74. KAPITOLA

Když král Judhišthira vyslechl podrobnosti Džarásandhova příběhu, měl velkou radost a promluvil následovně: “Můj drahý Krišno, ó věčná podobo blaženosti a poznání, všichni vznešení vládci hmotného světa, včetně Pána Brahmy, Pána Šivy a krále Indry, stále dychtí obdržet od Tebe pokyny a vykonávat je, a kdykoliv mají to štěstí, že nějaké dostanou, okamžitě je přijmou a nosí je na svých hlavách. Ó Krišno, jsi neomezený, a přestože my se někdy považujeme za krále a vládce světa a jsme pyšní na své nicotné postavení, v srdci jsme velice ubozí. Ve skutečnosti jsme hodni Tvého trestu, ale Ty místo abys nás potrestal, tak kupodivu laskavě a milostivě přijímáš naše nařízení a náležitě je vykonáváš. Všichni se velice divíme, že můžeš hrát úlohu obyčejné lidské bytosti, ale chápeme, že tyto činnosti vykonáváš jako divadelní herec. Tvé skutečné postavení je vždy vznešené, stejně jako postavení slunce, které si udržuje stále stejnou teplotu, když vychází i když zapadá. My cítíme při východu a západu v teplotách slunce rozdíl, jeho teplota se však nikdy nemění. Ty jsi stále transcendentálně vyrovnaný a žádné hmotné podmínky Tě ani nepotěší, ani nerozruší. Jsi Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, a neexistuje pro Tebe nějaká relativita. Můj drahý Mádhavo, Tebe nikdo nikdy neporazí. Hmotné rozlišování — ,To jsem já,` ,To jsi ty,` ,To je moje,` ,To je tvoje,` — u Tebe očividně chybí. Toto falešné rozlišování lze vidět v životech každého, dokonce i zvířat, ale čistí oddaní jsou ho prostí. Jelikož tak nerozlišují ani Tvoji oddaní, není možné, abys to dělal Ty.”

Poté, co takto Krišnu uspokojil, začal král Judhišthira připravovat vykonání oběti Rádžasúji. Přizval k účasti všechny kvalifikované bráhmany a mudrce a pověřil je různými úkoly jako kněze mající na starosti obětiště. Pozval ty nejzkušenější bráhmany a mudrce, kteří se jmenovali Krišna-dvaipájana Vjásadéva, Bharadvádž, Sumantu, Gautama, Asita, Vasištha, Čjavana, Kanva, Maitréja, Kavaša, Trita, Višvámitra, Vámadéva, Sumati, Džaimini, Kratu, Paila, Parášara, Garga, Vaišampájana, Atharvá, Kašjapa, Dhaumja, Parašuráma, Šukráčárja, Ásuri, Vítihótra, Madhuččhandá, Víraséna a Akritavrana. Vedle těchto bráhmanů a mudrců pozval starší ctihodné osobnosti jako byli Drónáčárju, Bhíšmu (děda Kuruovců), Kripáčárju a Dhritaráštru. Pozval také všechny Dhritaráštrovy syny v čele s Durjódhanou a velkého oddaného Viduru. Králové z různých částí světa byli společně se svými ministry a tajemníky také pozváni, aby zhlédli velkou oběť, kterou král Judhišthira pořádal, a obřad rovněž navštívili občané z řad učených bráhmanů, rytířských kšatrijů, bohatých vaišjů i věrných šúdrů.

Bráhmanští kněží a mudrci starající se o obětní obřad vytvořili jako obvykle zlatým pluhem obětiště a podle pravidel védských rituálů zasvětili krále Judhišthiru jako vykonavatele velké oběti. Když před mnoha lety Varuna prováděl podobnou oběť, byly všechny obětní předměty ze zlata. Při oběti Rádžasúji krále Judhišthiry bylo veškeré náčiní také zlaté.

