82. KAPITOLA

V době, kdy Pán Krišna a Balaráma žili pokojně ve svém velkém městě Dvárace, došlo ke vzácnému úkazu — úplnému zatmění slunce, k jakému dochází na konci každé kalpy neboli Brahmova dne. Na konci kalpy zahalí slunce velký mrak a neustálé deště zaplaví nižší planetární soustavy až po Svargalóku. Lidé byli o tomto velkém zatmění informováni na základě astrologických výpočtů předem, a proto se všichni, muži i ženy, rozhodli shromáždit na posvátném místě na Kurukšétře známém jako Samanta-paňčaka.

Poutní místo Samanta-paňčaka je slavné tím, že tam Pán Parašuráma vykonal velké oběti poté, co jedenadvacetkrát pozabíjel všechny kšatriji na světě. Když zabil všechny kšatriji, jejich spojená krev se valila jako řeka. Na Samanta- paňčace vyhloubil Pán Parašuráma pět velkých jezer, která touto krví naplnil. Pán Parašuráma je viṣṇu-tattva. Jak stojí v Īśopaniṣadě, viṣṇu-tattvu nemohou znečistit žádné hříšné činnosti. Avšak přestože je Pán Parašuráma všemocný a neznečištěný, předvedl ideální charakter a vykonal na Samanta-paňčace velké oběti, aby odčinil své takzvaně hříšné zabíjení kšatrijů. Svým příkladem stanovil, že i když je umění zabíjet někdy nezbytné, není dobré. Pán Parašuráma se cítil vinným za hříšné zabití kšatrijů; oč více jsme vinni my za takové ohavné neschválené jednání. Zabíjení živých bytostí je tedy již odnepaměti zakázané na celém světě.

Všechny významné osoby ze všech částí Bhárata-varši využily příležitosti zatmění slunce a navštívily posvátné poutní místo. Některé z významných osobností jsou zmíněny jménem: ze starších tam byli Akrúra, Vasudéva a Ugraséna a z mladší generace Gada, Pradjumna, Sámba a mnoho dalších členů jaduovské dynastie, kteří přišli odčinit hříšné činy, jichž se dopustili při vykonávání svých předepsaných povinností. Jelikož se na Kurukšétru vydali téměř všichni členové jaduovské dynastie, některé významné osobnosti, jako Aniruddha, Pradjumnův syn, a Kritavarmá, vrchní vojevůdce jaduovské dynastie, spolu se Sučandrou, Šukou a Sáranou zůstali ve Dvárace, aby chránili město.

V jaduovské dynastii byli všichni přirozeně velice krásní, ale při této příležitosti, kdy byli náležitě ozdobení zlatými náhrdelníky a květinovými girlandami, oblečení do drahocenných šatů a patřičně vyzbrojení svými osobními zbraněmi, se přirozená krása jejich osobností stonásobně zvětšila. Jaduovci přijeli na Kurukšétru ve svých nádherně vyzdobených kočárech, jež připomínaly letadla polobohů a jež táhli zdatní koně, kteří se pohybovali jako vlny na moři. Někteří Jaduovci jeli na silných, statných slonech, kteří se pohybovali jako mraky po obloze. Jejich manželky nesli na krásných palankýnech muži, kteří svou krásou připomínali Vidjádhary. Celé shromáždění vypadalo stejně nádherně jako shromáždění nebeských polobohů.

Po příjezdu na Kurukšétru se členové jaduovské dynastie obřadně vykoupali, s naprostou sebevládou, jak je doporučeno v śāstrách, a po celou dobu zatmění se postili, aby se zbavili reakcí za hříšné jednání. Védským zvykem je rozdat v hodinách zatmění co nejvíce milodarů, a proto Jaduovci darovali mnoho set krav bráhmanům. Všechny ty krávy byly celé ozdobené pěknými látkami a šperky. Jejich zvláštními doplňky byly zlaté zvonečky na nohou a květinové girlandy kolem krků.

