80. KAPITOLA

Král Paríkšit poslouchal vyprávění Šukadévy Gósvámího o Krišnových a Balarámových zábavách. Naslouchání o všech těchto zábavách přináší transcendentální radost a Mahárádž Paríkšit oslovil Šukadévu Gósvámího následovně: “Můj drahý pane, Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, uděluje osvobození i lásku k Bohu současně. Každý, kdo se stane Jeho oddaným, získá automaticky osvobození, aniž by na to musel vynakládat zvláštní úsilí. Jelikož Pán je neomezený, Jeho zábavy a činnosti v rámci tvoření, udržování a ničení celého vesmírného projevu jsou také neomezené. Přeji si proto naslouchat o Jeho dalších zábavách, o kterých jsi zatím ještě nemluvil. Můj milý pane, podmíněné duše v hmotném světě jsou znechucené hledáním štěstí v uspokojování smyslů. Touhy po hmotném požitku stále bodají srdce podmíněných duší. Já však na vlastní kůži zažívám, jak mohou transcendentální popisy zábav Pána Krišny osvobozovat od nepříznivého vlivu hmotných činností konaných pro smyslový požitek. Myslím, že tuto metodu opakovaného naslouchání o Pánových zábavách nemůže odmítnout žádný inteligentní člověk; pouhé naslouchání stačí k tomu, aby zůstával neustále pohroužený v transcendentální blaženosti. Hmotné uspokojování smyslů ho pak nebude přitahovat.”

V tomto prohlášení použil Mahárádž Paríkšit dvě významná slova: viṣaṇṇa a viśeṣa-jña. Viṣaṇṇa znamená “mrzutý”. Materialisté vynalézají mnoho způsobů a prostředků, jak dosáhnout úplné spokojenosti, ale ve skutečnosti zůstávají mrzutí. Někdo může namítnout, že i transcendentalisté jsou někdy mrzutí. Paríkšit Mahárádž však použil slovo viśeṣa-jña. Existují dva druhy transcendentalistů: impersonalisté a personalisté. Viśeṣa-jña poukazuje na stoupence osobní filosofie, které zajímá transcendentální rozmanitost. Oddaní jsou šťastní, když slyší popisy osobních činností Nejvyššího Pána, zatímco impersonalisté, které více přitahuje neosobní rys Pána, jsou Jeho osobními činnostmi přitahováni jen povrchně. Kvůli tomu nemohou, ani když přijdou do styku s Pánovými zábavami, plně poznat prospěch, který je možné získat, a proto jsou mrzutí stejně jako materialisté při provádění svých plodonosných činností.

Král Paríkšit pokračoval: “Schopnost mluvit se dokonale využívá jedině při popisování transcendentálních vlastností Pána. Schopnost pracovat svýma rukama může být úspěšná jedině tehdy, když jimi člověk dělá něco ve službě Pánu. Podobně mysl může být klidná jedině tehdy, když člověk myslí na Krišnu a je si plně vědom Krišny. To neznamená, že musí mít velké mentální schopnosti; stačí jen vědět, že Krišna neboli Absolutní Pravda prostřednictvím svého lokalizovaného aspektu, Paramátmy, prostupuje vším. Pokud je někdo jednoduše schopný myslet na to, že Krišna je jako Paramátmá přítomný všude, dokonce i v atomu, pak může dovést činnosti své mysli — myšlení, cítění a chtění — k dokonalosti. Dokonalý oddaný nevidí hmotný svět tak, jak se jeví hmotným očím, neboť všude vidí přítomnost svého uctívaného Pána v Jeho aspektu Paramátmy.”