Na pozvání krále Judhišthiry se k účasti na velké oběti dostavili všichni vznešení polobozi jako Pán Brahmá, Pán Šiva a nebeský král Indra se svými společníky a také vládnoucí božstva vyšších planetárních soustav — Gandharvalóky, Siddhalóky, Džanalóky, Tapolóky, Nágalóky, Jakšalóky, Rákšasalóky, Pakšilóky a Čáranalóky — i slavní králové a jejich královny. Všichni shromáždění ctihodní mudrci, králové a polobozi se jednomyslně shodli na tom, že král Judhišthira je zcela způsobilý vzít na sebe zodpovědnost za vykonání oběti Rádžasúji, a nebylo nikoho, kdo by s tím nesouhlasil. Všichni dobře znali postavení krále Judhišthiry; nic pro něho nebylo mimořádné uskutečnit, jelikož byl velkým oddaným Pána Krišny. Učení bráhmanové a kněží dohlédli na to, aby oběť Mahárádže Judhišthiry byla vykonána přesně stejným způsobem, jako ji v pradávných dobách prováděl polobůh Varuna. Kdykoliv se koná oběť, všem účastníkům se podle védského systému podává šťáva z rostliny sóma, která je nápojem s oživujícími účinky. Toho dne, kdy se získávala šťáva sóma, král Judhišthira uctivě přivítal zvláštního kněze, který měl upozorňovat na všechny chyby v dodržování ustálených pravidel oběti. Védské mantry se musí přesně vyslovovat a recitovat se správným přízvukem; jakmile kněz pronášející mantry udělá nějakou chybu, dohlížející kněz okamžitě celý postup opraví, a díky tomu jsou obřady prováděny dokonale — jinak by oběť nemohla přinést kýžený výsledek. Ve věku Kali nejsou takoví učení bráhmanové či kněží k dispozici, a proto jsou všechny tyto oběti zakázané. Jediná oběť, kterou śāstry doporučují, je zpívání Hare Krišna mantry.

Další důležitou procedurou je ze všeho nejdříve uctít nejvznešenějšího člena shromáždění, který se oběti zúčastní. Jakmile byly přípravy na Judhišthirovu oběť dokončeny, začalo se uvažovat o tom, kdo by měl být na oběti uctěn jako první. Tento obřad se nazývá Agra-púdžá. Agra znamená “první” a pūjā znamená “uctívání”. Agra-púdžá se podobá volbě prezidenta. Všichni členové obětního shromáždění byli velice vznešení. Někteří navrhovali jako dokonalého kandidáta pro přijetí Agra-púdži jednoho, a jiní navrhovali někoho jiného.

Když otázka zůstávala nerozhodnutá, Sahadéva promluvil ve prospěch Pána Krišny. Řekl: “Pán Krišna, nejlepší z členů jaduovské dynastie a ochránce svých oddaných, je nejvznešenější osobností na tomto shromáždění. Proto myslím, že by Mu bez jakýchkoliv námitek měla být prokázána čest prvního uctívání. I když jsou zde polobozi jako Pán Brahmá, Pán Šiva, Indra a mnoho jiných vznešených osobností, nikdo se nemůže Krišnovi rovnat nebo Ho překonat z hlediska času, prostoru, bohatství, síly, slávy, moudrosti, odříkání nebo čehokoliv jiného. Cokoliv je považováno za známku majestátu, existuje v Krišnovi v plné míře. Stejně jako je individuální duše základním principem růstu hmotného těla, Krišna je Nadduší celého vesmírného projevu. Všechny védské obřady, jako provádění obětí, obětování ohni, recitování védských hymnů a praktikování mystické jógy, mají vést k realizaci Krišny. Ať už člověk následuje cestu plodonosných činností, nebo cestu filosofické spekulace, konečným cílem je Krišna; všechny pravé metody seberealizace jsou určeny k poznání Krišny. Dámy a pánové, je zbytečné mluvit o Krišnovi, neboť vy všichni jako vznešené osobnosti znáte Nejvyšší Brahman, Pána Krišnu, pro něhož neexistují hmotné rozdíly mezi tělem a duší, mezi energií a zdrojem energie nebo mezi jednou a druhou částí těla. Jelikož je každý nedílnou částí Krišny, neexistují kvalitativní rozdíly mezi Krišnou a všemi živými bytostmi. Vše je emanací Krišnových energií, hmotné a duchovní. Krišnovy energie jsou jako teplo a světlo ohně; není rozdíl mezi kvalitou tepla a světla a ohně samotného.

