87. KAPITOLA

Král Paríkšit se zeptal Šukadévy Gósvámího na velice důležitou věc týkající se porozumění transcendentálnímu námětu: “Jelikož se védské poznání většinou týká třech kvalit hmotné přírody, jak může dospět k transcendentálním námětům, jež jsou mimo dosah tří hmotných kvalit? Jestliže je mysl hmotná a vibrace slov je hmotný zvuk, jak může védské poznání, které vyjadřuje hmotným zvukem hmotné myšlenky, dosáhnout transcendence? Vylíčit námět vyžaduje popsat zdroj, odkud pochází, jeho vlastnosti a činnosti, což je možné pouze přemýšlením hmotnou myslí a vibrací hmotných slov. Brahman, neboli Absolutní Pravda, nemá hmotné vlastnosti a naše schopnost řeči nepřevyšuje hmotné kvality. Jak může být potom Brahman, Absolutní Pravda, popsán tvými slovy? Není mi jasné, jak je možné porozumět transcendenci pomocí hmotného zvuku.”

Účelem otázek krále Paríkšita bylo od Šukadévy Gósvámího zjistit, zda Védy z konečného hlediska popisují Absolutní Pravdu jako neosobní či osobní. Poznání Absolutní Pravdy má tři fáze-neosobní Brahman, Paramátmá v srdcích všech bytostí a nakonec Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna.

Védy se zabývají třemi oblastmi činností. První se nazývá karma-kāṇḍa neboli činnosti vykonávané podle védských příkazů, které nás postupně očišťují, abychom porozuměli našemu skutečnému postavení. Druhá je jñāna-kāṇḍa neboli poznávání Absolutní Pravdy spekulativními způsoby a třetí je upāsanā- kāṇḍa neboli uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství a někdy také polobohů. Védami předepsané uctívání polobohů je založeno na znalosti jejich vztahu k Osobnosti Božství. Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho nedílných částí: některé se nazývají svāṁśa, neboli Jeho osobní expanze, a některé se nazývají vibhinnāṁśa, živé bytosti. Všechny expanze svāṁśa i vibhinnāṁśa pocházejí z původní Osobnosti Božství. Expanze svāṁśa se nazývají viṣṇu-tattva a expanze vibhinnāṁśa se nazývají jīva-tattva. Různí polobozi jsou jīva-tattva. Podmíněné duše jsou většinou uvrženy do činností hmotného světa kvůli touze po smyslovém požitku, a proto se podle Bhagavad-gīty pro usměrnění těch, kdo jsou příliš závislí na různých druzích smyslového požitku, někdy doporučuje uctívání polobohů. Například lidem, kteří propadli pojídání masa, Védy doporučují uctívat podle předpisů karma-kāṇḍy bohyni Kálí, obětovat kozu (žádné jiné zvíře) a potom mohou jíst maso. Smyslem není podporovat pojídání masa, ale dovolit tomu, kdo na tom trvá, ho za určitých omezení jíst. Uctívání polobohů není uctívání Absolutní Pravdy, ale postupně a nepřímo se tak dospěje k přijetí Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto nepřímé přijetí se v Bhagavad-gītě nazývá avidhi. Avidhi znamená “nepravé”. Jelikož je uctívání polobohů nepravé, impersonalisté kladou důraz na neosobní rys Absolutní Pravdy. Otázka krále Paríkšita zněla: Co je konečným cílem védského poznání-toto soustředění na neosobní rys Absolutní Pravdy nebo soustředění na rys osobní? Osobní i neosobní rys Nejvyššího Pána se vymykají našim hmotným představám. Neosobní rys Absolutního, záře Brahmanu, není nic jiného než paprsky Krišnova těla, které se šíří po celém Pánově stvoření a část této záře zahalená oblakem hmoty se nazývá stvořený vesmír tří hmotných kvalit-sattva, rajas a tamas. Jak si může někdo v této zahalené části zvané hmotný svět představit Absolutní Pravdu spekulativní metodou?

Šukadéva Gósvámí na otázku krále Paríkšita odpověděl, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil mysl, smysly a životní sílu živé bytosti pro smyslový požitek a převtělování z jednoho těla do druhého a také aby umožnil osvobození z hmotných podmínek. Jinými slovy, smysly, mysl a životní sílu lze použít pro smyslový požitek a převtělování z jednoho těla do druhého, nebo pro osvobození. Védské pokyny dávají podmíněným duším příležitost uspokojovat svoje smysly podle předepsaných zásad, a tím jim umožňují dosáhnout lepších životních podmínek. Když je vědomí čisté, osoba zaujme své původní postavení a vrátí se domů, zpátky k Bohu.

Živá bytost je inteligentní a musí tuto inteligenci použít k ovládání mysli a smyslů. Když jsou mysl a smysly náležitým používáním inteligence očištěny, podmíněná duše je osvobozena. Když však inteligence není náležitě využita k ovládání mysli a smyslů, podmíněná duše pokračuje v převtělování z jednoho těla do druhého pouze pro smyslový požitek. Z odpovědi Šukadévy Gósvámího je zřejmé, že Pán stvořil mysl, smysly a inteligenci individuální živé bytosti. Není řečeno, že by byly stvořeny samy živé bytosti. Tak jako zářící částice slunečních paprsků existují spolu se sluncem, živé bytosti existují věčně jako nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství. I když podmíněné duše věčně existují jako části Nejvyššího Pána, jsou někdy uvrženy do temné nevědomosti hmotného života, tak jako jsou sluneční paprsky někdy zahaleny mrakem, který stvořilo slunce. Védský proces slouží ke zmírnění tohoto stavu temna. Když jsou smysly a mysl podmíněné bytosti nakonec plně očištěny, dospěje do svého původního postavení zvaného vědomí Krišny, a to je osvobození.

První sūtra neboli aforismus Vedānta-sūtry se dotazuje na Absolutní Pravdu. Athāto brahma-jijñāsā: Jaká je povaha Absolutní Pravdy? Následující sūtra odpovídá, že Absolutní Pravda je zdrojem všeho. Vše, co vnímáme, i v tomto hmotném životě, pochází z Ní. Absolutní Pravda stvořila mysl, smysly a inteligenci. To znamená, že Absolutní Pravda Sama o sobě mysl, inteligenci a smysly nepostrádá. Jinak řečeno, není neosobní. Samotné slovo stvořila znamená, že má transcendentální inteligenci. Když například otec zplodí dítě, jeho dítě má smysly, protože je má i otec. Dítě se narodí s rukama a nohama, protože otec má také ruce a nohy. Někdy se říká, že člověk byl stvořen k obrazu Boha. Absolutní Pravda je tedy Nejvyšší Osobnost s transcendentální myslí, smysly a inteligencí. Ten, kdo má mysl, inteligenci a smysly očištěné od hmoty, pochopí, že původní rys Absolutní Pravdy je osoba.

Védy postupně povyšují podmíněnou duši z kvality nevědomosti do kvality vášně a z kvality vášně do kvality dobra. V kvalitě dobra dokáže porozumět věcem v pravém světle. Například ze země vyroste strom a z jeho dřeva lze získat oheň. Při rozdělávání ohně si nejdříve všimneme kouře, potom cítíme teplo a pak spatříme oheň. Oheň můžeme použít k různým účelům, a proto je konečným cílem. Podobně na hrubohmotné úrovni života převládá kvalita nevědomosti. Při postupném vývoji civilizace z barbarské úrovně na civilizovanou se nevědomost vytrácí a o osobě, která dosáhne civilizované úrovně života, se říká, že je v kvalitě vášně. Na barbarské úrovni, v kvalitě nevědomosti, jsou smysly uspokojovány velice primitivním způsobem, zatímco v kvalitě vášně, v civilizovaném životě, jsou uspokojovány kultivovaně. Když však osoba dosáhne kvality dobra, pochopí, že smysly a mysl se věnují hmotným činnostem jen proto, že jsou zahaleny zvráceným vědomím. Když se toto zvrácené vědomí postupně přemění ve vědomí Krišny, cesta k osvobození je otevřena. Není tedy pravda, že k Absolutní Pravdě nelze dospět pomocí smyslů a mysli. Závěr zní, že smysly, mysl a inteligence v hrubě znečištěném stavu nemohou pravdivě vnímat povahu Absolutní Pravdy, ale v očištěném stavu ji mohou poznat. Očistný proces se nazývá oddaná služba, neboli vědomí Krišny.

V Bhagavad-gītě se jasně uvádí, že účelem védského poznání je poznat Krišnu. Krišnu lze poznat oddanou službou, která začíná odevzdáním se. V Bhagavad- gītě se říká, že každý má neustále myslet na Krišnu, vždy Mu s láskou sloužit a neustále Ho uctívat a klanět se Mu. Bezpochyby jen tak lze vstoupit do království Boha.

Ten, kdo se pomocí oddané služby dostane do kvality dobra, se zbaví kvalit nevědomosti a vášně. V odpovědi na otázku krále Paríkšita Šukadéva Gósvámí použil slovo ātmane, které poukazuje na bráhmanskou úroveň, kdy osoba může studovat védskou literaturu zvanou Upanišady. Ty různými způsoby popisují transcendentální vlastnosti Nejvyššího Pána. Absolutní Pravda, Nejvyšší Pán, se nazývá nirguṇa. To však neznamená, že nemá žádné vlastnosti. Podmíněné živé bytosti mohou mít vlastnosti jen díky tomu, že je má On. Účelem studia Upanišad je porozumět transcendentálním vlastnostem Absolutní Pravdy v protikladu k hmotným vlastnostem nevědomosti, vášně a dobra. To je cesta védského poznání. Velcí mudrci, jako jsou čtyři Kumárové vedení Sanakou, následovali tyto principy védského poznání a postupně přešli od neosobního chápání na úroveň osobního uctívání Nejvyššího Pána. Proto se doporučuje následovat vznešené osobnosti. Šukadéva Gósvámí je také jednou z nich a jeho odpověď na dotaz Mahárádže Paríkšita je autoritativní. Ten, kdo jde ve stopách tak vznešených osobností, jistě kráčí snadno po cestě osvobození a nakonec dospěje domů, zpátky k Bohu. To je způsob, jak dovést lidský život k dokonalosti.

Šukadéva Gósvámí dále Mahárádžovi Paríkšitovi řekl: “Můj drahý králi, k tomu ti povím pěkný příběh. Je důležitý, protože souvisí s Nárájanem, Nejvyšší Osobností Božství. Je to rozhovor mezi Nárájanem Rišim a vznešeným mudrcem Náradou.” Nárájan Riši stále sídlí v Badarikášramu a je považován za inkarnaci Nárájana. Badarikášram leží v nejsevernější oblasti Himálaje a je neustále pokryt sněhem. Zbožní Indové toto místo přesto navštěvují a to během léta, kdy sněží méně.

Když jednou Nárada, vznešený oddaný a asketa mezi polobohy, cestoval po různých planetách, zatoužil se osobně setkat s asketou Nárájanem v Badarikášramu a složit Mu poklony. Nárájan Riši, tato inkarnace Boha v podobě vznešeného mudrce, se věnoval askezi od počátku stvoření, aby učil obyvatele Bhárata- varši, jak dosáhnout nejvyšší dokonalosti, návratu zpátky k Bohu. Jeho askeze je příkladem pro lidské bytosti. Nárájan Riši, inkarnace Boha, seděl mezi mnoha oddanými ve vesnici zvané Kalápagráma. Je zřejmé, že ti, kdo Ho doprovázeli, nebyli obyčejní mudrci. Nyní se tam zjevil také vznešený mudrc Nárada. Poklonil se Nárájanovi Rišimu a položil Mu přesně tutéž otázku jako král Paríkšit Šukadévovi Gósvámímu. Riši poté odpověděl odkazem na své předchůdce. Vyprávěl příběh o tom, jak byla stejná otázka probírána na planetě zvané Džanalóka, která leží nad planetami Svargalóky, jako jsou Měsíc a Venuše. Na této planetě žijí vznešení mudrci a světci, a ti kdysi rozebírali stejné téma týkající se porozumění Brahmanu a Jeho skutečné totožnosti.

Vznešený mudrc Nárájan promluvil: “Můj drahý Nárado, povím ti příběh, který se odehrál před nesmírně dávnou dobou. Kdysi se konalo velké setkání obyvatel nebeských planet, jehož se zúčastnili téměř všichni významní brahmačárí, jako jsou čtyři Kumárové-Sanandana, Sanaka, Sanátana a Sanat-kumára. Mluvili o pochopení Absolutní Pravdy, Brahmanu. Ty ses na toto setkání nedostavil, protože jsi byl navštívit Moji expanzi Aniruddhu, který žije na ostrově Švétadvípu. Na tomto setkání všichni vznešení mudrci a brahmačárí podrobně rozebírali otázku, kterou jsi Mi položil, a jejich diskuse byla velmi zajímavá. Bylo to tak těžké téma, že ani Védy nedokázaly složité otázky zodpovědět.”

Nárájan Riši řekl Náradadžímu, že tutéž otázku, na kterou se Náradadží zeptal, probírali na onom setkání na Džanalóce. Tak se přijímá poznání prostřednictvím parampary, žákovské posloupnosti. Mahárádža Paríkšit položil otázku Šukadévovi Gósvámímu, a ten se odvolal na to, jak se Nárada zeptal na stejnou otázku Nárájana Rišiho, který se odvolal na ještě vyšší autority na planetě Džanalóce, kde ji rozebírali čtyři vznešení Kumárové-Sanátana, Sanaka, Sanandana a Sanat-kumára. Tito čtyři brahmačárí, Kumárové, jsou uznávaní znalci Véd a dalších śāster. Jejich neomezené poznání podpořené askezí se odráží v jejich vznešené, dokonalé povaze. Jejich chování je velmi příjemné a laskavé a nerozlišují mezi přáteli, příznivci a nepřáteli. Transcendentální osobnosti, jako jsou Kumárové, se k hmotným dualitám stavějí vždy nestranně. Čtyři bratři mezi sebou při rozhovoru vybrali jako mluvčího Sanandanu a ostatní naslouchali.

Sanandana řekl: “Po zničení celého vesmírného projevu vstoupí veškerá energie a celé stvoření v zárodečném stavu do těla Garbhódakašájí Višnua. Pán poté spí velmi dlouhou dobu, a když je opět třeba stvoření, shromáždí se kolem Něho zosobněné Védy a začnou ho opěvovat popisováním Jeho úžasných transcendentálních zábav, tak jako služebníci oslavují krále. Když král ráno spí, vybraní přednašeči se shromáždí kolem jeho lůžka a začnou velebit jeho rytířské činy. Král se pomalu probudí nasloucháním svým slavným skutkům.

“Přednašeči Véd neboli zosobněné Védy zpívají: ,Ó nepřemožitelný Pane, jsi Nejvyšší Osobnost. Nikdo Ti není roven a nikdo Tě nepředčí. Činy nikoho jiného nemohou být slavnější. Sláva Tobě! Sláva Tobě! Díky své transcendentální povaze vlastníš všech šest vznešených vlastností v plné míře. Můžeš proto osvobodit všechny podmíněné duše z pout māji. Ó Pane, vroucně si přejeme, abys tak laskavě učinil. Všechny živé bytosti jsou Tvé nedílné části, přirozeně věčné, plné blaženosti a poznání, ale kvůli svým nedostatkům Tě napodobují a chtějí se stát nejvyšším poživatelem. Tím se vzpouzejí Tvé svrchovanosti, dopouštějí se přestupků a následně podléhají Tvé hmotné energii. Tak jejich transcendentální vlastnosti-radost, blaženost a poznání-zahalí mraky tří hmotných kvalit. Tento vesmírný projev vytvořený třemi hmotnými kvalitami je jako vězení pro podmíněné duše. Ty se usilovně snaží osvobodit z pout hmoty a podle svého rozmanitého podmínění jsou jim přiděleny různé činnosti. Všechny činnosti jsou však založeny na poznání, které dáváš Ty, a proto podmíněné duše mohou jednat zbožně, jen když je k tomu milostivě inspiruješ. Bez přijetí útočiště u Tvých lotosových nohou tedy nikdo nemůže překonat vliv hmotné energie. Jsme zosobněné védské poznání a neustále Ti sloužíme tím, že pomáháme podmíněným duším Tě poznat.`”

Tato modlitba zosobněných Véd ukazuje, že účelem Véd je pomoci podmíněným duším poznat Krišnu. Všechny zosobněné Védy neboli śruti Pána znovu a znovu oslavovaly voláním “Jaya! Jaya!” To znamená, že Pán je ta nejslavnější osoba. Nejdůležitější ze všech Jeho slavných vlastností je Jeho bezpříčinná milost vůči podmíněným duším, která je osvobozuje z pout māji.

V různých druzích těl je nekonečné množství živých bytostí, některé pohyblivé a některé stojící na jednom místě. Podmíněný život těchto živých bytostí je následkem zapomnění jejich věčného vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když chce živá bytost vládnout hmotné energii napodobováním Krišnova postavení, hmotná energie ji okamžitě polapí a podle její touhy jí nabídne jedno z 8 400 000 rozmanitých druhů těl. Zmatená živá bytost podléhá trojímu utrpení hmotné existence, a přesto se mylně považuje za pána všeho kolem sebe. Pod vlivem hmotné energie, kterou představují tři hmotné kvality, je natolik zapletena, že se není vůbec schopna osvobodit, pokud neobdrží milost Nejvyššího Pána. Živá bytost nemůže překonat vliv kvalit hmotné přírody vlastní snahou, ale jelikož hmotná příroda jedná pod kontrolou Nejvyššího Pána, Pán nepodléhá její moci. Kromě Něho všechny živé bytosti Brahmou počínaje a mravencem konče podléhají vlivu hmotné přírody.

Pouze Pán je mimo vliv hmotné přírody, neboť v plné míře vlastní šest vznešených vlastností: bohatství, sílu, slávu, krásu, poznání a odříkání. Pokud si není živá bytost vědomá Krišny, nemůže se Nejvyšší Osobnosti Božství přiblížit. Pán jako Nadduše jí však přesto díky své všemohoucnosti může radit zevnitř, jak k Němu může postupně dospět, třebaže koná běžnou práci. V Bhagavad- gītě Pán doporučuje: “Ať děláš cokoliv, dělej to pro Mě, ať jíš cokoliv, nejdříve to obětuj Mně, ať rozdáváš jakékoliv milodary, nejprve obdaruj Mě a ať chceš provádět jakoukoliv askezi, konej ji pro Mě.” Tímto způsobem jsou karmí postupně vedeni k rozvoji vědomí Krišny. Podobně Krišna vede filosofy, aby k Němu postupně dospěli rozlišováním mezi Brahmanem a māyou, protože až nakonec jejich poznání dosáhne zralosti, odevzdají se Krišnovi. Krišna říká v Bhagavad-gītě: “Po mnoha a mnoha zrozeních se moudrý filosof odevzdá Mně. Jógí jsou vedeni k tomu, aby soustředili svoji meditaci na Krišnu v srdci a neustálým rozvojem vědomí Krišny se mohou také zbavit pout hmotné energie. Oddaní však Pánovi od samého počátku s láskou a oddaností slouží, a proto je osobně vede, aby k Němu mohli bez potíží či oklik dospět. To říká Bhagavad- gītā. Pouze milostí Pána může živá bytost dokonale porozumět postavení Brahmanu, Paramátmy a Bhagavána.

Výroky zosobněných Véd jasně potvrzují, že jediným účelem védské literatury je poznat Krišnu. Bhagavad-gītā potvrzuje, že prostřednictvím všech Véd je třeba poznat pouze Krišnu. Krišna se neustále raduje, v hmotném i duchovním světě, a protože je nejvyšším poživatelem, neexistuje pro Něho mezi hmotným a duchovním světem rozdíl. Hmotný svět je pro obyčejné živé bytosti překážkou, protože podléhají jeho vlivům, ale Krišna hmotnému světu vládne a překážky se Ho tedy netýkají. Upanišady a Védy proto na různých místech prohlašují: “Nejvyšší Brahman je věčný, oplývá poznáním a blažeností. Tato Nejvyšší Osobnost Božství sídlí v srdcích všech živých bytostí.” Díky své všudypřítomnosti může vstoupit nejen do srdcí všech živých bytostí, ale i do atomů. V podobě Nadduše ovládá všechny činy živých bytostí. Žije v jejich nitru, je svědkem jejich činů a dovoluje jim jednat podle jejich tužeb a také jim uděluje výsledky za jejich různé činnosti. Je živou silou všeho, ale je transcendentální hmotným kvalitám. Je všemocný, umí dokonale stvořit cokoliv a díky svému vyššímu poznání, které je Mu vlastní, si může každého podmanit. Je Pánem všech bytostí. Někdy se zjeví na této planetě, ale zároveň je přítomen ve veškeré hmotě. S touhou expandovat se do nekonečně mnoha podob pohlédl na hmotnou přírodu, a tak projevil nekonečné množství živých bytostí. Jeho vyšší energie vytváří všechno a vše v jeho stvoření vypadá dokonale a bez vady. Ti, kdo usilují o osvobození z tohoto hmotného světa, tedy musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinu všech příčin. Přirovnává se k hlíně, z níž se vyrábějí různé hliněné nádoby. Nádoby jsou vyrobeny z hlíny, stojí na hliněné zemi a po zničení jejich prvky nakonec opět splynou se zemí, původní příčinou všech projevů.

Impersonalisté používají toto přirovnání Brahmanu k hlíně a kladou zvláštní důraz na výrok Véd sarvaṁ khalv idaṁ brahma: “Všechno je Brahman.” Neberou však v úvahu různorodost projevů pocházejících ze svrchované příčiny, Brahmanu. Uznávají pouze, že vše pochází z Brahmanu, po zničení s Ním vše splyne a přechodný stav projevení je také Brahman. Ačkoliv májávádí věří, že vesmír před svým projevením spočíval v Brahmanu, spočívá v Něm také po stvoření a po zničení s Ním splyne, nevědí, co Brahman je. Brahma-saṁhitā Jej však jasně popisuje: “Živé bytosti, prostor, čas a hmotné prvky jako oheň, země, éter, voda a mysl představují celkový vesmírný projev známý jako Bhúh, Bhuvah a Svah, který tvoří Góvinda. Góvindova moc jej také udržuje a po zničení vstoupí do Góvindy a je v Něm uchován.” Pán Brahmá proto říká: “Uctívám Góvindu, původní osobu, příčinu všech příčin.”

