Kapitola črtnáctá

Nĕkteří učenci doporučují poznání a odříkání jako důležité faktory při pokroku k oddané službĕ, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rozvíjení poznání nebo odříkání nám může pomoci dostat se na práh oddané služby. Zpočátku je můžeme přijmout, ale nakonec mohou být také odmítnuty, neboť oddaná služba nezávisí na ničem jiném, než na vztahu k takové službĕ neboli na touze po ní. Není třeba ničeho jiného než upřímnosti.
 

Podle zkušených oddaných mohou být mentální spekulace a umĕlé odříkání dobré pro vysvobození z hmotného znečištĕní, avšak způsobují také, že srdce človĕka stále více tvrdne. K pokroku v oddané službĕ ani trochu nepomohou. Pro vstup do transcendentální láskyplné služby Pánu tyto procesy tedy nejsou příznivé. Vĕdomí Kršny — oddaná služba samotná — je ve skutečnosti jediným způsobem, jak rozvinout svoji oddanost. Oddaná služba je absolutní; je jak příčinou, tak následkem. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou a následkem všeho, co existuje, a abychom se k Nĕmu, Absolutnímu, přiblížili, musíme se vĕnovat oddané službĕ, jež je také absolutní.
 

Kršna samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítĕ: „Porozumĕt Mi je možné pouze oddanou službou.“ Na počátku učení Gíty říká Pán Ardžunovi: „Vyjevím ti tato tajemství, protože jsi Můj oddaný.“ Védské poznání nakonec vyúsťuje v poznání Nejvyššího Pána, a způsobem, jak vstoupit do Jeho království, je oddaná služba. To přijímají všechna vĕrohodná písma. Mentální spekulanti oddanou službu opomíjejí a pouze se snaží porazit ostatní ve filozofickém bádání. Extázi oddanosti však přitom nevyvinou.
 

V jedenáctém zpĕvu, dvacáté kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu Kršna říká: „Můj drahý Uddhavo, pro lidi, kteří Mi upřímnĕ slouží, není příznivé rozvíjet filozofické spekulace a nepřirozené odříkání. Stane-li se človĕk Mým oddaným, samočinnĕ získá plody odříkání a hmotného požitku a obdrží dostatečné poznání k tomu, aby porozumĕl Absolutní Pravdĕ.“ To je zkouška pokroku v oddané službĕ. Oddaný nemůže být v temnotĕ, protože Pán mu projevuje zvláštní přízeň a osvĕcuje ho zevnitř.
 

V jedenáctém zpĕvu, dvacáté kapitole, 32. a 33. verši Šrímad Bhágavatamu Pán dále Uddhavu poučuje: „Můj drahý příteli, užitek získaný z plodonosných činů, odříkání, rozvíjení filozofického poznání, pokání, provozování mystické jógy, dobročinnosti a všech podobných příznivých činností získají Moji oddaní — ti, kteří jsou ke Mnĕ připoutáni láskyplnou službou — zcela automaticky. Oddaní mohou mít vše, avšak netouží po ničem jiném, než po oddané službĕ Mnĕ. Touží-li nĕkdy oddaný po nĕjakém hmotném prospĕchu, jako je povýšení na nebeské planety, nebo po nĕjakém duchovním prospĕchu — dostat se na Vaikunthy — ze své bezpříčinné milosti mu jeho touhu velice snadno splním.“
 

Človĕk, který se snaží pokročit ve vĕdomí Kršny a stále ho poutá hmotný požitek, bude od tohoto sklonu pravidelným vykonáváním oddané služby podle pokynů pravého duchovního mistra brzy osvobozen.
 