Mahárádž Paríkšit dále řekl, že funkce uší může být přivedena k dokonalosti prostým nasloucháním o transcendentálních činnostech Pána a hlavu lze plně využít, když se klaní před Pánem a Jeho představitelem. Skutečností je, že Pán je zastoupen v srdci každého, a proto vysoce pokročilý oddaný vzdává úctu každé živé bytosti, neboť její tělo je pro něho chrámem Pána. Všichni lidé se však nemohou dostat na tuto úroveň okamžitě, neboť to je úroveň prvotřídního oddaného. Oddaný druhé třídy může za Krišnovy představitele považovat vaišnavy neboli oddané Pána a oddaný, který je teprve na začátku, začátečník neboli oddaný třetí třídy, může sklánět hlavu před Božstvem v chrámu a před duchovním učitelem, který je přímým projevem Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak v začátečním stádiu, tak v prostředním i dokonalém, plně rozvinutém stádiu lze tedy dokonale využít funkci hlavy poklonami před Pánem či Jeho představitelem. Podobně funkci očí lze dovést k dokonalosti díváním se na Pána a Jeho představitele. Takto může každý využívat různých částí svého těla na nejvyšší úrovni dokonalosti jednoduše tím, že je zaměstná ve službě Pánu nebo Jeho představiteli. Není-li člověk schopný dělat nic víc, může se jen klanět Pánu a Jeho představiteli a pít caraṇāmṛtu, vodu, která omývala lotosové nohy Pána či Jeho oddaného.

Když Šukadéva Gósvámí slyšel, jak Mahárádž Paríkšit mluví, královo pokročilé pochopení vaišnavské filosofie ho uvedlo do extáze oddanosti. Šukadéva Gósvámí již vyprávěl o Pánových činnostech, a když ho Mahárádž Paríkšit požádal, aby o nich hovořil dále, pokračoval v přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu s velkým potěšením.

Pán Krišna měl jednoho pěkného bráhmanského přítele. Jako dokonalý bráhmana byl velice pokročilý v transcendentálním poznání, a díky tomu nebyl ani trochu připoutaný k hmotnému požitku. Byl proto velice klidný a nabyl naprosté vlády nad svými smysly. To znamená, že tento bráhmana byl dokonalý oddaný, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně poznání. V Bhagavad-gītě je řečeno, že člověk, který dosáhl dokonalosti poznání, se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinými slovy — každý, kdo odevzdal svůj život službě Nejvyšší Osobnosti Božství, dospěl k dokonalému poznání. Výsledkem dokonalého poznání je, že se člověk odpoutá od materialistického způsobu života. Být odpoutaný znamená zcela ovládat své smysly, které jsou vždy přitahované k hmotnému požitku. Smysly oddaného se očistí, a na této úrovni se zaměstnají službou Pánu. To je úplná podoba oddané služby.

I když byl bráhmanský přítel Pána Krišny hospodář, nedbal na hromadění majetku, aby mohl žít v pohodlí; spokojil se s tím, co k němu přicházelo automaticky podle jeho osudu. To je známka dokonalého poznání. Člověk s dokonalým poznáním ví, že nikdo nemůže mít více štěstí, než kolik je mu dáno osudem. V hmotném světě je každému předurčeno zakoušet určité množství utrpení a těšit se z určitého množství štěstí. Kolik toho štěstí a utrpení bude, je každé živé bytosti předem dáno. Nikdo nemůže zvětšit nebo zmenšit štěstí materialistického způsobu života. Bráhmana se proto nesnažil získat více hmotného štěstí; místo toho využíval svůj čas pro rozvoj vědomí Krišny. Navenek vypadal velice chudý, protože neměl žádné honosné šaty a nemohl je opatřit ani své ženě. Jelikož nebyli po hmotné stránce příliš bohatí, neměli ani dostatek jídla, a proto byli oba velice hubení. Ženě nešlo o to, aby měla pohodlí pro sebe, ale dělala si starosti o svého manžela, který byl tak zbožným bráhmanou. Kvůli chatrnému zdraví se celá třásla, a přestože nerada manželovi něco nařizovala, promluvila následovně.