Po zatmění se všichni členové jaduovské dynastie znovu vykoupali v jezerech, která vytvořil Pán Parašuráma. Potom bohatě nakrmili bráhmany prvotřídním vařeným jídlem, připraveným na másle. Podle védského standardu existují dva druhy jídla: prvnímu se říká syrové a druhému vařené. “Syrové jídlo” není pouze syrová zelenina a obilí, ale jídlo vařené ve vodě, zatímco “vařené jídlo” se připravuje v ghí. Čapátí, dál, rýže a obyčejná zelenina se nazývá syrové jídlo stejně jako ovoce a saláty. Avšak purí, kačórí, samósy, sladké kuličky a podobně jsou jídla vařená. Všichni bráhmanové, které Jaduovci při této příležitosti pozvali, byli dosyta nakrmeni vařeným jídlem.

Obřady vykonané členy jaduovské dynastie navenek připomínaly rituály, které provádějí karmí (lidé toužící po plodech svých činností). Když karmí provádí nějaký obřad, jeho cílem je smyslový požitek: dobré postavení, dobrá manželka, dobrý dům, dobré děti či majetek, ale cíl Jaduovců byl jiný. Ti chtěli Krišnovi s vírou nabídnout neotřesitelnou oddanost. Všichni členové jaduovské dynastie byli velcí oddaní. Po mnoha životech hromadění zbožných činností tedy dostali možnost stýkat se s Pánem Krišnou. Když se šli vykoupat na poutním místě na Kurukšétře, když dodržovali usměrňující zásady během zatmění slunce nebo když dávali jídlo bráhmanům — při všech svých činnostech — mysleli pouze na oddanost Krišnovi. Jejich ideálním Pánem hodným uctívání byl Krišna, a nikdo jiný.

Poté, co se bráhmanové najedí, je zvykem, že hostitelé s jejich svolením přijmou prasádam. Všichni členové jaduovské dynastie tedy se svolením bráhmanů poobědvali. Potom ulehli ve stínu velkých stromů, a když si dostatečně odpočali, připravili se přijmout návštěvníky, mezi nimiž byli příbuzní, přátelé a také mnoho podřízených králů a vladařů. Byli tam vládci provincií Matsja, Ušínara, Kóšala, Vidarbha, Kuru, Sriňdžaja, Kámbódža, Kékaja, Madrás, Kuntí, Ánarta, Kérala a mnoha jiných zemí a krajů. Někteří vladaři patřili k znepřáteleným stranám a jiní byli přátelé. Nejvýznačnější ze všech však byli návštěvníci z Vrindávanu. Vrindávanští obyvatelé v čele s Nandou Mahárádžem žili kvůli odloučení od Krišny a Balarámy ve velké úzkosti. Nyní využili zatmění slunce a přišli navštívit Krišnu a Balarámu, kteří pro ně byli vším.

Obyvatelé Vrindávanu byli důvěrnými přáteli a příznivci jaduovské dynastie. Setkání těchto dvou skupin po dlouhém odloučení bylo velice dojemnou událostí. Jaduovcům i obyvatelům Vrindávanu přinášelo setkání a společné hovory tak velké potěšení, že to byl jedinečný výjev. Setkali se po dlouhé době a všichni z toho měli radost; srdce se jim rozbušila a jejich tváře vypadaly jako čerstvě rozkvetlé lotosové květy. Z očí jim kanuly slzy, chlupy na tělech se jim ježily a kvůli nesmírné extázi nějaký čas ani nebyli schopní mluvit. Utápěli se v oceánu štěstí.

Zatímco se muži tímto způsobem vítali, ženy se přivítali obdobně. Přátelsky se objímaly, mile se usmívaly a hleděly na sebe s velkou náklonností. Když se navzájem sevřely v náručí, šafrán a kunkuma na jejich ňadrech se přenášely z jedné na druhou a všechny cítily nebeskou extázi. Kvůli vroucím objetím jim po tvářích stékaly přívaly slz. Mladší se klaněli starším a starší žehnali mladším. Takto vítali jeden druhého a dotazovali se navzájem, jak se komu daří. Nakonec však mluvili jen o Krišnovi. Všichni sousedé a příbuzní byli spojeni s Krišnovými zábavami v tomto světě a Pán Krišna byl středem všech jejich činností. Všechny činnosti, které prováděli — společenské, politické, náboženské či všední — byly transcendentální.

