90. KAPITOLA

Ardžuna byl po návratu z duchovního království, které mohl navštívit s Krišnou osobně, zcela užaslý. V duchu si myslel, že i když je pouze obyčejná živá bytost, Krišnovou milostí mu bylo umožněno spatřit duchovní svět. A nejen to, na vlastní oči viděl také původního Mahá-Višnua, příčinu hmotného stvoření. Říká se, že Krišna nikdy neopouští Vrindávan: vṛndāvanaṁ parityajya pādam ekaṁ na gacchanti. Krišna je svrchovaný v Mathuře, na ještě vyšší úrovni ve Dvárace a nanejvýš svrchovaný je ve Vrindávanu. Krišnovy zábavy ve Dvárace projevuje Jeho část zvaná Vásudéva, a přesto mezi touto částí projevenou v Mathuře a ve Dvárace a původním projevem Krišny ve Vrindávanu není rozdíl. Na začátku této knihy jsme hovořili o tom, že když se Krišna zjevuje, přicházejí s Ním všechny Jeho inkarnace, úplné části a části úplných částí. Některé z Jeho rozmanitých zábav tedy neprojevuje původní Krišna osobně, ale Jeho expanze.

Důvod, proč byl Ardžuna zmaten, že Krišna šel navštívit Káranárnavašájího Višnua v duchovním světě, je zevrubně rozebrán v komentářích Šríly Višvanátha Čakravartího Thákura. Z Mahá-Višnuových slov vyplývá, že toužil spatřit Krišnu. Lze však říci, že když Mahá-Višnu odnesl bráhmanovy syny, musel kvůli tomu nepochybně do Dváraky přijít. Proč tam tedy Krišnu nenavštívil? Možná odpověď zní, že bez Krišnova svolení Ho nemůže spatřit ani Mahá- Višnu ležící na Příčinném oceánu v duchovním světě. Mahá-Višnu tedy odnesl bráhmanovy syny jednoho po druhém ihned po jejich narození, aby si pro ně Krišna osobně přišel do Příčinného oceánu, a Mahá-Višnu Ho mohl spatřit. Je-li tomu tak, následující otázka zní: Proč by Mahá-Višnu osobně chodil do Dváraky, kdyby nemohl Krišnu spatřit? Proč neposlal některého ze svých společníků, aby bráhmanovy syny odnesli? Možná odpověď je, že v Krišnově přítomnosti je velmi obtížné způsobit kterémukoliv občanovi Dváraky potíže. Jelikož tedy žádný z Mahá-Višnuových společníků nemohl bráhmanovy syny unést, přišel pro ně Mahá-Višnu osobně.

Lze položit i další otázku: Pán je znám jako brahmaṇya-deva, Božstvo uctívané bráhmany. Proč tedy chtěl bráhmanu vystavit tak hrozné situaci, kdy naříkal nad ztrátou jednoho syna za druhým, dokud nepřišel o desátého? Odpověď zní, že Pán Mahá-Višnu tolik toužil spatřit Krišnu, že se nezdráhal způsobit potíže ani bráhmanovi. I když je to zakázáno, Pán Višnu byl připraven udělat cokoliv, jen aby spatřil Krišnu-tak moc Ho toužil vidět. Bráhmana po ztrátě každého syna přišel k bráně paláce a obvinil krále, že není schopen bráhmany ochránit, a proto není způsobilý sedět na královském trůně. Mahá-Višnuův plán byl, aby bráhmana obvinil kšatriji a Krišnu a Krišna Ho musel přijít navštívit, aby bráhmanovy syny přivedl zpět.

Je možné položit ještě jinou otázku: Jestliže Mahá-Višnu nemůže Krišnu spatřit, co Krišnu potom nutilo, aby k Němu přišel a přivedl bráhmanovy syny zpět? Odpověď zní, že Pán Krišna nepřišel navštívit Pána Mahá-Višnua, aby odvedl bráhmanovy syny, ale jen kvůli Ardžunovi. Jeho přátelství s Ardžunou bylo tak důvěrné, že když se Ardžuna chystal zemřít skokem do ohně, Krišna mu chtěl poskytnout naprostou ochranu. Ardžuna však od toho nechtěl upustit, nebudou-li bráhmanovi synové přivedeni zpět. Proto mu Krišna slíbil: “Bráhmanovy syny přivedu. Nepokoušej se o sebevraždu.”

Kdyby Pán Krišna šel navštívit Pána Višnua jen proto, aby získal zpět bráhmanovy syny, pak by nečekal, až bude unesen desátý syn. Když ale Pán Mahá- Višnu unesl desátého a Ardžuna se chystal skočit do ohně, protože nesplnil slib, vážnost situace přiměla Pána Krišnu k rozhodnutí, aby šel s Ardžunou navštívit Mahá-Višnua. Uvádí se, že Ardžuna je zmocněná inkarnace Nara-Nárájana. Někdy se mu Nara-Nárájan i říká. Inkarnace Nara-Nárájana je také jedna z úplných expanzí Pána Višnua. Proto, když Krišna s Ardžunou šli navštívit Pána Višnua, rozumí se, že Ardžuna tak učinil ve svém rysu Nara-Nárájana, tak jako Krišna jednal ve svém rysu Vásudévy, když projevil zábavy ve Dvárace.

Po návštěvě duchovního světa dospěl Ardžuna k závěru, že veškerý majestát, který lze v hmotných či duchovních světech ukázat, je darem Pána Krišny. Pán Krišna se projevuje v různých podobách, jako viṣṇu-tattva a jīva-tattva, neboli jinými slovy jako svāṁśa a vibhinnāṁśa. Viṣṇu-tattva je známá jako svāṁśa a jīva-tattva jako vibhinnāṁśa. Může se tedy podle libosti projevit ve svých různých transcendentálních zábavách, jako svāmśa či vibhinnāmśa, ale přesto zůstává původní Nejvyšší Osobností Božství.