Slovo “Brahman” znamená největší ze všech a udržovatel všeho. Impersonalisty přitahuje velikost oblohy, ale vzhledem k jejich nedostatečnému poznání je nepřitahuje Krišnova velikost. Ve všedním životě nás však přitahuje velikost osoby, a ne velikost hory. Slovo “Brahman” se tedy vztahuje pouze na Krišnu, a proto Ardžuna v Bhagavad-gītě uznal Krišnu za Parabrahman, svrchované útočiště všeho.

Krišna je Nejvyšší Brahman, neboť má nekonečné poznání, nekonečné energie, nekonečnou sílu, nekonečný vliv, je nekonečně krásný a umí si nekonečně odříkat. Slovo “Brahman” se tedy může vztahovat jen na Krišnu. Ardžuna potvrzuje, že jelikož neosobní Brahman je záře paprsků vycházející z Krišnova transcendentálního těla, Krišna je Parabrahman. Všechno spočívá v Brahmanu, ale samotný Brahman spočívá v Krišnovi. Krišna je tedy svrchovaný Brahman, neboli Parabrahman. Hmotné prvky se považují za Krišnovu nižší energii. Jejich vzájemným působením vesmírný projev vzniká, spočívá na Krišnovi a po zničení opět vstoupí do Krišnova těla jako Jeho subtilní energie. Krišna je proto příčina tvoření i ničení.

Sarvaṁ khalv idaṁ brahma znamená, že všechno je Krišna. To je vize mahā- bhāgavatů. Vidí vše ve vztahu ke Krišnovi. Impersonalisté tvrdí, že Krišna Samotný se rozmnožil do mnoha, a proto je všechno Krišna a uctívat cokoliv znamená uctívat Jeho. Tento falešný argument Krišna vyvrací v Bhagavad-gītě: ačkoliv je všechno přeměnou Jeho energie, Sám není přítomen všude. Je a není přítomen zároveň. Prostřednictvím své energie je přítomen všude, ale jako energetický zdroj všude přítomen není. Tuto současnou přítomnost a nepřítomnost nemůžeme našimi současnými smysly pochopit. Na začátku Īśopaniṣady je jasně vysvětleno, že Nejvyšší Pán je tak úplný, že i když z Něho vycházejí neomezené energie a jejich proměny, Krišnova osobnost se ani v nejmenším nemění. Krišna je příčina všech příčin, a inteligentní lidé by se proto měli odevzdat Jeho lotosovým nohám.

Krišna radí všem, aby se odevzdali pouze Jemu, a védské pokyny říkají totéž. Jelikož je Krišna příčina všech příčin, prostřednictvím následování předepsaných zásad Ho uctívají všichni mudrci a světci. Vznešené osobnosti meditují o transcendentální podobě Krišny v srdci. Jejich mysl je neustále soustředěna na Krišnu, a oni tak přirozeně mluví pouze o Krišnovi.

Hovořit nebo zpívat o Krišnovi se nazývá kírtan. Šrí Čaitanja doporučuje kīrtanīyaḥ sadā hariḥ, neustále pouze myslet na Krišnu a hovořit o Něm. To je vědomí Krišny. Vědomí Krišny je tak vznešené, že každý, kdo je rozvíjí, dosáhne nejvyšší životní dokonalosti, jež dalece převyšuje osvobození. Krišna proto radí v Bhagavad-gītě, aby na Něho každý neustále myslel, oddaně Mu sloužil, uctíval Ho a klaněl se Mu. Tak si bude oddaný Krišny vždy vědom a nakonec se ke Krišnovi vrátí.

Ačkoliv Védy doporučují uctívání polobohů jako různých nedílných částí Krišny, je třeba vědět, že tyto pokyny jsou určeny méně inteligentním lidem, které stále přitahuje hmotný smyslový požitek. Kdo chce však opravdu dosáhnout životního cíle, měl by uctívat jen Krišnu. To celou věc usnadní a zaručí úspěch jeho lidského života. Nebe, voda a země jsou části hmotného světa, ale když člověk stojí na pevné zemi, jeho postavení je jistější než na nebi nebo na vodě. Inteligentní osoba proto nehledá ochranu u různých polobohů, i když jsou nedílnými částmi Krišny, a raději stojí na pevné zemi vědomí Krišny. Jeho postavení je tak spolehlivé a bezpečné.

Impersonalisté někdy uvádějí příklad, že když stojíme na kameni nebo kusu dřeva, stojíme na zemi, protože kámen i dřevo leží na zemském povrchu. Na to však lze odpovědět, že stát přímo na zemi je jistější než stát na kusu dřeva nebo kameni, které leží na zemi. Hledat ochranu u Paramátmy nebo u neosobního Brahmanu není tak bezpečné jako uchýlit se s vědomím Krišny přímo ke Krišnovi. Postavení gjáních nebo jógích proto není tak jisté jako postavení oddaných Krišny. Pán Krišna tedy v Bhagavad-gītě uvádí, že polobohy uctívá jen ten, kdo ztratil rozum. A o těch, které přitahuje neosobní Brahman, Śrīmad- Bhāgavatam říká: “Můj milý Pane, ti, kdo se považují za osvobozené mentální spekulací, dosud nejsou očištěni od hmoty, protože nedokáží přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou. I když dosáhnou transcendentální úrovně v neosobním Brahmanu, zaručeně z tohoto vznešeného postavení poklesnou, protože zesměšňují Tvoje lotosové nohy.” Pán Krišna tedy uvádí, že ti, kdo uctívají polobohy, nejsou příliš inteligentní, protože obdrží pouze dočasné výsledky. Jejich snahy jsou snahy méně inteligentních lidí. Pán naproti tomu ujišťuje své oddané, že se poklesnutí nemusejí obávat.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, je-li třeba uctívat někoho nadřazeného, měli bychom po zvážení všech hledisek už jen kvůli zdvořilému chování uctívat Tvoje lotosové nohy, neboť jsi nejvyšší vládce stvoření, udržování a ničení. Jsi pán tří světů-Bhú, Bhuvar a Svar. Podléhá Ti čtrnáct vyšších a nižších světů a také tři hmotné kvality. Polobozi a osoby pokročilé v duchovním poznání neustále naslouchají Tvým transcendentálním zábavám a opěvují je, protože to má zvláštní účinek v podobě zničení nahromaděných výsledků hříšného života. Inteligentní osoby jsou ponořeny v oceánu Tvých nektaru podobných činů a velmi vytrvale jim naslouchají. Tak se okamžitě zbavují znečištění hmotnými kvalitami, aniž by pro pokrok v duchovním životě museli podstupovat tvrdou askezi. Toto opěvování Tvých transcendentálních zábav a naslouchání jim je nejsnadnější způsob seberealizace. Pouhým pokorným nasloucháním transcendentálnímu poselství se srdce zbaví všech nečistot, a vědomí Krišny zapustí kořeny v srdci oddaného.” Vznešená autorita, Bhíšmadéva, také zastává názor, že tento proces opěvování Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je ten nejvyšší náboženský proces. Taittirīya Upaniṣad říká, že uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství je esencí všech védských obřadů.

“Drahý Pane,” pokračovaly zosobněné Védy, “oddaný, který se chce povznést pouze oddanými činnostmi, zvláště nasloucháním a zpíváním, se velmi brzy dostane ze spárů dualit hmotné existence. Nadduši v srdci oddaného tato jednoduchá askeze velmi těší a poskytne oddanému vedení, aby se mohl vrátit domů, zpátky k Bohu. V Bhagavad-gītě stojí, že ten, kdo se všemi činy a smysly věnuje oddané službě Pánu, dosahuje naprostého klidu, protože s ním je Nadduše spokojena. Oddaný je transcendentální všem dualitám, jako je horko a chlad a chvála a pohana. Zažívá tak transcendentální blaženost a již více nezakouší starosti a utrpení hmotné existence. Bhagavad-gītā potvrzuje, že oddaný, který si je neustále vědom Krišny, se neobává o svoje živobytí a ochranu. Je neustále ponořen ve vědomí Krišny a nakonec dosáhne nejvyšší dokonalosti. V hmotném světě žije velmi mírumilovně a blaženě bez starostí a úzkostí a po opuštění těla se vrací domů, zpátky k Bohu. Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě: “Mé svrchované sídlo je transcendentální místo, a když tam někdo dospěje, nikdy se nevrátí do tohoto hmotného světa. Každý, kdo dosáhne nejvyšší dokonalosti-osobní oddané služby Mně ve věčném sídle-se nemusí vracet do hmotného světa plného utrpení.”

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, je nutné, aby živé bytosti rozvíjely vědomí Krišny, čili neustále Ti s oddaností sloužily předepsanými metodami, jako je naslouchání a opěvování, a plnily Tvoje příkazy. Nerozvíjí-li osoba vědomí Krišny a nevěnuje-li se oddané službě, je zbytečné, aby projevovala známky života. Obvykle se za živého považuje ten, kdo dýchá. Osobu bez vědomí Krišny však lze přirovnat k měchům v kovárně. Velké měchy tvoří kožený vak, který vypouští a nasává vzduch, a lidská bytost, která pouze žije ve vaku z kůže a kostí bez vědomí Krišny a láskyplné oddané služby, není lepší než měchy. Podobně se dlouhý život neoddaného přirovnává k dlouhému životu stromu, jeho nenasytnost v jídle ke žravosti psů a prasat a jeho sexuální požitek k prasečímu a kozímu.”

Vesmírný projev může existovat proto, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jako Mahá-Višnu vstoupil do hmotného světa. Celková hmotná energie je uvedena do činnosti pohledem Mahá-Višnua a teprve poté začíná vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody. Proto je třeba učinit závěr, že všechny hmotné prostředky, kterých si snažíme užívat, jsou dostupné jen díky milosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

V těle je pět různých úrovní existence, které se nazývají anna-maya, prāṇa- maya, mano-maya, vijñāna-maya a nakonec ānanda-maya. Na počátku života si je každá živá bytost vědoma pouze jídla. Dítě nebo zvíře je spokojeno, když dostane dobré jídlo. Tento stav vědomí, jehož cílem je dosyta se najíst, se nazývá anna-maya. Anna znamená “jídlo”. Následuje vědomí, že je naživu. Udrží-li se živá bytost naživu, aniž by byla napadena nebo zabita, považuje se za šťastnou. Tento stav se nazývá prāṇa-maya, neboli vědomí vlastní existence. Když pak spočívá na mentální úrovni, její vědomí se nazývá mano-maya. Materialistická civilizace se většinou nachází v těchto třech stavech anna-maya, prāṇa-maya a mano-maya. První starostí civilizovaných osob je ekonomický rozvoj, druhou je obrana následována vědomím mentální spekulace, filosofickým přístupem k životním hodnotám.

Pokud se živé bytosti rozvojem filosofického života podaří dosáhnout úrovně intelektuálního života a pochopí, že není toto hmotné tělo, ale duchovní duše, je ve stavu vijñāna-maya. Potom duchovním vývojem získá poznání o Nejvyšším Pánu, neboli Nejvyšší Duši. Když rozvine svůj vztah s Ním a oddaně Mu slouží, tato úroveň života se nazývá vědomí Krišny, stav ānanda-maya. Jedná se o věčně blažený život s plným poznáním. Ve Vedānta-sūtře stojí: ānanda-mayo 'bhyāsāt. Povaha Nejvyššího Brahmanu i podřízeného Brahmanu, neboli Nejvyšší Osobnosti Božství a živých bytostí, je blažená. Dokud živé bytosti setrvávají na čtyřech nižších stádiích života (anna-maya, prāṇa-maya, mano-maya a vijñāna-maya), jsou považovány za podmíněné hmotou, ale duše, která dosáhne stavu ānanda-maya, je osvobozená. Tento stav ānanda-maya Bhagavad-gītā popisuje jako brahma-bhūta. Uvádí, že ve stavu brahma-bhūta neexistuje úzkost ani touha. Na počátku tohoto stavu je stejný přístup ke všem živým bytostem a dále se rozvíjí vědomí Krišny, kdy oddaný neustále touží sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato touha po pokroku v oddané službě není totožná s touhou po smyslovém požitku na úrovni hmotné existence. Jinak řečeno, touha existuje i v duchovním životě, ale je očištěna. Když jsou naše smysly očištěné, jsou také osvobozené ode všech hmotných úrovní-anna-maya, prāṇa-maya, mano-maya a vijñāna-maya-a dosáhnou nejvyšší úrovně-ānanda-maya, neboli blaženého života s vědomím Krišny. Májávádští filosofové považují ānanda-mayu za stav splynutí s Nejvyšším. Ānanda-maya pro ně znamená jednotu Nadduše a individuální duše. Jednota však ve skutečnosti neznamená splynutí s Nejvyšším a ztrátu vlastní individuální existence. Ponoření do duchovní existence znamená, že živá bytost realizuje kvalitativní jednotu s Nejvyšším Pánem v Jeho aspektech věčnosti a poznání. Pravou ānanda-mayu, stav blaženosti, však představuje oddaná služba. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě: mad-bhaktiṁ labhate parām. Zde Pán Krišna uvádí, že stav brahma-bhūta ānanda-maya je úplný jen tehdy, když dochází k láskyplné výměně mezi Nejvyšším a podřízenými živými bytostmi. Dokud živá bytost nedospěje do tohoto stavu ānanda-maya, její dýchání je jako nafukování měchů v kovárně, její dlouhý život připomíná život stromu a sama není o nic lepší než nižší zvířata jako velbloudi, prasata a psi.

O tom, že věčná živá bytost nemůže být za žádných okolností zničena, není pochyb. Nižší druhy života však žijí v ubohých podmínkách, zatímco ten, kdo oddaně slouží Nejvyššímu Pánu, žije ve stavu blaženosti, ānanda-maya. Všechny výše popsané stavy se vztahují k Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože Nejvyšší Pán i živé bytosti existují za všech okolností, rozdíl je v tom, že Nejvyšší Osobnost Božství vždy setrvává na úrovni ānanda-maya, zatímco podřízené živé bytosti mají jako nepatrné částečky Nejvyššího Pána sklon poklesnout na ostatní úrovně života. Přestože Nejvyšší Pán i živé bytosti existují stále, Nejvyšší Osobnost Božství je vždy transcendentální našemu pojetí života, ať jsme podmínění nebo osvobození. Celý vesmírný projev je stvořen milostí Nejvyššího Pána, trvá díky milosti Nejvyššího Pána a po zničení splyne s Nejvyšším Pánem. Proto Nejvyšší Pán představuje svrchovanou existenci, příčinu všech příčin. Závěr tedy zní, že bez rozvoje vědomí Krišny je život jen ztráta času.

Těm, kdo jsou příliš materialističtí a nemohou pochopit situaci v duchovním světě, Krišnově sídle, vznešení mudrci doporučují jógový proces, jehož pomocí se postupně povznesou z meditace o břiše, která se nazývá mūlādhāra či maṇipūraka. Mūlādhāra a maṇipūraka jsou odborné výrazy, které označují vnitřnosti. Hrubě materialistické osoby považují ekonomický rozvoj za nejdůležitější, protože žijí v domnění, že živá bytost žije jen z jídla. Tito hrubí materialisté zapomínají, že i když můžeme jíst, jak chceme, není-li jídlo stráveno, způsobuje zažívací potíže a překyselení žaludku. Proto jedení samotné není příčinou životní energie. Pro trávení jídla potřebujeme pomoc jiné, vyšší energie, která se v Bhagavad-gītě označuje jako vaiśvānara. Pán Krišna říká v Bhagavad-gītě, že v podobě vaiśvānary napomáhá zažívání. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všudypřítomný, a proto Jeho přítomnost v žaludku v podobě vaiśvānary není nic mimořádného.

Krišna je ve skutečnosti přítomen všude. Vaišnava si proto značí tělo chrámy Višnua: nejprve si označí tilakem chrám na břiše, na hrudi, mezi klíčními kostmi, na čele a pak postupně temeno hlavy, brahma-randhru. Třináct chrámů na těle vaišnavy označených tilakem je známo takto: na čele je chrám Pána Kéšavy, na břiše Pána Nárájana, na hrudi Pána Mádhavy, a na krku, mezi klíčními kostmi, je chrám Pána Góvindy. Na pravém boku je chrám Pána Višnua, na pravé paži chrám Pána Madhusúdana a na konci pravé klíční kosti chrám Pána Trivikramy. Podobně je na levém boku chrám Pána Vámanadévy, na levé paži chrám Šrídhara, na konci levé klíční kosti chrám Hrišíkéši, na horní části zad chrám Padmanábhy a na dolní horní části zad chrám Dámódara. Na temeni hlavy je chrám Vásudévy. To je způsob meditace o Pánově umístění v různých částech těla, ale těm, kdo nejsou vaišnavové, vznešení mudrci doporučují meditaci o tělesném pojetí života-meditaci o vnitřnostech, o srdci, o krku, o obočí, o čele a pak o temeni hlavy. Někteří z mudrců v žákovské posloupnosti od velkého světce Aruny meditují o srdci, protože se v něm nacházejí Nadduše a živá bytost. To potvrzuje Pán v Bhagavad-gītě, kde v patnácté kapitole uvádí: “Sídlím v srdci každé bytosti.”

Pro vaišnavy je ochrana těla pro službu Pánu součástí oddané služby, ale hrubí materialisté považují tělo za vlastní já. Uctívají je jógovou meditací o jeho různých částech jako maṇipūraka, dahara a hṛdaya a postupně pokračují po brahma-randhru na temeni hlavy. Prvotřídní jógí, který dosáhl dokonalosti v józe, nakonec projde brahma-randhrou na jakoukoliv planetu v hmotných či duchovních světech. Jak se jógí dokáže přemístit na jinou planetu, je detailně popsáno ve druhém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Šukadéva Gósvámí v této souvislosti doporučil začátečníkům uctívat virāṭ- puruṣu, obrovskou vesmírnou podobu Pána. Tomu, kdo není schopen uvěřit, že Pána lze se stejným úspěchem uctívat jako Božstvo (arcā) nebo se na tuto podobu nedokáže soustředit, radí uctívat vesmírnou podobu Pána. Nižší část vesmíru se považuje za chodidla a nohy Pánovy vesmírné podoby, střední část vesmíru se považuje za pupek či břicho Pána, vyšší planetární systémy jako Džanalóka a Maharlóka jsou srdce Pána a nejvyšší planetární systém, Brahmalóka, se považuje za temeno Pánovy hlavy. Vznešení mudrci doporučují tomuto věřícímu různé procesy podle jeho postavení, ale konečným cílem všech meditativních jógových procesů je vrátit se domů, zpátky k Bohu. V Bhagavad-gītě stojí, že každý, kdo dosáhne nejvyšší planety, Krišnova sídla, nebo i Vaikunth, se nikdy nemusí vracet do tohoto strastiplného hmotného života.

Védy tedy doporučují učinit lotosové nohy Višnua cílem všech činností. Tad viṣṇoḥ paramaṁ padam: Višnuovy planety, Višnu-lóka, se nacházejí nad všemi hmotnými planetami. Tyto Vaikunthy jsou známy jako sanātana-dhāma a jsou věčné. Nejsou nikdy zničeny, dokonce ani při zničení tohoto hmotného světa. Závěr zní, že když lidská bytost nenaplní uctíváním Nejvyššího Pána poslání svého života a nevrátí se domů, zpátky k Bohu, je zřejmé, že dýchá jako kovářské měchy, žije jako strom, jí jako velbloud a v sexu se podobá psům a prasatům. Tím se jí nepodařilo naplnit specifický smysl lidského života.

Další modlitba zosobněných Véd k Pánu se týká Jeho vstupu do různých životních druhů. Ve čtrnácté kapitole Bhagavad-gīty je řečeno, že v každém druhu a formě života je přítomna nedílná duchovní část Nejvyššího Pána. Pán Samotný v Bhagavad-gītě tvrdí, že je otcem dávajícím sémě všem formám a druhům, které tedy musejí být považovány za Jeho syny. Vstup Nejvyššího Pána v podobě Paramátmy do srdcí všech bytostí někdy impersonalisty svádí k tomu, že kladou živé bytosti a Nejvyššího Pána na stejnou úroveň. Myslí si: “Nejvyšší Pán i individuální duše vstupují do různých těl, jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Proč by měla individuální duše uctívat Paramátmu neboli Nadduši?” Podle nich jsou Nadduše a individuální duše na stejné úrovni, jsou totožné a není mezi nimi rozdíl. Mezi Nadduší a individuální duší však rozdíl je a vysvětluje ho Bhagavad-gītā v patnácté kapitole, kde Pán říká, že i když se nachází s živou bytostí ve stejném těle, Jeho postavení je vyšší. Zevnitř diktuje či dává inteligenci individuální duši. V Gītě jasně stojí, že Pán dává individuální duši inteligenci a že paměť a zapomnění ovlivňuje Nadduše. Nikdo nemůže jednat nezávisle bez souhlasu Nadduše. Individuální duše jedná podle své minulé karmy, kterou připomíná Pán. Individuální duše je svojí povahou zapomnětlivá, ale Pán v srdci jí připomíná, co chtěla v minulém životě dělat. Inteligence individuální duše se projevuje jako oheň ve dřevě. Ačkoliv oheň zůstává vždy ohněm, jeho velikost odpovídá množství dřeva. Podobně i když je individuální duše kvalitativně totožná s Nejvyšším Pánem, projevuje se podle toho, jak jí dovolí omezení jejího současného těla. Nejvyšší Pán, Nadduše, je však neomezený. Označuje se jako eka-rasa. Eka znamená “jedna” a rasa znamená “nálada”. Transcendentální postavení Nejvyššího Pána se vyznačuje věčností, blažeností a plným poznáním. Jeho postavení eka-rasa se ani v nejmenším nemění, když se stává svědkem a rádcem individuální duše v každém individuálním těle.

