draupadí a obě se s úctou klaněly Pánovým lotosovým nohám. Na pokyn své tchyně přinesla Draupadí oděvy, ozdoby a girlandy, a tím vším společně uvítaly královny Rukminí, Satjabhámu, Bhadru, Džámbavatí, Kálindí, Mitravindu, Lakšmanu a oddanou Satju. Tyto hlavní královny Pána Krišny byly přivítány jako první a potom se dostalo náležitého přijetí i ostatním královnám. Král Judhišthira se postaral, aby si Krišna mohl odpočinout, a dohlédl na pohodlné ubytování všech, kteří přijeli s Ním — Jeho královen, vojáků, ministrů i tajemníků. Zařídil, aby po celou dobu jejich pobytu jako hosté Pánduovců zažili každý den přijetí na nový způsob.

Právě během této doby Pán Šrí Krišna s Ardžunovou pomocí umožnil bohu ohně Agnimu, aby pozřel ke své spokojenosti les Khándava. V průběhu lesního požáru zachránil Krišna démona Majásuru, který se tam skrýval. Zachráněný Majásura se cítil Pánduovcům a Pánu Krišnovi zavázán a vystavěl jim v Hastinápuru jedinečný sněmovní palác. Pro potěšení krále Judhišthiry zůstal Pán Krišna v Hastinápuru několik měsíců. Během svého pobytu se rád toulal na různá místa. Často si vyjížděl s Ardžunou na vozech a mnoho bojovníků a vojáků jezdilo s nimi.