Kapitola šestnáctá

Přístup obyvatel Vrndávany, jako jsou Nanda Mahárádža a matka Jašódá, ukazuje ideální transcendentální pojetí otce a matky Kršny, původní Osobnosti Božství. Ve skutečnosti se nikdo nemůže stát Kršnovým otcem nebo matkou, ale má-li oddaný takové transcendentální pocity, nazývá se to láska ke Kršnovi v rodičovském vztahu. Podobné pocity mají Vršniovci (Kršnovi příbuzní ve Dvárace). Spontánní lásku ke Kršnovi v rodičovském vztahu nalezneme jak mezi obyvateli Dváraky náležícími k vršniovské dynastii, tak mezi obyvateli Vrndávany.
 

Spontánní láska Vršniovců a obyvatel Vrndávany ke Kršnovi je s nimi vĕčnĕ spojena. Na úrovni oddané služby, kdy se dodržují usmĕrňující zásady, není důvod o této lásce mluvit, protože ta se musí vyvinout na pokročilejší úrovni sama od sebe.
 

Lidé, toužící jít ve stopách vĕčných oddaných Pána, jako jsou Vršniovci a obyvatelé Vrndávany, se nazývají rāgānugā oddaní, což znamená, že se snaží dosáhnout dokonalosti tĕchto oddaných. Nedodržují moc přísnĕ usmĕrňující zásady oddané služby, ale spontánnĕ je začnou přitahovat nĕkteří vĕční oddaní jako Nanda nebo Jašódá a spontánnĕ se snaží jít v jejich stopách. Postupnĕ se rozvíjí jejich touha být jako určitý oddaný a této činnosti se říká rāgānugā.
 

Musíme však mít neustále na pamĕti, že je nesmyslné chtít následovat obyvatele Vradži (Vrndávany), dokud jsme se nezbavili všeho hmotného znečištĕní. V rámci dodržování usmĕrňujících zásad oddané služby se človĕk může dostat na úroveň anartha-nivṛtti, což znamená, že veškeré hmotné znečištĕní zmizelo. Nĕkdy můžeme vidĕt, jak nĕkdo takovou lásku a oddanost napodobuje, ale přitom se nechtĕných návyků (anartha) ještĕ nezbavil. Vidĕli jsme, jak se takzvaný oddaný prohlašoval za následovníka Nandy, Jašódy nebo gópí, přičemž byla patrná jeho zvrhlá touha po svĕtském pohlavním životĕ. Takové projevy božské lásky jsou pouhé napodobování a nemají žádnou hodnotu. Přitahují-li človĕka skutečnĕ zásady lásky gópí, nenajdeme u nĕj ani známky po hmotném znečištĕní tohoto druhu.
 

Na začátku bychom proto mĕli přísnĕ následovat usmĕrňující zásady oddané služby podle přikázání písem a duchovního mistra. Teprve po osvobození od hmotného znečištĕní můžeme skutečnĕ chtít následovat šlépĕje oddaných Vrndávany.
 

Šrí Rúpa Gósvámí řekl: „Je-li človĕk skutečnĕ osvobozen od hmotného znečištĕní, může neustále vzpomínat na vĕčného oddaného z Vrndávany, aby mohl milovat Kršnu stejným způsobem, a rozvinutím takových schopností může neustále žít ve Vrndávanĕ, dokonce i ve své mysli.“ Smysl je takový, že je-li to možné, mĕli bychom být fyzicky přítomni ve Vradžabhúmi, Vrndávanĕ, a neustále sloužit Pánu, následovat oddané Vradža-dhámy, duchovní zemĕ Vradži. Není-li však možné, abychom byli ve Vrndávanĕ fyzicky přítomní, můžeme o takovém životĕ meditovat. Kdekoliv jsme, musíme neustále myslet na život ve Vradža- -dhámĕ a na následování šlépĕjí určitého oddaného ve službĕ Pánu.
 

Oddaný, který je skutečnĕ pokročilý ve vĕdomí Kršny, neustále zamĕstnaný v oddané službĕ, by se nemĕl projevovat, třebaže dosáhl dokonalosti. Je to myšleno tak, že by mĕl neustále jednat jako začínající oddaný; tak dlouho, dokud má hmotné tĕlo. Dokonce i čistý oddaný musí oddanĕ sloužit podle usmĕrňujících zásad. Realizuje-li však své skutečné postavení ve vztahu k Pánu, může spolu s provádĕním usmĕrnĕné služby uvnitř meditací přemýšlet o Pánu pod vedením určitého Pánova společníka a vyvinout svůj transcendentální sentiment.
 