Individuální duše Pánem Brahmou počínaje a mravencem konče projevuje svoji duchovní energii úměrně svému současnému tělu. Polobozi náleží do téže kategorie jako individuální duše v tělech lidských bytostí nebo nižších zvířat. Inteligentní osoby proto polobohy, kteří jsou pouze nepatrní zástupci Krišny projevení v podmíněných tělech, neuctívají. Individuální duše může projevit svoji energii jen úměrně tvaru a struktuře těla. Nejvyšší Osobnost Božství však může projevit všechny svoje energie zcela beze změny v jakémkoliv tělesném tvaru či podobě. Názor májávádských filosofů, že Bůh a individuální duše jsou jedno a totéž, nelze přijmout, protože individuální duše musí rozvíjet svoji energii podle stupně vývoje různých druhů těl. Individuální duše v těle nemluvněte nemůže projevit plnou sílu dospělého muže, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, dokázal projevit svoji plnou moc zabitím Pútany a dalších démonů, kteří Ho napadli, i když ležel jako dítě na klíně své matky. Duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství se tedy označuje jako eka-rasa, neměnná. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je proto jako jediný hoden uctívání a osoby, které nejsou znečištěny kvalitami hmotné přírody, to velmi dobře vědí. Jinými slovy, Nejvyšší Osobnost Božství mohou uctívat pouze osvobozené duše. Méně inteligentní májávádí uctívají polobohy, protože si myslí, že polobozi a Nejvyšší Osobnost Božství jsou na stejné úrovni.

Zosobněné Védy pokračovaly ve svých poklonách: “Drahý Pane,” modlily se, “po mnoha a mnoha zrozeních začnou ti, kdo opravdu zmoudřeli, s dokonalým poznáním uctívat Tvoje lotosové nohy.” To je potvrzeno v Bhagavad-gītě, kde Pán říká, že po mnoha a mnoha zrozeních se vznešená duše, mahātmā, odevzdá Pánu, jelikož dobře ví, že Vásudéva, Krišna, je příčina všech příčin. Védy pokračovaly: “Již bylo vysvětleno, že mysl, inteligenci a smysly nám dal Bůh, a když jsou tyto nástroje skutečně očištěny, není jiná možnost, než je všechny zaměstnat v oddané službě Pánu. Živá bytost je uvězněna v různých formách života kvůli zneužití mysli, inteligence a smyslů k hmotným činnostem. Různé druhy těl jsou udělovány jako výsledek činů živé bytosti a hmotná příroda je stvoří podle jejích tužeb. Protože si živá bytost přeje a zaslouží určitý druh těla, hmotná příroda jí ho na pokyn Nejvyššího Pána dá.”

Ve třetím zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je vysvětleno, že živá bytost je pod dohledem vyšší autority umístěna do semene mužského jedince a vstříknuta do lůna určitého ženského jedince, aby vyvinula určitý druh těla. Živá bytost používá svoje smysly, inteligenci, mysl a tak dále specifickým způsobem, který si sama zvolí, a tak vyvine určitý druh těla, v němž zůstane uvězněna. Tak se ocitá v různých formách života, buď v těle poloboha, člověka nebo zvířete, podle různých situací a okolností.

Védská literatura vysvětluje, že živé bytosti uvězněné v různých životních druzích jsou nedílné části Nejvyššího Pána. Májávádští filosofové si pletou živou bytost s Paramátmou, která ve skutečnosti doprovází živou bytost jako přítel. Protože jak Paramátmá (lokalizovaný aspekt Nejvyšší Osobnosti Božství), tak individuální živá bytost se nacházejí v těle, dochází někdy k omylu, že mezi nimi není rozdíl. Mezi individuální živou bytostí a Nadduší však existuje jednoznačný rozdíl a Varāha Purāṇa ho vysvětluje takto. Nejvyšší Pán má dva druhy nedílných částí-živou bytost zvanou vibhinnāṁśa a Paramátmu zvanou svāṁśa. Úplná část Nejvyšší Osobnosti Božství zvaná svāṁśa je stejně mocná jako Samotná Nejvyšší Osobnost Božství. Mezi mocí Nejvyšší Osoby a Její úplné expanze, jako je Paramátmá, není sebemenší rozdíl. Nedílné části zvané vibhinnāṁśa však mají jen nepatrnou část Pánovy moci. Nārada Pañcarātra uvádí, že živé bytosti, které představují okrajovou energii Nejvyššího Pána, jsou nepochybně téže duchovní kvality jako Samotný Pán, ale jsou náchylné být znečištěny hmotnými kvalitami. Protože má nepatrná živá bytost sklon podléhat hmotným kvalitám, nazývá se jīva. Nejvyšší Osobnost Božství je někdy také znám jako Šiva, dokonale příznivý. Rozdíl mezi Šivou a jīvou spočívá v tom, že dokonale příznivá Osobnost Božství není nikdy ovlivněna hmotnými kvalitami, zatímco nepatrné části Nejvyšší Osobnosti Božství mají sklon podléhat jejich vlivu.

Nadduše v těle určité živé bytosti si jako úplná část Pána zaslouží být individuální živou bytostí uctívána. Vznešení mudrci proto dospěli k závěru, že proces meditace slouží k tomu, aby se individuální živá bytost mohla soustředit na lotosové nohy Nadduše (Višnua). To je skutečné samādhi. Živá bytost se nemůže z otroctví hmoty vysvobodit vlastním úsilím. Musí tedy začít s oddanou službou lotosovým nohám Nejvyššího Pána neboli Nadduše ve svém nitru. Šrídhara Svámí, významný komentátor Śrīmad-Bhāgavatamu, o tom složil pěkný verš s tímto významem: “Můj milý Pane, jsem Tvou věčnou částí, ale uvěznily mě hmotné energie, které také pocházejí z Tebe. Jako příčina všech příčin jsi vstoupil do mého těla v podobě Nadduše a já si po Tvém boku mohu užívat svrchovaně blaženého života s plným poznáním. Proto mi, můj milý Pane, prosím nařiď, abych Ti s oddaností sloužil, a mohl se tak vrátit do svého původního postavení transcendentální blaženosti.”

Vznešené osobnosti vědí, že živá bytost uvězněná v tomto hmotném světě se nemůže osvobodit vlastní snahou. Proto se s pevnou vírou a oddaností věnují transcendentální oddané službě Pánu. To je výrok zosobněných Véd.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, dosáhnout dokonalého poznání Absolutní Pravdy je velmi obtížné. Jsi tak laskavý k pokleslým duším, že se zjevuješ v různých inkarnacích a věnuješ se různým činnostem. Objevuješ se dokonce i jako historická osobnost v tomto hmotném světě a Tvoje zábavy jsou velmi pěkně popsány ve védské literatuře. Tyto zábavy jsou stejně přitažlivé jako oceán transcendentální blaženosti. Lidé mají přirozený sklon číst příběhy, ve kterých jsou oslavovány obyčejné jīvy, ale když je začne přitahovat védská literatura, která líčí Tvoje věčné zábavy, ponoří se do opravdového oceánu transcendentální blaženosti. Tak jako unaveného člověka osvěží, když se ponoří do vodní nádrže, podmíněná duše, která je velmi znechucena hmotnými činnostmi, se osvěží a zapomene na všechnu únavu z hmotných činností pouhým ponořením se do transcendentálního oceánu Tvých činností a pohroužením se do transcendentálního oceánu blaženosti. Nejinteligentnější oddaní se proto nevěnují žádnému jinému způsobu seberealizace než oddané službě a neustále se zabývají jejími devíti procesy, zvláště nasloucháním a opěvováním. Když Tvoji oddaní naslouchají Tvým transcendentálním zábavám a opěvují je, nestarají se ani o transcendentální blaženost spojenou s osvobozením nebo se splynutím s Nejvyšším. Tito oddaní se nezajímají ani o takzvané osvobození a určitě nemají zájem o hmotné činnosti sloužící k povznesení se na nebeské planety kvůli smyslovému požitku. Čistí oddaní vyhledávají pouze společnost paramahaṁsů neboli vznešených osvobozených oddaných, aby mohli neustále naslouchat o Tvé slávě a opěvovat ji. Proto jsou čistí oddaní připraveni obětovat veškeré pohodlí v životě včetně rodinného života a takzvané společnosti, přátelství a lásky. Ti, kdo ochutnali nektar oddanosti v podobě transcendentální vibrace opěvující Tvoji slávu-Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare-se nezajímají o žádnou jinou duchovní blaženost nebo o hmotné pohodlí, které čistým oddaným připadají méně důležité než tráva na ulici.”

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, když osoba dokáže očistit svoji mysl, smysly a inteligenci oddanou službou s plným vědomím Krišny, mysl se jí stane přítelem. Jinak je mysl vždy nepřítelem. Když se mysl věnuje oddané službě Pánu, stane se důvěrným přítelem živé bytosti, protože ta potom může neustále myslet na Nejvyššího Pána. Ty, Pane, jsi živé bytosti věčně drahý, takže když na Tebe myslí, okamžitě cítí velkou spokojenost, po které toužila život za životem. Když je její mysl takto soustředěna na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství, živá bytost se nevěnuje žádnému nižšímu druhu uctívání nebo nižšímu procesu seberealizace. Snaží-li se uctívat nějakého poloboha nebo přijme-li nějaký jiný způsob seberealizace, stane se obětí koloběhu rození a umírání a nikdo nedokáže ani odhadnout, jak hluboko poklesne tím, že vstoupí do odporných forem života, jako jsou kočky a psi.”

Šrí Naróttama dás Thákur zpíval, že osoby, které oddaně neslouží Pánu, ale které přitahuje filosofická spekulace a plodonosné činnosti, pijí jedovaté výsledky těchto činností. Tyto osoby jedí všemožné odporné věci, jako je maso, a holdují alkoholu a dalším omamným látkám a po smrti jsou nuceni se narodit v nižších druzích života. Materialisté obvykle uctívají pomíjivé hmotné tělo a zapomínají na blaho duchovní duše v něm. Někteří se uchylují k materialistické vědě, aby zlepšili své tělesné pohodlí, a jiní uctívají polobohy, aby byli povzneseni na nebeské planety. Cílem jejich života je zajistit pohodlí hmotnému tělu, ale zapomínají na zájem duchovní duše. Tyto osoby védská literatura označuje za sebevrahy, protože lpění na hmotném těle a jeho pohodlí nutí živou bytost neustále se rodit a umírat a trpět přitom hmotnými bolestmi. Lidská životní podoba dává příležitost pochopit svoje postavení. Proto ta nejinteligentnější osoba začne oddaně sloužit, aby zaměstnala mysl, smysly a tělo výhradně ve službě Pánu.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, je mnoho velmi učených mystických jógích, kteří s velkou rozvahou usilují o nejvyšší životní dokonalost. Jógovým procesem ovládají životní vzduch v těle, soustřeďují mysl na podobu Višnua a přísně ovládají smysly, ale i po velmi náročné askezi a sebeovládání dosahují stejného cíle jako Tvoji nepřátelé. Jinými slovy, jógí i velcí moudří spekulující filosofové nakonec dosáhnou záře neosobního Brahmanu, jehož automaticky dosáhnou démoni, zapřisáhlí nepřátelé Pána. Démoni jako Kansa, Šišupála a Dantavakra také dosáhnou Brahmanu, protože ve svém nepřátelství neustále meditují o Nejvyšší Osobnosti Božství. Jde o to soustředit mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. Ženy jako gópí ke Krišnovi lnuly proto, že si je podmanila Jeho krása, a jejich mentální soustředění na Krišnu pocházelo z chtíče. Chtěly, aby je objímaly Jeho paže, které připomínají svým překrásně zaobleným tvarem hada. Podobně my, védské hymny, pouze soustřeďujeme mysl na Tvoje lotosové nohy. Ženy jako gópí na Tebe myslí pod vlivem chtíče a my se soustřeďujeme na Tvoje lotosové nohy, abychom se vrátily domů, zpátky k Bohu. Tvoji nepřátelé na Tebe také myslí-neustále přemýšlejí, jak Tě zabít-a jógí podstupují velkou askezi, jen aby dosáhli Tvé neosobní záře. Přestože všechny tyto osoby soustřeďují svoji mysl různými způsoby, dosáhnou duchovní dokonalosti odpovídající jejich různým pohledům, protože Ty, ó Pane, neděláš mezi svými oddanými rozdíly.”

Šrídhara Svámí napsal v této souvislosti pěkný verš: “Můj drahý Pane, neustále myslet na Tvoje lotosové nohy je velmi obtížné. Dokáží to vznešení oddaní, kteří k Tobě již vyvinuli lásku a prokazují Ti transcendentální láskyplnou službu. Můj drahý Pane, přeji si, aby moje mysl také spočinula na Tvých lotosových nohách, alespoň na nějaký čas.”

To, jak různí spiritualisté dosahují duchovní dokonalosti, je popsáno v Bhagavad-gītě, kde Pán říká, že udělí oddanému dokonalost, po které touží, úměrně tomu, jak se Mu odevzdá. Impersonalisté, jógí a nepřátelé Pána vstoupí do Pánovy transcendentální záře, ale personalisté, kteří následují ve stopách obyvatel Vrindávanu nebo přísně následují cestu oddané služby, jsou povzneseni do Krišnova osobního sídla, Gólóky Vrindávanu, nebo na Vaikunthy. Impersonalisté i personalisté vstupují do duchovní říše, duchovního nebe, ale impersonalisté dostávají místo v neosobním Brahmanu, zatímco personalisté získávají místo na Vaikuntě nebo na planetě Vrindávanu podle své touhy sloužit Pánu v určitých náladách.

Zosobněné Védy prohlásily, že osoby narozené po stvoření tohoto hmotného světa nemohou pochopit existenci Nejvyšší Osobnosti Božství svým hmotným poznáním. Tak jako osoba narozená v určité rodině nechápe situaci svého praděda, který žil před narozením současné generace, my nedokážeme pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana či Krišnu, který věčně existuje v duchovním světě. V osmé kapitole Bhagavad-gīty je jasně řečeno, že Nejvyšší Osoby, která žije věčně v duchovním království Boha (sanātana-dhāma), lze dosáhnout jedině oddanou službou.

Brahmá je první stvořená bytost v hmotném světě. Před ním v hmotném světě žádná živá bytost neexistovala-byl prázdný a temný, dokud se Brahmá nenarodil na lotosu, který vyrostl z břicha Garbhódakašájí Višnua. Garbhódakašájí Višnu je expanzí Káranódakašájí Višnua, který je expanzí Sankaršana, a ten je expanzí Balarámy, jenž je přímou expanzí Pána Krišny. Po stvoření Brahmy se narodily dva druhy polobohů: polobozi, jako jsou čtyři bratři Sanaka, Sanátana, Sanandana a Sanat-kumára, kteří představují zřeknutí se světa, a polobozi jako Maríči a jejich potomci určení k tomu, aby si tohoto hmotného světa užívali. Z těchto dvou druhů polobohů se postupně projevily všechny ostatní živé bytosti, včetně lidských. Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě, včetně Brahmy, všech polobohů a všech Rákšasů, je tedy třeba považovat za mladé. To znamená, že se narodily teprve nedávno. Proto tak jako osoba nedávno narozená v nějaké rodině nechápe situaci svého vzdáleného předka, nikdo v tomto hmotném světě nedokáže porozumět postavení Nejvyššího Pána v duchovním světě, protože hmotný svět byl stvořen teprve nedávno. Všechny projevy v hmotném světě-konkrétně čas, živé bytosti, Védy a hrubé a jemné hmotné prvky-sice existují dlouho, ale jsou v určité době stvořeny. Každý proces vymyšlený v této stvořené situaci jako způsob, jak porozumět původnímu zdroji stvoření, je třeba považovat za produkt nové doby.

Procesem seberealizace či realizace Boha prostřednictvím plodonosných činností, filosofické spekulace nebo mystické jógy se tedy nelze dostat až k původnímu zdroji všeho. Když stvoření zanikne, když přestanou existovat Védy, hmotný čas i hrubé a jemné hmotné prvky a živé bytosti spočívají v neprojeveném stavu v Nárájanovi, všechny stvořené procesy pozbývají platnost a přestávají fungovat. Oddaná služba však věčně pokračuje ve věčném duchovním světě. Proto jediný skutečný proces seberealizace či realizace Boha je oddaná služba a ten, kdo se jí začne věnovat, následuje skutečnou cestu realizace Boha.

Šrídhara Svámí složil verš, který vyjadřuje myšlenku, že svrchovaný zdroj všeho, Nejvyšší Osobnost Božství, je tak velký a neomezený, že Mu živé bytosti nemohou porozumět žádným hmotným úsilím. Proto bychom se měli modlit k Pánu, abychom Mu mohli věčně oddaně sloužit, a tak mohli Jeho milostí poznat svrchovaný zdroj stvoření. Svrchovaný zdroj stvoření, Nejvyšší Pán, se zjevuje jen oddaným. Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty říká Pán Ardžunovi: “Můj milý Ardžuno, protože jsi Můj oddaný a důvěrný přítel, vyjevím ti způsob, jak Mě můžeš poznat. Jinými slovy, svrchovaný zdroj stvoření, Nejvyšší Osobnost Božství, nelze poznat vlastní snahou. Musíme Ho potěšit oddanou službou a On se nám pak zjeví. Tehdy Ho můžeme do určité míry poznat.

Existují různé druhy filosofů, kteří se snažili poznat svrchovaný zdroj svojí mentální spekulací. Existuje šest druhů mentálních spekulantů, jejichž spekulace se nazývají ṣaḍ-darśana. Všichni tito filosofové jsou impersonalisté a jsou známi jako májávádí. Každý z nich se snažil prosadit svůj názor, ačkoliv později se shodli na kompromisu a prohlásili, že všechny názory vedou ke stejnému cíli, a jsou tedy platné. Podle modliteb zosobněných Véd však neplatí žádný z nich, protože jejich proces poznání je vytvořen v pomíjivém hmotném světě. Nikdo z nich nepochopil to skutečně podstatné: Nejvyšší Osobnost Božství neboli Absolutní Pravdu lze poznat jen oddanou službou.

Jeden druh filosofů známých jako mímánsakové a představovaných mudrci jako Džaimini dospěl k závěru, že by se měli všichni věnovat zbožným činnostem nebo předepsaným povinnostem, což je přivede k nejvyšší dokonalosti. To však vyvrací devátá kapitola Bhagavad-gīty, kde Pán Krišna říká, že prostřednictvím zbožných činností je možné být povznesen na nebeské planety, ale jakmile se zásoba zbožných činností vyčerpá, je třeba opustit vyšší úroveň hmotného požitku na nebeských planetách a okamžitě sestoupit znovu na tyto nižší planety, kde se žije velmi krátce a úroveň hmotného požitku je nižší. Přesná slova použitá v Bhagavad-gītě jsou kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. Závěr mímánsaků, že zbožné činnosti nás přivedou k Absolutní Pravdě, tedy neplatí. Ačkoliv čistý oddaný má v povaze jednat zbožně, nikdo nemůže dosáhnout přízně Nejvyšší Osobnosti Božství samotnými zbožnými činnostmi. Ty nás mohou zbavit znečištění způsobeného nevědomostí a vášní, ale oddaný, který neustále naslouchá transcendentálnímu poselství Boha v podobě Bhagavad-gīty, Śrīmad- Bhāgavatamu či podobných písem, této očisty dosáhne automaticky. Z Bhagavad-gīty víme, že i osobu, která nedosáhla úrovně zbožných činností, ale zcela se věnuje oddané službě, je třeba považovat za správně umístěnou na cestě duchovní dokonalosti. V Bhagavad-gītě je také řečeno, že toho, kdo oddaně slouží s láskou a vírou, vede Nejvyšší Osobnost Božství z jeho nitra. Pán Samotný jako Paramátmá neboli duchovní mistr v srdci dává oddanému přesné pokyny, pomocí nichž se může postupně vrátit k Bohu. Závěr mímánsaků není pravda, která nás může přivést ke skutečnému poznání.

Sánkhjoví filosofové-metafyzici či materialističtí vědci-zase studují tento vesmírný projev svojí vymyšlenou vědeckou metodou a neuznávají svrchovanou autoritu Boha jako jeho stvořitele. Činí mylný závěr, že reakce hmotných prvků jsou původní příčinou stvoření. Bhagavad-gītā však tuto teorii neuznává. Jasně říká, že činnosti vesmíru v pozadí řídí Nejvyšší Osobnost Božství. Tuto skutečnost potvrzuje védský pokyn sad vā saumyedam agra āsīt, což znamená, že původ stvoření existoval před projevením vesmíru. Z toho důvodu nemohou být hmotné prvky příčinou hmotného stvoření. I když jsou považovány za bezprostřední příčiny, původní příčina je Samotná Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā proto uvádí, že hmotnou přírodu řídí Krišna.

Závěr ateistické sánkhjové filosofie je, že vzhledem k dočasné či klamné povaze následků-jevů tohoto hmotného světa-je příčina také klamná. Sánkhjoví filosofové se přiklánějí k voidismu, ale pravda je taková, že původní příčina je Nejvyšší Osobnost Božství a tento vesmírný projev je dočasný projev Jeho hmotné energie. Když je zničen, jeho příčina, věčný duchovní svět, pokračuje v existenci beze změny, a proto se nazývá sanātana-dhāma, věčné sídlo. Závěr sánkhjových filosofů je tedy nesprávný.