Šríla Rúpa Gósvámí doporučuje, abychom nebyli poutáni k hmotnému smyslovému požitku, ale abychom přijímali jakýkoliv požitek, který je ve vztahu ke Kršnovi. Jíst je například nezbytné a človĕk chce ochutnávat chutná jídla, aby uspokojil svůj chuťový smysl. V tom případĕ může připravit nĕjaká chutná jídla a obĕtovat je Kršnovi pro Jeho uspokojení, a ne pro uspokojení svého jazyka. To je skutečné odříkání. Můžeme připravovat chutná jídla, ale dokud je neobĕtujeme Kršnovi, nemĕli bychom je jíst. Slib odmítat všechno, co není obĕtováno Kršnovi, je skutečné odříkání, a s takovým odříkáním jsme schopni uspokojit žádosti smyslů.
 

Impersonalisté, kteří se snaží vyhýbat všemu hmotnému, mohou podstoupit přísná odříkání, ale unikne jim možnost být zamĕstnáni ve službĕ Pánu. Takové odříkání k dokonalosti nestačí. Existuje mnoho případů, kdy impersonalisté dodržovali umĕlé odříkání, aniž přišli do styku s oddanou službou, ale znovu poklesli a začalo je znovu přitahovat hmotné znečištĕní. Dokonce i v současnosti existuje mnoho lidí, kteří předstírají odříkání, formálnĕ se stanou sannjásíny a navenek prohlašují, že duchovní existence je pravá a hmotná existence je neskutečná. Tímto způsobem umĕle předvádĕjí zřeknutí se hmotného svĕta. Jelikož však nemohou dospĕt k oddané službĕ, cíle nedosáhnou a opĕt se navrátí k hmotným činnostem, jako je lidumilná práce a politika. Existuje mnoho případů takzvaných sannjásínů, kteří se vzdali svĕta s tím, že je neskutečný, ale opĕt se do hmotného svĕta vrátili, protože nehledali své skutečné postavení u lotosových nohou Pána.
 

Človĕk by se nemĕl vzdávat ničeho, co může být použito ve službĕ Kršnovi. To je tajemství oddané služby. Vše, čeho lze použít k pokroku ve vĕdomí Kršny a v oddané službĕ, bychom mĕli přijmout. Pro pokrok našeho současného hnutí pro vĕdomí Kršny například používáme mnoho přístrojů, jako psací stroje, diktafony, magnetofony, mikrofony a letadla. Nĕkdy se nás lidé ptají: „Proč používáte hmotných výrobků, když zavrhujete pokrok hmotné civilizace?“ Ve skutečnosti ho však nezavrhujeme. Chceme, aby lidé dĕlali to, co již dĕlají, ale pouze aby to dĕlali ve vĕdomí Kršny. To je tatáž zásada, podle které Kršna v Bhagavad- -gítĕ doporučil Ardžunovi, aby svých válečnických schopností použil v oddané službĕ. Podobnĕ i my tĕchto přístrojů používáme v oddané službĕ. S takovým vztahem ke Kršnovi neboli ve vĕdomí Kršny můžeme přijmout cokoliv. Může-li se psací stroj hodit k pokroku našeho hnutí pro vĕdomí Kršny, musíme ho použít. Podobnĕ musíme použít i diktafon nebo jakýkoliv jiný přístroj. Naše představa je taková, že Kršna je všechno. Kršna je příčina i následek a nám nepatří nic. Kršnovy vĕci se musí použít ve službĕ Kršnovi. Tak se díváme na vše.
 

Neznamená to však, že bychom mĕli zanechat zásad oddané služby nebo zanedbávat zde předepsaná pravidla a příkazy. Na počáteční úrovni musí oddaný dodržovat všechny zásady stanovené autoritou duchovního mistra. Přijímání a odmítání vĕcí by mĕlo být vždy v souladu se zásadami oddanosti; ne že si budeme nezávisle vytvářet nĕjaké názory na to, co přijmout a co odmítnout. Duchovní mistr je jako Kršnův viditelný představitel nepostradatelný, neboť oddaného vede v zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství.
 