“Můj milý pane, vím, že Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, je tvůj osobní přítel. Jsi také Jeho oddaný a On je vždy připravený svým oddaným pomáhat. Dokonce i když si myslíš, že Pánu neprokazuješ žádnou oddanou službu, jsi Mu odevzdaný a Pán je ochránce odevzdaných duší. Navíc vím, že Pán Krišna ideálně ztělesňuje védskou kulturu. Vždy přeje bráhmanské kultuře a je velice laskavý ke kvalifikovaným bráhmanům. Jsi nejšťastnější člověk, protože Nejvyšší Osobnost Božství je tvým přítelem. Pán Krišna je jediným útočištěm pro osoby, jako jsi ty, protože ses Mu úplně odevzdal. Jsi zbožný, učený a zcela ovládáš své smysly. Pán Krišna je tedy tvé jediné útočiště. Proto tě prosím, jdi za Ním. Jsem si jistá, že okamžitě pochopí, v jaké žiješ chudobě. Jsi hospodář, a bez peněz máš proto nouzi. Jakmile však On pozná, v jakém jsi postavení, jistě ti dá dostatek bohatství, abys byl zajištěný. Pán Krišna je nyní králem dynastií Bhódžů, Vrišniovců a Andhaků a slyšela jsem, že nikdy neopouští své hlavní město Dváraku. Žije tam a za žádnými povinnostmi nikam nevyjíždí. Je tak laskavý a štědrý, že komukoliv, kdo se Mu odevzdá, dá okamžitě všechno, dokonce i Sám Sebe. Jelikož je připravený dát oddanému Sebe Samotného, není nic podivuhodného na tom, když dá nějaké hmotné bohatství. Ovšemže neposkytne mnoho hmotného bohatství oddanému, který není příliš stálý, ale myslím, že v tvém případě dobře ví, jak jsi stálý v oddané službě. Nebude se proto zdráhat poskytnout ti nějakou hmotnou výpomoc, abys měl základní věci, které potřebuješ k životu.”

Takto bráhmanova žena znovu a znovu naléhala, velice pokorně a skromně, aby šel za Pánem Krišnou. Bráhmana si myslel, že není potřeba žádat Pána Šrí Krišnu o nějaké hmotné věci, ale žena ho svými opakovanými prosbami přemluvila. Kromě toho uvažoval: “Když tam půjdu, budu mít možnost vidět Pána osobně. To bude jedinečná příležitost, i když Ho o žádný hmotný majetek nepožádám.” Jakmile byl rozhodnutý za Krišnou jít, zeptal se své ženy, zda má něco v domě, co by mohl Krišnovi věnovat, protože musí mít pro svého přítele nějaký dárek. Manželka ihned sehnala od přátelských sousedek čtyři hrstě rýžových vloček, svázala je do uzlíčku a dala je svému manželovi jako dárek pro Krišnu. Bráhmana už na nic nečekal, vzal dárek s sebou a vydal se do Dváraky navštívit svého Pána. Byl pohroužený v myšlenkách na to, jak bude moci spatřit Pána Krišnu. V srdci nemyslel na nic jiného než na Krišnu.

Dostat se do paláců králů jaduovské dynastie bylo samozřejmě velice těžké, ale bráhmanům byly návštěvy dovoleny. Když tam Krišnův bráhmanský přítel přišel, musel společně s dalšími bráhmany projít třemi vojenskými tábory. V každém táboře stály velké brány, jimiž musel také projít. Za branami a tábory stálo šestnáct tisíc velkých paláců, jež obývalo šestnáct tisíc Krišnových královen. Bráhmana vstoupil do jednoho paláce, který byl nádherně vyzdobený, a pocítil, že plave v oceánu transcendentální blaženosti. Měl pocit, že se neustále potápí do tohoto transcendentálního oceánu a opět vynořuje na hladinu.