Závěrečná část Krišnových zábav se nachází v devadesáté kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. V této kapitole chtěl Šukadéva Gósvámí vysvětlit, jak Krišna šťastně žil ve Dvárace obklopen veškerým majestátem. Krišnův majestát síly se již projevil v Jeho různých zábavách a nyní se ukáže, jak Jeho sídlo ve Dvárace oplývalo Jeho majestátem bohatství a krásy. V tomto hmotném světě se majestát bohatství a krásy považují za nejvyšší ze všech, a přesto jsou to jen zvrácené odrazy těchto majestátů v duchovním světě. Když tedy Krišna setrvával na této planetě jako Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho majestát bohatství a krásy neměl ve třech světech obdoby. Krišna se těšil s šestnácti tisíci krásných manželek a nejdůležitější na tom je, že žil ve Dvárace jako jediný manžel těchto tisíců překrásných žen. To je zdůrazněno-byl jediným manželem šestnácti tisíc manželek. V dějinách světa samozřejmě není neobvyklé, že si mocný král vydržoval stovky královen, ale přestože mohl být jediným mužem tolika žen, nemohl si užívat se všemi najednou. Pán Krišna se však těšil se všemi svými šestnácti tisíci ženami zároveň.

Třebaže lze říci, že jógí mohou také expandovat svá těla do mnoha podob, jejich expanze a expanze Pána Krišny není stejná. Krišna se proto někdy nazývá Jógéšvara, vládce všech jógích. Ve védské literatuře vidíme, že jógí Saubhari Muni se expandoval do osmi podob. Tato expanze ale připomínala televizní vysílání, jež se ukazuje v miliónech expanzí, které však nemohou jednat odlišně; jsou to pouze odrazy originálu a mohou jednat jen jako originál. Krišnova expanze není hmotná jako expanze televize nebo jógího. Když Nárada navštívil různé Krišnovy paláce, viděl, že se Krišna ve svých různých expanzích v každém paláci královen věnoval jiným činnostem.

Také se uvádí, že Krišna žil ve Dvárace jako manžel bohyně štěstí. Tou je královna Rukminí a všechny ostatní královny jsou Její expanze. Krišna, vládce Vrišniho dynastie, si tedy užíval s bohyní štěstí obklopen bohatstvím. Krišnovy královny jsou popisovány jako věčně mladé a krásné. Krišna měl sice vnoučata a pravnoučata, ale ani On ani Jeho královny nevypadali starší než na šestnáct či dvacet let. Mladé královny byly tak krásné, že při chůzi připomínaly blesk letící oblohou. Neustále na sobě měly nádherné ozdoby a šaty a na střechách paláců se věnovaly zábavám, jako je tanec, zpěv či hra s míčem. Tanec a tenis, jimž se věnují dívky v hmotném světě, jsou zvrácené odrazy původních zábav původní Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, a Jeho manželek.

Cesty a ulice města Dváraky byly neustále plné slonů, koní, kočárů a pěších vojáků. Slonům se při práci dává pít alkohol a říká se, že sloni ve Dvárace dostávali tolik alkoholu, že ho ve velkém množství rozstřikovali na cestu, a přesto kráčeli po ulicích opilí. Pěší vojáci chodili po ulicích bohatě ozdobeni zlatými šperky a ulicemi se pohybovali i koně a zlaté kočáry. Po celém městě Dváraká, kam jen člověk pohlédl, byly zelené parky a zahrady plné stromů a rostlin obtěžkaných plody a květy. Jelikož tam rostlo tolik pěkných stromů s plody a květy, všichni sladce švitořící ptáci a bzučící čmeláci společně vytvářeli sladkou zvukovou kulisu. Město Dváraká tedy v plné míře projevovalo veškerý majestát. Hrdinové Jaduovy dynastie se považovali za nejšťastnější obyvatele města a opravdu si užívali všech transcendentálních zdrojů požitku.

Všech šestnáct tisíc paláců Krišnových královen stálo v tomto krásném městě Dvárace a Pán Krišna, svrchovaný věčný poživatel toho všeho, se expandoval do šestnácti tisíc podob a zároveň se věnoval různým rodinným záležitostem v těchto šestnácti tisících palácích. V každém paláci se nacházely pěkně vyzdobené zahrady a jezírka, v jejichž křišťálově čisté vodě rostlo mnoho kvetoucích lotosů různých barev-modré, žluté, bílé a červené-a vánek roznášel jejich šafránový pyl po celém okolí. Všechna jezírka byla plná krásných labutí, kachen a jeřábů, kteří se čas od času ozývali melodickými hlasy. Pán Šrí Krišna se někdy chodil k těmto jezírkům nebo řekám koupat se svými ženami a oddával se tam s nimi vodním hrátkám plným bujarého veselí. Manželky Pána Krišny, které byly všechny bohyně štěstí, Pána občas ve vodě při plavání či koupání obejmuly a rumělka kunkuma krášlící jejich překrásná ňadra ozdobila Pánovu hruď červenou barvou.

Impersonalisté by se neodvážili uvěřit, že v duchovním světě existuje taková rozmanitost požitku, ale Pán Krišna sestoupil na tuto planetu, aby ukázal skutečný věčně blažený požitek duchovního světa a předvedl, že duchovní svět tyto možnosti požitku nepostrádá. Jediný rozdíl je, že v duchovním světě toto vše probíhá věčně a nikdy to nekončí, zatímco v hmotném světě se jedná pouze o dočasné zvrácené odrazy. Když se Pán Krišna tímto způsobem radoval, gandharvové a profesionální hudebníci Ho oslavovali melodickými hudebními koncerty za doprovodu kotlů, mridang a jiných bubnů, strunných nástrojů a mosazných trubek a celá atmosféra se proměnila ve velmi bujarou slavnost. Pánovy manželky v radostné náladě občas stříkaly na Jeho tělo vodu nástrojem podobným stříkačce a Pán podobně zmáčel těla královen. Když se Krišna a královny oddávali těmto zábavám, vypadalo to, jako by se nebeský král Jakšarádž bavil se svými mnoha manželkami. (Jakšarádž je také znám jako Kuvéra a je považován za strážce pokladů nebeského království.) Poté, co byly manželky Pána Krišny mokré, krása jejich ňader a stehen tisíckrát vzrostla a jejich dlouhé vlasy se rozpustily, aby ozdobily tyto části jejich těl. Krásné květy jim vypadly z vlasů a královny, kterým zdánlivě vadilo, že na ně Pán stříká vodu, se k Němu přiblížily, aby se stříkačky zmocnily. Tento pokus vytvořil situaci, kdy je Pán mohl obejmout, jakmile se k Němu dobrovolně přiblížily. Manželky Pána při objímání pocítily na svých ústech jasné známky milostné lásky, a to vytvořilo atmosféru duchovní blaženosti. Když se girlanda na krku Pána dotkla ňader královen, celá těla jim pokryla šafránová žluť. Královny oddávající se nebeským radovánkám se zapomněly a jejich rozpuštěné vlasy vypadaly překrásné vlny na řece. Když stříkaly vodu na Krišnovo tělo nebo On ji stříkal na jejich těla, vypadalo to, jako když si slon hraje s mnoha slonicemi v jezeře.

