9. KAPITOLA

Jednou matka Jašódá viděla, že její služebná je zaneprázdněna různými domácími pracemi, a proto začala sama stloukat máslo. Zpívala přitom písně o Krišnových dětských zábavách a radovala se z myšlenek na svého syna.

Konec sárí měla pevně utažený kolem těla. Když oběma rukama usilovně stloukala máslo, její ňadra se pohupovala a byla vlhká od mléka, které z nich samo od sebe vytékalo díky její silné lásce ke Krišnovi. Přívěšky a náramky na jejích rukách o sebe navzájem cinkaly a náušnice i ňadra se houpaly. Na tváři se jí objevily kapky potu a květinový věnec, který měla na hlavě, se roztrhl a rozsypal kolem. V tu chvíli se před ní objevil Pán Krišna ve své dětské podobě. Byl hladový, a aby zesílil její mateřskou lásku, snažil se jí zabránit v práci. Naznačil, že její první povinností je Ho nakojit, a až pak, někdy později, může stloukat máslo.

Matka Jašódá si posadila syna na klín a vsunula Mu prsní bradavku do pusy. Usmívala se, když sál její mléko, a těšila se pohledem na krásnou tvářičku svého dítěte. Najednou začalo kypět mléko na plotně. Aby nepřeteklo, matka Jašódá postavila Krišnu na zem a utíkala ke kamnům. Krišnu velice rozzlobilo, že Ho tam jen tak nechala, a rtíky i oči Mu zrudly zlostí. Zaťal zuby a kusem kamene rozbil nádobu s máslem. Trochu si z ní nabral a s falešnými slzami v očích začal v ústraní máslo pojídat.

Matka Jašódá mezitím odstavila přetékající mléko a vrátila se na místo, kde předtím stloukala smetanu. Tam uviděla rozbitý hrnec, a jelikož nemohla najít svého syna, došla k závěru, že to byla Jeho práce. Usmála se a v duchu si říkala: “To dítě je ale mazané! Nejdřív rozbije hrnec a pak se někde schová, aby se vyhnulo trestu.” Hledala Ho všude, až Ho našla, jak sedí na velkém dřevěném hmoždíři, který stál dnem vzhůru. Z nádoby zavěšené u stropu Krišna vytahoval máslo a rozdával ho opicím. Úzkostlivě se rozhlížel na všechny strany, protože věděl, že dělá něco, co by neměl. Jakmile Ho Jašódá našla, potichu se k Němu zezadu přiblížila. Krišna ale zahlédl, jak k Němu přichází s proutkem v ruce, okamžitě seskočil z hmoždíře a ve strachu se dal na útěk. Matka Jašódá se rozběhla za Ním a snažila se chytit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ke kterému se nemohou přiblížit ani velcí jógí ve své meditaci. Jinými slovy: Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož nemohou postihnout jógí a spekulanti, hrál pro svou velkou oddanou, matku Jašódu, roli malého dítěte. Ani pro matku Jašódu však nebylo snadné Ho chytit, protože utíkal rychle a ona měla útlý pas a těžké tělo. Přesto za Ním běžela, jak nejrychleji mohla. Vlasy se jí rozpustily a květy zdobící její hlavu padaly na zem. Už byla unavená, ale nakonec se jí nějak podařilo svého darebu dohonit a chytit. Dopadený Krišna měl slzy na krajíčku. Rukama si mnul oči a roztíral okolo černé líčidlo, kterým je měl nalíčené. Díval se do tváře své matky, která nad ním stála, a bojácně uhýbal očima.

Matka Jašódá viděla, že Krišna má zbytečné obavy, a chtěla zmírnit Jeho úzkost. Vždyť přála svému dítěti jen to nejlepší, a proto si myslela: “Má-li ze mne příliš velký strach, kdo ví, jaké následky by to na Něm mohlo zanechat.” Zahodila tedy proutek, ale rozhodla se, že Mu za trest sváže ruce nějakými provazy. Netušila, že ve skutečnosti nemůže svázat Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá považovala Krišnu za své malé dítě; nevěděla, že její dítě nemá meze. Krišna nemá vnitřek ani vnějšek, počátek ani konec. Je neomezený a všeprostupující, ve skutečnosti je celým vesmírným stvořením. Matka Jašódá si přesto myslela, že je Krišna její dítě, a přestože je mimo dosah všech smyslů, snažila se Ho připoutat k dřevěnému hmoždíři. Když se o to ale pokoušela, zjistila, že provaz je o dva palce kratší, než potřebovala. Přinesla z domu víc provazů, které na něj navázala, ale i potom jí stále stejný kousek chyběl. Tak pospojovala všechny provazy, které byly v domě, ale když udělala poslední uzel, stále ještě chyběly dva palce. Matka Jašódá se usmívala, ale přitom se divila. Jak je to možné?

Ve snaze spoutat svého syna se unavila. Potila se a věnec jí spadl z hlavy na zem. Tehdy Pán Krišna ocenil těžkou práci své matky a slitoval se nad ní; dovolil jí, aby Ho svázala provazem. Krišna, který si hrál jako lidské dítě v domě matky Jašódy, předváděl zábavy, které sám chtěl. Je jasné, že nikdo nedokáže ovládat Nejvyšší Osobnost Božství. Čistý oddaný se odevzdává lotosovým nohám Pána, jenž ho může buď ochránit, nebo zničit, nikdy však nezapomíná na své podřízené postavení. Také Pán cítí transcendentální štěstí, když se svěří pod ochranu oddaného. To Krišna ukázal tím, jak se odevzdal matce Jašódě.

Krišna je svrchovanou osobou, která dává svým oddaným všechny druhy osvobození, ale takové požehnání, jaké dostala matka Jašódá, nikdy nezískal ani Pán Brahmá nebo Pán Šiva či bohyně štěstí.

Jogí a spekulanti nikdy nemohou takto úplně poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž je známý jako syn Jašódy a Nandy Mahárádže, ale pro oddané je snadno dostupný. Jogí a spekulanti také nedovedou Pána rozpoznat jako nejvyšší zdroj veškeré radosti.

Jašódá přivázala svého syna k dřevěnému hmoždíři a věnovala se domácím povinnostem. Krišna před sebou viděl dvojici stromů, kterým se říká ardžuna. Zdroj radosti, Pán Šrí Krišna, si pomyslel: “Moje máma Mě nejdřív opustila, aniž by Mě dostatečně nakojila, a proto jsem rozbil hrnec s jogurtem a rozdával máslo opicím. A teď Mě přivázala k dřevěnému hmoždíři. Provedu tedy ještě větší nezbednost než předtím.” Tak se Krišna rozhodl, že vyvrátí dva vysoké ardžunové stromy.

S těmito dvěma stromy se pojí následující příběh. V předešlém životě se narodily jako lidé, synové Kuvéry, kteří se jmenovali Nalakúvara a Manigríva. Měli to štěstí, že upoutali pozornost Pána. Velký mudrc Nárada je v jejich předešlém životě proklel, aby se jim dostalo nejvyššího požehnání a mohli vidět Pána Krišnu. Prokletí, které se ukázalo být požehnáním, jim bylo uděleno za jejich zapomnětlivost způsobenou opilostí. Tento příběh bude vylíčen v příští kapitole.