Duchovní mistr se nikdy nesmí nechat ovlivnit nahromadĕným bohatstvím nebo velkým počtem následovníků. Pravý duchovní učitel nikdy takový nebude. Nĕkdy se ale stane, že duchovní mistr není náležitĕ autorizován a stane se duchovním učitelem z vlastní iniciativy; potom ho nahromadĕné bohatství a velké množství žáků může uchvátit. Nenachází se na příliš vysokém stupni oddané služby. Je-li stržen úspĕchy, pak jeho oddaná služba zeslábne. Mĕli bychom se proto přísnĕ držet zásad učednické posloupnosti.
 

Človĕk vĕdomý si Kršny je přirozenĕ očištĕn a nepotřebuje rozvíjet žádný jiný očistný způsob myšlení nebo činů. Jelikož je na vysoké úrovni vĕdomí Kršny, získal již všechny dobré vlastnosti a následuje pravidla a příkazy předepsané pro mystický jógový proces. Tato pravidla oddaní dodržují automaticky. Konkrétním příkladem je nenásilí, které se považuje za dobrou vlastnost. Oddaný dodržuje nenásilí přirozenĕ, a proto ho nemusí rozvíjet oddĕlenĕ. Nĕkteří lidé se chtĕjí očistit zapojením do vegetariánského hnutí, ale oddaný je automaticky vegetarián. Nemusí vynakládat žádné zvláštní úsilí nebo se připojovat k vegetariánským spolkům. Je vegetariánem automaticky.
 

Existuje mnoho dalších příkladů, ze kterých je patrné, že oddaný se nemusí vĕnovat ničemu jinému než vĕdomí Kršny. Všechny dobré vlastnosti polobohů se v nĕm samy vyvinou. Ti, kteří úmyslnĕ praktikují vegetariánství nebo nenásilí, mohou mít podle hmotných mĕřítek dobré vlastnosti, ale tyto vlastnosti nestačí na to, aby se z nich stali oddaní. Vegetarián nemusí být nezbytnĕ oddaným nebo nenásilným človĕkem. Oddaný je však samočinnĕ nenásilný i vegetarián. Musíme tedy dojít k závĕru, že vegetariánství a nenásilí není příčinou oddanosti.
 

K tomu se váže příbĕh ve Skanda Puránĕ o lovci, ze kterého se stal velký oddaný díky pokynům Nárady Muniho. Když se z lovce stal dokonalý oddaný, nebyl schopen zabít ani mravence. Parvata Muni, Náradův přítel, uvidĕl, jak úžasnĕ oddaná služba lovce promĕnila, a poznamenal: „Můj drahý lovče, to, že nechceš zabít ani mravence, není příliš zarážející. U človĕka, který rozvíjí svou oddanost, se projeví všechny dobré vlastnosti aniž by o nĕ usiloval. Oddaní nikdy nikomu nepřináší utrpení.“
 

Šrí Rúpa Gósvámí zde ujišťuje, že očista vĕdomí, očista tĕlesných činností, odříkání, klidná mysl atd. se u osoby, která je zamĕstnaná v oddané službĕ, projeví samočinnĕ.
 

Šrí Rúpa Gósvámí zde potvrzuje, že existuje devĕt různých způsobů oddané služby: naslouchání, opĕvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva v chrámu, modlení se, vykonávání příkazů, sloužení Kršnovi jako přítel a obĕtování všeho do Jeho rukou. Každý způsob je tak mocný, že človĕk, který následuje i jen jediný z nich, může s jistotou dosáhnout vytoužené dokonalosti. Přitahuje-li například nĕkoho pouze naslouchání o Pánu a jiného přitahuje opĕvování slávy Jeho jména, oba dosáhnou svých vytoužených výsledků v oddané službĕ. To vysvĕtluje Čaitanja-čaritámrta. Človĕk může provádĕt jeden, dva, tři nebo všechny způsoby oddané služby a nakonec dosáhne vytouženého cíle — pevnĕ se ustálí v oddané službĕ.
 

