Kapitola dvacátá šestá

Určité vĕci dávají podnĕty neboli stimulují extatickou lásku ke Kršnovi: Jeho transcendentální vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti, Jeho úsmĕvy, Jeho odĕv a girlandy, Jeho flétna, Jeho buvolí roh, Jeho zvonky na nohách, Jeho lastura, Jeho šlépĕje, místa Jeho zábav (jako je Vrndávana), Jeho oblíbená rostlina (tulasí), Jeho oddaný a pravidelná možnost na Nĕj vzpomínat. Jednou z příležitostí ke vzpomínání na Pána je Ékádaší, které přichází dvakrát mĕsíčnĕ — jedenáctého dne ubývání a dorůstání mĕsíce. Toho dne se oddaní postí a po celou noc neustále opĕvují slávu Pána.
 

Kršnovy transcendentální vlastnosti můžeme rozdĕlit na tři skupiny: vlastnosti náležející Jeho transcendentálnímu tĕlu, vlastnosti náležející Jeho transcendentální řeči a vlastnosti náležející Jeho transcendentální mysli.
 

Kršnův vĕk, Jeho transcendentální tĕlesné rysy, Jeho krása a Jeho příjemnost jsou vlastnosti příslušející Jeho tĕlu. Mezi Kršnou a Jeho tĕlem není rozdíl, a proto jsou transcendentální rysy náležející Jeho tĕlu stejné jako rysy samotného Kršny. Jelikož tyto vlastnosti podnĕcují extatickou lásku oddaného, rozebírali jsme je jako oddĕlené příčiny lásky. Být přitahován Kršnovými vlastnostmi znamená být přitahován samotným Kršnou, protože mezi Kršnou a Jeho vlastnostmi žádný skutečný rozdíl neexistuje. Kršnovo jméno je také Kršna. Kršnova sláva je také Kršna. Kršnovo okolí je také Kršna. Kršna a vše ve vztahu s Kršnou, co podnĕcuje lásku k Nĕmu, je Kršna, ale abychom tĕmto vĕcem porozumĕli, rozebereme je oddĕlenĕ.
 

Kršna je oceán veškeré transcendentální radosti, a proto se podnĕty lásky ke Kršnovi od samotného Kršny ve skutečnosti neliší, i když jsou zdánlivĕ odlišné. V sanskrtské terminologii se Kršnovy vlastnosti — Jeho jméno a sláva — pojímají zároveň jako podnĕty i jako rezervoáry lásky.
 

Kršnův vĕk rozdĕlujeme na tři období: ode dne zjevení do konce Jeho pátého roku se nazývá kaumāra, od počátku šestého roku do konce desátého roku se nazývá paugaṇḍa a od jedenáctého roku do konce patnáctého roku se nazývá kaiśora. Od začátku šestnáctého roku se Kršnovi říká yauvana neboli mladík a již zůstává beze zmĕny.
 

Kršna se vĕnuje transcendentálním zábavám vĕtšinou bĕhem období kaumāra, paugaṇḍa a kaiśora. Láskyplným zábavám se svými rodiči se vĕnoval bĕhem svého období kaumāra, přátelství s pastevci bĕhem období paugaṇḍa a přátelství s gópími bĕhem vĕku kaiśora. Kršnovy zábavy ve Vrndávanĕ skončily na konci Jeho patnáctého roku a potom se přemístil do Mathury a Dváraky, kde se vĕnoval všem ostatním zábavám.
 

Šríla Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu jasnĕ popisuje Kršnu jako oceán veškeré radosti. Zde jsou nĕkteré úryvky z jeho popisu.
 

Kršnovo období kaiśora můžeme rozdĕlit na tři části. Na začátku vĕku kaiśora, na počátku Jeho jedenáctého roku, lesk Jeho tĕla tak zjasní, že začne podnĕcovat extatickou lásku. Má také načervenalé okraje očí a na Jeho tĕle vyrůstají jemné chloupky. Jedna z obyvatel Vrndávany jménem Kundalatá popisovala počátek Jeho vĕku kaiśora své přítelkyni: „Má drahá přítelkynĕ, právĕ jsem shlédla ojedinĕlou krásu Kršny. Načernalá barva Jeho tĕla připomíná drahokam indranīla. Na očích má načervenalá znaménka a na Jeho tĕle vyrůstají malé jemné chloupky. Tyto příznaky Mu dodávají neobyčejnou krásu.“
 

V desátém zpĕvu, dvacáté první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, popíši ti, jak se gópí ponořily do myšlenek na Kršnu. Meditovaly, jak se Kršna obléká jako tanečník a vchází do vrndávanského lesa, jehož zemi značí otisky svých nohou. Meditovaly o Kršnovĕ helmici s pavím perem, o náušnicích na Jeho uších a o Jeho zlatĕ žlutých šatech s drahokamy a perlami. Meditovaly také o Kršnovĕ hře na flétnu a o tom, jak všichni pasáčci opĕvovali Jeho slávu.“ Tak popisuje meditaci, které se gópí obvykle vĕnovaly.
 