Skutečné povznesení lidského života se zakládá na poznání a odříkání. V prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu stojí, že oddaná služba Krišnovi automaticky přináší dokonalé poznání a odříkání. Rodinní členové jaduovské dynastie a pastevci z Vrindávanu měli mysli upřené na Krišnu. To je příznak dokonalého poznání. A jelikož jejich mysl stále spočívala u Krišny, byli automaticky prostí všech hmotných činností. Takové životní stádium se podle Šríly Rúpy Gósvámího nazývá yukta-vairāgya. Poznání a odříkání tedy neznamená suchou spekulaci a zříkání se činů. Člověk však musí začít mluvit a jednat pouze ve spojitosti s Krišnou.

Na Kurukšétře se po dlouhém odloučení setkali Kuntídéví a Vasudéva, dva sourozenci, společně se svými syny a snachami, dětmi a dalšími příbuznými. Při vzájemném rozhovoru brzy zapomněli na všechno své strádání z minulosti. Kuntídéví oslovila svého bratra Vasudévu: “Můj milý bratře, jsem velice nešťastná, protože se mi nikdy nesplnila žádná touha. Jak jinak se mohlo stát, že ačkoliv mám tak zbožného bratra, jako jsi ty, dokonalého ve všech ohledech, nezeptal ses mě, jak prožívám nelehké dny svého života?” Kuntídéví zřejmě vzpomínala na těžké dny, které následkem ničemného plánu Dhritaráštry a Durjódhany trávila se svými syny ve vyhnanství. Dále řekla: “Můj milý bratře, chápu, že když je prozřetelnost k někomu obrácena zády, i nejbližší příbuzní na něho zapomenou. Za takových podmínek na něho zapomene dokonce i vlastní otec, matka či děti. Proto ti to nemám za zlé, milý bratře.”

Vasudéva své sestře odpověděl: “Má milá sestro, netrap se a nedávej mi to za vinu. Měli bychom mít vždy na paměti, že jsme jen hračky v rukách prozřetelnosti. Každého ovládá Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Veškeré plodonosné činnosti a jejich reakce probíhají vždy pod Jeho vládou. Má milá sestro, víš, že nás sužoval král Kansa a jeho pronásledování nás zahnalo na různá místa. Úzkost nás doprovázela všude. Až v několika posledních dnech jsme se Boží milostí vrátili do našich sídel.”

Po tomto rozhovoru Vasudéva a Ugraséna přijali krále, kteří za nimi přišli, a náležitě je přivítali. Jakmile tam návštěvníci spatřili Pána Krišnu, všichni pocítili transcendentální blaženost a vnitřní klid. Mezi významnými návštěvníky byli: Bhíšmadéva, Drónáčárja, Dhritaráštra, Durjódhana, Gándhárí se svými syny, král Judhišthira se svou manželkou a Pánduovci společně s Kuntí, dále Saňdžaja, Vidura, Kripáčárja, Kuntíbhódža, Viráta, král Nagnadžit, Purudžit, Drupada, Šalja, Dhrištakétu, král města Káší, Damaghóša, Višálákša, král Mithily, král Madrásu (dříve známého jako Madra), král Kékaji, Judhámanju, Sušarmá, Báhlika se svými syny a mnoho jiných vladařů podřízených králi Judhišthirovi.