V této souvislosti bychom mĕli být opatrní na takzvaný proces siddha-praṇālī. Siddha-praṇālī je proces, který dodržuje skupina nepříliš autorizovaných lidí, kteří si vytvořili svůj vlastní způsob oddané služby. Představují si, že se stali Pánovými společníky pouze tím, že si to o sobĕ myslí. Takové vnĕjší chování není vůbec v souladu s usmĕrňujícími zásadami. Takzvaným sidha-praṇālī procesem se řídí prākṛta-sahajiyā, pseudosekta takzvaných vaišnavů. Podle názoru Rúpy Gósvámího jsou takové činnosti pouhým narušením standardní úrovnĕ oddané služby.
 

Šrí Rúpa Gósvámí řekl, že učení áčárjové doporučili, abychom dodržovali usmĕrňující zásady i po rozvinutí spontánní lásky ke Kršnovi. V souladu s usmĕrňujícími zásadami existuje devĕt dílčích činností, které byly výše popsány, a mĕli bychom se zvláštĕ zamĕstnat v tom druhu oddané služby, ke kterému máme přirozené vlohy. Nĕkdo může mít například zvláštní zájem naslouchat, jiný může chtít především opĕvovat a jiný může chtít zvláštĕ sloužit v chrámu. Jakýkoliv z devíti druhů oddané služby (vzpomínání, sloužení, modlení, zamĕstnání se v určité službĕ, poskytování přátelského vztahu nebo obĕtování všeho svého vlastnictví) bychom mĕli vykonávat s naprostou vážností. Každý by mĕl jednat podle své osobní chuti.
 

Oddaná služba, kdy človĕk jde ve stopách vrndávanských gópí nebo dvárackých královen, se nazývá oddaná služba ve vztahu milostné lásky. Můžeme ji rozdĕlit do dvou skupin. První je nepřímá milostná láska a druhá je přímá. V obou případech musíme následovat určitou gópí, která se vĕnuje takové službĕ na Gólóce Vrndávanĕ. Být přitahován přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství milostnou láskou se nazývá keli. Keli znamená přímo se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. Existují také jiní oddaní, kteří si nepřejí přímý styk s Nejvyšší Osobou, ale vychutnávají milostné vztahy Pána s gópími. Tito oddaní se tĕší z pouhého naslouchání o činnostech Pána s gópími.
 

Rozvíjet milostnou lásku mohou pouze ti, kteří již dodržují usmĕrňující zásady oddané služby, zvláštĕ uctívání Rádhy a Kršny v chrámu. Postupnĕ vyvinou spontánní lásku k Božstvu a nasloucháním o výmĕnách lásky s gópími je takové zábavy postupnĕ začnou přitahovat. Jakmile se toto spontánní pouto vysoce rozvine, oddaný se dostane do jedné z výše zmínĕných dvou skupin.
 

Milostná láska ke Kršnovi se neprojevuje pouze u žen. Hmotné tĕlo nemá s duchovními láskyplnými vztahy nic společného. Žena může rozvíjet přístup Kršnova přítele a podobnĕ muž může rozvíjet vztah gópí ve Vrndávanĕ. Padma Purána říká, jak může oddaný v mužském tĕle toužit stát se gópí: V dávných dobách žilo mnoho svĕtců v Dandakáranji. Daṇḍakāraṇya je jméno lesa, kde žil Pán Rámačandra, když Ho Jeho otec poslal na čtrnáct let do vyhnanství. Žilo tam tehdy mnoho pokročilých svĕtců, které okouzlila krása Pána Rámačandry a kteří se toužili stát ženami, aby mohli Pána objímat. Pozdĕji, v dobĕ Kršnova příchodu, se stejní svĕtci narodili jako gópí neboli Kršnovy přítelkynĕ v Gólóce Vrndávanĕ a dosáhli tak dokonalosti duchovního života.
 