Pak zde jsou filosofové vedení Gautamou a Kanádou. Dopodrobna studovali příčinu a následek hmotných prvků a dospěli k závěru, že původní příčina stvoření je kombinace atomů. Materialističtí vědci v současnoti následují ve stopách Gautamy a Kanády, kteří šířili tuto teorii zvanou Paramāṇuvāda. Nelze ji však podpořit, neboť původní příčinou nejsou netečné atomy. To potvrzuje Bhagavad-gītā, Śrīmad-Bhāgavatam a Védy, které praví eko nārāyaṇa āsīt: před stvořením existoval pouze Nárájan. Śrīmad-Bhāgavatam a Vedānta-sūtra navíc uvádějí, že původní příčina má vědomí a přímo i nepřímo si je vědoma všeho v tomto stvoření. V Bhagavad-gītě Krišna říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ (“Jsem původní příčina všeho.”) a mattaḥ sarvaṁ pravartate (“Vše je stvořeno ze Mě.”) Atomy tedy mohou tvořit základní strukturu hmoty, ale tvoří je Nejvyšší Osobnost Božství. Filosofii Gautamy a Kanády proto nelze podpořit.

Impersonalisté vedení Aštávakrou a později Šankaračárjou považují za příčinu všeho neosobní záři Brahmanu. Podle jejich teorie je hmotný projev dočasný a neskutečný, zatímco neosobní záře Brahmanu je skutečnost. Tuto teorii však také nelze podpořit, neboť Pán Samotný říká v Bhagavad-gītě, že záře Brahmanu spočívá na Jeho osobnosti. Brahma-saṁhitā potvrzuje, že záře Brahmanu jsou paprsky Krišnova těla. Neosobní Brahman tedy nemůže být původní příčinou vesmírného projevu. Tou je dokonalá a vědomá Osobnost Božství, Góvinda.

Nejnebezpečnější teorie impersonalistů uvádí, že když Bůh přichází jako inkarnace, přijímá hmotné tělo stvořené třemi kvalitami hmotné přírody. Tuto májávádskou teorii zavrhl Pán Čaitanja jako nanejvýš urážlivou. Řekl, že kdo si myslí, že transcendentální tělo Osobnosti Božství stvořila hmotná příroda, se dopouští největšího přestupku proti lotosovým nohám Višnua. Bhagavad-gītā také uvádí, že když Pán, Osobnost Božství, sestoupí v lidské podobě, vysmívají se Mu jen pošetilci a darebáci. To se ve skutečnosti dělo, když se Pán Krišna, Pán Ráma a Pán Čaitanja pohybovali v lidské společnosti jako lidské bytosti.

Zosobněné Védy zavrhují neosobní pojetí jako hrubě překroucené. Brahma- saṁhitā popisuje tělo Nejvyšší Osobnosti Božství slovy ānanda-cinmaya-rasa. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má duchovní, nikoliv hmotné tělo. Může si všeho užívat kteroukoliv jeho částí, a proto je všemocný. Končetiny hmotného těla mohou mít jen určitou funkci, například ruce mohou uchopit, ale ne vidět či slyšet. Protože však tělo Nejvyšší Osobnosti Božství tvoří ānanda-cinmaya- rasa, a je proto sac-cid-ānanda-vigraha, může si Pán užívat čehokoliv a konat cokoliv kteroukoliv končetinou. Považování duchovního těla Pána za hmotné je způsobeno sklonem stavět Nejvyšší Osobnost Božství na stejnou úroveň s podmíněnou duší. Podmíněná duše má hmotné tělo. Má-li tedy Bůh také hmotné tělo, lze neosobní teorie o absolutní jednotě Nejvyšší Osobnosti Božství a živých bytostí velmi snadno šířit.

Když přichází Nejvyšší Osobnost Božství, projevuje nehmotné tělo, a proto neexistuje rozdíl mezi Jeho dětským tělem, kdy ležel na klíně matky, a Jeho takzvaně dospělým tělem, kdy bojoval s démony. V dětském těle také bojoval s démony, například s Pútanou, Trinávartou a Aghásurou, a to se stejnou silou jako s démony Dantavakrou či Šišupálou ve svém mládí. Jakmile podmíněná duše změní hmotné tělo, zapomene na vše, co s minulým tělem souviselo, ale z Bhagavad-gīty víme, že Krišna díky svému tělu sac-cid-ānanda-vigraha nezapomněl na to, že před milióny let učil boha Slunce Bhagavad-gītu. Pán je proto známý jako Purušóttama, neboť je transcendentální hmotné i duchovní existenci. To, že je příčinou všech příčin, znamená, že je příčinou duchovního i hmotného světa. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všemocný a vševědoucí. Jelikož hmotné tělo nemůže být všemocné ani vševědoucí, Pánovo tělo je nepochybně nehmotné. Májávádskou teorii, že Osobnost Božství přichází do tohoto hmotného světa s hmotným tělem, nelze ničím podpořit.

Lze učinit závěr, že všechny teorie materialistických filosofů pocházejí z dočasné, klamné existence jako představy ve snu. Ty nás nepochybně nemohou dovést k Absolutní Pravdě. Absolutní Pravdu lze realizovat jen oddanou službou. V Bhagavad-gītě Pán říká: bhaktyā mām abhijānāti: “Lze Mě poznat jedině oddanou službou.” Šríla Šrídhara Svámí o tom složil pěkný verš: “Můj drahý Pane, nechť se jiní věnují falešným sporům, suché spekulaci a teoretizování o vznešených filosofických tezích. Nechť bloudí v temnotě nevědomosti a klamu a kochají se falešnými představami, že jsou velcí učenci, ačkoliv postrádají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství. Co se mě týče, přeji si být osvobozen pouhým zpíváním svatých jmen svrchovaně krásné Nejvyšší Osobnosti Božství—Mádhava, Vámana, Trinajana, Sankaršan, Šrípati a Góvinda. Ó Pane Madhupati, zbav mě znečištění tohoto hmotného světa pouhým zpíváním Tvých transcendentálních jmen.”

Zosobněné Védy řekly: “Drahý Pane, když pouze Tvojí milostí živá bytost dosáhne správného závěru o Tvém vznešeném transcendentálním postavení, již se nestará o různé teorie vymyšlené mentálními spekulanty či takzvanými filosofy.” Tím se poukazuje na spekulativní teorie Gautamy, Kanády, Pataňdžaliho a Kapily (nirīśvara). Ve skutečnosti existují dva Kapilové: první, syn Kardamy Muniho, je inkarnací Boha, a druhý je novodobý ateista. Ateistický Kapila je často mylně označován za Nejvyšší Osobnost Božství. Pán Kapila, inkarnace Boha, se zjevil jako syn Kardamy Muniho před dávnou dobou, ve věku Svájambhuvy Manua. Modernímu věku vládne Vaivasvata Manu.

Podle májávádské filosofie je tento projevený, hmotný svět mithyā či mājā, falešný. Májávádí káží brahma satyaṁ jagan mithyā: “Pouze záře Brahmanu je skutečná a vesmírný projev je klamný, neboli falešný.” Podle vaišnavské filosofie je však tento vesmírný projev skutečný, protože ho stvořil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. V Bhagavad-gītě Pán říká, že do tohoto hmotného světa vstupuje svojí jednou úplnou částí, a tak dochází ke stvoření. Také z Véd víme, že tento dočasný vesmírný projev (asat) pochází ze svrchované reality (sat). Rovněž z Vedānta-sūtry vyplývá, že všechno vzešlo z Nejvyššího Brahmanu. Proto vaišnavové tento vesmírný projev za falešný nepovažují. Vzhledem k tomu, že do tohoto hmotného světa Pán, Osobnost Božství, vstoupil ve své úplné části a zapříčinil stvoření, vaišnavští filosofové vidí vše, co se v něm nachází, ve vztahu k Nejvyššímu Pánu.

Toto pojetí hmotného světa velmi pěkně popisuje Šríla Rúpa Gósvámí. Říká, že odříkání těch, kdo zavrhnou hmotný svět jako klamný či falešný, aniž by věděli, že je projevem Nejvyššího Pána, nemá žádnou hodnotu. Vaišnavy však tento svět nepřitahuje, protože i když je hmotný svět obvykle považován za předmět smyslového požitku, oni nenacházejí ve smyslovém požitku zálibu, a tak je hmotné činnosti nepoutají. Vaišnava přijímá tento hmotný svět v souladu s védskými pokyny a jedná bez připoutanosti. Jelikož Nejvyšší Osobnost Božství je původní příčina všeho, vaišnava vidí vše ve vztahu ke Krišnovi, dokonce i v tomto hmotném světě. Díky tomuto pokročilému poznání se vše zduchovní. Jinými slovy, vše v hmotném světě je již duchovní, ale kvůli našemu nedostatku poznání vidíme věci jako hmotné.

Zosobněné Védy uvedly příklad, že ti, kdo hledají zlato, neodmítnou zlaté náušnice, náramky nebo cokoliv jiného ze zlata jen proto, že se tvarem liší od původního zlata. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána a kvalitativně totožné, ale nyní mají různé tvary v 8 400 000 druzích života, podobně jako mnoho různých ozdob vyrobených ze stejného zdroje zlata. Tak jako ten, kdo se zajímá o zlato, přijímá všechny zlaté ozdoby různých tvarů, vaišnava, který dobře ví, že všechny živé bytosti jsou kvalitativně totožné s Nejvyšší Osobností Božství, je všechny přijímá jako věčné služebníky Boha. Jako vaišnava má tedy osoba dostatek možností sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství tím, že tyto podmíněné, svedené živé bytosti napraví, poučí je o vědomí Krišny a vede je zpátky domů, zpátky k Bohu. Skutečností je, že tři hmotné kvality nyní rozrušují mysli živých bytostí, a živé bytosti proto jako ve snu transmigrují z jednoho těla do druhého. Když se však jejich vědomí změní ve vědomí Krišny, okamžitě umístí Krišnu do svých srdcí, a tak se jim otevře cesta k osvobození.

Všechny Védy označují Nejvyšší Osobnost Božství a živé bytosti za kvalitativně totožné-cetana, duchovní. To potvrzuje Padma Purāṇa výrokem, že existují dva druhy duchovních bytostí: jedna se nazývá jīva a druhá Nejvyšší Pán. Všechny živé bytosti od Pána Brahmy po mravence jsou jīvy, zatímco Pán je svrchovaný čtyřruký Višnu, neboli Džanárdana. Přesně řečeno, slovem ātmā lze označit jen Nejvyšší Osobnost Božství, ale protože živé bytosti jsou Jeho nedílné části, někdy se jím označují i ony. Živé bytosti se proto nazývají jīvātmā a Nejvyšší Pán Paramátmá. Paramátmá i jīvātmā jsou přítomny v tomto hmotném světě, a proto má hmotný svět jiný účel než smyslový požitek. Pojetí života jako smyslového požitku je klam, ale pojímat život jako službu jīvātmy Paramátmě není v žádném případě klamné ani v tomto hmotném světě. Osoba vědomá si Krišny to dokonale ví, a tak nepovažuje tento hmotný svět za falešný, ale jedná v realitě transcendentální služby. Oddaný proto vidí všechno v tomto hmotném světě jako příležitost sloužit Pánu. Nezavrhuje nic jako hmotné, ale zapojuje všechno do služby Pánu. Tak je vždy v transcendentálním postavení a vše, co používá ve službě Pánu, se tím duchovně očišťuje.

Šrídhara Svámí o tom složil pěkný verš: “Uctívám Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který je neustále projeven jako skutečný i v tomto hmotném světě, jenž někteří považují za falešný.” Představu, že tento hmotný svět je falešný, způsobuje nedostatek poznání, ale osoba s rozvinutým vědomím Krišny vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všem. To je skutečná relizace védského aforismu sarva khalv idaṁ brahma: “Vše je Brahman.”

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, méně inteligentní lidé přijímají jiné cesty seberealizace, ale ve skutečnosti se nikdo nemůže zbavit znečištění hmotou nebo zastavit opakující se koloběh rození a umírání, pokud není zcela čistý oddaný. Drahý Pane, vše spočívá na Tvých rozmanitých energiích a podporuješ všechny bytosti, jak uvádějí Védy: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Proto jsi udržovatel a živitel všech živých bytostí-polobohů, lidí i zvířat. Všechny udržuješ při životě a jsi také v srdcích všech bytostí. Jinými slovy, jsi kořen veškerého stvoření. Proto ti, kdo Ti neochvějně slouží a neustále Tě uctívají, ve skutečnosti zalévají kořen vesmírného stromu. Oddanou službou proto osoba uspokojuje nejen Osobnost Božství, ale také všechny ostatní bytosti, protože Pán vše udržuje a živí. Oddaný zná všudypřítomný rys Nejvyšší Osobnosti Božství, a je proto tím nejpraktičtějším lidumilem a altruistou. Tito čistí oddaní, kteří se plně věnují oddané službě, velmi snadno překonají koloběh rození a umírání, jako by přeskočili smrti přes hlavu.”

Oddaný se nikdy nebojí smrti nebo změny těla. Jeho vědomí se změní ve vědomí Krišny, a i když se nevrátí k Bohu a přijme jiné hmotné tělo, nemá se čeho bát. Vhodným příkladem je Bharata Mahárádž. Třebaže se ve svém příštím životě stal jelenem, v následujícím životě byl zcela prost veškerého znečištění hmotou a dospěl do království Boha. Bhagavad-gītā proto potvrzuje, že oddaný není nikdy poražen. Cesta oddaného do duchovního království, zpátky domů, zpátky k Bohu, je zaručena. I když oddaný v jednom životě klopýtne, jeho pokračující vědomí Krišny ho povznáší stále výše, dokud se nevrátí k Bohu. Čistý oddaný očistí nejen sebe sama-každý, kdo se stane jeho žákem, bude také očištěn a nakonec bude moci bez potíží vstoupit do království Boha. Jinými slovy, smrt dokáže snadno překonat nejen čistý oddaný, ale jeho následovníci to mohou jeho milostí snadno dokázat také. Moc oddané služby je tak velká, že čistý oddaný může svými transcendentálními pokyny o překročení oceánu nevědomosti osvítit jinou osobu.

Pokyny čistého oddaného jeho žákovi jsou také velmi jednoduché. Nikdo nemá s následováním čistého oddaného potíže. Každý, kdo následuje ve stopách uznávaných oddaných, jako jsou Pán Brahmá, Pán Šiva, Kumárové, Manu, Kapila, král Prahlád, král Džanaka, Šukadéva Gósvámí, Jamarádž a jejich následovníci v žákovské posloupnosti, velmi snadno najde bránu osvobození otevřenou. Na druhé straně neoddaní, kteří se zabývají nejistými procesy seberealizace jako gjána, jóga a karma, jsou považováni za stále znečištěné. Tyto znečištěné osoby, třebaže jsou zdánlivě pokročilé v seberealizaci, nedokáží osvobodit ani sebe, o svých následovnících ani nemluvě. Tito neoddaní se přirovnávají k uvázaným zvířatům, protože se nedokáží vymanit z formalit určitého druhu víry. V Bhagavad-gītě jsou zavrženi jako veda-vāda-rata. Nejsou schopni pochopit, že se Védy zabývají činnostmi kvalit hmotné přírody-dobra, vášně a nevědomosti. Pán Krišna však Ardžunovi poradil, že je třeba překonat hranici povinností předepsaných ve Védách a začít rozvíjet vědomí Krišny, oddanou službu. V Bhagavad-gītě říká: nistrai-guṇyo bhavārjuna: “Můj milý Ardžuno, snaž se transcendovat védské obřady.” Toto transcendentální postavení nad védskými obřady je oddaná služba. V Bhagavad-gītě Pán jasně uvádí, že ti, kdo Mu neochvějně oddaně slouží, jsou na úrovni Brahmanu. Skutečnou realizaci Brahmanu představuje vědomí Krišny a oddaná služba. Oddaní jsou proto skuteční brahmačárí, protože vždy jednají s vědomím Krišny neboli oddaně slouží.

Hnutí pro vědomí Krišny proto důrazně a s velkou autoritou vyzývá všechny zbožné lidi, aby se k němu připojili, neboť se tak mohou naučit milovat Boha, a překonat tak veškeré formální příkazy písem. Osoba, která se nedokáže vymanit z vlivu stereotypních náboženských zásad, se přirovnává ke zvířeti, které jeho pán uvázal na řetěz. Smyslem veškerého náboženství je poznat Boha a rozvinout svoji neprojevenou lásku k Němu. Pokud se někdo pouze drží formálních náboženských pokynů, ale nedosáhne lásky k Bohu, považuje se za uvázané zvíře. Není-li si vědom Krišny, není způsobilý pro osvobození z hmotné existence.

Šríla Šrídhara Svámí o tom složil pěkný verš: “Nechť se ostatní věnují tvrdé askezi, vrhají se z vrcholů hor na zem a umírají, nechť jiní cestují na mnohá poutní místa kvůli osvobození nebo důkladně studují filosofii a védskou literaturu. Nechť mystičtí jógí slouží meditací a nechť se různé náboženské skupiny zbytečně přou o to, která je nejlepší. Skutečností je, že bez vědomí Krišny, oddané služby a milosti Nejvyšší Osobnosti Božství nelze překonat tento oceán hmoty.” Inteligentní osoba se proto vzdá všech stereotypních představ a připojí se k hnutí pro vědomí Krišny, aby získala skutečné osvobození.

Zosobněné Védy pokračovaly ve svých modlitbách: “Drahý Pane, Védy vysvětlují Tvůj neosobní rys. Nemáš ruce, ale můžeš přijímat všechny nabízené oběti. Nemáš nohy, ale můžeš kráčet rychleji než kdokoliv jiný. Ačkoliv nemáš oči, vidíš všechny události v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. I když nemáš uši, slyšíš vše vyřčené. Přestože nemáš mysl, znáš každou bytost a všechny její minulé, současné i budoucí činnosti, a přesto nikdo neví, kdo jsi. Znáš všechny, ale Tebe nikdo nezná. Proto jsi nejstarší a svrchovaná osobnost.”

Jiná část Véd uvádí: “Nic nemusíš dělat. Tvoje poznání a moc jsou tak dokonalé, že se vše projevuje pouhou Tvojí vůlí. Nikdo se Ti nevyrovná ani Tě nepředčí a každý Ti věčně slouží.” Tak výroky Véd popisují, že Absolutní nemá nohy, ruce, oči, uši ani mysl, a přesto může jednat prostřednictvím svých energií a uspokojovat potřeby všech živých bytostí. Bhagavad-gītā uvádí, že Jeho ruce a nohy jsou všude, protože je všudypřítomný. Ruce, nohy, uši a oči všech živých bytostí řídí Nadduše v jejich srdci. Bez přítomnosti Nadduše se ruce a nohy nemohou pohybovat. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je tak vznešený, nezávislý a dokonalý, že i bez očí, nohou a uší nezávisí ve svých činnostech na jiných. Ostatní naopak závisejí ohledně činností svých různých smyslů na Něm. Pokud živou bytost neinspiruje a neřídí Nadduše, sama nemůže jednat.

Skutečností je, že z konečného hlediska je Absolutní Pravda Nejvyšší Osoba. Protože však jedná prostřednictvím svých různých energií, které naprostí materialisté nemohou vidět, považují Pána za neosobního. Například lze pozorovat něčí umění, s nímž maluje květinu, a je pochopitelné, že sladění barev, tvar a vše ostatní si vyžádalo umělcovu pečlivou pozornost. Umělcova práce se jasně projevuje v malování různých rozkvetlých květin. Naprostý materialista však nevidí ruku Boha za tak uměleckými výtvory, jako jsou skutečné kvetoucí květiny v přírodě, a dochází k závěru, že Absolutní Pravda je neosobní. Absolutní je ve skutečnosti osoba, ale je nezávislý. Nemusí osobně vzít štětec a barvy, aby namaloval květiny, protože Jeho energie jednají tak úžasně, že se zdá, jako by květiny vyrostly bez pomoci umělce. Neosobní pohled na Absolutní Pravdu přijímají méně inteligentní lidé, protože bez služby Pánu nelze pochopit, jak Nejvyšší jedná-nelze se ani dozvědět Pánovo jméno. Vše o Pánových činnostech a osobních rysech je vyjeveno oddanému jen prostřednictvím jeho láskyplného služebnického postoje.

V Bhagavad-gītě se jasně praví: bhoktāraṁ yajña-tapasām: “Pán přijímá všechny oběti a výsledky veškeré askeze.” Poté Pán říká: “sarva-loka-maheśvaram: “Patří Mi všechny planety.” To je postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Zatímco se transcendentálně raduje na Gólóce Vrindávanu ve společnosti svých věčných společníků, gopí a pasáčků, Jeho energie jednají pod Jeho vedením po celém stvoření, aniž by rušily Jeho věčné zábavy.

Pouze oddanou službou lze porozumět, jak Nejvyšší Osobnost Božství jedná prostřednictvím svých nepochopitelných energií zároveň neosobně i jako osoba. Jedná přesně jako svrchovaný císař, jemuž podléhá mnoho tisíc králů a náčelníků. Nejvyšší Osobnost Božství je svrchovaně nezávislá vládnoucí osoba a všichni polobozi včetně Pána Brahmy, Pána Šivy, Indry (krále nebes) a králů planet Měsíce a Slunce jednají pod Jeho vedením. Védy potvrzují, že slunce svítí, vítr vane a oheň šíří teplo ze strachu z Nejvyšší Osobnosti Božství. Hmotná příroda vytváří v hmotném světě všemožné druhy pohyblivých a nehybných objektů, ale žádný z nich nemůže jednat nezávisle nebo tvořit bez souhlasu Nejvyššího Pána. Všechny jednají jako Jeho poddaní, tak jako podřízení králové odvádějí roční daně císaři.