Krišna může také dělat to, co chce, kteroukoliv částí svého těla. My můžeme vykonávat určité činnosti jen za pomoci určité části těla, ale On může dělat cokoliv kteroukoliv částí. A jelikož Jeho transcendentální tělo je plné poznání, blaženosti a věčnosti, nepodléhá šesti druhům hmotných změn: zrození, trvání, růstu, množení se, chřadnutí a zániku. K ničemu není nucen žádnou vnější energií, je nejvyšší příčinou stvoření, udržování a zničení všeho, co existuje. Pouze Krišnovou milostí se lidé zabývají náboženstvím, zlepšováním ekonomických poměrů, uspokojováním smyslů a nakonec snahou vysvobodit se z hmotných pout. Na těchto čtyřech principech pokroku v životě lze pracovat jedině milostí Krišny. Proto bychom Jemu měli nabídnout první uctívání v této velké oběti, a nikdo by proti tomu neměl nic namítat. Tak jako se zalitím kořene stromu automaticky dodá voda větvím, ratolestem, listům i květům a nakrmením žaludku se dostane výživy všem částem těla, poskytnutím prvního uctívání Krišnovi uspokojíme všechny na tomto setkání, včetně velkých polobohů. Chce-li někdo dávat milodary, je pro něho dobré, když je dává jedině Krišnovi, který je Nadduší každého, bez ohledu na dané tělo či individuální osobnost. Krišna je přítomný jako Nadduše v každé živé bytosti, a pokud Ho dokážeme uspokojit, bude každá živá bytost automaticky spokojená.”

Sahadéva měl to štěstí, že znal Krišnovu slávu, a poté, co ji stručně popsal, zmlkl. Všichni přítomní na velkém obětním shromáždění začali po jeho řeči tleskat a opakovaně jeho slova potvrzovali: “Vše, co jsi řekl, je zcela správné. Vše, co jsi řekl, je zcela správné.” Jakmile král Judhišthira slyšel souhlas všech přítomných, zvláště bráhmanů a učených mudrců, uctil Pána Krišnu podle usměrňujících zásad daných ve Védách. Ze všeho nejdříve společně se svými bratry, manželkami, dětmi, jinými příbuznými a ministry omyl lotosové nohy Pána Krišny a vodou pokropil jejich hlavy. Potom přinesl Pánu Krišnovi různé druhy žlutých hedvábných oděvů a daroval Mu spoustu drahokamů a šperků pro Jeho použití.

Z uctívání Krišny, jediného objektu své lásky, cítil král Judhišthira takovou extázi, že mu z očí tekly slzy, a přestože chtěl, nemohl Pána zřetelně vidět. Když takto Pán Krišna přijímal uctívání krále Judhišthiry, všichni členové shromáždění povstali se sepjatýma rukama a volali: “Jaya! Jaya! Namaḥ! Namaḥ!” Všichni společně složili Krišnovi uctivé poklony a z nebe padaly spršky květů.

Na tomto setkání byl přítomný také král Šišupála. Byl z mnoha důvodů Krišnův zapřisáhlý nepřítel; zvláště proto, že Krišna ukradl Rukminí ze svatebního obřadu, který Šišupála chystal. Nemohl proto snést, že je Krišna takto uctíván a že jsou oslavovány Jeho vlastnosti. Místo aby byl šťastný, že slyší o Pánově slávě, velice se rozhněval. Když každý vzdával Krišnovi úctu povstáním, Šišupála zůstal sedět, ale jak v něm rostl hněv, že všichni uctívají Krišnu, náhle vyskočil, zvedl ruku a promluvil rázně a nebojácně proti Pánu Krišnovi, tak, aby ho Pán zřetelně slyšel.

“Dámy a pánové, nyní dokáži ocenit tvrzení Véd, že čas je svrchovaným vládcem všeho. Přes veškeré snahy namířené proti němu čas vykoná svůj plán, aniž by mu v tom cokoliv mohlo zabránit. Člověk například může usilovat ze všech sil, aby zůstal naživu, ale jakmile nadejde čas jeho smrti, nikdo ji nezastaví. Tady vidím, že i když je ve shromáždění mnoho zkušených osobností, vliv času je tak silný, že všechny zmátl výrok nějakého chlapce, který hloupě promluvil o Krišnovi. Je zde mnoho učených mudrců a stařešinů, ale přesto přijali prohlášení hloupého hocha. To znamená, že vlivem času může být ošálená i inteligence tak ctěných osob, jaké jsou na tomto setkání. Plně souhlasím, že úctyhodné osobnosti zde přítomné jsou způsobilé vybrat toho, kdo smí být uctíván jako první, ale nemohu souhlasit s proslovem nějakého chlapce, jako je Sahadéva, který tak uznale mluvil o Krišnovi a doporučil, že Krišna si při oběti zaslouží první uctívání. Vidím, že na tomto setkání je mnoho osobností, které podstoupily náročnou askezi, jsou velmi učené a dodržují mnoho přísných slibů. Svým poznáním a vedením mohou osvobodit mnoho osob zakoušejících útrapy hmotného bytí. Jsou zde velcí rišiové, jejichž poznání nemá mezí, jakož i mnoho seberealizovaných osob a bráhmanů, a proto si myslím, že kdokoliv z nich by mohl být vybrán pro první uctívání, neboť by je měli uctívat i velcí polobozi, králové a vladaři. Nechápu, jak jste mohli vybrat tohoto pasáčka krav, Krišnu, a všechny tak vznešené osobnosti zanedbat. Podle mě není Krišna o nic lepší než vrána — jak by mohl být způsobilý přijmout první uctívání při této velké oběti?