Pán Krišna právě seděl na posteli královny Rukminí. Už z dálky viděl, že do Jeho domu přichází bráhmana, a poznal v něm svého přítele. Okamžitě vstal a vyšel mu naproti, aby ho přivítal. Jakmile se setkali, oběma pažemi bráhmanu obejmul. Pán Krišna je zdrojem veškeré transcendentální radosti, a přesto sám pocítil velkou radost, když chudého bráhmanu objímal, protože se setkal se svým drahým přítelem. Usadil ho na vlastní postel a osobně mu přinesl různé druhy ovoce a nápojů, jak se sluší při vítání ctihodných hostů. Pán Šrí Krišna je svrchovaně čistý, ale jelikož hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, ihned omyl bráhmanovi nohy a pro své očištění si touto vodou pokropil hlavu. Pak potřel bráhmanovo tělo různými druhy vonných mastí — ze santálu, aguru a šafránu. Zapálil několik druhů vonných tyčinek, a jak je zvykem, uctil ho obřadem ārati s hořícími lampičkami. Poté, co ho takto náležitě přivítal, a poté, co se bráhmana najedl a napil, Pán Krišna řekl: “Můj milý příteli, je velkým požehnáním, že jsi sem přišel.”

Jelikož byl bráhmana chudý, nebyl dobře oblečený; měl děravé a špinavé šaty, byl hubený a slabý. Nevypadal příliš čistě a na vyzáblém těle mu zřetelně vystupovaly kosti. Bohyně štěstí Rukminídéví ho začala osobně ovívat čámarou, ale ostatní ženy v paláci žasly nad Krišnovým chováním, že toho bráhmanu přijímá takovým způsobem. S údivem hleděly na dychtivost Pána Krišny, se kterou tohoto bráhmanu vítal. Divily se, že Pán Krišna osobně vítá chudého, nepříliš čistého a nuzně oblečeného bráhmanu, ale zároveň chápaly, že tento bráhmana není obyčejná lidská bytost. Věděly, že jistě musel vykonat neobyčejné zbožné činnosti — proč by se o něho jinak Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, tak staral? Ještě více žasly, když viděly bráhmanu sedět na Krišnově posteli, a zvláště je udivilo, když ho Pán Krišna objal, jako by objímal svého staršího bratra Balarámadžího. Pán Krišna totiž obvykle objímal pouze Rukminí nebo Balarámu, a nikoho jiného.

Poté, co se bráhmanovi dostalo pěkného uvítání a byl usazen na loži Pána Krišny, obloženém polštáři, vzali se s Krišnou za ruce a začali mluvit o svém dětství, kdy oba žili v gurukule (internátní škole). Pán Krišna řekl: “Můj milý bráhmanský příteli, jsi velice inteligentní osobnost a dobře znáš zásady náboženského života. Věřím, že poté, co jsi ukončil studium v domě našeho učitele a dostatečně ses mu odměnil, ses jistě vrátil do svého domova a přijal způsobilou ženu za manželku. Dobře vím, že od samého začátku jsi vůbec nebyl připoutaný k materialistickému způsobu života, ani sis nepřál být po hmotné stránce příliš bohatý, a proto máš málo peněz. Osoby nepřipoutané k hmotnému bohatství jsou v tomto hmotném světě velice vzácné. Takoví nepřipoutaní lidé nemají nejmenší touhu hromadit majetek a zajistit si blahobyt pro smyslový požitek, ale někdy je možné je vidět, jak shánějí peníze, jen aby předvedli ukázkový život hospodáře. Ukazují, jak se náležitým rozdělováním majetku může člověk stát ideálním hospodářem a zároveň velkým oddaným. O takových ideálních hospodářích je třeba vědět, že kráčejí v Mých stopách. Doufám, můj milý bráhmanský příteli, že se pamatuješ na všechny ty dny našeho školního života, které jsme trávili společně v gurukule. Veškeré poznání, které jsme oba dva v životě získali, jsme ve skutečnosti nahromadili během našeho studentského života.