Když návštěvníci hleděli na Pána Krišnu s Jeho tisíci královen, byli při pohledu na takovou krásu a transcendentální bohatství naprosto spokojení. Všichni přítomní osobně navštívili Pána Balarámu a Krišnu a poté, co se jim od Nich dostalo náležitého přivítání, začali oslavovat členy jaduovské dynastie, zvláště Krišnu s Balarámou. Jelikož Ugraséna byl králem Bhódžů, byl považován za vůdce Jaduovců, a proto návštěvníci oslovili jeho zvlášť: “Vaše Veličenstvo Ugraséno, králi Bhódžů, Jaduovci jsou ve skutečnosti jediní obyvatelé tohoto světa, kteří jsou dokonalí ve všech ohledech. Sláva vám! Sláva vám! Zvláštním rysem vaší dokonalosti je, že stále vidíte Pána Krišnu, jehož hledá mnoho mystických jógích, podstupujících dlouhá léta přísnou askezi. Vy jste všichni v přímém styku s Pánem Krišnou v každém okamžiku.

Všechny védské hymny oslavují Nejvyšší Osobnost Božství, Krišnu. Voda Gangy je považována za posvátnou, protože se s ní omývají lotosové nohy Pána Krišny. Védská písma nejsou nic jiného než Krišnovy pokyny. Účelem studia všech Véd je poznat Pána Krišnu; proto Krišnova slova a poselství o Jeho zábavách vždy očišťují. Vlivem času a okolností všechno bohatství tohoto světa téměř vymizelo, ale jakmile se Krišna zjevil na této planetě, díky doteku Jeho lotosových nohou se znovu objevila veškerá příznivá znamení. V Jeho přítomnosti se postupně vyplňují všechny naše touhy a snažení. Vaše Veličenstvo, králi Bhódžů, s jaduovskou dynastií jsi spřízněný pokrevně i manželským svazkem. Díky tomu jsi v neustálém styku s Pánem Krišnou a není pro tebe nijak těžké Ho kdykoli vidět nebo se Ho dotýkat. Pán Krišna s tebou cestuje, mluví s tebou, sedává s tebou, odpočívá s tebou a obědvá s tebou. Jaduovci se zdánlivě stále zabývají světskými záležitostmi, které jsou považovány za královskou cestu do pekla, ale díky přítomnosti Pána Krišny, původní Osobnosti Božství v kategorii Višnua, který je vševědoucí, všudypřítomný a všemohoucí, jste ve skutečnosti všichni oproštěni od všeho hmotného znečištění a spočíváte na transcendentální úrovni osvobození, na úrovni Brahmanu.”

Když se Nanda Mahárádž a ostatní obyvatelé Vrindávanu doslechli, že Krišna bude během zatmění slunce na Kurukšétře a že tam budou i všichni členové jaduovské dynastie, ihned se tam vydali. Král Nanda v doprovodu svých pastevců naložil vše potřebné na povozy tažené voly a všichni obyvatelé Vrindávanu přijeli na Kurukšétru, aby spatřili své milované syny, Pána Balarámu a Pána Krišnu. Jakmile vrindávanští pastevci dorazili na Kurukšétru, všichni Jaduovci se velice zaradovali. Sotva uviděli vrindávanské obyvatele, povstali na uvítanou a vypadali, jako by se jim vrátil život. Všichni po setkání velice toužili, a když se konečně setkali, vzájemně se objímali k plnému uspokojení a dlouho zůstávali jeden druhému v náručí.

Jakmile Vasudéva uviděl Nandu Mahárádže, vyskočil, rozběhl se k němu a srdečně ho objal. Vyprávěl, co všechno se mu mezitím přihodilo: jak ho uvěznil král Kansa, jak zabíjel jeho děti, jak po Krišnově narození okamžitě přenesl Krišnu do sídla Nandy Mahárádže a jak Nanda Mahárádž a jeho královna Jašódá vychovávali Krišnu a Balarámu jako své vlastní děti. Rovněž i Pán Balaráma a Krišna objali krále Nandu a matku Jašódu a poklonou vzdali úctu jejich lotosovým nohám. Kvůli náklonnosti, kterou vůči Nandovi a Jašódě cítili, se Pánu Krišnovi a Balarámovi zalknula hrdla a na několik sekund nebyli schopni slova. Nejpožehnanější král Nanda a matka Jašódá si posadili své syny na klín a objímali Je ke svému úplnému uspokojení. V odloučení od Krišny a Balarámy se král Nanda a Jašódá po dlouhou dobu utápěli v hlubokém zármutku. Když se s Nimi nyní setkali a objímali Je, všechno jejich trápení se utišilo.