Nemůžeme dokonce ani určit, ke které kastě Krišna patří nebo jaké jsou Jeho předepsané povinnosti.” Krišna ve skutečnosti nepatří do žádné kasty, ani nemá žádné předepsané povinnosti, které by musel vykonávat. Ve Védách je řečeno, že Nejvyšší Pán nemusí nic dělat jako svoji předepsanou povinnost. Vše, co má být z Jeho strany vykonáno, zastanou Jeho různé energie.

Šišupála pokračoval: “Krišna nenáleží k urozenému rodu. Je tak nezávislý, že nikdo nezná Jeho zásady náboženského života. Vypadá to, jako by se všem náboženským zásadám vymykal. Stále jedná nezávisle a nedbá na příkazy a usměrňující zásady Véd. Proto nemá žádné dobré vlastnosti.” Šišupála Krišnu nepřímo chválil, když říkal, že se na Něho nevztahují příkazy Véd. To je pravda, protože Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. To, že nemá “žádné dobré vlastnosti” (guṇaiḥ hīnaḥ), znamená, že nemá žádné hmotné vlastnosti, a jelikož je Nejvyšší Osobnost Božství, jedná nezávisle a nedbá na společenské či náboženské zvyklosti.

Šišupála pokračoval: “Jak by za těchto okolností mohl být způsobilý pro přijetí prvního uctívání v oběti? Krišna je tak hloupý, že opustil Mathuru, kterou obývají velice vznešení následovníci védské kultury, a uchýlil se do oceánu, kde o Védách nepadne ani slovo. Místo aby žil otevřeně, postavil pevnost uprostřed vod a žije na místě, kde se nediskutuje védské poznání. A kdykoliv z pevnosti vyjde, jen sužuje občany jako bandita, zloděj a darebák.”

Šišupála zešílel z toho, že byl Krišna zvolen za nejvyšší osobnost shromáždění, které patřilo první uctívání, a mluvil tak bezohledně, že to vypadalo, jako by přišel o veškeré své štěstí. Ve svém neštěstí nadále urážel Krišnu a Pán Krišna ho bez námitek trpělivě poslouchal. Jako se lev nestará o vytí smečky šakalů, Pán Krišna se nenechal vyprovokovat a mlčel. Neodpověděl ani na jediné Šišupálovo obvinění, zato všichni členové shromáždění (s výjimkou několika, kteří se Šišupálou souhlasili) byli velice rozrušení, protože to je povinností každého slušného člověka — netolerovat pomlouvání Boha nebo Jeho oddaného. Ti, kteří si mysleli, že nemohou proti Šišupálovi náležitě zasáhnout, si rukama zacpali uši a na protest opustili shromáždění, aby neslyšeli další urážky. Při odchodu ze setkání odsuzovali Šišupálovo jednání. Tak zní védský příkaz — že kdekoliv se pomlouvá Nejvyšší Osobnost Božství, člověk má to místo okamžitě opustit. Pokud tak neučiní, připraví se o výsledky svých zbožných činností a poklesne do nižších životních podmínek.

Všichni přítomní králové náležící do kuruovské dynastie a dynastií Matsjů, Kékajů a Sriňdžajů se velice rozzlobili a okamžitě se chopili svých mečů a štítů, aby Šišupálu zabili, ale ten byl tak pošetilý, že ho ani trochu neznepokojilo, když byli všichni přítomní králové připravení ho zabít. Šišupálu nenapadlo se zamyslet nad klady a zápory svojí hloupé řeči, a přestože viděl, že se ho všichni králové chystají zabít, tak místo aby se zarazil, vzal svůj meč a štít a bojovně se proti nim postavil. Když Pán Krišna viděl, že se na místě konání příznivé Rádžasúja-jagji schyluje k boji, osobně krále uklidnil. Ze své bezpříčinné milosti se rozhodl Šišupálu zabít sám. Jakmile Šišupála začal urážet krále, kteří se ho chystali napadnout, Pán Krišna vzal svůj disk, ostrý jako břitva, a okamžitě oddělil Šišupálovi hlavu od těla.