Pokud během studentského života pod vedením pravého učitele člověk nabude dostatečného vzdělání, jeho život bude v budoucnosti úspěšný. Dokáže velice snadno překonat oceán nevědomosti a nebude podléhat vlivu klamné energie. Můj milý příteli, každý by měl považovat svého otce za svého prvního učitele, protože jeho milostí dostal toto tělo. Otec je proto přirozený duchovní učitel. Naším dalším duchovním učitelem je ten, kdo nás zasvětí do transcendentálního poznání, a toho je třeba uctívat stejně jako Mě. Duchovní učitel nemusí být jen jeden. Duchovní učitel, který poučuje žáka o duchovních záležitostech, se nazývá śikṣā-guru a duchovní učitel, který dá žákovi zasvěcení, se nazývá dīkṣā-guru. Oba jsou Mými představiteli. Může být mnoho duchovních učitelů, kteří dávají pokyny, ale zasvěcující duchovní učitel je jeden. Pokud člověk využije těchto duchovních učitelů, získá od nich náležité poznání, a tak překoná oceán hmotné existence, znamená to, že náležitě využil své lidské životní podoby. Má praktické poznání, že konečným životním zájmem, který lze naplnit pouze v tomto lidském těle, je dosáhnout duchovní dokonalosti, a tak se dostat zpátky domů, zpátky k Bohu.

Můj milý příteli, Já jsem Paramátmá, Nadduše sídlící v srdci každého, a Mým přímým nařízením je, aby se lidská společnost řídila zásadami jednotlivých varen a ášramů. Jak jsem prohlásil v Bhagavad-gītě, lidská společnost má být rozdělená do čtyř varen podle vlastností a činností. Podobně by si měl každý rozdělit svůj život do čtyř stádií. První stádium by měl využít k tomu, aby se stal řádným studentem, získal přiměřené poznání a dodržoval slib brahmacaryi, aby mohl svůj život plně zasvětit službě duchovnímu učiteli bez holdování smyslovému požitku. Brahmačárí má vést asketický život. Hospodář má vést život usměrněného smyslového požitku, ale nikdo by neměl zůstat hospodářem i ve třetím životním stádiu. Tehdy se má člověk navrátit k askezi, kterou praktikoval jako brahmačárí, a tak se zbavit připoutanosti k životu hospodáře. Poté, co se oprostí od svých pout k materialistickému způsobu života, může přijmout sannyās.

Jako Nadduše živých bytostí sídlím v srdcích všech a sleduji činnosti každého v každém životním stádiu. Bez ohledu na to, v jakém stádiu se člověk nachází, je Mi nanejvýš drahý ten, kdo vážně a upřímně plní svoje povinnosti, jež mu uložil jeho duchovní učitel, a tak zasvěcuje svůj život službě duchovnímu učiteli. Co se týče brahmacaryi — dokáže-li někdo pokračovat v životě brahmačárího pod vedením duchovního mistra, je to výborné; pokud však při takovém životě cítí sexuální nutkání, měl by svého duchovního mistra opustit. Předtím by ho však měl ještě uspokojit podle toho, jaké má guru přání. Védský systém je dát duchovnímu učiteli dar zvaný guru-dakṣiṇā. Pak by měl žák přijmout život hospodáře a s náboženským obřadem se oženit.”

Tyto pokyny, které dal Pán Krišna během rozhovoru se svým přítelem, učeným bráhmanou, jsou velice dobré pro vedení celé lidské společnosti. Lidská civilizace, která nepodporuje existenci varen a ášramů, není ničím jiným než naleštěnou zvířecí civilizací. V lidské společnosti je nepřijatelné, aby svobodný muž či svobodná žena žili pohlavním životem. Muž má striktně dodržovat zásady života brahmačárího, nebo se má se svolením duchovního učitele oženit. Život s nedovoleným sexem bez uzavření manželství je zvířecí život, neboť zvířata žádnou takovou instituci jako manželství nemají.

Moderní společnost nemá za cíl naplnit poslání lidského života, kterým je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Aby toto poslání mohlo být naplněno, je nutné uplatňovat systém varen a ášramů. Je-li tento systém následován důsledně a vědomě, zajistí naplnění životního poslání, ale je-li následován s odchylkami, bez vedení vyšší autority, pak jen vytvoří rozruch ve společnosti a po klidu a blahobytu není ani památky.