Potom objala matku Jašódu Krišnova matka Dévakí a Balarámova matka Róhiní. Řekly: “Drahá královno Jašódádéví, ty i Nanda Mahárádž jste naši dobří přátelé, a když si na vás jen vzpomeneme, ihned nás zaplaví myšlenky na vaše přátelské jednání. Jsme vám tak zadlužené, že i kdybychom měly splatit vaše dobrodiní bohatstvím krále nebes, nestačilo by to na opětování vašeho přátelského chování. Nikdy na vaši laskavost nezapomeneme. Když se Krišna a Balaráma narodili, byli svěřeni do vaší péče ještě dřív, než spatřili svého skutečného otce a matku, a vy jste Je vychovávali jako své vlastní děti a pečovali o Ně, jako ptáci pečují o své potomky v hnízdě. Dávali jste Jim lahodná jídla, starali se o Ně, milovali Je a pro Jejich dobro jste vykonali mnoho příznivých náboženských obřadů.

Ve skutečnosti to nejsou naši synové; patří vám. Nanda Mahárádž a ty jste skutečný otec a matka Krišny a Balarámy. Dokud byli ve vaší péči, neměli nejmenší potíže. Pod vaší ochranou vůbec neznali strach. Láskyplná péče, kterou jste Jim poskytli, zcela odpovídá vašemu vznešenému postavení. Nejšlechetnější osobnosti nedělají rozdíly mezi svými syny a cizími, a nikdo nemůže být šlechetnější než Nanda Mahárádž a ty.”

A gópí z Vrindávanu, ty od samého začátku svého života neznaly nic jiného než Krišnu. Krišna a Balaráma pro ně byli vším. Gópí byly ke Krišnovi tak připoutané, že nemohly tolerovat ani okamžiky, kdy Ho neviděly kvůli mrkání očních víček. Odsuzovaly Brahmu, stvořitele těla, za to, že hloupě stvořil oční víčka, která mrkají a brání jim v pohledu na Krišnu. Když gópí přišly s Nandou Mahárádžem a matkou Jašódou, cítily při pohledu na Krišnu silnou extázi, jelikož od Něho byly tolik let odloučené. Nikdo si nedovede ani představit, jak hodně si přály Krišnu znovu vidět. Jakmile Ho spatřily, očima Ho přijaly do nitra svých srdcí a tam Ho dosyta objímaly. Přestože objímaly Krišnu pouze v mysli, zaplavila je taková extáze a radost, že se na čas úplně zapomněly. Extatického transu, kterého dosáhly pouhým objetím Krišny v mysli, nemohou dosáhnout ani velcí jógí, kteří o Nejvyšší Osobnosti Božství neustále meditují. Krišna poznal, že gópí jsou unesené tím, jak Ho objímají v mysli, a jelikož je přítomný v srdci každého, zevnitř jim objetí opětoval.

Krišna seděl s matkou Jašódou a svými dalšími matkami, Dévakí a Róhiní, ale když byly zabrané do rozhovoru, využil příležitosti a odešel do ústraní, aby se setkal s gópími. Jakmile přišel mezi ně, usmál se a poté, co je objal a zeptal se, jak se jim daří, je začal utěšovat: “Mé milé přítelkyně, víte, že Pán Balaráma a Já jsme opustili Vrindávan, jen abychom potěšili své příbuzné. Dlouho jsme pak bojovali s Našimi nepřáteli a na vás, které jste ke Mně byly připoutané s takovou láskou a náklonností, jsme byli nuceni zapomenout. Chápu, že jsem se k vám zachoval nevděčně, ale přesto vím, že jste Mi věrné. Mohu se vás zeptat, zda jste na Nás myslely i přesto, že jsme vás museli opustit? Mé milé gópí, vzpomínáte na Mne teď nerady a myslíte si, že jsem vůči vám byl nevděčný? Berete Mé špatné zacházení s vámi velmi vážně?