Když se královny a Pán Krišna dosyta pobavili, vyšli z vody a odložili mokré a velice cenné šaty, aby si je vzali profesionální zpěváci a tanečníci. Tito zpěváci a tanečníci neměli žádný jiný zdroj obživy než odměny v podobě drahých šatů a ozdob zanechaných královnami a králi při takových příležitostech. Celý společenský systém byl tak dobře promyšlen, že všichni její členové ve svých rozličných postaveních bráhmanů, kšatrijů, vaišjů a šúdrů si bez potíží vydělali na živobytí. Mezi společenskými skupinami neexistovalo soupeření. Původní koncept kastovního systému byl plánován tak, aby skupina lidí zaměstnaných určitou profesí nekonkurovala jiné skupině s jiným zaměstnáním.

Tak si Pán Krišna užíval společnosti svých šestnácti tisíc manželek. Oddaní, kteří chtějí Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, milovat v náladě milenecké lásky, jsou povýšeni do postavení Krišnových manželek a Krišna je k sobě trvale poutá svým laskavým chováním. Krišnovo chování vůči jeho manželkám—Jeho pohyby, rozmluvy s nimi, úsměvy, objímání a další podobné činnosti, které přesně odpovídají činnostem milujícího manžela-je k Němu stále velmi silně poutalo. To je nejvyšší životní dokonalost. Když někdo stále lne ke Krišnovi, rozumí se, že je osvobozený a jeho život je úspěšný. S každým oddaným, který Krišnu miluje z celého srdce, má Krišna takový vztah, že oddaný k Němu nemůže zůstat nepřipoután. Vzájemné výměny mezi Krišnou a Jeho oddanými jsou tak přitažlivé, že oddaný není schopen myslet na nic jiného než na Krišnu.

Krišna byl to jediné, co královny uctívaly. Neustále myslely na Krišnu, krásně načernalou Osobnost Božství s lotosovýma očima. Někdy pohrouženy v myšlenkách na Krišnu mlčely a jindy ve velké extázi bhāvy a anubhāvy mluvily, jako by blouznily. Občas i před Pánem Krišnou barvitě líčily radovánky, kterých si s Ním užívaly v jezeře nebo řece. Některé z těchto rozhovorů jsou popsány zde.

Královny řekly: “Milý ptáku kurarí, je pozdě v noci a všichni spí. Celý svět je naplněn klidem a mírem. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, teď spí, ačkoliv Jeho poznání žádné okolnosti nenaruší. Proč tedy nespíš ty? Proč celou noc naříkáš? Milý příteli, také tě přitahují lotosové oči, sladké úsměvy a přitažlivá slova Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jako nás? Také ti toto jednání Nejvyšší Osobnosti Božství zraňuje srdce jako nám?

Haló čakravákí! Proč zavíráš oči? Hledáš svého manžela, který možná odletěl do cizích krajin? Proč tak žalostně naříkáš? Běda, zdá se, že tě něco velmi trápí. Nebo je pravda, že se také chceš stát věčnou služebnicí Nejvyšší Osobnosti Božství? Máme za to, že toužíš položit girlandu na lotosové nohy Pána a pak na své vlasy.

Ó milý oceáne, proč ve dne v noci burácíš? Nerad spíš? Domníváme se, že tě sužuje nespavost nebo, pokud se nemýlíme, tě náš drahý Šjámasundara chytře zbavil důstojnosti a trpělivosti, které jsou ti vrozené. Je pravda, že to je důvod, proč nemůžeš tak jako my spát? Ano, přiznáváme, že na tuto nemoc není lék.

Milý bože Měsíce, podle nás tě stihl vážný druh tuberkulózy, a proto se den za dnem ztrácíš. Ó pane, nyní jsi tak slabý, že tvé chabé paprsky nemohou rozptýlit temnotu noci. Nebo je snad pravda, že tě tak jako nás omráčila tajemně sladká slova našeho Pána Šjámasundary? Je pravda, že tě tak vážným činí tato bolestivá úzkost?

Ó vánku z Himálaje, co jsme ti provedly, že nás úmyslně trápíš probouzením palčivé touhy setkat se s Krišnou? Nevíš, že nám již ublížilo nečestné jednání Osobnosti Božství? Milý himálajský vánku, prosím, věz, že zasažené již jsme a není třeba nás ještě více zraňovat.

Milý krásný mraku, barva tvého nádherného těla přesně připomíná tělesnou barvu našeho nejdražšího Šjámasundary. Myslíme si tedy, že jsi našemu Pánu, vládci jaduovské dynastie, velmi drahý, a proto jsi pohroužen v meditaci přesně jako my. Cítíme, že tvé srdce je plné obav o Šjámasundaru. Vypadáš, že Ho příliš dychtíš spatřit, a vidíme, že jen z tohoto důvodu z tvých očí tak jako z našich kanou slzy. Milý temný mraku, musíme otevřeně přiznat, že navázat důvěrný vztah se Šjámasundarou znamená být stižen zbytečnou úzkostí, zatímco jinak žijeme pohodlně doma.”