Védy uvádějí, že každá živá bytost se sytí zbytky jídla obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokyny k velkým obětem říkají, že Nárájan má být přítomen jako svrchované Božstvo oběti, po níž se zbytky jídla rozdělují polobohům. Tomu se říká yajña-bhāga. Každý polobůh dostává podíl yajña-bhāgy, který přijímá jako prasádam. Závěr zní, že polobozi nemají nezávislou moc: jako různí výkonní činitelé podléhají Nejvyšší Osobnosti Božství a přijímají prasádam, neboli zbytky obětí. Plní příkazy Nejvyššího Pána přesně podle Jeho plánu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je v pozadí, a protože Jeho pokyny plní jiní, zdá se být neosobní. To, jak Nejvyšší Osoba transcenduje neosobní činnosti hmotné přírody, si nedokážeme naším výhradně materialistickým způsobem představit. Proto Pán vysvětluje v Bhagavad-gītě, že není nic vyššího než On a že neosobní Brahman Mu jako projev Jeho osobních paprsků podléhá. Šrípáda Šrídhara Svámí o tom proto složil pěkný verš: “Uctivě se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který nemá hmotné smysly, ale díky Jehož řízení a vůli pracují všechny hmotné smysly. Je svrchovanou energií všech hmotných smyslů či orgánů. Je všemocný a svrchovaný vykonavatel všeho. Proto by Ho měli všichni uctívat. Této Nejvyšší Osobě se uctivě klaním.”

Krišna Samotný prohlašuje v Bhagavad-gītě, že je transcendentální všem vnímajícím i nevnímajícím bytostem, a proto se nazývá Purušóttama, což znamená Nejvyšší Osobnost. (Puruṣa znamená “osoba” a uttama znamená “nejvyšší” či “transcendentální.”) Na jiném místě říká, že tak jako vzduch spočívá ve všudypřítomném éteru, spočívá každý v Něm a jedná pod Jeho vedením.

Zosobněné Védy se dále modlily: “Drahý Pane, ke všem bytostem přistupuješ stejně, nestraníš žádnému druhu živé bytosti. Všechny živé bytosti si užívají či trpí v různých životních podmínkách vlivem svých hmotných tužeb. Jako Tvoje nedílné části se podobají jiskrám ohně. Tak jako jiskry tančí v planoucím ohni, všechny živé bytosti tančí na Tvé podpoře. Poskytuješ jim vše, po čem touží, a přesto nejsi zodpovědný za jejich požitek či utrpení. Existují různé druhy živých bytostí-polobozi, lidé, zvířata, stromy, ptáci, šelmy, mikrobi, červi, hmyz a vodní živočichové-a všechny si užívají nebo trpí, zatímco spočívají v Tobě.”

Živé bytosti se dělí na dva druhy: jedny se nazývají nitya-mukta, věčně osvobozené, a druhé nitya-baddha, věčně podmíněné. Živé bytosti nitya-mukta jsou v duchovním království a nitya-baddhové v hmotném světě. V duchovním světě živé bytosti i Pán zaujímají svoje původní postavení, jako živé jiskry v planoucím ohni. V hmotném světě je Pán všudypřítomný ve svém neosobním rysu, ale živé bytosti do větší či menší míry ztratily svoje vědomí Krišny, tak jako jiskry někdy vyletí z planoucího ohně a ztratí svoji původní zářivost. Některé spadnou do suché trávy, a tak roznítí další velký oheň. To se vztahuje na čisté oddané, kteří mají soucit s ubohými a nevinnými živými bytostmi. Čistý oddaný rozněcuje vědomí Krišny v srdcích podmíněných duší, a tak se planoucí oheň duchovního světa projevuje i v tomto hmotném světě. Některé jiskry spadnou do vody a okamžitě ztratí svoji původní záři a vyhasnou. Lze je přirovnat k živým bytostem, které se narodí mezi naprostými materialisty. V tomto případě jejich původní vědomí Krišny vyhasne. Některé jiskry spadnou na zem a napůl hoří a napůl vyhasínají. Některé živé bytosti tedy postrádají vědomí Krišny, některé ho mají jen napůl a některé si jsou Krišny skutečně vědomy. Polobozi na vyšších planetách-Pán Brahmá, Indra, Čandra, bůh Slunce a různí další-si jsou všichni vědomi Krišny. Lidská společnost se nachází mezi polobohy a zvířaty, a tak jsou si někteří víceméně vědomi Krišny a jiní na Krišnu zcela zapomněli. Živé bytosti třetí třídy-zvířata, rostliny, stromy a vodní živočichové-vědomí Krišny úplně ztratili. Tento ve Védách uvedený příklad s jiskrami planoucího ohně je velmi vhodný k pochopení, jak jsou různé druhy živých bytostí podmíněné. Nade všemi ostatními živými bytostmi však je Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna neboli Purušóttama, jehož žádné hmotné podmínky nikdy nesvazují.

Někdo se může ptát, proč živé bytosti náhodou poklesly do různých podmínek života. Pro zodpovězení této otázky je třeba nejprve pochopit, že na živé bytosti nemůže mít vliv náhoda; týká se jen neživých věcí. Podle védské literatury mají živé bytosti poznání, a proto se nazývají cetana, což znamená “obdařené poznáním”. Jejich různé životní podmínky tedy nejsou náhodné. Jedná se o jejich volbu, protože mají poznání. V Bhagavad-gītě Pán říká: “Zanech všeho a jen se odevzdej Mně.” Tento proces realizace Nejvyšší Osobnosti Božství je otevřený všem, ale přesto záleží na volbě konkrétní živé bytosti, zda tuto nabídku přijme nebo odmítne. V poslední části Bhagavad-gīty Pán Krišna Ardžunovi velmi jasně říká: “Můj milý Ardžuno, nyní jsem Ti řekl vše. Můžeš se rozhodnout, jestli to přijmeš, či ne.” Také živé bytosti, které sestoupily do tohoto hmotného světa, se samy rozhodly užívat si v něm. Krišna je sem neposlal. Hmotný svět byl stvořen pro požitek živých bytostí, které chtěly zanechat své věčné služby Pánu, aby se samy staly nejvyššími poživateli. Vaišnavská filosofie tvrdí, že když živá bytost touží uspokojovat svoje smysly a zapomene na službu Pánu, dostane možnost svobodně jednat v hmotném světě podle své touhy, a tak vytváří životní situaci, v níž si buď užívá, nebo trpí. Je třeba s určitostí vědět, že Pán i živé bytosti jsou věčně vědomí a nerodí se ani neumírají. Když dochází ke stvoření, neznamená to, že jsou stvořeny i živé bytosti. Pán tvoří hmotný svět, aby dal podmíněným duším možnost povznést se na vyšší úroveň vědomí Krišny. Pokud podmíněná duše této příležitosti nevyužije, po zničení tohoto hmotného světa vstoupí do Nárájanova těla a setrvá v hlubokém spánku až do dalšího stvoření.

V této souvislosti je velmi vhodný příklad období dešťů. Sezónní déšť lze považovat za činitele stvoření, protože po něm mohou na zavlažených polích vyrůst různé druhy rostlin. Jakmile dojde Pánovým pohledem na hmotnou přírodu ke stvoření, živé bytosti se okamžitě projeví ve svých rozmanitých životních podmínkách, tak jako po dešti vyrůstají různé druhy rostlin. Déšť je jeden, ale rostliny jsou rozmanité. Déšť dopadá stejnoměrně na celé pole, ale různé rostliny mají rozličné tvary a podoby podle toho, jaká semena byla zasazena. Také semena našich tužeb jsou rozličná. Každá živá bytost má odlišný druh touhy, která je semenem, jež způsobuje růst určitého druhu těla. To vysvětluje Rúpa Gósvámí slovem pāpa-bīja. Pāpa znamená “hříšný”. Všechny naše hmotné touhy je třeba považovat za pāpa-bīja, neboli semena hříšných tužeb. Bhagavad-gītā vysvětluje, že naše hříšná touha spočívá v tom, že se neodevzdáváme Nejvyššímu Pánu. Proto Pán v Bhagavad-gītě říká: “Ochráním tě před reakcemi hříšných tužeb.” Ty se projevují v různých druzích těl, a proto nikdo nemůže obvinit Nejvyššího Pána ze zaujatosti-že by dal jeden druh těla určitému druhu živé bytosti a jiný druh těla jiné živé bytosti. Všechna těla 8 400 000 druhů jsou stvořena podle stavu mysli individuálních živých bytostí. Nejvyšší Osobnost Božství, Purušóttama, jim pouze dává možnost jednat podle jejich tužeb. Proto živé bytosti při svém jednání využívají příležitosti dané Pánem.

Zároveň se živé bytosti rodí z transcendentálního těla Pána. Tento vztah mezi Pánem a živými bytostmi vysvětluje védská literatura, která uvádí, že Nejvyšší Pán pečuje o všechny své děti a dává jim vše, co chtějí. V Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem otec všech živých bytostí, který dává sémě.” Je velmi snadné pochopit, že otec plodí děti, ale ty jednají podle svých vlastních tužeb. Proto otec nikdy neodpovídá za různou budoucnost svých dětí. Každé může využít otcova majetku a pokynů, ale i když dědictví a pokyny mohou být stejné pro všechny děti, každé dítě si připravuje různý život na základě svých různých tužeb a podle toho si buď užívá, nebo trpí.

Také pokyny Bhagavad-gīty jsou stejné pro všechny: každý by se měl odevzdat Nejvyššímu Pánu a On se o něho postará a ochrání ho před hříšnými reakcemi. Všechny živé bytosti mají stejnou možnost žít v Pánově stvoření. Vše na zemi, ve vodě i na obloze je dáno všem živým bytostem rovným dílem. Jelikož jsou všechny syny Nejvyššího Pána, může si každá užívat možností daných Pánem, ale nešťastné živé bytosti mezi sebou bojují, a vytvářejí tak nepříznivé životní situace. Odpovědnost za tento boj a vytváření příznivých a nepříznivých životních situací leží na živých bytostech, ne na Nejvyšší Osobnosti Božství. Využijí-li tedy Pánových pokynů v Bhagavad-gītě a rozvinou-li vědomí Krišny, jejich životy budou vznešené a ony se mohou vrátit k Bohu.

Je možné vznést námitku, že tento hmotný svět stvořil Pán, a proto nese odpovědnost za jeho stav. Jistě je nepřímo odpovědný za stvoření a udržování tohoto hmotného světa, ale nikdy neodpovídá za různé podmínky živých bytostí. Pánovo stvoření tohoto hmotného světa se přirovnává k tomu, jak vytváří mrak rostliny. V období dešťů mrak vytvoří různé druhy rostlin. Pouští vodu na zemský povrch, ale nikdy se země přímo nedotkne. Také Pán tvoří tento hmotný svět pouhým pohledem na hmotnou energii. To potvrzují Védy: “Pohlédl na hmotnou přírodu, a tak došlo ke stvoření.” Bhagavad-gītā to potvrzuje: pouhým svým transcendentálním pohledem na hmotnou přírodu Pán tvoří různé druhy bytostí, pohyblivých i nehybných, živých i neživých.

Stvoření hmotného světa tedy lze považovat za jednu z Pánových zábav, protože tento hmotný svět stvoří, kdykoliv si přeje. Tato touha Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je zároveň Jeho svrchovaná milost, protože podmíněným duším znovu umožňuje rozvinout jejich původní vědomí, a tak se vrátit k Bohu. Nikdo tedy nemůže Nejvyššího Pána za stvoření tohoto hmotného světa obviňovat.

Z rozebíraného námětu můžeme jasně pochopit rozdíl mezi impersonalisty a personalisty. Neosobní pojetí doporučuje splynout s Nejvyšším a voidistická filosofie doporučuje nahradit všechny hmotné rozmanitosti prázdnotou. Obě tyto filosofie jsou známy jako májáváda. Vesmírný projev sice zanikne a stane se prázdnotou, až živé bytosti splynou s tělem Nárájana, aby odpočívaly do dalšího stvoření, což lze nazvat neosobním stavem, ale tyto situace nejsou nikdy věčné. Zánik rozmanitosti hmotného světa a splynutí živých bytostí s tělem Nejvyššího nejsou trvalé, protože dojde opět ke stvoření a živé bytosti, které splynuly s tělem Nejvyššího bez toho, aby rozvinuly vědomí Krišny, se při dalším stvoření znovu objeví v tomto hmotném světě. Bhagavad-gītā potvrzuje skutečnost, že tento hmotný svět je neustále tvořen a ničen a že podmíněné duše postrádající vědomí Krišny se při dalších hmotných stvořeních opakovaně vracejí. Pokud využijí této příležitosti a rozvinou vědomí Krišny podle Pánových přímých pokynů, jsou přemístěny do duchovního světa a nemusejí se vracet do hmotného stvoření. Proto se uvádí, že voidisté a impersonalisté nejsou příliš inteligentní, neboť nepřijímají útočiště u lotosových nohou Pána. Vzhledem ke své nízké inteligenci podstupují různé druhy askeze, aby dosáhli buď nirvány, což znamená ukončení hmotného života, nebo jednoty splynutím s tělem Pána. Všichni však znovu poklesnou, protože přehlížejí Pánovy lotosové nohy.

V Caitanya-caritāmṛtě její autor Krišnadás Kavirádž Gósvámí po prostudování celé védské literatury a vyslechnutí všech autorit předložil svůj názor, že Krišna je jediný svrchovaný vládce a že všechny živé bytosti jsou Jeho věční služebníci. Jeho prohlášení potvrzují modlitby zosobněných Véd. Závěr tedy zní, že každý podléhá Nejvyššímu Pánovi, Osobnosti Božství, každý slouží pod Jeho svrchovaným řízením a každý se Ho bojí. Vše probíhá správně ze strachu před Ním. Každá bytost je podřízena Nejvyššímu Pánu, ale Pán přesto žádné živé bytosti nestraní. Je jako neomezené nebe; tak jako jiskry tančí v ohni, všechny živé bytosti připomínají ptáky létající po neomezeném nebi Nejvyššího Pána. Někteří létají velmi vysoko, jiní níže a další ještě níže. Různí ptáci létají různě vysoko podle svých schopností, ale nebe nemá s jejich schopnostmi nic společného. V Bhagavad-gītě Pán potvrzuje, že různým živým bytostem uděluje různá postavení v poměru k jejich odevzdání se. Tato úměrná odměna Osobnosti Božství živým bytostem nemá nic společného se zaujatostí. Proto i když živé bytosti v rozmanitých postaveních, sférách působnosti a druzích života vždy podléhají Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, On nikdy neodpovídá za jejich rozmanité životní podmínky. Je proto pošetilé a nepřirozené považovat se za rovného Nejvyššímu Pánu a ještě pošetilejší je myslet si, že Boha nikdo nespatřil. Každý vidí Boha podle svých schopností; rozdíl spočívá pouze v tom, že teisté vidí Boha jako Nejvyšší Osobnost, nejmilovanějšího, Krišnu, a ateisté vidí Absolutní Pravdu jako konečnou smrt.

Zosobněné Védy se dále modlily: “Drahý Pane, ze všech védských informací je zřejmé, že jsi svrchovaný vládce a všechny živé bytosti jsou ovládané. Pán i živé bytosti se nazývají nitya, věčné, a jsou tedy kvalitativně totožné, avšak nitya v jednotném čísle, Nejvyšší Pán, je vládce, zatímco nityové v množném čísle jsou ovládaní. Individuální ovládaná živá bytost sídlí v těle a svrchovaný vládce je v něm jako Nadduše přítomen také, ale Nadduše individuální duši řídí. To je názor Véd. Kdyby individuální duši neřídila Nadduše, jak by bylo možné vysvětlit výrok Véd, že živá bytost transmigruje z jednoho těla do druhého, přičemž si užívá a trpí následky svých minulých činů a někdy je povznesena na vyšší úroveň života a jindy poklesne na nižší? Z toho vyplývá, že podmíněné duše nepodléhají jen Nejvyššímu Pánu, ale také hmotné přírodě. Tento vztah živých bytostí s Nejvyšším Pánem jako ovládaných a vládce jednoznačně dokazuje, že i když je Nadduše všudypřítomná, individuální živé bytosti všudypřítomné nikdy nejsou. Kdyby byly všudypřítomné, nemohlo by být ani řeči o jejich podřízenosti. Teorie, že Nadduše a individuální duše si jsou rovné, je tedy nesprávná a žádná rozumná osoba ji nepřijímá; naopak je třeba se snažit porozumět rozdílům mezi svrchovaným věčným a podřízenými věčnými.”

Zosobněné Védy dospěly k závěru: “Ó Pane, jsi neomezený věčný (dhruva) a živé bytosti jsou omezení věční.” Podoba neomezeného věčného je někdy chápána jako vesmírná podoba a védská literatura jako Upanišady podrobně popisují podobu omezeného věčného. Praví se v nich, že původní, duchovní podoba živé bytosti je jedna desetitisícina konečku vlasu. Také se uvádí, že duchovní podstata je větší než největší a menší než nejmenší. Individuální živé bytosti, věčné nedílné části Boha, jsou menší než nejmenší. Našimi hmotnými smysly nedokážeme vnímat ani Nejvyššího, který je větší než největší, ani individuální duši, která je menší než nejmenší. Toho, který je větší než největší, i toho, který je menší než nejmenší, musíme poznat prostřednictvím autorizovaných zdrojů védské literatury. Ta uvádí, že Nadduše se nachází v srdci těla každé živé bytosti a je velká jako palec. Proto lze předložit argument: Jak se může něco velikosti palce vejít do srdce mravence? Odpověď zní, že v případě Nadduše je tato velikost palce úměrná tělu živé bytosti. Za žádných okolností tedy nemohou být Nadduše a individuální živá bytost považovány za totožné, třebaže obě vstupují do hmotného těla živé bytosti. Nadduše žije v srdci, aby řídila či ovládala individuální živou bytost. Ačkoliv jsou obě dhruva, věčné, živá bytost vždy podléhá Nejvyššímu.

Lze namítnout, že když se živé bytosti rodí z hmotné přírody, jsou si všechny rovné a nezávislé. Ve védské literatuře je však řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství oplodňuje hmotnou přírodu individuálními živými bytostmi, a ty se potom projevují. Proto jejich projevení není ve skutečnosti pouze dílem hmotné přírody, tak jako dítě není nezávislým výtvorem ženy. Ženu nejprve oplodní muž, a potom se narodí dítě. Dítě vytvořené ženou je tedy nedílnou částí muže. Také živé bytosti zdánlivě vytvořila hmotná příroda, ale nikoliv nezávisle. Živé bytosti jsou zde přítomné díky oplodnění hmotné přírody svrchovaným otcem. Proto argument, že individuální živé bytosti nejsou nedílné části Nejvyššího, neobstojí. Například různé části těla nelze považovat za rovnocenné celku; celé tělo naopak ovládá různé končetiny. Také nedílné části svrchovaného celku jsou vždy závislé na svém zdroji a podléhají mu. Bhagavad-gītā potvrzuje, že živé bytosti jsou nedílné části Krišny: mamaivāṁśaḥ. Žádný duševně zdravý člověk proto nepřijme teorii, že Nadduše a individuální duše patří do stejné kategorie. Jsou si rovné co do kvality, ale kvantitativně je Nadduše vždy Nejvyšší a individuální duše Jí vždy podléhá. To je závěr Véd.

V této souvislosti je použito významné slovo yan-maya, neboli cin-maya. Sanskrtská gramatika používá slovo mayaṭ ve smyslu “přeměna” a také “dostatečnost”. Májávádští filosofové to vykládají tak, že yan-maya nebo cin-maya naznačuje, že živá bytost se vždy vyrovná Nejvyššímu Pánu. Je však třeba vzít v úvahu, zda je přípona mayaṭ použita ve smyslu “dostatečnost” nebo “přeměna”. Živá bytost nikdy nevlastní nic ve stejné míře jako Nejvyšší Osobnost Božství. Proto tuto příponu mayaṭ nelze použít ve smyslu, že je soběstačná. Individuální živá bytost nikdy nemá dostatečné poznání; jak by jinak mohla podlehnout māji, hmotné energii? Slovo “dostatečný” lze proto použít jen úměrně velikosti živé bytosti. Duchovní jednotu Nejvyššího Pána a živých bytostí nelze nikdy brát jako homogenitu. Každá živá bytost je individuální. Je-li přijata homogenní jednota, pak by osvobozením jedné individuální duše byly okamžitě osvobozeny všechny ostatní individuální duše. Skutečností však je, že každá individuální duše si v hmotném světě užívá a trpí různě.

Již bylo zmíněno výše, že slovo mayaṭ se také používá ve smyslu “přeměna” a někdy i jako “vedlejší produkt”. Podle impersonalistické teorie Brahman samotný přijal různé druhy těl jako svoji līlu, neboli zábavu. Existují však statisíce druhů života v různých podmínkách-lidé, polobozi, zvířata a ptáci-a kdyby byly všechny úplnými částmi Nejvyšší Absolutní Pravdy, nebylo by možné hovořit o osvobození, protože Brahman již osvobozený je. Májávádí předkládají další výklad, podle něhož se v každém věku projevují různá těla a na jeho konci všechna těla neboli expanze Brahmanu automaticky splynou v jedno a rozmanitost projevů zmizí. V dalším věku se podle této teorie Brahman opět projeví v různých tělech. Pokud tuto teorii přijmeme, pak by to znamenalo, že Brahman podléhá změně. To je však nepřijatelné. Z Vedānta-sūtry víme, že Brahman je svojí povahou radostný. Nemůže se tedy proměnit v tělo, které je vystavené mnoha nepříjemným podmínkám. Živé bytosti jsou nekonečně malé nedílné části Brahmanu a jako takové mají sklon být zahalené matoucí energií. Dříve bylo vysvětleno, že částečky Brahmanu připomínají jiskry blaženě tančící v ohni, ale hrozí jim, že se z ohně dostanou do kouře, přestože kouř je jiným stavem ohně. Tento hmotný svět se podobá kouři a duchovní svět planoucímu ohni. Nesčetné živé bytosti mají sklon poklesnout pod vlivem energie klamu z duchovního světa do hmotného a je také možné, aby byla znovu osvobozena, až se rozvojem skutečného poznání zcela zbaví znečištění hmotou.

