Kapitola sedmnáctá

Provádĕní usmĕrnĕné oddané služby človĕka skutečnĕ povýší na transcendentální úroveň, mimo dosah kvalit hmotné přírody. Tehdy začne jeho srdce zářit jako slunce. Slunce je vysoko nad hvĕzdnými soustavami a žádný mrak ho nemůže zakrýt. Je-li oddaný také čistý jako slunce, z jeho čistého srdce se šíří extatická láska, která je slavnĕjší než sluneční záře. Teprve tehdy je jeho pouto ke Kršnovi dokonalé. Oddaný ve své extatické lásce začne spontánnĕ toužit po tom, aby sloužil Pánu. V tomto stavu je na úrovni uttama-adhikārī, dokonalé oddanosti. Takového oddaného nerozrušuje hmotná náklonnost a zajímá ho pouze služba Rádĕ a Kršnovi.
 

V předchozích kapitolách jsou vysvĕtleny příznaky oddané služby společnĕ s pokyny, jak můžeme provádĕt oddanou službu se svými současnými smysly a postupnĕ se povýšit na úroveň extáze spontánní lásky. Mluvili jsme o dvou druzích oddané služby — totiž o oddané službĕ podle usmĕrňujících zásad atd. a o službĕ spontánní láskou. Na úrovni usmĕrňujících zásad oddané služby existují dvĕ kategorie: exekutivní a efektivní. Efektivní neboli účinná část oddané služby se nazývá bhāva neboli extáze. Tantry v této souvislosti říkají, že extáze je prvním příznakem čisté lásky k Osobnosti Božství a že v tomto stavu se človĕk nĕkdy třese nebo mu tečou slzy. Takové příznaky se neprojevují vždy, ale jen příležitostnĕ. Když Durvásá přivedl krále Ambaríšu do nesnází, král Ambaríša začal myslet na lotosové nohy Pána a na jeho tĕle se objevily určité zmĕny a z očí mu tekly slzy. Tyto vĕci způsobuje extáze. Projeví se třesením tĕla a slzami. Vnĕjší projevy extatických příznaků pak zůstanou stále v mysli a pokračování extáze se nazývá samādhi. Tento stav vĕdomí se stane příčinou budoucích láskyplných vztahů s Kršnou.
 

Do tohoto stavu je možné se povýšit dvĕma způsoby. Jedním je neustálý styk s čistými oddanými, druhým je zvláštní milost Kršny nebo milost čistého oddaného Kršny. Obvykle se na extatickou životní úroveň človĕk povýší prostřednictvím společnosti čistých oddaných; zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného je to velice vzácné. To znamená, že bychom mĕli oddanĕ sloužit ve společnosti oddaných, a tak se jistĕ dostaneme na extatickou úroveň. Ve zvláštních případech od Kršny zvláštní přízeň samozřejmĕ přichází a třebaže bychom ji mĕli očekávat neustále, nemĕli bychom nečinnĕ sedĕt a pouze čekat, až dostaneme Kršnovu zvláštní milost. Musíme vykonávat pravidelné povinnosti. Je to jako v případĕ, že človĕk je uznán jako velký učenec nebo dostane diplom a čestné tituly od významných univerzit, aniž kdy chodil do nĕjaké školy. To však neznamená, že bychom se mĕli škole vyhýbat a očekávat, že automaticky dostaneme diplom od nĕjaké univerzity. Podobnĕ bychom mĕli upřímnĕ dodržovat usmĕrňující zásady oddané služby a současnĕ doufat v přízeň Kršny nebo Jeho oddaného.
 

Příkladem povýšení na úroveň extatické lásky dodržováním usmĕrňujících zásad oddané služby je životní příbĕh Nárady, který sám líčí Vjásadévovi ve Šrímad Bhágavatamu. Nárada vypráví o svém předchozím životĕ a o tom, jak pokročil na úroveň extatické lásky. Sloužil čistým oddaným a naslouchal jejich rozhovorům a písním. Jelikož mohl naslouchat zábavám a písním o Kršnovi z úst čistých oddaných, v jeho srdci se vyvinulo velké pouto. Velice toužil naslouchat tĕmto příbĕhům, a proto se v nĕm postupnĕ rozvíjela extatická láska ke Kršnovi. Tato extatická láska předchází čisté lásce ke Kršnovi a v dalším verši Nárada potvrzuje, že pravidelným nasloucháním velkým svĕtcům postupnĕ vyvinul lásku k Bohu. V prvním zpĕvu, páté kapitole, 28. verši Bhágavatamu Nárada dále říká: „Nejprve jsem pobýval ve společnosti velkých svĕtců bĕhem období dešťů. Každé ráno a každý večer jsem je slyšel zpívat a odříkávat Haré Kršna mantru a tak se mé srdce postupnĕ očistilo. Poslouchal jsem je s velkou pozorností, a tehdy vliv kvalit hmotné nevĕdomosti a vášnĕ zmizel a já jsem se pevnĕ ustálil v oddané službĕ Pánu.“
 