Kukačka obvykle kuká před úsvitem nebo brzy ráno. Poté, co královny na sklonku noci slyšely její kukání, řekly: “Milá kukačko, tvůj hlas je přesladký. Jakmile se ozveš, okamžitě si vzpomeneme na Šjámasundaru, protože tvůj hlas se přesně podobá Jeho. Musíme otevřeně uznat, že tvůj hlas oplývá nektarem a je tak osvěžující, že může navrátit život těm, kteří jsou na pokraji smrti z odloučení od jejich nejdražšího přítele. Proto jsme ti velmi zavázány. Prosím, řekni nám, jak tě můžeme uvítat, nebo co pro tebe můžeme udělat.”

Královny pokračovaly v tomto hovoru a oslovily horu: “Milá horo, jsi velmi štědrá. Jen díky tvé tíze je celá zemská kůra správně udržována, a přestože plníš své povinnosti velice věrně, neumíš se pohybovat. Jelikož jsi tak důstojná, nepohybuješ se z místa na místo a ani nic neříkáš. Naopak stále působíš zamyšleným dojmem. Mohla bys neustále myslet na velmi vážnou a důležitou věc, ale my můžeme přesně odhadnout, na co myslíš. Jsme si jisté, že myslíš na to, jak položit lotosové nohy Šjámasundaru na své vyvýšené vrcholky, jako my chceme položit Jeho lotosové nohy na naše vzedmutá ňadra.

Milé vyschlé řeky, víme, že je léto, a proto jsou vaše řečiště suchá a nemáte žádnou vodu. Protože vaše voda vyschla, již vás nezkrášlují kvetoucí lotosy. Teď vypadáte pohuble, takže chápeme, že váš stav se přesně podobá našemu. Nyní jsme o vše přišly kvůli odloučení od Šjámasundary a již neslyšíme Jeho příjemná slova. Naše srdce již nepracují správně, a proto jsme také velmi pohubly. Máme tedy za to, že jste jako my. Zhubly jste, protože nedostáváte žádnou vodu od vašeho manžela, oceánu, prostřednictvím mraků.” Příklad, který zde královny uvedly, je velmi příhodný. Řečiště vyschnou, když oceán přestane dodávat vodu skrze mraky. Oceán se považuje za manžela řek, a proto by se o ně měl postarat. Pokud manžel svou ženu nezaopatří životními nezbytnostmi, i ona vyschne jako řeka.

Jedna z královen oslovila labuť: “Má milá labuti, pojď sem, prosím, pojď. Jsi vítána. Prosím, posaď se a napij se trochy mléka. Má milá labuti, můžeš mi říci, jestli máš nějaký vzkaz od Šjámasundary? Považuji tě za Jeho posla. Máš-li nějaké zprávy, sděl mi je, prosím. Náš Šjámasundara je vždy velmi nezávislý a nikdy nikomu nepodléhá. Žádné z nás se nepodařilo Ho ovládnout, a proto se tě ptáme-daří se Mu dobře? Mohu ti oznámit, že Šjámasundara je velmi vrtkavý. Jeho přátelství netrvá nikdy dlouho a skončí i na nepatrný popud. Mohla bys mi však laskavě vysvětlit, proč se mnou jedná tak bezcitně? Dříve říkal, že jsem Jeho jediná nejdražší manželka. Vzpomíná si na toto ujišťování? Přesto jsi vítána. Posaď se, prosím. Nemohu však přijmout tvoji naléhavou prosbu jít za Šjámasundarou. Když se o mě nestará, proč bych po Něm měla bláznit? S politováním ti oznamuji, že ses stala poslem duše s velmi ubohým srdcem. Žádáš mě, abych za Ním šla, ale já nepůjdu. Cože? Říkáš, že přijde za mnou? Přeje si přijít, aby naplnil mé dávné očekávání Jeho příchodu? Dobrá. Můžeš Ho sem přivést. Nevoď však s Ním Jeho nejmilovanější bohyni štěstí. Myslíš si, že se od ní nedokáže ani na okamžik odloučit? Nemohl by přijít sám, bez Lakšmí? Jeho chování ve mně vzbuzuje odpor. Znamená to, že Šjámasundara nemůže být bez Lakšmí šťastný? Nemůže být šťastný s žádnou jinou manželkou? Znamená to, že láska bohyně štěstí k Němu je jako oceán a žádná z nás se jí nemůže rovnat?”

Všechny manželky Pána Krišny byly zcela pohrouženy v myšlenkách na Něho. Krišna je znám jako Jógéšvara, vládce všech jógích, a všechny Krišnovy ženy ve Dvárace chovaly tohoto Jógéšvaru ve svých srdcích. Lepší než se snažit ovládnout všechny jógové mystické síly je uchovávat si svrchovaného Jógéšvaru v srdci. Tak se život může stát dokonalým a lze velmi snadno dosáhnout přemístění do království Boha. Rozumí se, že všechny Krišnovy královny, které s Ním žily ve Dvárace, byly v minulých životech velmi vznešení oddaní, kteří chtěli s Krišnou navázat vztah milenecké lásky. Dostali tedy příležitost stát se Jeho manželkami a užívat si s Ním trvalého láskyplného vztahu. Nakonec byly všechny přemístěny na Vaikunthy.

Svrchovaná Absolutní Pravda, Osobnost Božství, není nikdy neosobní. Veškerá védská literatura oslavuje různé osobní transcendentální činnosti a zábavy Pána. Uvádí se, že Védy a Rāmāyaṇa popisují pouze Pánovy zábavy. V celé védské literatuře se opěvuje Jeho sláva. Jakmile lidé s měkkým srdcem jako například ženy slyší tyto transcendentální zábavy Pána Krišny, okamžitě je to k Němu začne přitahovat. Ženy a dívky s měkkým srdcem se tedy velmi snadno připojují k hnutí pro vědomí Krišny. Kdo se k hnutí pro vědomí Krišny připojí a snaží se být s tímto vědomím v trvalém styku, zajisté dosáhne svrchovaného osvobození, návratu zpátky ke Krišnovi na Gólóku Vrindávan. Je-li možné být pouhým rozvojem vědomí Krišny přemístěn do duchovního světa, lze si jen představovat, jak blažené a požehnané byly královny, které s Pánem Krišnou osobně hovořily a viděly Ho tváří v tvář. Štěstí manželek Pána Krišny nedokáže nikdo náležitě popsat. Osobně se o Něho staraly prokazováním různých transcendentálních služeb-koupaly Ho, podávaly Mu pokrmy, těšily Ho a sloužily Mu. Ničí askezi tedy nelze přirovnat ke službě královen ve Dvárace.