Krišna pokračoval v rozhovoru se svým bráhmanským přítelem: “Můj milý příteli, myslím, že si pamatuješ, co jsme dělali za dnů, kdy jsme žili jako studenti. Možná si vzpomeneš, že jsme jednou na nařízení ženy našeho gurua šli do lesa na dříví. Jak jsme sbírali suché dřevo, vešli jsme do hustého lesa, a tam jsme se ztratili. Nečekaně se zvedla písečná bouře, přihnaly se mraky, na nebi se blýskalo a burácely hromy. Pak zapadlo slunce a my jsme bloudili v tmavé džungli. Nato se spustil prudký liják; celá země byla zaplavená vodou a my nemohli najít cestu zpátky do ášramu našeho gurua. Pamatuješ se na ten prudký déšť? Tomu se ani nedalo říkat déšť, ale spoušť. Písečná bouře a prudký déšť nám začaly působit velkou trýzeň, a ať jsme se vydali kterýmkoliv směrem, nikam to nevedlo. V té tísnivé situaci jsme se vzali za ruce a snažili se najít cestu ven. Tak jsme strávili celou noc a brzy ráno, když náš gurudéva zjistil naši nepřítomnost, poslal své další žáky, aby nás šli hledat. Sám šel také a našli nás v džungli celé vystrašené.

Náš gurudéva řekl s velkým soucitem: ,Moji milí hoši, je obdivuhodné, že jste pro mě tolik trpěli. Každý se rád stará především o svoje tělo, ale vy jste tak dobří a věrní svému guruovi, že bez ohledu na tělesné pohodlí jste pro mě podstoupili takové těžkosti. Rád vidím, když upřímní žáci, jako jste vy, podstupují jakékoliv nesnáze pro uspokojení duchovního učitele. To je způsob, jak se pravý žák může zbavit dluhu vůči svému duchovnímu učiteli. Žák má povinnost odevzdat svůj život službě duchovnímu učiteli. Moji drazí, nejlepší z dvojzrozených, vaše jednání mě velice těší a žehnám vám: Nechť se naplní všechny vaše touhy a přání. Nechť poznání Véd, jemuž jste se ode mne naučili, zůstane navždy ve vaší paměti, abyste si v každém okamžiku dokázali vzpomenout na to, co Védy učí, a bez potíží mohli citovat jejich pokyny. Tak nikdy nepoznáte zklamání, v tomto životě ani v příštím.`”

Krišna pokračoval: “Můj milý příteli, možná si vzpomínáš na mnoho takových událostí, které se přihodily, když jsme žili v ášramu našeho gurua. Oba víme, že bez požehnání duchovního učitele nemůže být nikdo šťastný. Milostí duchovního učitele a díky jeho požehnání může člověk dosáhnout spokojenosti a blahobytu a být schopen naplnit poslání lidského života.”

Když to učený bráhmana slyšel, odpověděl: “Můj milý Krišno, jsi Nejvyšší Pán a nejvyšší duchovní učitel každého, a jelikož jsem měl to štěstí, že jsem s Tebou mohl žít v domě našeho gurua, myslím, že už se nemusím zabývat předepsanými védskými povinnostmi. Můj milý Pane, védské hymny, rituální obřady, náboženské činnosti a vše ostatní, co je nezbytné k tomu, aby byl lidský život dokonalý, včetně ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození, to vše pochází z jednoho zdroje: z Tvojí svrchované osobnosti. Všechny různé životní procesy jsou v konečném smyslu určeny k pochopení Tvé osobnosti. Jsou to, jinými slovy, různé části Tvého transcendentálního těla. A přesto jsi hrál roli žáka a žil s námi v domě gurua. To znamená, že jsi všechny tyto zábavy prováděl jen pro Své potěšení; jinak nemáš zapotřebí hrát úlohu lidské bytosti.”