Když byl Šišupála takto zabit, z davu se ozval burácivý křik. Těch několik králů, kteří Šišupálu podporovali, využilo příležitosti a ze strachu o život rychle opustilo shromáždění. Šišupálova požehnaná duše pak přede všemi ihned splynula s tělem Pána Krišny, jako když rozpálený meteor vletí do zemského povrchu. Splynutí Šišupálovy duše s Krišnovým transcendentálním tělem nám připomíná příběh o Džajovi a Vidžajovi, kteří poklesli do hmotného světa z vaikunthských planet kvůli prokletí od čtyř Kumárů. Jejich návrat do duchovního světa byl zařízen tak, že tři životy po sobě měli Džaja a Vidžaja jednat jako úhlavní nepřátelé Pána a na konci těchto životů se měli vrátit na Vaikunthalóku, aby Pánu sloužili jako Jeho společníci.

I když Šišupála jednal jako Krišnův nepřítel, byl si neustále vědom Krišny. Byl vždy pohroužený do myšlenek na Krišnu, a tak nejprve získal osvobození sāyujya-mukti, splynutí s existencí Nejvyššího, a nakonec byl znovu dosazen do svého původního postavení osobního služebníka. Bhagavad-gītā potvrzuje tuto skutečnost, že je-li někdo v době smrti pohroužený do myšlenek na Nejvyššího Pána, pak ihned po opuštění hmotného těla vstoupí do Božího království.

Po osvobození Šišupály se král Judhišthira odměnil všem účastníkům obětního shromáždění. Náležitě obdaroval kněží a učené mudrce za jejich podíl na vykonání oběti a po dokončení všech těchto rutinních činností se vykoupal. Koupel na konci oběti je také dána předepsanými pravidly a nazývá se avabhṛtha.

Takto Pán Krišna umožnil provedení Rádžasúja-jagji, kterou uspořádal král Judhišthira. Na žádost svých bratranců a příbuzných pak zůstal v Hastinápuru ještě několik měsíců. Ačkoliv král Judhišthira a jeho bratři nechtěli, aby Hastinápur opustil, Krišna si vyžádal od krále svolení k návratu do Dváraky, a společně se svými královnami a ministry odjel zpátky domů.

Příběh o poklesnutí Džaji a Vidžaji z vaikunthských planet do hmotného světa je popsaný v sedmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Zabití Šišupály má s tímto vyprávěním přímou spojitost, ale nejdůležitějším pokynem, který z této události dostáváme, je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je absolutní a může osvobodit kohokoliv, ať už daná osoba jedná jako Jeho nepřítel, či jako přítel. Je tedy omyl si myslet, že Pán jedná s někým v přátelském vztahu a s někým jiným v nepřátelském. Jeho nepřátelství i přátelství jsou vždy na absolutní úrovni. Neexistuje zde žádné hmotné rozlišování.

Poté, co se král Judhišthira na závěr oběti vykoupal, stál uprostřed učených mudrců a bráhmanů a připomínal krále nebes; vypadal velice krásně. Bohatě odměnil všechny polobohy, kteří se oběti zúčastnili, a ti spokojeně odešli. Při odchodu chválili královy činnosti a oslavovali Pána Krišnu.

Když Šukadéva Gósvámí vyprávěl o tom, jak Krišna zabil Šišupálu a jak Mahárádž Judhišthira úspěšně vykonal Rádžasúja-jagju, zmínil se také, že po úspěšném dokončení jagji byl jen jeden člověk nešťastný: Durjódhana. Následkem svého hříšného života měl Durjódhana velice závistivou povahu. Zjevil se v kuruovské dynastii jako zosobněná chronická nemoc, aby zničil celý rod.

Šukadéva Gósvámí ujistil Mahárádže Paríkšita, že zábavy Pána Krišny — zabití Šišupály a Džarásandhy a vysvobození uvězněných králů — jsou transcendentální a každý, kdo těmto vyprávěním naslouchá od autorizovaných osob, se ihned zbaví všech následků hříšných činností svého života.