Šukadéva Gósvámí sdělil Mahárádžovi Paríkšitovi, že co se týče seberealizace, nemá askeze královen ve Dvárace obdoby. Cíl seberealizace je jediný: Krišna. Proto i když jednání královen s Krišnou připomíná obyčejné chování mezi manželi, je třeba brát zřetel především na připoutanost královen ke Krišnovi. Celý proces askeze má osobu odpoutat od hmotného světa a posílit její pouto ke Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Krišna je útočištěm všech osob následujících cestu seberealizace. Jako dokonalý hospodář žil se svými manželkami a konal védské obřady, jen aby méně inteligentním osobám ukázal, že Nejvyšší Pán není nikdy neosobní. Krišna žil se svými ženami a dětmi obklopen veškerým blahobytem přesně jako obyčejná podmíněná duše, jen aby tyto doopravdy podmíněné duše poučil, že musí vstoupit do Krišnova rodinného kruhu, jehož je On středem. Příkladem jsou členové jaduovské dynastie, kteří žili v Krišnově rodině a Krišna byl středem všech jejich činností.

Odříkání není tak důležité jako posílení připoutanosti ke Krišnovi. Hnutí pro vědomí Krišny je zvláště určeno k tomuto účelu. Kážeme, že není důležité, zda je někdo sannjásí nebo grihastha (hospodář). Pouze musí zvýšit svoji připoutanost ke Krišnovi, a pak bude jeho život úspěšný. Podle příkladu Pána Šrí Krišny lze žít s rodinnými členy, ve společnosti či v národě. Nikoliv kvůli smyslovému požitku, ale za účelem realizace Krišny prohlubováním pouta k Němu. Existují čtyři principy povznesení se z podmíněného do osvobozeného života, které se odborně nazývají dharma, artha, kāma a mokṣa (náboženství, ekonomický pokrok, smyslový požitek a osvobození). Pokud osoba žije rodinným životem podle příkladu členů rodiny Pána Krišny, může dosáhnout všech těchto čtyř principů úspěchu zároveň tím, že učiní Krišnu středem všech činností.

Již víme, že Krišna měl 16 108 manželek. Všechny byly vznešené osvobozené duše a nejpřednější mezi nimi byla královna Rukminí. Po ní následovalo sedm dalších význačných manželek. Jména synů těchto osmi hlavních královen již byla zmíněna. Kromě synů narozených těmto osmi královnám měl Pán Krišna s každou královnou deset synů. Celkový počet synů Pána Krišny tedy činil 16 108 krát deset. Když slyšíme, že Krišna měl tolik synů, neměli bychom nad tím žasnout. Je třeba mít vždy na paměti, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství a vlastní neomezené energie. Prohlašuje, že všechny živé bytosti jsou Jeho syny, takže skutečnost, že měl 161 080 synů, kteří s Ním měli přímý svazek, by neměla vzbuzovat údiv.

Osmnáct z Krišnových velmi mocných synů jsou mahā-rathové, protože dokázali bojovat sami proti mnoha tisícům pěších vojáků, bojovníků na kočárech, jízdě a slonům. Pověst těchto osmnácti synů je rozšířena široko daleko a píše se o ní téměř ve všech védských textech. Těchto osmnáct Krišnových synů-mahā- rathů jsou Pradjumna, Aniruddha, Díptimán, Bhánu, Sámba, Madhu, Brihadbhánu, Čitrabhánu, Vrika, Aruna, Puškara, Védabáhu, Šrutadéva, Sunandana, Čitrabáhu, Virúpa, Kavi a Njagródha. Pradjumna je považován za nejpřednějšího z nich. Byl nejstarším synem královny Rukminí a zdědil všechny vlastnosti svého vznešeného otce, Pána Krišny. Oženil se s dcerou svého strýce z matčiny strany, Rukmího, a z tohoto manželství se narodil Aniruddha. Ten byl tak mocný, že dokázal bojovat proti deseti tisíci slonům. Vzal si vnučku Rukmího, bratra své babičky Rukminí. Jelikož vztah mezi těmito bratranci byl vzdálený, nebyl takový sňatek neobvyklý. Aniruddha měl syna Vadžru. Když celou jaduovskou dynastii zničila kletba několika bráhmanů, Vadžra jako jediný přežil. Měl jediného syna jménem Pratibáhu, jehož syn se jmenoval Subáhu, jeho syn byl Šántaséna a jeho syn Šataséna.

Šukadéva Gósvámí uvádí, že všichni členové jaduovské dynastie měli mnoho dětí. Tak jako měl Krišna mnoho synů, vnuků a pravnuků, měl každý z jmenovaných králů podobně rozsáhlé příbuzenstvo. Nejenže měli všichni spoustu dětí, ale byli i neobyčejně bohatí. Nikdo z nich nebyl slabý nebo krátkého věku a především byli všichni členové jaduovské dynastie neochvějně oddáni bráhmanské kultuře. Povinností kšatrijských králů je udržovat bráhmanskou kulturu a chránit kvalifikované bráhmany a všichni tito králové své povinnosti plnili dokonale. Členové jaduovské dynastie byli tak početní, že by bylo velmi obtížné je všechny popsat, i kdyby člověk žil mnoho tisíc let. Šríla Šukadéva Gósvámí oznámil Mahárádžovi Paríkšitovi, že ze spolehlivých zdrojů slyšel, že jen vzdělávání dětí jaduovské dynastie vyžadovalo 38 800 000 učitelů neboli áčárjů. Bylo-li ke vzdělávání jejich dětí třeba tolika učitelů, lze si jen domýšlet, jak nesmírný byl počet členů této rodiny. Pokud jde o jejich vojenskou sílu, uvádí se, že samotný král Ugraséna zaměstnával jako osobní stráž deset biliónů vojáků.