Příbĕh svĕtců z Dandakáranji můžeme vysvĕtlit následovnĕ: Když žil Pán Rámačandra v Dandakáranji, začala oddanĕ sloužící svĕtce přitahovat Jeho krása a oni okamžitĕ pomysleli na gópí z Vrndávany, které se tĕší milostným vztahům s Kršnou. Z tohoto příkladu je jasné, že svĕtci z Dandakáranji toužili po milostné lásce jako gópí, třebaže si byli dobře vĕdomi toho, že jak Kršna, tak Šrí Rámačandra je Nejvyšší Pán. Vĕdĕli, že Rámačandra je vzorný král a nemůže přijmout více než jednu manželku, ale že Pán Kršna, plnĕ projevená Osobnost Božství, může ve Vrndávanĕ vyplnit touhy jich všech. Svĕtci také došli k závĕru, že podoba Pána Kršny je přitažlivĕjší než podoba Pána Rámačandry, a tak se modlili, aby se z nich v jejich budoucích životech staly gópí, aby se stýkali s Kršnou. Pán Rámačandra nic neříkal a Jeho mlčení naznačovalo, že modlitby svĕtců přijal. Požehnal jim, aby se ve svých budoucích životech stýkali přímo s Kršnou. Díky tomuto požehnání se všichni narodili jako ženy v lůnech gópí z Gókuly, a jak po tom toužili ve svých předešlých životech, tĕšili se ze společnosti Pána Kršny, který byl v té dobĕ v Gólóce Vrndávanĕ. Tím, že vyvinuli transcendentální vztah milostné lásky s Pánem Kršnou, dosáhli dokonalosti lidského života.
 

Milostná láska je dvojího druhu — milostná láska manžela a manželky a milostná láska milence a milenky. Osoba, která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako manželka, je povýšena do Dváraky, kde se z oddaného stane Kršnova královna, a která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako milenka, je povýšena do Gólóky Vrndávany, aby se stýkala s gópími a tĕšila se z milostných vztahů s Kršnou. Mĕli bychom si však pozornĕ všimnout toho, že milostná láska ke Kršnovi, ať už jako gópí nebo jako královna, není omezena pouze na ženy. Dokonce i muž může vyvinout takový vztah, což dokazují svĕtci z Dandakáranji. Pokud nĕkdo po milostné lásce pouze touží, ale nenásleduje šlépĕje gópí, je povýšen do Pánovy společnosti ve Dvárace.
 

V Mahá-kúrma Puránĕ stojí: „Když velcí svĕtci, synové boha ohnĕ, toužili po milostné lásce ke Kršnovi, velice přísnĕ dodržovali usmĕrňující zásady. Ve svých příštích životech se mohli stýkat s Pánem, původem celého stvoření, který je známý jako Vásudéva nebo Kršna, a všichni Ho dostali za svého manžela.“
 

Oddaní, kteří jsou ke Kršnovi přitahováni jako rodiče nebo jako přátelé, by mĕli následovat šlépĕje Nandy Mahárádži nebo Subaly. Nanda Mahárádža je Kršnův pĕstoun a Subala je nejdůvĕrnĕjší ze všech Kršnových přátel ve Vradžabhúmí.
 

Rozvíjet rodičovství nebo přátelství k Pánu je možné dvĕma způsoby. Prvním je snažit se být Jeho otcem přímo a druhým je následovat Nandu Mahárádžu a rozvíjet pojetí oddaného, který je Kršnovým otcem. Pokoušet se stát Kršnovým otcem přímo se nedoporučuje, neboť to může být znečištĕno májávádskou (neosobní) filozofií. Májávádí nebo monisté si myslí, že oni sami jsou Kršna, a když si človĕk myslí, že se on sám stal Nandou Mahárádžou, pak bude jeho rodičovská láska znečištĕna májávádskou filozofií. Májávádský způsob myšlení je urážlivý, a ten, kdo uráží Pána, nemůže nikdy vstoupit do Božího království a stýkat se s Kršnou.
 

Ve Skanda Puránĕ je příbĕh o starci z Hastinápury, hlavního mĕsta království Pánduovců, který toužil mít Kršnu za svého milovaného syna. Tento stařec dostal pokyn od Nárady, aby šel ve stopách Nandy Mahárádži. Tak dosáhl úspĕchu.
 

V modlitbách Nárájana-vjúha-stava se říká, že lidé, kteří neustále myslí na Pána jako na svého manžela, přítele, otce nebo příznivce, jsou hodni toho, aby je všichni uctívali. Tato spontánní láska ke Kršnovi se může vyvinout pouze zvláštní milostí Kršny nebo Jeho čistého oddaného. Takovému způsobu oddané služby se nĕkdy říká puṣṭi-mārga. Puṣṭi znamená „vyživování“ a mārga znamená „cesta“. Rozvoj tohoto cítĕní vyživuje oddanou službu, která tak dospĕje až na nejvyšší úroveň; proto se tomu říká cesta vyživování neboli puṣṭi-mārga. Takto uctívá Kršnu Vallabha-sampradája, která náleží do Višnusvámího skupiny vaišnavského náboženství. Oddaní v Gudžaratu vĕtšinou pod tímto označením puṣṭi-mārga uctívají Bála-Kršnu.