Měly byste vědět, že to koneckonců nebyl Můj záměr vás opustit; byli jsme odloučeni řízením Prozřetelnosti, která je koneckonců svrchovaným vládcem a jedná, jak se Jí zlíbí. Způsobuje, že se lidé setkávají, a pak je zase rozdělí, jak si přeje. Někdy vidíme, že silný vítr spojí mraky, smítka prachu nebo chomáčky bavlny dohromady, a když se vítr utiší, všechny mraky, částečky prachu a chomáče bavlny se opět oddělí a rozptýlí se na různá místa. Nejvyšší Pán je podobně stvořitelem všeho. Objekty, které vidíme, jsou různé projevy Jeho energie. Z Jeho svrchované vůle jsme někdy spojeni a jindy odděleni. Můžeme tedy dojít k závěru, že v konečném smyslu jsme absolutně závislí na Jeho vůli.

Vy jste naštěstí vyvinuly pouto lásky ke Mně, což je jediný způsob, jak dosáhnout transcendentálního postavení v Mé společnosti. Každá živá bytost, která vyvine takovou čistou oddanost vůči Mně, se nakonec jistě vrátí domů, zpátky k Bohu. Jinými slovy — čistá oddaná služba a náklonnost ke Mně vedou k nejvyššímu osvobození.

Mé milé přítelkyně gópí, vězte ode Mne, že všude působí jen Mé energie. Vezměte si například hliněnou nádobu: není to nic jiného než kombinace země, vody, vzduchu, ohně a éteru. Vždy má stejné fyzikální složení — na svém počátku, během své existence i po svém zničení. Hliněná nádoba je stvořena ze země, vody, ohně, vzduchu a éteru, po dobu svého trvání má stejné složení, a když se rozbije a je zničena, její složky jsou zachovány v různých částech hmotné energie. Stejně tak při stvoření tohoto vesmírného projevu, během jeho udržování a po jeho zničení je vše jen různými projevy Mé energie. A jelikož tato energie ode Mě není oddělená, znamená to, že existuji ve všem.

Stejně tak i tělo živé bytosti není ničím jiným než stavbou z pěti prvků a živá bytost vtělená v hmotných podmínkách je také Mou nedílnou částí. Živá bytost je uvězněná v hmotných podmínkách kvůli tomu, že se mylně považuje za nejvyššího poživatele. Toto falešné ego živé bytosti je příčinou jejího uvěznění v hmotné existenci. Já jako Nejvyšší Absolutní Pravda jsem transcendentální vůči živé bytosti i vůči jejímu hmotnému vtělení. Obě energie, hmotná i duchovní, jednají pod Mou svrchovanou vládou. Mé milé gópí, netrapte se a raději se snažte všechno přijímat s filosofickým náhledem. Pak pochopíte, že jste stále se Mnou a že není důvod naříkat nad naším odloučením.”

Tento důležitý pokyn Pána Krišny gópím mohou využít všichni oddaní vědomí si Krišny. Celá filosofie se zakládá na nepochopitelné současné totožnosti a odlišnosti. V Bhagavad-gītě Pán říká, že je přítomný všude ve svém neosobním rysu. Vše existuje v Něm, ale On přesto není všude osobně přítomný. Vesmírný projev není nic jiného než ukázka Krišnovy energie, a jelikož se energie neliší od energetického zdroje, nic není od Krišny odlišné. Pokud nám toto absolutní vědomí, vědomí Krišny, chybí, jsme od Krišny oddělení, ale jsme-li si vědomí Krišny, pak od Něho oddělení nejsme. Oddaná služba je metodou obnovení vědomí Krišny, a má-li oddaný to štěstí, že chápe, že hmotná energie není od Krišny oddělená, pak může využívat hmotnou energii a její výtvory ve službě Pánu. Bez vědomí Krišny se však zapomnětlivá živá bytost — i když je nedílnou částí Krišny — falešně staví do pozice toho, kdo si užívá hmotného světa, a jelikož se takto zaplétá do složitých hmotných vazeb, je hmotnou energií nucena pokračovat v hmotné existenci. To potvrzuje Bhagavad-gītā. Přestože živou bytost nutí jednat hmotná energie, ona si o sobě falešně myslí, že je vším na světě a nejvyšším poživatelem.