Před příchodem Pána Krišny do tohoto vesmíru došlo mezi démony a polobohy k mnoha bitvám. Mnozí démoni v boji padli a všichni dostali možnost narodit se ve vznešených královských rodech na této Zemi. Kvůli svému vznešenému královskému postavení ale velmi zpychli a jejich jediným zájmem bylo týrat poddané. Pán Krišna se zjevil na této planetě na samém konci Dvápara- jugy, aby všechny tyto démonské krále zahubil. Bhagavad-gītā uvádí: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām: “Pán přichází chránit oddané a vyhladit ničemy.” Někteří z polobohů byli požádáni, aby se zjevili na této Zemi a podíleli se na transcendentálních zábavách Pána Krišny. Krišna se zjevil spolu se svými věčnými služebníky, ale někteří polobozi byli požádáni, aby také sestoupili a pomáhali Mu. Proto se narodili v jaduovské dynastii. Tu tvořilo 101 klanů v různých částech země. Všichni členové těchto klanů prokazovali Pánu Krišnovi úctu úměrnou Jeho božskému postavení a byli Mu oddáni srdcem a duší. Všichni členové jaduovské dynastie byli velmi bohatí, šťastní a úspěšní a netrápila je žádná úzkost. Díky jejich bezvýhradné víře v Pána Krišnu a oddanosti k Němu je žádní králové nikdy neporazili. Jejich láska ke Krišnovi byla tak hluboká, že i při svých obvyklých činnostech-když seděli, spali, cestovali, hovořili, bavili se, myli se a koupali se-mysleli jen na Krišnu a potřebám těla nevěnovali pozornost. To je příznak čistého oddaného Pána Krišny. Tak jako když se někdo plně zahloubá do určité myšlenky a zapomene někdy na ostatní tělesné činnosti, členové jaduovské dynastie se automaticky starali o potřeby těla, ale jejich skutečná pozornost patřila vždy Krišnovi. Své tělesné činnosti prováděli mechanicky, ale jejich mysl se neustále zaobírala Krišnou.

Šríla Šukadéva Gósvámí uzavřel devadesátou kapitolu desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu poukázáním na pět výjimečných rysů Pána Krišny. Prvním je, že před zjevením Pána Krišny v jaduovské dynastii byla řeka Ganga známá jako nejčistší ze všech-i nečisté věci mohou být očištěny pouhým dotekem vody Gangy. Voda Gangy má tuto naprosto výjimečnou moc proto, že pramení z palce Pána Višnua. Když se však Pán Krišna, Nejvyšší Višnu, zjevil v jaduovské dynastii, procestoval osobně jaduovské království a díky Jeho osobní společnosti se celá Jeho rodina nejen velmi proslavila, ale také získala schopnost očišťovat ostatní lépe než voda Gangy.

Další výjimečností zjevení Pána Krišny bylo, že i když zdánlivě chránil oddané a pobíjel démony, oddaní i démoni dosáhli stejného výsledku. Pán Krišna uděluje pět druhů osvobození, z nichž sāyujya-mukti, neboli osvobození splynutím s Nejvyšším, získali démoni jako Kansa, zatímco gópí dostaly příležitost stýkat se s Ním osobně. Ponechaly si svoji individualitu, aby se radovaly ve společnosti Pána Krišny, ale Kansa byl přijat do Jeho neosobního brahmajyoti. Jinými slovy, démoni i gópí byli duchovně osvobozeni, ale protože démoni byli nepřátelé a gópí přátelé, byli démoni zabiti a gópí ochráněny.

Třetí výjimečností zjevení Pána Krišny bylo, že bohyně štěstí, kterou uctívají polobozi jako Pán Brahmá, Indra a Čandra, neustále sloužila Pánu, i když Pán dával přednost gópím. Lakšmídží, bohyně štěstí, se snažila ze všech sil vyrovnat gópím, ale nedokázala to. Přesto zůstala Krišnovi věrná, třebaže obvykle nesetrvává na jednom místě, i když ji uctívají polobozi jako Pán Brahmá.

Čtvrtá výjimečnost zjevení Pána Krišny se týká slávy Jeho jména. Védská literatura uvádí, že pronášením různých jmen Pána Višnua tisíckrát se získá stejný prospěch jako trojím pronesením jména Pána Rámy a pouhým jediným pronesením svatého jména Pána Krišny. Jinými slovy, ze všech svatých jmen Nejvyšší Osobnosti Božství, včetně Višnua a Rámy, je svaté jméno Pána Krišny nejmocnější. Védská literatura proto výslovně zdůrazňuje pronášení svatého jména Krišny: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. V tomto věku Pán Čaitanja zavedl zpívání svatého jména Krišny, čímž osvobození oproti jiným věkům velmi usnadnil. Jinak řečeno, Pán Krišna vyniká nad své inkarnace, ačkoliv všechny jsou rovnocenně Nejvyšší Osobnost Božství.

Pátá výjimečnost zjevení Pána Krišny spočívá v tom, že svým výrokem v Bhagavad-gītě ustanovil nejvznešenější ze všech náboženských zásad: že pouhým odevzdáním se Jemu lze vykonat všechny náboženské obřady. Védská literatura zmiňuje dvacet druhů náboženských zásad a každou z nich popisují jiné śāstry. Pán Krišna je ale k pokleslým podmíněným duším tohoto věku natolik laskavý, že se osobně zjevil a požádal všechny, aby zanechali všech náboženských obřadů a jen se odevzdali Jemu. Uvádí se, že v tomto věku Kali se ze tří čtvrtin vytratily náboženské zásady a stěží jedna čtvrtina z nich se stále následuje. Milostí Pána Krišny se však tato prázdnota Kali-jugy nejen zcela zaplnila, ale náboženský proces byl tak usnadněn, že pouhou transcendentální láskyplnou službou Pánu Krišnovi pronášením Jeho svatých jmen Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare lze dosáhnout nejvyššího výsledku náboženství neboli přemístění na nejvyšší planetu duchovního světa, Gólóku Vrindávan. Po zvážení toho všeho můžeme okamžitě ocenit prospěch plynoucí ze zjevení Pána Krišny na Zemi a pochopit, že úleva, kterou svým příchodem přinesl lidem tohoto světa, nepředstavovala nic neobyčejného.