Zde uvedeme konkrétní příklady toho, kdy oddaný vykonával jednu z tĕchto služeb a dosáhl dokonalosti. Král Paríkšit dosáhl vytouženého výsledku pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí dosáhl vytouženého životního cíle pouhým přednášením Šrímad Bhágavatamu. Prahláda Mahárádža dosáhl úspĕchu v oddané službĕ neustálým vzpomínáním na Pána. Lakšmí, bohynĕ štĕstí, dosáhla úspĕchu masírováním lotosových nohou Pána. Král Prthu dosáhl úspĕchu uctíváním v chrámu. Akrúra dosáhl úspĕchu skládáním modliteb. Hanumán dosáhl úspĕchu prokazováním osobní služby Pánu Rámačandrovi. Ardžuna dosáhl úspĕchu tím, že byl Kršnův přítel. A Bali Mahárádža dosáhl úspĕchu obĕtováním všeho svého vlastnictví Kršnovi.
 

Existují také příklady oddaných, kteří vykonávali všechny způsoby služby najednou. V devátém zpĕvu, čtvrté kapitole, 18., 19. a 20. verši Šrímad Bhágavatamu je citát o Mahárádžovi Ambaríšovi, který sloužil všemi způsoby. V tĕchto verších Šukadéva Gósvámí říká: „Král Ambaríša ze všeho nejdříve soustředil svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny a pak zamĕstnal svou řeč popisováním zábav a činností Pána. Své ruce zamĕstnal umýváním chrámu Pána. Své uši zamĕstnal nasloucháním o transcendentální slávĕ Pána. Své oči zamĕstnal díváním se na nádherné Božstvo v chrámu. Své tĕlo zamĕstnal stýkáním se s čistými oddanými Pána. (Stýkáte-li se s nĕkým, musíte spolu sedĕt, jíst společnĕ atd. — a tímto způsobem se nevyhnutelnĕ vaše tĕla vzájemnĕ dotknou. Ambaríša Mahárádža se stýkal pouze s čistými oddanými a nedovolil, aby se jeho tĕlo dotýkalo nikoho jiného.) Své nosní dírky zamĕstnal čicháním kvĕtin a tulasí obĕtovaných Kršnovi a svůj jazyk zamĕstnal ochutnáváním Kršnova prasádam (jídlo připravované výhradnĕ k obĕtování Pánu, z nĕhož oddaní jedí zbytky). Mahárádža Ambaríša mohl Kršnovi obĕtovat velice dobré prasádam, protože byl král a nemĕl o peníze nouzi. Obĕtoval Kršnovi nejlahodnĕjší královská jídla a pak ochutnával zbytky jako kṛṣṇa-prasāda. Dĕlal to v královském stylu — mĕl překrásný chrám, kde Božstvo Pána mĕlo drahé ozdoby a byla Mu obĕtována prvotřídní jídla. Všeho byl dostatek a on byl neustále naplno zamĕstnaný ve vĕdomí Kršny.“ Z toho vyplývá, že bychom mĕli jít ve stopách velkých oddaných. Nejsme-li schopni vykonávat všechny druhy oddané služby, musíme se snažit provádĕt alespoň jeden z nich, jak doložili svým vlastním příkladem předchozí áčárjové. Zamĕstnáme-li se vykonáváním všech způsobů oddané služby jako Mahárádža Ambaríša, pak nám každý z nich zaručuje dokonalost oddané služby. Jakmile se človĕk dokonale zamĕstná ve službĕ, automaticky se odpoutá od hmotného znečištĕní a osvobození se stane služebnou oddaného. Bilvamangala Thákura to potvrzuje: Rozvine-li človĕk ryzí oddanost k Pánu, osvobození bude oddaného následovat jako jeho služebná.
 

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že autority nĕkdy popisují oddanou službu podle usmĕrňujících zásad jako cestu služby Pánu s bohatstvím.