Teorie asurů říká, že živé bytosti se rodí z hmotné přírody (prakṛti) ve styku s puruṣou. Tuto teorii nelze přijmout, protože hmotná příroda i Nejvyšší Osobnost Božství existují věčně. Hmotná příroda ani Nejvyšší Osobnost Božství se nemohou zrodit. Nejvyšší Pán je známý jako aja, nezrozený a hmotná příroda se zase nazývá ajā. Oba tyto názvy, aja i ajā, znamenají “nezrozený”. Vzhledem k tomu, že hmotná příroda i Nejvyšší Pán jsou nezrození, není možné, aby mohli zplodit živé bytosti. Védská literatura však uznává, že tak jako voda ve styku se vzduchem někdy projeví nesčetné bubliny, spojení hmotné přírody s Nejvyšší Osobou způsobuje zjevení živých bytostí v tomto hmotném světě. Tak jako bubliny ve vodě mají různé tvary, živé bytosti se také objevují v hmotném světě v různých tvarech a podmínkách pod vlivem kvalit hmotné přírody. Není tedy chyba učinit závěr, že živé bytosti objevující se v tomto hmotném světě v různých podobách jako lidské bytosti, polobozi, zvířata a ptáci, získávají svoje těla na základě různých tužeb. Nikdo nemůže říci, kdy se v nich tyto touhy probudily, a proto se používá výraz anādi-karma: příčinu této hmotné existence nelze vypátrat. Nikdo neví, kdy hmotný život začal, ale je pravda, že má počátek, protože původně je každá živá bytost duchovní jiskra. Tak jako pád jiskry z ohně na zem má svůj počátek, příchod živé bytosti do tohoto hmotného světa jej má také, ale nikdo nedokáže tuto dobu určit. Třebaže v čase zničení všechny živé bytosti zůstávají pohrouženy v duchovní existenci Pána jako v hlubokém spánku, jejich původní touhy vládnout hmotné přírodě nezanikají. Když dojde k novému stvoření vesmíru, vynoří se, aby si splnily tytéž touhy, a proto se objevují v různých druzích života.

Živé bytosti pohroužené v době zničení v Nejvyšším se přirovnávají k medu, v němž se uchovávají chuti různých květin. Když jíme med, nedokážeme rozeznat, který med pochází ze které květiny, ale jeho lahodná chuť prozrazuje, že med není stejnorodý, ale je kombinací různých chutí. Dalším příkladem je, že ačkoliv různé řeky se nakonec smísí s vodou moře, neznamená to zánik individuální totožnosti řek. I když se voda Gangy a Jamuny smísí s mořskou vodou, řeky Ganga a Jamuna přesto dále existují nezávisle. Splynutí různých živých bytostí s Brahmanem v době zničení se týká zničení různých druhů těl, ale živé bytosti se svými rozmanitými náladami jsou nadále pohroužené v Brahmanu do dalšího projevení hmotného světa. Tak jako se liší slaná chuť mořské vody a sladká chuť vody Gangy a tento rozdíl trvá, rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a živými bytostmi je trvalý, třebaže v době zničení zdánlivě splynou. Závěr tedy zní, že i když se živé bytosti zbaví veškerého znečištění v podobě podmínění hmotou a pohrouží se do duchovního království, jejich individuální nálady ve vztahu s Nejvyšším Pánem trvají dále.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, naším závěrem tedy je, že všechny živé bytosti přitahuje Tvoje hmotná energie a jen kvůli tomu, že se mylně považují za výtvory hmotné přírody, transmigrují z jednoho těla do druhého v zapomnění na svůj věčný vztah s Tebou. Z nevědomosti se ztotožňují s různými druhy života, a zvláště když jsou povzneseny do lidského těla, ztotožňují se s určitou třídou, národem, rasou či takzvaným náboženstvím a zapomínají na svoji skutečnou totožnost Tvých věčných služebníků. Kvůli tomuto mylnému pojetí života se opakovaně rodí a umírají. Když jeden člověk z mnoha miliónů získá díky společnosti čistých oddaných dostatečnou inteligenci, porozumí filosofii vědomí Krišny a vymaní se z vlivu mylného hmotného pojetí.”

Šrí Čaitanja v Caitanya-caritāmṛtě potvrzuje, že živé bytosti putují tímto vesmírem v různých druzích života, a získá-li jedna z nich milostí duchovního mistra a Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, dostatečnou inteligenci, začne žít oddaným životem s vědomím Krišny. Říká se hariṁ vinā na mṛtiṁ taranti: bez pomoci Nejvyšší Osobnosti Božství se nelze dostat z pout opakovaného rození a umírání. Jinými slovy, pouze Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může podmíněné duše vysvobodit z koloběhu opakovaného rození a umírání.

Zosobněné Védy se dále modlily: “Vliv času-minulosti, přítomnosti a budoucnosti-a hmotné utrpení, jako je nadměrné horko, chlad, zrození, smrt, stáří a nemoc, jsou pouze pohyby Tvého obočí. Vše se děje pod Tvým dohledem.” Bhagavad-gītā uvádí, že veškeré hmotné činnosti probíhají pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny. Védy pokračovaly: “Všechna podmínění hmotné existence jsou překážky pro osoby, které se Ti neodevzdaly. Pro odevzdané duše s dokonalým vědomím Krišny však nemohou být zdrojem strachu.” Když se zjevil Pán Nrsimhadéva, Prahlád Mahárádž se Ho nebál, zatímco jeho ateistický otec náhle stanul tváří v tvář zosobněné smrti a byl zabit. Proto i když se Pán Nrsimhadéva zjevuje ateistovi, jakým byl Hiranjakašipu, jako smrt, k oddaným jako Prahlád je vždy laskavý a je zdrojem veškeré jejich radosti. Čistý oddaný se proto nebojí zrození, smrti, stáří ani nemoci.

V této souvislosti složil Šrípáda Šrídhara Svámí pěkný verš s tímto významem: “Můj drahý Pane, jsem živá bytost neustále rušená podmínkami hmotné existence. Drtící kolo hmotné existence mě rozmačkalo na kusy a za své různé hříšné činnosti v tomto hmotném světě hořím v ohni hmotných reakcí. Nějakým způsobem se stalo, že jsem přijal útočiště u Tvých lotosových nohou, můj drahý Pane. Prosím, přijmi mě a ochraň mě.” Šríla Naróttama dás Thákur se modlí podobně: “Můj drahý Pane, ó synu Nandy Mahárádže, a dcero Vrišabhánua, přišel jsem přijmout útočiště u Vašich lotosových nohou poté, co jsem velmi trpěl v životě podmíněném hmotou, a modlím se, abyste ke mně byli milostiví. Prosím, neodmítejte mě, protože nemám jiné útočiště než Vás.”

Závěr zní, že každý proces seberealizace nebo realizace Boha kromě bhakti- yogy neboli oddané služby je nesmírně obtížný. Přijetí útočiště u oddané služby Pánu v plném vědomí Krišny je tedy jediný způsob, jak se zbavit znečištění v podobě hmotného, podmíněného života, zvláště v tomto věku. Ti, kdo si nejsou vědomi Krišny, pouze marní čas a nemají žádný hmatatelný důkaz o tom, že jejich duchovní život přináší výsledky.

Pán Rámačandra řekl: “Vždy ujišťuji důvěrou a bezpečím každého, kdo se Mi odevzdá a s konečnou platností se rozhodne, že je Mým věčným služebníkem, protože to je Můj přirozený sklon.” Podobně říká Pán Krišna v Bhagavad-gītě: “Vliv hmotné přírody je nepřekonatelný, ale každý, kdo se Mi odevzdá, jej může překonat.” Oddaní se ani v nejmenším nezajímají o diskuse s neoddanými, aby vyvrátili jejich teorie. Místo aby marnili čas, se neustále věnují transcendentální láskyplné službě Pánu s dokonalým vědomím Krišny.”

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, přestože velcí mystičtí jógí mohou plně ovládat slona mysli a hurikán smyslů, pokud nepřijmou útočiště u pravého duchovního mistra, podlehnou vlivu hmoty a jejich pokusy o seberealizaci nebudou nikdy úspěšné. Tyto osoby bez vedení se přirovnávají k obchodníkům vyplouvajícím na moře na lodi bez kapitána.” Ze spárů hmotné přírody se tedy nelze dostat vlastní snahou. Je třeba přijmout pravého duchovního mistra a jednat pod jeho vedením. Pak je možné překonat nevědomost hmotného podmínění. Šrípáda Šrídhara Svámí o tom složil pěkný verš: “Ó dokonale milostivý duchovní mistře, představiteli Nejvyšší Osobnosti Božství, až se má mysl plně odevzdá u tvých lotosových nohou, jen tehdy budu tvojí milostí zbaven všech překážek v duchovním životě a můj život bude blažený.”

Extatického samādhi, neboli pohroužení v Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, lze dosáhnout neustálou službou Jemu a tato trvalá oddaná služba je možná jedině pod vedením pravého duchovního mistra. Védy proto radí, že k poznání vědy o oddané službě je třeba se odevzdat pravému duchovnímu mistrovi, který tuto vědu zná v žákovské posloupnosti. Této posloupnosti se říká śrotriya. Hlavním znakem toho, kdo se stal duchovním mistrem v žákovské posloupnosti, je stoprocentní ustálenost v bhakti-yoze. Někdy lidé nepřijímají duchovního mistra a místo toho usilují o seberealizaci pomocí mystické jógy, ale je známo mnoho případů neúspěchu, a to i u velkých jógích, jako byl Višvámitra. Ardžuna řekl v Bhagavad-gītě, že ovládání mysli je stejně nepraktické jako snaha zastavit hurikán. Někdy se mysl přirovnává k šílenému slonu. Bez vedení duchovního mistra nelze mysl a smysly ovládnout. Jinými slovy, kdo se věnuje mystické józe bez pomoci pravého duchovního mistra, zaručeně neuspěje. Bude jen ztrácet drahocenný čas. Védský pokyn zní, že nikdo nemůže získat plné poznání, aniž by ho vedl áčárja. Ācāryavān puruṣo veda: ten, kdo přijal áčárju, zná pravý stav věcí. Absolutní Pravdu nelze poznat prostřednictvím argumentů. Ten, kdo dosáhl úrovně dokonalého bráhmany, začne být přirozeně odříkavý. Neusiluje o hmotný zisk, protože díky duchovnímu poznání dospěl k závěru, že v tomto světě není ničeho nedostatek. Nejvyšší Osobnost Božství dodává vše v dostatečném množství. Skutečný bráhmana proto neusiluje o hmotnou dokonalost. Místo toho se obrátí na pravého duchovního mistra, aby od něho přijímal pokyny. Jedna z kvalifikací duchovního mistra je brahma-niṣṭha, což znamená, že zanechal všech ostatních činností a zasvětil svůj život pouze službě Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišnovi. Když skutečný student přijde za skutečným duchovním mistrem, pokorně se k němu modlí: “Můj drahý pane, přijměte mě laskavě za svého žáka a učte mě tak, abych byl schopen zanechat všech ostatních procesů seberealizace a věnoval se jen rozvoji vědomí Krišny, oddané službě.”

Oddaný, kterého duchovní mistr zaměstnává v transcendentální láskyplné službě Pánu, uvažuje: “Můj drahý Pane, jsi zdroj radosti. Jelikož jsi přítomný, k čemu je pomíjivá radost ze společnosti, přátelství a lásky? Osoby, které neznají svrchovaný zdroj radosti, se ji mylně snaží získat ze smyslového požitku, ale ten je pomíjivý a klamný.” Vidjápati, velký vaišnava a básník, v této souvislosti říká: “Můj drahý Pane, společnost, přátelství a láska bezpochyby poskytují jistou radost, i když hmotně pojatou, ale ta nemůže uspokojit mé srdce, které se podobá poušti.” V poušti je třeba celého oceánu vody. Jakou cenu tam má pouhá kapka? Také naše hmotná srdce jsou plná různých tužeb, které nemůže materialistická společnost, přátelství a láska uspokojit. Když naše srdce začínají získávat radost ze svrchovaného zdroje radosti, můžeme být uspokojeni. Toto transcendentální uspokojení je možné jen v oddané službě s dokonalým vědomím Krišny.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, jsi sac-cid-ānanda vigraha, vždy blažená podoba poznání, a protože jsou živé bytosti Tvé nedílné části, je pro ně přirozené, že si Tě jsou plně vědomé. Každý, kdo v tomto hmotném světě rozvinul toto vědomí Krišny, již nemá zájem o materialistický způsob života. Bytost vědomá si Krišny ztratí zájem o rodinný život, kde je do určité míry povolen smyslový požitek. Dokonalost lidského života je založena na poznání a odříkání, ale snažit se této úrovně dosáhnout v rodinném životě je velmi obtížné. Osoby vědomé si Krišny se proto uchylují do společnosti oddaných nebo na svatá poutní místa. Znají vztah mezi Nadduší a individuálními živými bytostmi a nikdy nepodléhají tělesnému pojetí života. Jelikož Tě vždy s plným vědomím nosí ve svých srdcích, jsou natolik očištěné, že každé místo, na které vstoupí, se stane svatým poutním místem, a voda, která omyla jejich nohy, dokáže osvobodit mnoho hříšných osob bloudících tímto hmotným světem.”

Když Prahláda Mahárádže jeho ateistický otec požádal, aby mu pověděl o něčem opravdu dobrém, co se naučil, Prahlád otci odpověděl: “Pro materialistu, kterého neustále sužují starosti, protože se zabývá dočasnými a relativními skutečnostmi, je nejlepší opustit vyschlou studnu rodinného života a odejít do lesa odevzdat se Nejvyššímu Pánu.” Skuteční čistí oddaní jsou oslavováni jako mahātmové, vznešení mudrci, osobnosti s dokonalým poznáním. Neustále myslí na Nejvyššího Pána a Jeho lotosové nohy, a tak dosahují automaticky osvobození. Oddané, kteří vždy zaujímají toto postavení, posilují nepochopitelné energie Pána, a oni se tak sami stávají zdrojem osvobození pro své následovníky a oddané. Osoba vědomá si Krišny je zcela duchovní, a proto každý, kdo se čistého oddaného dotkne nebo u něho přijme útočiště, bude také posílen duchovními energiemi. Tito oddaní nejsou nikdy pyšní na hmotné přednosti. Mezi ně se obvykle počítají dobrý původ, vzdělání, krása a bohatství, ale třebaže oddaný může vlastnit všechny čtyři, nikdy kvůli tomu nepodlehne pýše. Vznešení oddaní Pána cestují po celém světě z jednoho poutního místa na druhé a cestou potkávají mnoho podmíněných duší, které osvobozují svojí společností a šířením transcendentálního poznání. Obvykle sídlí na místech, jako je Vrindávan, Mathurá, Dváraká, Džagannáth Purí a Navadvíp, protože na těchto místech se shromažďují pouze oddaní. Navzájem si poskytují svatou společnost, a dělají tak pokrok. Otevírají chrámy a ášramy, kde se scházejí Krišnovi oddaní, a každá živá bytost tak může využít jejich společnosti. Díky této společnosti mohou lidé stále více rozvíjet vědomí Krišny. Tento pokrok není možný v běžném rodinném životě, který postrádá vědomí Krišny.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, existují dva druhy transcendentalistů-impersonalisté a personalisté. Impersonalisté zastávají názor, že tento hmotný projev je falešný a skutečná je pouze Absolutní Pravda. Názor personalistů však je, že hmotný svět, i když velmi pomíjivý, není falešný, ale skutečný. Tito transcendentalisté mají různé argumenty, aby prokázali platnost svých filosofií. Ve skutečnosti je hmotný svět jak skutečný, tak neskutečný. Je skutečný, protože vše je expanze Nejvyšší Absolutní Pravdy, a je i neskutečný vzhledem ke své dočasnosti: je stvořen a zničen. Kvůli různým okolnostem své existence nezaujímá vesmírný projev žádné pevné postavení.” Ti, kdo prosazují, že tento hmotný svět je falešný, jsou obecně známí výrokem brahma satyaṁ jagan mithyā. Argumentují, že vše v hmotném světě je z hmoty. Například mnoho předmětů je z hlíny-hliněné hrnce, talíře a misky. Ty mohou být po svém zničení přeměněny v mnoho jiných hmotných předmětů, ale jejich existence jako hlína trvá za všech okolností. Hliněný džbán na vodu může být po rozbití přeměněn v misku nebo talíř, ale hlína v podobě talíře, misky nebo džbánu existuje dál. Proto jsou podoby džbánu, misky nebo talíře falešné, ale jejich existence v podobě hlíny je skutečná. To je názor impersonalistů. Tento vesmírný projev nepochybně pochází z Absolutní Pravdy, ale protože existuje dočasně, je falešný. Impersonalisté chápou Absolutní Pravdu, která je stále přítomná, jako jedinou pravdu. Podle názoru jiných transcendentalistů je však tento hmotný svět skutečný, protože vznikl z Absolutní Pravdy. Impersonalisté namítají, že to není pravda, neboť hmota někdy vzniká z duše a jindy duše vzniká z hmoty. Tito filosofové argumentují, že i když je kravský trus mrtvá hmota, někdy z něho vylézají štíři. Také mrtvá hmota jako nehty a vlasy vyrůstají z živého těla. Proto věci vzniklé z určité věci s ní nemají vždy totožnou podstatu. Na základě tohoto argumentu májávádští filosofové se snaží prosadit myšlenku, že navzdory tomu, že tento vesmírný projev vzešel z Absolutní Pravdy, pravdu nutně neobsahuje. Podle tohoto názoru je třeba Absolutní Pravdu, Brahman, přijímat jako pravdu, zatímco produkt této Absolutní Pravdy za pravdu považovat nelze.

Pohled májávádského filosofa však Bhagavad-gītā označuje za pohled asurů neboli démonů. Pán v Bhagavad-gītě říká: asatyam apratiṣṭhaṁ te jagad āhur anīśvaram/ aparaspara-sambhūtaṁ kim anyat kāma-haitukam: “Asurové hledí na tento vesmírný projev jako na falešný. Myslí si, že zdrojem stvoření je pouhé vzájemné působení hmoty a že neexistuje žádný vládce či Bůh.” Skutečnost je však jiná. Ze sedmé kapitoly Bhagavad-gīty víme, že pět hrubých prvků-země, voda, oheň, vzduch a éter-a jemné prvky-mysl, inteligence a falešné ego—představují osm oddělených energií Nejvyššího Pána. Nad touto nižší, hmotnou energií je duchovní energie známá jako živé bytosti, považované za vyšší energii Pána. Celý vesmírný projev je kombinací nižších a vyšších energií, jejichž zdrojem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který vlastní mnoho různých druhů energií. Védy to potvrzují: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. “Transcendentální energie Pána jsou rozmanité.” A protože tyto rozmanité energie pocházejí z Nejvyššího Pána, nemohou být falešné. Pán existuje věčně a energie také. Některé z nich jsou sice dočasně projevené, čili někdy projevené a někdy neprojevené, to však neznamená, že jsou falešné. Lze uvést příklad, že když se někdo hněvá, dělá věci, které by za normálních okolností neudělal, ale to, že hněvivá nálada přichází a mizí, neznamená, že energie hněvu je falešná. Proto vaišnavští filosofové nepřijímají argument májávádských filosofů o falešnosti tohoto světa. Podle Pána Samotného je názor, že neexistuje svrchovaná příčina tohoto hmotného projevu, neexistuje Bůh a vše je pouze výtvorem vzájemné působení hmoty, názorem asurů.

Májávádský filosof někdy předkládá argument s hadem a provazem. Ve večerní temnotě je někdy stočený provaz z neznalosti považován za hada. Splést si provaz s hadem však neznamená, že provaz či had jsou falešní, a proto tento příklad používaný májávádími pro doložení falešnosti hmotného světa neplatí. Když je něco považováno za skutečnost, ale ve skutečnosti to neexistuje, nazývá se to falešné. Je-li však něco zaměněno za něco jiného, neznamená to, že je to falešné. Vaišnavští filosofové používají velmi vhodný příklad-přirovnávají tento hmotný svět k hliněné nádobě. Když se díváme na hliněnou nádobu, ta z ničeho nic nezmizí a nepromění se v něco jiného. Může existovat dočasně, ale používá se pro nošení vody a my ji vidíme jako hliněnou nádobu. Proto i když je hliněná nádoba dočasná a liší se od původní hlíny, nemůžeme ji označit za falešnou. Měli bychom tedy dospět k závěru, že hliněná nádoba a veškerá hlína jsou skutečné, protože jedna je výtvorem druhé. Z Bhagavad-gīty víme, že po zničení tohoto vesmírného projevu vstoupí hmotná energie do Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který se svými rozmanitými energiemi existuje věčně. Jelikož hmotné stvoření pochází z Něho, nemůžeme říci, že tento vesmírný projev je výtvorem něčeho prázdného. Krišna není prázdný. Kdykoliv mluvíme o Krišnovi, je přítomný se svou podobou, vlastnostmi, jménem, doprovodem a majetkem. Krišna tedy není neosobní. Původní příčina všeho není ani prázdná ani neosobní-je to Nejvyšší Osoba. Démoni mohou tvrdit, že toto hmotné stvoření je anīśvara, bez vládce neboli Boha, ale tyto argumenty z konečného hlediska neobstojí.

Argument májávádských filosofů, že neživá hmota jako nehty a vlasy pochází ze živého těla, není příliš rozumný. Nehty a vlasy jsou nepochybně neživé, nepocházejí však ze živé bytosti, ale z neživého hmotného těla. Také argument, že štír pochází z kravského trusu, což má naznačovat, že živá bytost pochází z hmoty, je mylný. Štír, který vylézá z kravského trusu, je bezpochyby živá bytost, ale živá bytost z kravského trusu nevznikla. Pochází z něho pouze její hmotné tělo, tělo štíra. Jiskry živých bytostí, jak víme z Bhagavad-gīty, jsou vpraveny do hmotné přírody a potom se objevují. Různé druhy těl živé bytosti dodává hmotná příroda, ale samotnou živou bytost dodává Nejvyšší Pán. Otec a matka jí za určitých podmínek dávají pro ni nezbytné tělo. Živá bytost transmigruje z jednoho těla do druhého podle svých různých tužeb, které ji v jemné podobě inteligence, mysli a falešného ega doprovázejí z těla do těla. Vyšším řízením je umístěna do lůna určitého druhu hmotného těla, kde vyvine podobné tělo. Není tedy výtvorem hmoty, ale přijímá určitý druh těla na základě vyššího řízení. Podle naší současné zkušenosti je tento hmotný svět kombinací hmoty a duše. Duše hýbe hmotou. Duše (živá bytost) a hmota jsou různé energie Nejvyššího Pána, a jelikož jsou obě výtvorem Svrchovaného Věčného, neboli Nejvyšší Pravdy, jsou skutečné, nikoliv falešné. Živá bytost je nedílná část Nejvyššího, a tak existuje věčně. V jejím případě tedy nemůže být ani řeči o zrození a smrti. K takzvanému zrození a smrti dochází kvůli hmotnému tělu. Védský výrok sarvaṁ khalv idaṁ brahma znamená, že obě tyto energie pocházejí z Nejvyššího Brahmanu, a proto nic z toho, co vnímáme, se od Brahmanu neliší.