Šríla Šukadéva Gósvámí tedy uzavírá popis nanejvýš vznešeného postavení Pána Krišny touto chvalořečí: “Ó Pane Krišno, sláva Tobě. Jsi přítomen v srdci každé bytosti jako Paramátmá. Proto jsi znám jako Džananivása, neboli ten, který žije v srdci všech tvorů.”

Bhagavad-gītā to potvrzuje: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati: “Nejvyšší Pán ve svém rysu Paramátmy žije v srdci každého.” To však neznamená, že Krišna neexistuje i odděleně jako Nejvyšší Osobnost Božství. Májávádští filosofové uznávají všudypřítomný rys Parabrahmanu, ale když se Parabrahman neboli Nejvyšší Pán zjeví, myslí si, že k tomu došlo pod kontrolou hmotné přírody. Jelikož se Pán Krišna zjevil jako syn Dévakí, májávádští filosofové Ho považují za obyčejnou živou bytost, která se rodí v tomto hmotném světě. Šukadéva Gósvámí je proto varuje slovy devakī- janma-vāda, podle nichž je Krišna sice slavný jako syn Dévakí, ale ve skutečnosti je Nadduše, všudypřítomný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Oddaní však chápou slova devakī-janma-vāda jinak. Vědí, že Krišna byl ve skutečnosti synem matky Jašódy. Třebaže se nejprve zjevil jako syn Dévakí, okamžitě se přemístil na klín matky Jašódy a z Jeho dětských zábav se těšili matka Jašódá a Nanda Mahárádž. Tuto skutečnost uznal sám Vasudéva, když se setkal s Nandou Mahárádžem a Jašódou na Kurukšétře. Uznal, že Krišna a Balaráma jsou ve skutečnosti synové matky Jašódy a Nandy Mahárádže. Vasudéva a Dévakí byli pouze Jejich formální otec a matka, ale Jejich skuteční rodiče byli Nanda a Jašódá. Proto Šukadéva Gósvámí popisuje Pána Krišnu slovy devakī-janma-vāda.

Šukadéva Gósvámí poté oslavuje Pána jako toho, jehož ctí yadu-vara-pariṣat, sněm jaduovské dynastie, a jako ničitele různých druhů démonů. Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, mohl zabít všechny démony prostřednictvím svých různých hmotných energií, ale On je chtěl zabít osobně, aby je osvobodil. Kvůli zabíjení démonů Krišna nemusel do tohoto hmotného světa přicházet; pouhou vůlí mohl zabít mnoho set tisíc démonů bez osobního úsilí. Ve skutečnosti však sestoupil kvůli svým čistým oddaným, aby si hrál jako dítě s matkou Jašódou a Nandou Mahárádžem a těšil obyvatele Dváraky. Zabíjením démonů a chráněním oddaných Pán Krišna stanovil skutečnou náboženskou zásadu, kterou představuje pouze láska k Bohu. Následováním pravé náboženské zásady, lásky k Bohu, byly i živé bytosti známé jako sthira-cara zbaveny veškerého hmotného podmínění a přemístěny do duchovního království. Sthira znamená stromy a rostliny, které se nemohou pohybovat, a cara označuje pohyblivá zvířata, zvláště krávy. Krišna během své přítomnosti osvobodil všechny stromy, opice a ostatní rostliny a zvířata, která Ho spatřila a sloužila Mu ve Vrindávanu a ve Dvárace.

Pán Krišna je zvláště oslavován, protože těší gópí a královny z Dváraky. Šukadéva Gósvámí opěvuje Pána Krišnu pro Jeho okouzlující úsměv, jímž si podmanil nejen gópí z Vrindávanu, ale i královny z Dváraky. Přesná slova použitá v této souvislosti jsou vardhayan kāma-devam. Ve Vrindávanu jako přítel mnoha gópí a ve Dvárace jako manžel mnoha královen Krišna zvyšoval jejich smyslné touhy po požitku s Ním. Kvůli realizaci Boha či seberealizaci je třeba obvykle podstoupit tvrdou askezi po mnoho tisíc let a pak se může podařit Boha zrealizovat. Gópí a královny z Dváraky však nejvyššího druhu osvobození dosáhly pouhým zvyšováním svých smyslných tužeb radovat se s Krišnou jako se svým přítelem či manželem.

Chování Pána Krišny ke gópím a královnám je v historii seberealizace jedinečné. Lidé se obvykle domnívají, že kvůli seberealizaci je třeba odejít do lesa či do hor a podstoupit tvrdou askezi. Gópí a královny však pouhou připoutaností ke Krišnovi ve vztahu milenecké lásky a radováním se v Jeho společnosti, takzvaně smyslným životem plným přepychu a bohatství, dosáhly nejvyššího osvobození, jehož nemohou dosáhnout ani vznešení mudrci a světci. Démoni jako Kansa, Dantavakra a Šišupála, kteří se ke Krišnovi chovali jako k nepříteli, také získali nejvyšší prospěch-přemístění do duchovního světa.

Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu Šríla Vjásadéva složil uctivé poklony Nejvyšší Pravdě, Vásudévovi, Krišnovi. Poté učil svého syna Šukadévu Gósvámího kázat Śrīmad-Bhāgavatam. V této souvislosti Šukadéva Gósvámí oslavuje Pána slovem jayati. Po vzoru Šríly Vjásadévy, Šukadévy Gósvámího a všech áčárjů v učednické posloupnosti by mělo celé lidstvo oslavovat Pána Krišnu a ve svém nejlepším zájmu se zapojit do tohoto hnutí pro vědomí Krišny. Proces je to snadný a prospěšný-pouze pronášet mahá-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pán Čaitanja proto doporučil být netečný k hmotnému střídání štěstí a neštěstí. Hmotný život je pomíjivý, a životní vzestupy a pády proto přicházejí a odcházejí. Když přijdou, je třeba být snášenlivý jako strom a pokorný jako tráva na ulici a rozvíjet vědomí Krišny pronášením Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, Nadduše všech živých bytostí, ze své bezpříčinné milosti sestupuje a projevuje své rozmanité transcendentální zábavy v různých inkarnacích. Naslouchání přitažlivým zábavám různých inkarnací Pána Krišny dává podmíněné duši příležitost k osvobození a činnosti Pána Krišny Samotného, ty nejúžasnější a nejpříjemnější, jsou ještě přitažlivější, protože Pán Krišna osobně je přitažlivý pro všechny.