Existují praktické příklady toho, jak se může človĕk pouhou společností čistých oddaných pozvednout na úroveň extatické lásky. Je proto nezbytné, abychom se neustále stýkali s čistými oddanými, kteří ráno a večer zpívají Haré Kršna mantru. Človĕk tím dostane možnost očistit své srdce a rozvíjet extatickou čistou lásku ke Kršnovi.
 

Ve třetím zpĕvu, dvacáté páté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu to Pán Kapila potvrzuje: „Má drahá matko, stýká-li se človĕk skutečnĕ s čistými oddanými, může okusit vznešenou sílu Mojí oddané služby.“ Mluví-li čistý oddaný, jeho slova budou působit na srdce posluchačů. Jaké je tajemství naslouchání a zpívání? Profesionální přednašeč nemůže v srdcích posluchačů vzbudit transcendentální extázi. Mluví-li však realizovaná duše oddanĕ sloužící Pánu, má sílu přinést posluchačům duchovní život. Mĕli bychom proto vyhledávat společnost čistých, ryzích oddaných a v této společnosti začínající oddaný jistĕ vyvine pouto, lásku a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Božství.
 

V Padma Puránĕ je příbĕh o začínající oddané, která se chtĕla povznést na extatickou úroveň a tančila celou noc, aby si vyprosila Pánovu milost.
 

Nĕkdy se však stane, že se u človĕka oddanost ke Kršnovi objeví znenadání, aniž se podroboval procesu oddanosti. Mĕli bychom vĕdĕt, že tento náhlý rozvoj oddaného přístupu je zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného. Zdánlivĕ náhodný rozvoj extatických pocitů díky bezpříčinné milosti Kršny můžeme rozdĕlit na tři skupiny: pouhou řečí (slovy), pouhým pohledem a pouhým přáním dobrého.
 

V Náradíja Puránĕ se píše o rozvoji extatické lásky pouhou řečí. Pán Kršna říká Náradovi: „Ó nejlepší z bráhmanů, přeji si, abys mohl vyvinout Mou ryzí oddanou službu, která je plná transcendentální blaženosti a příznivá po všech stránkách.
 

Skanda Purána hovoří o rozvinutí extatické lásky ke Kršnovi pouhým pohledem: „Když obyvatelé provincie Džángala zahlédli Kršnu, Osobnost Božství, zmocnily se jich takové pocity, že z Nĕj nemohli spustit oči.“
 

A o srdečném přání říká Nárada v Šuka-sanhitĕ Šrílovi Vjásadévovi: „Máš syna, který je nejvĕtším oddaným Osobnosti Božství, a vidím, že aniž dodržoval usmĕrňující zásady oddané služby, provází ho již mnoho příznaků dosažených oddanou službou po mnoha a mnoha zrozeních.“
 

V sedmém zpĕvu, čtvrté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada o extatické lásce ke Kršnovi králi Judhišthirovi: „Můj drahý králi, je velice tĕžké popsat Prahládovu povahu. Vyvinul přirozené pouto ke Kršnovi a cokoliv o jeho povaze řeknu, bude pouhé seskupení slov; jeho povahu není možné vylíčit.“ Znamená to, že samotný Nárada uznal, že Prahládova extatická láska se vyvinula Kršnovou milostí.
 

Prahládovo přirozené pouto ke Kršnovi vzniklo čistĕ milostí Nárady. Když byl Prahláda Mahárádža v lůnĕ své matky, Nárada ji soucitnĕ učil vĕdu oddané služby a přál si, aby dítĕ v jejím lůnĕ mohlo také využít jeho pokynů. Jelikož Nárada, autorizovaný oddaný a velký společník Osobnosti Božství, si přál dobro Prahlády Mahárádži, vyvinuly se v nĕm všechny vlastnosti vznešeného oddaného. Říká se tomu přirozené pouto, a jeho příčinou je zvláštní milost Osobnosti Božství nebo zvláštní milost velkého oddaného, jako je Nárada.
 

Parvata Muni ve Skanda Puránĕ Náradovi říká: „Můj drahý Nárado, mezi svĕtci jsi velký a slavný a jen díky tvému přání se z nízko narozeného lovce stal velký oddaný Pána Kršny.“
 

Extatická láska ke Kršnovi může být rozdĕlena na pĕt oddílů, které Šrí Rúpa Gósvámí pozdĕji vysvĕtlí.