Existence hmotného světa se týká mnoho argumentů, ale vaišnavský filosofický závěr je z nich nejlepší. Příklad hliněné nádoby je velmi příhodný: její tvar může být dočasný, ale nádoba samotná má určitý účel-přenášet vodu z jednoho místa na druhé. Také toto hmotné tělo, třebaže pomíjivé, má zvláštní účel. Živá bytost dostává od počátku stvoření příležitost rozvinout různé druhy hmotných těl podle tužeb, které nahromadila odnepaměti. Lidské tělo představuje zvláštní příležitost, protože v něm lze využít rozvinuté vědomí.

Májávádští filosofové někdy namítají, že pokud je tento hmotný svět skutečnost, proč se hospodářům radí přetrhnout pouto k němu a přijmout sannjás? Vaišnavský pohled na sannjás neříká, že svět je falešný, a proto je třeba zanechat hmotných činností. Účelem vaišnavského sannjásu je používat věci tak, jak mají být používány. Šríla Rúpa Gósvámí dal transcendentalistům dvě pravidla, jak jednat v tomto hmotném světě. Když vaišnava zanechá materialistického způsobu života a přijme sannjás, není to na základě představy o falešnosti hmotného světa, ale aby vše plně zaměstnával ve službě Pánu. Šríla Rúpa Gósvámí proto dává toto pravidlo: “Je třeba být odpoutaný od hmotného světa, protože hmotné pouto nemá žádný smysl. Celý hmotný svět, celý vesmírný projev, patří Bohu, Krišnovi. Proto je třeba vše používat pro Krišnu a oddaný by měl zůstat odpoutaný od hmotných věcí.” To je význam vaišnavského sannjásu. Materialista lpí na tomto světě kvůli smyslovému požitku, ale vaišnavský sannjásí, i když nepřijímá nic pro svůj vlastní smyslový požitek, zná umění, jak vše použít ve službě Pánu. Šríla Rúpa Gósvámí proto kritizoval májávádské sannjásí ve svém druhém pravidle: “Protože májávádí nevědí, že všechno má své použití ve službě Pánu, považují svět za falešný a mylně se domnívají, že jsou zbaveni znečištění hmotného světa.” Jelikož je vše expanzí energie Nejvyššího Pána, expanze jsou stejně skutečné jako Nejvyšší Pán.

To, že je vesmír projeven pouze dočasně, neznamená, že je falešný on nebo zdroj jeho projevení. Jelikož je zdroj jeho projevení skutečnost, projev je také skutečný, ale je třeba vědět, jak ho používat. Lze opět uvést příklad hliněné nádoby: hliněná nádoba vytvořená z hlíny je dočasná, ale je-li použita ke správnému účelu, není falešná. Vaišnavští filosofové vědí, jak použít tento dočasný hmotný svět, tak jako rozumný člověk ví, jak použít dočasnou hliněnou nádobu. Když je hliněná nádoba použita k nesprávnému účelu, je falešná. Analogicky, lidské tělo či hmotný svět zneužité ke smyslovému požitku jsou falešné. Jsou-li však využity ve službě Nejvyššímu Pánu, jejich činnosti nejsou nikdy falešné. Bhagavad-gītā proto potvrzuje, že i nepatrné využití těla a hmotného světa ve službě Pánu může osobu zachránit před největším nebezpečím. Vyšší ani nižší energie pocházející z Nejvyšší Osobnosti Božství nejsou při správném využití falešné.

Pokud jde o plodonosné činnosti, ty většinou spočívají na úrovni smyslového požitku, a proto se jimi pokročilá Krišny si vědomá osoba nezabývá. Výsledek plodonosných činností může osobu povznést na vyšší planetární soustavu, ale Bhagavad-gītā uvádí, že pošetilci se po vyčerpání výsledků svých zbožných činností v nebeském království vracejí na tuto nižší planetární soustavu a pak se opět snaží dostat na vyšší planetární soustavu. Jediné, co jim to přinese, jsou obtíže v podobě cesty tam a zpět, tak jako mnozí materialističtí vědci v současnosti marní čas snahou dostat se na planetu Měsíc a znovu se vrátit. Ty, kdo se věnují plodonosným činnostem, zosobněné Védy označují za andha-paramparu, slepé následovníky védských obřadů. Třebaže se o těchto obřadech Védy zmiňují, nejsou určeny pro inteligentní lidi. Lidé příliš připoutaní ke hmotnému požitku jsou uchváceni vidinou povznesení na vyšší planetární soustavu, a tak se uchylují k těmto obřadům. Inteligentní osoby, které přijaly útočiště u pravého duchovního mistra, aby viděly věci v pravém světle, se však plodonosnými činnostmi nezabývají, ale věnují se transcendentální láskyplné službě Pánu.

Neoddaní konají védské obřady z hmotných důvodů a pak jsou zmateni. Lze uvést vhodný příklad: inteligentní osoba vlastnící milión dolarů v bankovkách své peníze nepřechovává, aniž by je používala, i když dobře ví, že samy bankovky nejsou nic jiného než papír. Když má někdo milión dolarů v bankovkách, je majitelem vlastně jen velkého stohu papíru, ale pokud je používá za určitým účelem, má z toho prospěch. Také tento hmotný svět může být falešný, tak jako papír, ale lze jej prospěšně využít. Protože bankovky, třebaže jsou pouhý papír, vydává vláda, mají plnou hodnotu. I tento hmotný svět může být falešný či dočasný, ale protože pochází z Nejvyššího Pána, je plnohodnotný. Vaišnavský filosof uznává plnou hodnotu tohoto hmotného světa a ví, jak jej správně využít, zatímco májávádský filosof to nedokáže, tak jako ti, kdo si spletou bankovku s obyčejným papírem, zahodí ji, a nemohou tak peníze použít. Šríla Rúpa Gósvámí proto prohlašuje, že pokud někdo zavrhne tento hmotný svět jako falešný a nevezme v úvahu jeho důležitost coby prostředku ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství, má toto odříkání pramalou hodnotu. Osoba, která zná vlastní hodnotu tohoto hmotného světa ve službě Pánu, není k němu připoutaná a zříká se jej tím způsobem, že jej nepřijímá pro smyslový požitek, provádí skutečné odříkání. Tento hmotný svět je expanzí hmotné energie Pána, a proto je skutečný. Není falešný, jak se z příkladu hada a provazu někdy usuzuje.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Vesmírný projev vzhledem ke své pomíjivé existenci připadá méně inteligentním lidem falešný.” Májávádští filosofové využívají pomíjivosti tohoto vesmírného projevu k prokázání své teze o jeho falešnosti. Podle Véd tento svět před stvořením neexistoval a po zničení již nebude projeven. Voidisté také využívají tohoto výroku a docházejí k závěru, že příčinou tohoto hmotného světa je prázdnota. Védy však nic takového neříkají. Védské výroky definují zdroj stvoření a zničení slovy yato vā imāni bhūtāni jāyante, “Ten, ze kterého tento vesmírný projev vznikl a do něhož se po zničení vše pohrouží.” Totéž vysvětluje Vedānta-sūtra a první verš první kapitoly Śrīmad-Bhāgavatamu slovy janmādy asya yataḥ, “Ten, z něhož pochází vše.” Všechny tyto védské výroky poukazují na to, že vesmírný projev existuje díky Nejvyššímu Pánu, Absolutní Osobnosti Božství, a po zničení s Pánem splyne. Totéž potvrzuje Bhagavad-gītā: “Vesmírný projev vzniká a zaniká a po zániku splyne s Nejvyšším Pánem.” Tento výrok s konečnou platností potvrzuje, že určitá energie známá jako bahir-aṅga-māyā, neboli vnější energie, je navzdory své pomíjivé povaze energií Nejvyššího Pána, a jako taková nemůže být falešná. Pouze se tak jeví. Májávádští filosofové docházejí k závěru, že vzhledem k tomu, že hmotná příroda na počátku ani po zničení neexistuje, je falešná. Názor Véd však ukazuje příklad hliněných nádob a talířů: i když určité vedlejší produkty Absolutní Pravdy existují dočasně, energie Nejvyššího Pána je trvalá. Hliněnou nádobu či džbán na vodu lze rozbít nebo přeměnit v jiný tvar, jako například talíře či misky, ale surovina, neboli hmotný základ, hlína, se nezmění. Základ vesmírného projevu je vždy tentýž: Brahman, neboli Absolutní Pravda. Proto teorie májávádských filosofů o jeho falešnosti je pouhý výmysl. Dočasnost vesmírného projevu neznamená, že je falešný. Definice falešnosti je “to, co nikdy neexistovalo, ale existuje jen jako pojem.” Například koňská vejce, králičí rohy nebo květiny na obloze jsou fenomény, které existují jen jako pojmy. Nic z toho neexistuje. Mnoho věcí existuje jen v pojmech či v představách, ale nikoliv ve skutečnosti. Tyto věci tedy lze označit za falešné. Vaišnava však nemůže tento hmotný svět považovat za falešný pouze na základě jeho pomíjivosti, že je projeven a následně zničen.

Zosobněné Védy pokračovaly výrokem, že Nadduše a individuální duše, neboli Paramátmá a jīvātmā, si nemohou být za žádných okolností rovny, i když obě jsou ve stejném těle jako dva ptáci sedící na stejném stromě. Podle Véd si tito dva ptáci nejsou rovni, třebaže sedí vedle sebe jako přátelé. Jeden, Paramátmá neboli Nadduše, je pouze svědkem. Druhý pták pojídá ovoce stromu. To je jīvātmā. Když dojde ke stvoření vesmíru, jīvātmā, neboli individuální duše, se objeví v různých podobách podle svých předchozích plodonosných činů, a kvůli svému dlouhodobému zapomnění na skutečnou existenci se ztotožňuje s určitou podobou, kterou jí přidělily zákony hmotné přírody. Po přijetí hmotné podoby podléhá třem hmotným kvalitám přírody a jedná podle toho, čímž prodlužuje svoji existenci v hmotném světě. Když je zahalena touto nevědomostí, její přirozený majestát se téměř vytratí. Majestátu Nadduše, neboli Nejvyšší Osobnosti Božství, však neubývá, ačkoliv se zjevuje v tomto hmotném světě. Zachovává si veškerý majestát a dokonalost v plné míře, zatímco si udržuje odstup ode všeho utrpení tohoto hmotného světa. Podmíněná duše se v hmotném světě zaplete, ale Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, jej opustí bez následků, tak jako když had svlékne kůži. Rozdíl mezi Nadduší a podmíněnou individuální duší je ten, že Nadduše, neboli Nejvyšší Osobnost Božství, si udržuje svůj přirozený majestát známý jako ṣaḍ-aiśvarya, aṣṭa-siddhi a aṣṭa-guṇa.

Z nedostatku poznání májávádští filosofové zapomínají na skutečnost, že Krišna vždy v plné míře vlastní šest vznešených atributů, osm transcendentálních vlastností a osm druhů dokonalosti. Šest vznešených atributů jsou bohatství, síla, krása, sláva, poznání a odříkavost. V těchto atributech Krišnu nikdo nepřekoná ani se Mu nevyrovná. První z osmi Krišnových transcendentálních vlastností je, že nikdy není znečištěn hmotou. To také zmiňuje Īśopaniṣada: apāpa-viddham. Tak jako slunce není nikdy ničím znečištěno, Nejvyšší Pán není nikdy znečištěn žádnou hříšnou činností. Ačkoliv Krišnovy činy mohou někdy vypadat bezbožně, nikdy Ho neznečišťují. Druhá transcendentální vlastnost je, že Krišna nikdy neumírá. Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty říká Ardžunovi, že On i Ardžuna se v hmotném světě zjevili již mnohokrát, ale pouze On si vše pamatuje-minulost, přítomnost a budoucnost. To znamená, že nikdy neumírá. Smrt způsobuje zapomnění. Když zemřeme, změníme těla a zapomeneme. Krišna však nikdy nezapomíná. Pamatuje si vše, co se v minulosti stalo. Jak jinak by si mohl pamatovat, že poprvé učil jógový systém Bhagavad- gīty boha Slunce, Vivasvána? Proto nikdy neumírá a také nikdy nestárne. Ačkoliv Krišna byl v době bitvy na Kurukšétře pradědem, jako stařec nevypadal. Krišna nemůže být znečištěn žádnou hříšnou činností, Krišna neumírá, Krišna nestárne, Krišna nikdy nepodléhá nářku, Krišna nemá nikdy hlad ani žízeň. Cokoliv si přeje, je naprosto legitimní, a co rozhodne, to nikdo nemůže změnit.

To je Krišnových osm transcendentálních vlastností. Kromě toho je Krišna znám jako Jógéšvara. Má veškerou moc neboli mystické schopnosti jako aṇimā- siddhi, schopnost být menší než nejmenší.

Brahma-saṁhitā uvádí, že Krišna vstoupil i do atomu (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Krišna je také v podobě Garbhódakašájí Višnua přítomen v obrovském vesmíru a leží i v Příčinném oceánu v podobě Mahá-Višnua s tělem tak obrovitým, že když vydechne, z Jeho těla vycházejí milióny a bilióny vesmírů. Tomu se říká mahimā-siddhi. Krišna má také schopnost laghimā: může se stát nejlehčím. Bhagavad-gītā uvádí, že všechny planety se vznášejí ve vzduchu, protože Krišna vstupuje do tohoto vesmíru i do atomů. To je vysvětlení stavu beztíže. Krišna vlastní i dokonalost prāpti: dostane vše, co chce. Má také īśitu, schopnost ovládat. Je znám jako svrchovaný vládce, Paraméšvara. Navíc si Krišna dokáže kohokoliv podmanit. Tomu se říká vaśitā.

Tímto způsobem Krišna vlastní všechny druhy majestátu, transcendentální vlastnosti a mystické síly. Žádná obyčejná živá bytost se Mu nemůže rovnat. Proto je májávádská teorie o rovnosti Nadduše a individuální duše pouhý omyl. Závěr tedy zní, že Krišna si zaslouží být uctíván a všechny ostatní živé bytosti jsou pouze Jeho služebníci. Toto pochopení se nazývá seberealizace. Jakoukoliv jinou realizaci vlastního já mimo tento vztah věčné služby Krišnovi podněcuje mājā. Uvádí se, že poslední léčkou māji je diktovat živé bytosti, aby se snažila vyrovnat Nejvyšší Osobnosti Božství. Májávádský filosof se prohlašuje za rovného Bohu, ale nedokáže odpovědět na otázku, proč poklesl do zajetí hmoty. Je-li Nejvyšším Bohem, jak je možné, že ho přemohly bezbožné činnosti, a tak podlehl utrpení danému zákonem karmy? Když májávádí dostanou tuto otázku, nedokáží rozumně odpovědět. Spekulace o tom, že se duše vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství, je další příznak hříšného života. Nikdo nemůže začít rozvíjet vědomí Krišny, není-li zcela oproštěn ode všech hříšných činností. Samotná skutečnost, že se májávádí prohlašuje za totožného s Nejvyšším Pánem, znamená, že není dosud zbaven reakcí hříšných činností. Śrīmad-Bhāgavatam tyto osoby označuje výrazem aviśuddha-buddhayaḥ. To znamená, že vzhledem k tomu, že se mylně považují za osvobozené a zároveň rovné Absolutní Pravdě, jejich inteligence není očištěná. Zosobněné Védy řekly, že pokud se jógí a gjání nezbaví hříšných tužeb, jejich proces seberealizace nebude nikdy úspěšný.

“Drahý Pane,” pokračovaly zosobněné Védy, “pokud světci plně neodstraní kořeny hříšných tužeb, nemohou vnímat Nadduši, třebaže se nachází po boku individuální duše. Samādhi neboli meditace znamená nalézt Nadduši ve svém nitru. Ten, kdo se nezbavil hříšných tužeb, nemůže Nadduši vidět. Pokud má někdo na svém náhrdelníku medailónek s drahokamem, ale zapomene na ten drahokam, je to téměř, jako by jej neměl. Podobně když individuální duše medituje, ale ve skutečnosti přítomnost Nadduše ve svém nitru nevnímá, její meditace je k ničemu.”

Osoby, které se vydaly cestou seberealizace, se proto musejí pečlivě vyhnout znečištění vlivem māyi. Šríla Rúpa Gósvámí říká, že oddaný by měl být zcela prostý všech hmotných tužeb a neměly by ho ovládat výsledky karmy a jñāny. Je třeba pouze poznat Krišnu a plnit Jeho přání. To je úroveň čisté oddanosti. Zosobněné Védy pokračovaly: “Mystičtí jógí, kteří stále mají nečisté touhy po smyslovém požitku, ve svém snažení nikdy neuspějí, ani nemohou realizovat Nadduši ve svém nitru. Proto tito takzvaní jógí a gjání, kteří pouze marní čas různými druhy smyslového požitku, buď mentální spekulací, nebo projevováním omezených mystických sil, nebudou nikdy vysvobozeni z podmíněného života a budou vystaveni opakovaným zrozením a smrtím. Pro tyto osoby jsou tento i příští život zdroji utrpení. Tito hříšní lidé trpí již v tomto životě, a protože nedosáhli dokonalosti v seberealizaci, čeká je v příštím životě další utrpení. Navzdory všem snahám o dosažení dokonalosti budou tito jógí znečištění touhami po smyslovém požitku dále trpět v tomto i v příštím životě.”

Šríla Višvanátha Čakravartí Thákur v této souvislosti poznamenává, že pokud se sannjásí (osoby ve stavu odříkání, které opustily domov kvůli seberealizaci) nevěnují oddané službě Pánu, ale přitahuje je lidumilná činnost jako otevírání vzdělávacích ústavů, nemocnic, nebo dokonce klášterů, kostelů či chrámů polobohů, působí jim tyto činnosti jen potíže nejen v tomto, ale i v příštím životě. Sannjásí, kteří nevyužijí tohoto života k realizaci Krišny, pouze marní čas a energii činnostmi, jež nesouvisejí se stavem odříkání. Snaha oddaného využít své energie na činnosti, jako je stavění Višnuova chrámu, však není nikdy marná. Těmto snahám se říká kṛṣṇārthe akhila-ceṣṭā, rozmanité činnosti pro potěšení Krišny. Filantropovo otevření školy a stavění chrámu v případě oddaného není na stejné úrovni. Ačkoliv filantropovo otevření vzdělávacího ústavu může být zbožná činnost, podléhá zákonu karmy, zatímco stavění chrámu pro Višnua je oddaná služba.

Oddaná služba nikdy nepodléhá zákonu karmy. Bhagavad-gītā uvádí: sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate: “Oddaní Osobnosti Božství transcendují všechny reakce tří kvalit hmotné přírody a spočívají na transcendentální úrovni realizace Brahmanu.” Oddaní jsou osvobození v tomto i v příštím životě. Každá činnost vykonaná v tomto hmotném světě pro Jagju (Višnua či Krišnu) se považuje za osvobozenou činnost, ale bez spojení s Ačjutou, dokonalou Nejvyšší Osobností Božství, není možné zastavit výsledky zákona karmy. Život s vědomím Krišny je osvobozeným životem. Závěr zní, že oddaný je milostí Pána osvobozený v tomto i v příštím životě, zatímco karmí, gjání a jógí nejsou nikdy osvobozeni, ani v tomto ani v příštím životě.

Zosobněné Védy pokračovaly: “Drahý Pane, každý, kdo Tvojí milostí poznal slávu Tvých lotosových nohou, je netečný vůči hmotnému štěstí a neštěstí.” Dokud jsme v hmotném světě, hmotné utrpení je nevyhnutelné, ale oddaný nerozptyluje svoji pozornost těmito akcemi a reakcemi, což jsou výsledky zbožných a bezbožných činností. Také ho příliš nevyvádí z míry ani netěší chvála či odsouzení obyčejných lidí. Někdy se mu dostává velké chvály za transcendentální činnosti a někdy je kritizován, i když pro to není důvod. Čistý oddaný je však netečný ke chvále či odsouzení ze strany obyčejných lidí. Jeho činnosti jsou ve skutečnosti na transcendentální úrovni. Nezajímá se o chválu nebo odsouzení lidí věnujících se hmotným činnostem. Pokud si oddaný takto dokáže udržovat svoje transcendentální postavení, jeho osvobození v tomto i v příštím životě zaručuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Oddaný v tomto hmotném světě si udržuje transcendentální postavení ve společnosti čistých oddaných pouhým nasloucháním slavným činům Pána v různých epochách a inkarnacích. Hnutí pro vědomí Krišny je založeno na této zásadě. Šríla Naróttama dás Thákur zpíval: “Můj milý Pane, zaměstnej mě ve Své transcendentální láskyplné službě podle příkladu předchozích áčárjů a dovol mi žít ve společnosti čistých oddaných. To je má touha život za životem.” Jinými slovy, oddaný se příliš nestará o to, zda je, či není osvobozený-touží jen po oddané službě. Oddaná služba znamená nedělat nic nezávisle bez souhlasu áčárjů. Činnosti hnutí pro vědomí Krišny řídí předchozí áčárjové v čele se Šrílou Rúpou Gósvámím. Ve společnosti oddaných následujících tyto zásady je oddaný schopen si dokonale udržovat svoje transcendentální postavení.