Jestliže si je oddaný dokonale vědom toho, že arcā-vigraha neboli podoba Božstva Pána Krišny v chrámu je stejná sac-cid-ānanda-vigraha jako samotný Pán Krišna, pak se jeho služba chrámovému Božstvu stává přímou službou Nejvyšší Osobnosti Božství. Ani samotný chrám, chrámové vybavení a jídlo obětované Božstvu nejsou od Krišny oddělené. Je třeba dodržovat usměrňující pravidla, jež předepsali áčárjové, a pod vyšším vedením je tak možné plně realizovat Krišnu dokonce i v hmotném světě.

Gópí, které takto Krišna poučil o filosofii současné totožnosti a odlišnosti, si stále uchovávaly vědomí Krišny, a tak se zbavily všeho hmotného znečištění. Vědomí živé bytosti, která se falešně vydává za poživatele hmotného světa, se nazývá jīva-kośa, což znamená uvěznění falešným egem. Nejen gópí, ale každý, kdo se řídí těmito Krišnovými pokyny, je z vězení jīva-kośa okamžitě vysvobozen. Člověk zcela si vědomý Krišny je stále osvobozený od falešného egoismu—používá vše ke službě Krišnovi a nikdy není od Krišny oddělen.

Gópí se tedy modlily ke Krišnovi: “Milý Krišno, z Tvého pupku vyrostl původní lotosový květ, na kterém se narodil stvořitel Brahmá. Nikdo nedokáže odhadnout Tvoji slávu či Tvůj majestát, jež proto zůstávají záhadou i pro ty nejpřemýšlivější z lidí, kteří jsou vládci všech mystických sil. Podmíněná duše, která poklesla do temné studny hmotného bytí, však může velice snadno přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou. Pak má zaručené osvobození.”

Gópí pokračovaly: “Milý Krišno, jsme stále zaneprázdněné rodinnými starostmi. Proto Tě žádáme, abys zůstal v našich srdcích jako vycházející slunce. To bude Tvé největší požehnání.” Gópí jsou věčně osvobozené duše, protože jsou si zcela vědomé Krišny. Pouze předstíraly, že jsou zapletené do rodinných starostí ve Vrindávanu. Krišna je s ohledem na jejich odloučení od Něho mohl vybídnout, aby se s Ním vrátily do Jeho sídelního města Dváraky. Ale obyvatelkám Vrindávanu, gópím, se nelíbila představa, že by měly jet s Krišnou do Dváraky. Chtěly zůstat zaneprázdněné ve Vrindávanu, a tak vnímat Krišnovu přítomnost na každém kroku svých životů. Ihned vyzvaly Krišnu, aby se vrátil do Vrindávanu. Tyto transcendentální emoce gópí jsou základem učení Pána Čaitanji. Festival Ratha-játrá, kterého se Pán Čaitanja zúčastňoval, je průvodem plným emocí, který má přivézt Krišnu zpátky do Vrindávanu. Šrímatí Rádhárání odmítla jet s Krišnou do Dváraky užívat si Jeho společnosti v atmosféře královského bohatství, neboť se z Jeho společnosti chtěla těšit v původní vrindávanské atmosféře. Jelikož je Pán Krišna hluboce připoutaný ke gópím, nikdy neopouští Vrindávan, a gópí i ostatní obyvatelé Vrindávanu zůstavají zcela spokojení, naplnění vědomím Krišny.