Následováním ve svatých stopách Šríly Šukadévy Gósvámího jsme se pokusili předložit tuto knihu Krišna ke čtení a naslouchání podmíněným duším tohoto věku. Naslouchání zábavám Pána Krišny zajistí osvobození a přemístění domů, zpátky k Bohu. Podle výroku Šukadévy Gósvámího tím, jak nasloucháme transcendentálním zábavám Pána, postupně rozsekáváme uzly znečištění hmotou. Proto bez ohledu na to, kdo čím je, touží-li po společnosti Pána Krišny v transcendentálním království Boha ve věčné blaženosti, musí naslouchat zábavám Pána Krišny a pronášet mahá-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Transcendentální zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, jsou tak mocné, že když této knize Krišna někdo pouze naslouchá, čte ji a učí se ji nazpaměť, bude jistě přemístěn do duchovního světa, jenž je obvykle velmi obtížně dostupný. Popisy zábav Pána Krišny jsou tak přitažlivé, že nás automaticky podněcuje k opakovanému studiu, a čím více je studujeme, tím více k Pánu lneme. Právě tato připoutanost ke Krišnovi umožňuje přemístění do Jeho sídla, Gólóky Vrindávanu. V předchozí kapitole jsme se dozvěděli, že překonat hmotný svět znamená překonat tvrdé zákony hmotné přírody. Ty nemohou zastavit toho, koho přitahuje duchovní příroda. To potvrzuje Pán Samotný v Bhagavad-gītě: “Ačkoliv přísné zákony hmotné přírody je velmi obtížné překonat, kdo se odevzdá Pánu, může nevědomost velmi snadno překonat.” V duchovním světě vliv hmotné přírody nepůsobí. Z druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu jsme se dozvěděli, že nepřítomnost vládnoucí moci polobohů a vlivu hmotné přírody v duchovním světě je nápadná.

Šríla Šukadéva Gósvámí proto na začátku druhého zpěvu Mahárádžovi Paríkšitovi sdělil, že každá podmíněná duše by měla naslouchat transcendentálním zábavám Pána a opěvovat je. Také králi Paríkšitovi oznámil, že v minulosti mnoho jiných králů a vladařů odešlo do džungle provádět tvrdou askezi, aby se vrátili domů, zpátky k Bohu. V Indii je stále zvykem, že mnoho pokročilých transcendentalistů zanechává rodinného života a odchází do Vrindávanu, aby tam žili o samotě a plně se věnovali naslouchání a opěvování svatých zábav Pána. Tento způsob doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam a následovalo jej šest Gósvámích z Vrindávanu, ale v současnosti je Vrindávan přeplněn mnoha karmími a pseudooddanými, kteří napodobují způsob doporučený Šukadévou Gósvámím. Uvádí se, že dříve za tímto účelem odešlo do lesa mnoho králů a vladařů, ale Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura nedoporučuje přijmout osamělý život ve Vrindávanu nezralým osobám.

Ten, kdo odejde do Vrindávanu žít podle pokynů Šukadévy Gósvámího předčasně, se opět stane obětí māyi, a to i během pobytu ve Vrindávanu. Aby Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura zamezil tomuto neautorizovanému životu ve Vrindávanu, zpíval o tom pěknou píseň, jejíž význam zní: “Má milá mysli, proč jsi tak pyšná na to, že jsi vaišnava? Tvoje opakování svatého jména Pána v ústraní je založeno na touze po laciné popularitě, a proto jde o pouhou přetvářku. Tuto touhu po laciné slávě lze přirovnat k výkalům vepře, protože tato sláva je dalším projevem māyi.” Někdo může odejít do Vrindávanu za lacinou slávou a místo toho, aby se pohroužil do vědomí Krišny, může neustále myslet na peníze a ženy, což jsou jen pomíjivé zdroje štěstí. Lepší je zapojit všechny své případné peníze a ženy do služby Pánu, protože smyslový požitek není pro podmíněnou duši vhodný.

Pán smyslů je Hršíkéša, Pán Krišna, a smysly by Mu proto měly neustále sloužit. Mnoho démonů jako Rávana se chtělo kvůli hmotnému věhlasu vzepřít zákonům hmotné přírody, ale žádný z nich neuspěl. Proto by se nikdo neměl po vzoru démonů prohlašovat za vaišnavu jen kvůli falešné slávě, aniž Pánu slouží. Když se však osoba věnuje oddané službě Pánu, pověst vaišnavy se dostaví automaticky. Není třeba závidět oddaným, kteří káží slávu Pána. Máme praktickou zkušenost, že nám takzvaní bábádží ve Vrindávanu radili, že není třeba kázat, ale je lepší žít v ústraní ve Vrindávanu a zpívat svaté jméno. Tito bábádží nevědí, že když někdo káže neboli oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství, automaticky ho provází dobrá pověst kazatele. Proto by nikdo neměl předčasně opouštět počestný život hospodáře, aby žil zhýrale ve Vrindávanu. Doporučení Šríly Šukadévy Gósvámího opustit domov a odejít do lesa hledat Krišnu není určeno nezralým osobám. Mahárádž Paríkšit zralý byl. I během svého života hospodáře či od samého počátku života uctíval mūrti Pána Krišny. V dětství uctíval Božstvo Pána Krišny a později i jako hospodář nikdy na ničem nelpěl. Když tedy dostal zprávu o blížící se smrti, okamžitě přerušil všechna pouta k rodinnému životu a posadil se na břehu Gangy, aby ve společnosti oddaných naslouchal Śrīmad-Bhāgavatamu.