V Bhagavad-gītě Pán říká, že oddaný, který Ho dokonale zná, je Mu velmi drahý. Oddaně sloužit začínají čtyři druhy zbožných osob. Pokud zbožný člověk trpí, přichází k Pánu, aby zmírnil jeho utrpení. Když zbožný člověk potřebuje hmotnou pomoc, modlí se o ni k Pánu. Chce-li se zbožný člověk dozvědět o vědě o Bohu, přijde za Nejvyšší Osobností Božství, Krišnou. Také zbožný člověk, který chce pouze poznat vědu o Krišnovi, se obrací na Nejvyššího Pána. Posledního z těchto čtyř druhů lidí Krišna Samotný chválí v Bhagavad-gītě. Osoba, která se s plným poznáním a oddaností snaží porozumět Krišnovi následováním předchozích áčárjů obeznámených s vědeckým poznáním o Nejvyšším Pánu, si zaslouží chválu. Tento oddaný chápe, že všechny životní situace, příznivé i nepříznivé, vytváří svrchovaná vůle Pána. Když se plně odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána, nestará se, je-li jeho životní situace příznivá či nepříznivá. I nepříznivou situaci považuje za zvláštní milost Osobnosti Božství. Pro oddaného ve skutečnosti žádné nepříznivé situace neexistují. Ví, že vše přichází díky vůli Pána, a tak všechny podmínky vidí jako příznivé a v každé životní situaci je nadšený do své oddané služby. Tento oddaný postoj vysvětluje Bhagavad-gītā: oddaný se za nepříznivých životních okolností nikdy nermoutí a za příznivých okolností se nijak zvlášť neraduje. Na vyšších úrovních oddané služby se nezabývá ani příkazy a zákazy. Toto postavení si lze udržet jen následováním áčárjů. Díky tomu je třeba každý čin čistého oddaného v oddané službě chápat jako transcendentální. Pán Krišna nás proto učí, že na áčárju se nevztahuje kritika. Začínající oddaný by si neměl myslet, že je na stejné úrovni jako áčárja. Je třeba připustit, že áčárjové jsou na stejné úrovni jako Nejvyšší Osobnost Božství, a proto by začínající oddaní neměli kritizovat ani Krišnu, ani Jeho představitele, áčárju.

Tak zosobněné Védy uctívaly Nejvyšší Osobnost Božství různými způsoby. Uctívat Nejvyššího Pána modlitbami znamená vzpomínat na Jeho transcendentální vlastnosti, zábavy a činnosti. Pánovy zábavy a vlastnosti jsou však nekonečné. Všechny Pánovy vlastnosti si nemůžeme pamatovat. Zosobněné Védy proto uctívaly podle svých nejlepších schopností a nakonec řekly:

“Drahý Pane, ačkoliv Brahmá, božstvo vládnoucí nejvyšší planetě, Brahmalóce, král Indra, polobůh vládnoucí nebeským planetám, a také všechna božstva vládnoucí planetám jako Slunce a Měsíc jsou velmi důvěrní vládci tohoto hmotného světa, o Tobě toho vědí velmi málo. Co potom o Tobě mohou vědět obyčejní lidé a mentální spekulanti? Nikdo nemůže vyčíslit Tvoje nekonečné transcendentální vlastnosti. Nikdo, ani mentální spekulanti a polobozi na vyšších planetárních soustavách, nedokáže odhadnout délku a šířku Tvé podoby a rysů. Myslíme si, že ani Ty dokonale neznáš své transcendentální vlastnosti. Je to tím, že jsi neomezený. I když není vhodné říci, že neznáš Sám Sebe, je dobré pochopit, že vzhledem k Tvým neomezeným vlastnostem a energiím a Tvému neomezenému poznání existuje nikdy nekončící soutěž mezi Tvým poznáním a expanzemi Tvých energií.”

Vzhledem k tomu, že Bůh i Jeho poznání jsou neomezené, jakmile si Bůh začne být některých ze svých energií vědom, zjistí, že jich má ještě více. Tak se Jeho energie i poznání rozšiřují. Protože je obojí neomezené, energie ani poznání, jimiž je lze postihnout, nemají konce. Bůh je nepochybně vševědoucí, ale zosobněné Védy říkají, že ani On nezná své energie v plném rozsahu. To není v rozporu s Jeho vševědoucností. Pokud určitá osoba něco nezná, nazývá se to neznalost či nedostatek poznání. To se však netýká Boha, protože On zná Sám Sebe dokonale. Přesto s tím, jak se Jeho energie a činnosti rozšiřují, také On rozšiřuje svou schopnost je poznat. Obojí neomezeně a nekonečně vzrůstá. V tomto smyslu lze říci, že ani Bůh Samotný nezná hranice svých energií a vlastností.

To, jak je Bůh ve své expanzi energií a činností neomezený, může zhruba odhadnout každá rozumná a moudrá živá bytost. Védská literatura uvádí, že když Mahá-Višnu ve své yoga-nidře vydechne, z Jeho těla vystupují nesčetné vesmíry, a když vdechne, tyto vesmíry do Něho zase vstupují. Musíme si představit, že tyto vesmíry, které jsou podle našeho omezeného poznání nekonečně rozlehlé, jsou tak velké, že hrubé a jemné prvky-pět prvků vesmírného stvoření, jmenovitě země, voda, oheň, vzduch a éter, spolu s celkovou hmotnou energií a falešným egem-nejsou jen uvnitř vesmíru, ale pokrývají jej v sedmi vrstvách, z nichž každá je desetkrát širší než předchozí vrstva. Tak je každý vesmír velmi bezpečně obalen a těchto vesmírů je nekonečně mnoho. Všechny se vznášejí v nesčetných pórech transcendentálního Mahá-Višnuova těla. Uvádí se, že tak jako se atomy a částice prachu vznášejí ve vzduchu spolu s ptáky a nelze je spočítat, nesčetné vesmíry se vznášejí v pórech transcendentálního těla Pána. Z tohoto důvodu Védy říkají, že se Bůh vymyká našemu chápání. Avāṅ-mānasa- gocara: poznat délku a šířku Boha není v silách naší mentální spekulace. Proto se skutečně učená a rozumná osoba neprohlašuje za Boha, ale snaží se Ho poznat, přičemž rozlišuje mezi duší a hmotou. Tímto pečlivým rozlišováním lze jasně pochopit, že Nejvyšší duše je transcendentální vyšším i nižším energiím, ačkoliv je s nimi v přímém spojení. V Bhagavad-gītě Pán Krišna vysvětluje, že i když vše spočívá na Jeho energii, On Sám se od ní liší.

Příroda a živé bytosti se někdy označují jako prakṛti a puruṣa. Celý vesmírný projev je spojením prakṛti a puruṣi. Příroda je hmotná příčina a živé bytosti jsou bezprostřední příčina. Tyto dvě příčiny se spojují a výsledkem je vesmírný projev. Ten, kdo je natolik požehnaný, že vesmírnému projevu a všemu, co se v něm odehrává, správně porozumí, ví, že přímou i nepřímou příčinou toho všeho je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Brahma-saṁhitā proto předkládá závěr: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ/ anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam. Když člověk po důkladném přemýšlení a uvažování dosáhne dokonalého poznání, dospěje k závěru, že Krišna neboli Bůh je původní příčina všech příčin. Místo spekulování o velikosti Boha-zda je tak a tak dlouhý nebo široký-či falešného filosofování by měl člověk dospět k závěru Brahma-saṁhity: “Krišna neboli Bůh je sarva-kāraṇa-kāraṇam, příčina všech příčin.” To je dokonalost poznání.

Veda-stuti neboli modlitby zosobněných Véd Garbhódakašájí Višnuovi poprvé v učednické posloupnosti vyprávěl Sanandana svým bratrům, kteří se všichni narodili Brahmovi na počátku stvoření. Čtyři Kumárové byli Brahmovi prvorození synové, a proto jsou známí jako pūrva-jāta. Bhagavad-gītā uvádí, že systém paramparā, neboli učednická posloupnost, začíná Samotným Krišnou. Také zde, v modlitbách zosobněných Véd, je zřejmé, že systém paramparā začíná Nejvyšší Osobností Božství Nárájanem Rišim. Je třeba mít na paměti, že toto Veda-stuti vypráví Kumára Sanandana a v Badarikášramu je opakuje Nárájan Riši. Nárájan Riši je inkarnace Krišny ukazující nám cestu seberealizace prostřednictvím tvrdé askeze. V tomto věku Pán Čaitanja ukázal cestu čisté oddané služby tím, že přijal úlohu čistého oddaného. V minulosti byl inkarnací Krišny Pán Nárájan Riši a podstupoval tvrdou askezi v Himálaji. Šrí Nárada Muni Mu naslouchal a z výroku předneseného Nárájanem Rišim Náradovi Munimu, podle vyprávění Kumáry Sanandany v podobě Veda-stuti, vyplývá, že Bůh je jediná svrchovaná bytost a všichni ostatní jsou Jeho služebníci.

Caitanya-caritāmṛta uvádí: ekale īśvara kṛṣṇa: “Krišna je jediný Svrchovaný Bůh.” Āra saba bḥrtya: “Všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Yāre yaiche nācāya, se taiche kare nṛtya: “Nejvyšší Pán podle svého přání zaměstnává všechny živé bytosti různými činnostmi, a ty tak projevují svá různá nadání a sklony.” Toto Veda-stuti jsou tedy původní pokyny o vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství. Pro živou bytost je nejvyšší úrovní realizace život s oddaností. Dokud není plně zbavena znečištění hmotou, nemůže žít oddaně, neboli s vědomím Krišny. Nárájan Riši řekl Náradovi Munimu, že trestí všech Véd a védské literatury (jmenovitě čtyř Véd, Upanišad, Purán a Vedānta-sūtry) je prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu. V této souvislosti Nárájan Riši použil jedno konkrétní slovo-rasa. V oddané službě je tato rasa prostředkem či základním principem výměn vztahů mezi Pánem a živou bytostí. Rasa je také popsána ve Védách: raso vai saḥ: “Nejvyšší Pán je zdrojem veškeré radosti.” Celá védská literatura včetně Purán, Véd, Upanišad a Vedānta-sūtry učí živé bytosti, jak dosáhnout stádia rasy. Bhāgavatam také uvádí, že výroky Mahā-purāṇy (Śrīmad-Bhāgavatamu) představují tresť (rasu) veškeré védské literatury. Nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam: Bhāgavatam je tresť zralého plodu stromu védské literatury.

Z dechu Nejvyšší Osobnosti Božství vznikly čtyři Védy, jmenovitě Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda a také historická vyprávění jako Mahābhārata a všechny Purány, které se považují za popis dějin světa. Védská historická vyprávění jako Purány a Mahābhārata se nazývají pátá Véda.

Dvacet osm veršů Veda-stuti je třeba chápat jako tresť veškerého védského poznání. Čtyři Kumárové a všichni ostatní autorizovaní mudrci dokonale vědí, že oddaná služba s vědomím Krišny je trestí veškeré védské literatury. Cestují meziplanetárním prostorem a káží o ní na různých planetách. Zde se uvádí, že mudrci jako Nárada Muni jen málokdy cestují po zemi-neustále cestují vesmírem.

Mudrci jako Nárada a Kumárové cestují vesmírem, aby poučili podmíněné duše, že by se v tomto světě neměly oddávat smyslovému požitku, ale obnovit své původní postavení oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Na několika místech se uvádí, že živé bytosti jsou jako jiskry ohně a Nejvyšší Osobnost Božství je jako sám oheň. Pokud jiskry opustí oheň, ztratí svoji přirozenou záři. Je tedy zřejmé, že živé bytosti přicházejí do tohoto hmotného světa přesně jako jiskry, které vyletují z velkého ohně. Živá bytost chce napodobovat Krišnu a ovládat hmotnou přírodu kvůli smyslovému požitku, a tak zapomene na své původní postavení a její zářivost, duchovní totožnost, pohasne. Pokud však začne rozvíjet vědomí Krišny, své původní postavení obnoví. Mudrci a světci jako Nárada a Kumárové cestují po celém vesmíru, učí lidi a rozšiřují řady svých žáků. Jejich cílem je, aby se všem podmíněným duším dostalo poznání, jak obnovit své původní vědomí, vědomí Krišny, a tak byly vysvobozeny z utrpení hmotného života.

Šrí Nárada Muni je naiṣṭhika-brahmacārī. Existují čtyři druhy brahmačárích. První se nazývá sāvitra, což je brahmačárí, který musí po zasvěcení a obřadu předání posvátné šňůry dodržet alespoň třídenní celibát. Dalším je prājāpatya, neboli brahmačárí, který přísně dodržuje celibát alespoň jeden rok po zasvěcení. Následuje brāhma-brahmacārī, který dodržuje celibát od zasvěcení do ukončení svého studia védské literatury. Dalším stupeň se nazývá naiṣṭhika, což je brahmačárí, který žije v celibátu celý život. První tři jsou upakurvāṇa, což znamená, že se na konci období stráveného jako brahmačárí mohou oženit. Naiṣṭhika-brahmacārī však zcela odmítá jakýkoliv pohlavní život, a proto jsou Kumárové a Nárada známi jako naiṣṭhika-brahmacārī. Těmto brahmačárím se říká vīra-vrata, protože jejich slib celibátu je stejně hrdinný jako sliby kšatrijů. Způsob života brahmačárího je zvláště vhodný pro posílení paměti a odhodlání. V této souvislosti je zvláště zmíněno, že díky tomu, že Nárada byl naiṣṭhika- brahmacārī, si dokázal pamatovat vše, co slyšel od svého duchovního mistra, a nikdy to nezapomněl. Ten, kdo si vše trvale pamatuje, se nazývá śruti-dhara. Śruti-dhara brahmacārī dokáže doslova opakovat vše, co slyšel, bez poznámek či nahlížení do knih. Velký mudrc Nárada tuto schopnost má, a proto po přijetí pokynů od Nárájana Rišiho šíří filosofii oddané služby po celém světě. Jelikož si tito vznešení mudrci vše pamatují, jsou moudří, seberealizovaní a zcela neochvějní ve službě Pánu.

Tak vznešený mudrc Nárada dosáhl po vyslechnutí svého duchovního mistra Nárájana Rišiho dokonalé realizace. Poznal pravdu a byl tak šťastný, že se začal k Nárájanovi Rišimu modlit. Oslovil Ho jako inkarnaci Krišny a zvláště jako svrchovaného dobrodince podmíněných duší. Bhagavad-gītā uvádí, že Pán Krišna sestupuje v každém věku, aby ochránil své oddané a zničil neoddané. Nárájan Riši, inkarnace Krišny, je také osloven jako dobrodinec podmíněných duší. Podle Bhagavad-gīty by měl každý vědět, že Krišnovi se žádný jiný dobrodinec nevyrovná. Každý by měl pochopit, že Pán Krišna je svrchovaný dobrodinec všech a přijmout u Něho útočiště. Tak může dosáhnout plné víry a spokojenosti, neboť ví, že má někoho, kdo mu dokáže poskytnout plnou ochranu. Krišna Samotný, Jeho inkarnace a úplné expanze jsou všechno svrchovaní dobrodinci podmíněných duší, ale Krišna je dobrodincem i démonů, protože osvobodil všechny démony, kteří Ho přišli zabít do Vrindávanu. Proto je Krišnova dobročinnost absolutní, neboť ať zabije démona nebo chrání oddaného, výsledek Jeho činností je tentýž. Uvádí se, že démonice Pútaná dosáhla stejného postavení, jaké měla Krišnova matka. Když Krišna zabije démona, démon z toho má svrchovaný prospěch, tak jako čistý oddaný, kterého Krišna chrání neustále.

Nárada Muni vzdal úctu Nárájanovi Rišimu, svému duchovnímu mistrovi, a pak se odebral do ášramu svého žáka Vjásadévy. Poté, co byl Vjásadévem náležitě přijat v jeho ášramu a velmi pohodlně usazen, vyprávěl celý příběh, který vyslechl od Nárájana Rišiho. Tak Šukadéva Gósvámí sdělil Mahárádži Paríkšitovi odpovědi na jeho otázky o podstatě védského poznání a o tom, co je považováno za konečný cíl Véd. Svrchovaným cílem života je dosáhnout transcendentálních požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak začít s láskyplnou službou Pánu. Je třeba následovat ve stopách Šukadévy Gósvámího a všech ostatních vaišnavů v učednické posloupnosti a vzdávat uctivé poklony Pánu Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu. Čtyři školy vaišnavské učednické posloupnosti, Madhva-sampradája, Rámánudža-sampradája, Višnusvámí-sampradája a Nimbárka-sampradája, v souladu se všemi závěry Véd souhlasí, že je třeba se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství.

Védská literatura se dělí na dvě části: śruti a smṛti. Śruti jsou čtyři Védy—Ṛg, Sāma, Atharva a Yajur-a Upanišady a smṛti jsou Purány a Itihāsy jako Mahābhārata, která zahrnuje Bhagavad-gītu. Závěr všech zní, že je třeba znát Šrí Krišnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Je Parama-puruša neboli Nejvyšší Osobnost Božství, pod jehož dohledem jedná hmotná příroda. Po projevení hmotného vesmíru Nejvyšší Pán inkarnuje ve třech podobách-jako Pán Brahmá, Pán Višnu a Pán Šiva-pro stvoření, udržování a zničení. Ti mají na starost tři kvality hmotné přírody, ale svrchované řízení je v rukou Pána Višnua. Všechny činnosti hmotné přírody v rámci jejích tří kvalit probíhají pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny. To potvrzuje Bhagavad-gītā (mayādhyakṣeṇa) a ve Védách (sa aikṣata).

Ateističtí sánkhjoví filosofové budou samozřejmě argumentovat, že hmotný vesmírný projev existuje díky prakṛti a puruṣovi-hmotné přírodě a živé bytosti, čili hmotné a bezprostřední příčině. Krišna je však příčina všech příčin, včetně hmotné a bezprostřední příčiny. Prakṛti a puruṣa nejsou konečné příčiny. Navenek se zdá, že se dítě narodí ze spojení otce a matky, ale svrchovaná příčina otce i matky je Krišna. Je tedy původní příčina neboli příčina všech příčin, jak potvrzuje Brahma-saṁhitā.

Do hmotné přírody vstupují Nejvyšší Pán i živé bytosti. Nejvyšší Pán, Krišna, se projevuje jako jedna úplná část, Káranódakašájí Višnu, obrovská podoba Šrí Višnua ležící v Příčinném oceánu. Z této obrovské podoby Mahá-Višnua se expanduje Garbhódakašájí Višnu a vstupuje do každého vesmíru. Z Něho se expandují Brahmá, Višnu a Šiva. Višnu jako Kšíródakašájí vstupuje do srdcí všech živých bytostí a také do všech hmotných prvků včetně atomu. Brahma- saṁhitā říká: aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham: “Pán je přítomen v tomto vesmíru a také v každém atomu.”

Živá bytost má malé hmotné tělo různých druhů a podob a celý vesmír také není ničím jiným, než hmotným tělem Nejvyšší Osobnosti Božství. Śāstry toto tělo označují jako virāṭ-rūpu. Tak jako si individuální živá bytost udržuje své tělo, Nejvyšší Osobnost Božství udržuje celý vesmírný projev tím, že do něho vstupuje. Jakmile individuální živá bytost hmotné tělo opustí, tělo je okamžitě zničeno a totéž se stane s vesmírným projevem, když jej opustí Pán Višnu. Individuální živá bytost tedy může být vysvobozena z hmotné existence, jen pokud se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā: mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Příčinou osvobození tedy je odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství, nic jiného. To, jak je živá bytost osvobozena z vlivu kvalit hmotné přírody poté, co se odevzdala Nejvyšší Osobnosti Božství, ukazuje příklad člověka spícího v místnosti. Když člověk spí, každý vidí, že se nachází v místnosti, ale on sám ve skutečnosti není přítomen v těle, protože během spánku zapomíná na svoji tělesnou existenci, ačkoliv ostatní před sebou vidí jeho tělo. Také osvobozenou osobu věnující se oddané službě Pánu mohou ostatní vidět, jak se v hmotném světě zabývá domácími povinnostmi, ale protože je její vědomí zaměřeno na Krišnu, nežije v tomto světě. Zabývá se něčím jiným, tak jako se činnosti spícího člověka liší od činností jeho těla. Bhagavad- gītā potvrzuje, že oddaný plně zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Pánu již překonal vliv tří kvalit hmotné přírody, setrvává na úrovni Brahmanu a žije v transcendentálním světě, i když se zdá, že žije v těle nebo v hmotném světě.

Šríla Rúpa Gósvámí ve své knize Bhakti-rasāmṛta-sindhu v této souvislosti uvádí, že osoba, jejíž jedinou touhou je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, může v hmotném světě žít v jakýchkoliv podmínkách, ale je ji třeba považovat za jīvan-muktu, neboli osvobozenou již v tomto těle či hmotném světě. Závěr tedy zní, že osoba plně zaměstnaná rozvojem vědomí Krišny je osvobozená. Ve svém hmotném těle ani v hmotném světě nemá žádné povinnosti. Ti, kdo si nejsou vědomi Krišny, se nazývají karmí a gjání, setrvávají na tělesné a mentální úrovni, a osvobozeni proto nejsou. Tato situace se nazývá kaivalya-nirasta-yoni. Osoba na transcendentální úrovni je však osvobozena od opakovaného rození a umírání. To potvrzuje čtvrtá kapitola Bhagavad-gīty: “Pouhou znalostí transcendentální povahy Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, je osoba vysvobozena z okovů opakovaného rození a umírání a po opuštění současného těla se vrátí domů, zpátky k Bohu.” To je závěr všech Véd. Poté, co jsme porozuměli modlitbám zosobněných Véd, bychom se tedy měli odevzdat lotosovým nohám Pána Krišny.