Gópí nĕkdy přemýšlely o Jeho jemných nehtech, o Jeho pohybujícím se obočí a Jeho zubech zabarvených jako katechu od žvýkání betelového listu. Jedna gópí popisovala své přítelkyni: „Má drahá přítelkynĕ, jen se podívej, jak Aghův nepřítel nabyl úžasných rysů! Jeho obočí jsou jako obočí Amora a pohybují se jakoby tančila. Konečky nehtů má jemné jako uschlé bambusové lístky. Zuby má načervenalé, takže vypadá, jako by se hnĕval. Jakou má za tĕchto okolností mladá dívka nadĕji, že nepodlehne té kráse?“
 

Kršnovy přitažlivé rysy také popisuje Vrndá, gópí, podle které dostala Vrndávana své jméno. Řekla Kršnovi: „Můj drahý Mádhavo, Tvůj novĕ vymyšlený úsmĕv tak okouzluje srdce gópí, že nejsou vůbec schopné se vyjádřit! Zmátlo je to a s nikým nemluví. Všechny gópí to zasáhlo tak, jako kdyby pokropily své životy třemi kapkami vody. Jinými slovy, vzdaly se veškerých nadĕjí na žití.“ Když človĕk zemře, jeho tĕlo se podle indického zvyku pokape vodou. Z řeči Vrndy vyplývá, že Kršnova krása gópí tak okouzlila, že když nedokázaly vyjádřit, co cítí, rozhodly se spáchat sebevraždu.
 

Ve vĕku od třinácti do čtrnácti let nabyly obĕ Kršnovy ruce a hruď nevyslovitelné krásy a Jeho postava začala být zcela okouzlující. Když Kršna dospĕl do vĕku třinácti let, Jeho stehna se podobala sloním chobotům, Jeho vzedmutá hruď byla jako klenba z drahokamů a Jeho ruce byly silnĕjší než závory na dveřích. Kdo dovede popsat Jeho úžasnou krásu? Jeho příjemný úsmĕv, Jeho neposedné oči a Jeho písnĕ okouzlující celý svĕt dodávají Kršnovĕ tĕlu na zvláštní kráse. To jsou zvláštní rysy tohoto vĕku.
 

Jeden citát říká, že když Kršna dospĕje do tohoto vĕku, začne mít tak krásné tĕlesné rysy, že Jeho neposedné oči se stanou hračkou Amorovou a Jeho úsmĕv připomíná čerstvĕ rozkvetlý kvĕt lotosu. Okouzlující zvuk Jeho písní přináší potíže mladým dívkám, jež by mĕly zůstat cudné a vĕrné svým manželům.
 

V tomto vĕku se Kršna tĕšil z rása-líly a ukázal svou schopnost žertovat s pastevkynĕmi a radovat se z jejich společnosti v křoviscích zahrad na břehu Jamuny.
 

K tomu se váže následující citát: „Po celé oblasti známé jako Vrndávana byly na zemi šlépĕje Kršny a gópí a na nĕkterých místech kolem byla roztroušena paví pera. V křovích Vrndávanských zahrad bývalo nĕkdy pĕknĕ podestláno a na nĕkterých místech byly po společném tanci Góvindy a gópí na zemi hromady písku.“ To jsou nĕkteré z výjevů, které Kršna vymyslel pro různé zábavy v místĕ známém jako Vrndávana.
 

Následující řeč jedné gópí popisuje Kršnovy přitažlivé rysy tohoto vĕku: „Má drahá přítelkynĕ, jen se podívej, jak na obloze Kršny znenadání vychází mocné slunce a jak oslabuje paprsky našeho mĕsíce cudnosti. Naše pouto ke Kršnovi je tak silné, že lotosový kvĕt našeho vkusu uvadá, a my při rozhodování, zda budeme i nadále cudnými ženami nebo zda se staneme obĕtí Kršnovy krásy, docela ztrácíme rozum. Má drahá přítelkynĕ, myslím, že jsme přišly o všechny nadĕje!“
 

Ve vĕku kaiśora, jedenáctým rokem počínaje a patnáctým rokem konče, rozdĕlily Kršnovy ruce, nohy a stehna tři dĕlící čáry. V té dobĕ se Kršnova hruď vyrovná kopci drahokamů marakata, ruce sloupům z drahokamu indranīla, tři čáry v pase vlnám na Jamunĕ a stehna překrásným banánům. Jedna gópí řekla: „Kršna je se všemi znamenitými rysy tĕla příliš neobvykle krásný, a proto na Nĕj vždy myslím, aby mĕ ochránil, neboť dokázal zabít všechny démony.“
 

V tomto citátu gópí přirovnávají to, jak jsou přitahovány ke Kršnovi, k útoku démonů, a aby svému poutu ke Kršnovĕ kráse odolaly, obracejí se s nadĕjí opĕt na Kršnu, protože Kršna je schopen všechny druhy démonů zabít. Jinými slovy: byly zmatené, protože je na jednu stranu přitahovala Kršnova krása a na druhou stranu po Kršnovi chtĕly, aby démona této přitažlivosti odstranil.
 

Vĕk kaiśora můžeme přeložit jako jinošství. Na konci tohoto období všechny gópí řekly: „Kršna ničí přitažlivost Amora a narušuje tak vĕrnost všech čerstvĕ vdaných dívek. Kršnovy tĕlesné rysy se tak zdokonalily, jako by to byla díla nejvyššího mistrovství. Jeho oči tančí lépe než ten nejdokonalejší tanečník a dále již Kršnovu krásu není s čím srovnávat.“ Moudří znalci popisují rysy Jeho tĕla v tomto vĕku jako nava-yauvana, svĕží mládí. Když Kršna dospĕje do tohoto vĕku a Jeho tĕlesné rysy nabydou této podoby, začínají hrát přední roli milostné radovánky s gópími a podobné zábavy.
 

Milostné jednání má šest podob: usmiřování, provokování hádky, chození na schůzky s milovníkem, sezení spolu, odloučení a podpora. Pán Kršna rozšířil království takového jednání a sám byl princem, který mu vládl. Nĕkdy provokoval hádky s mladými dívkami, nĕkdy je škrábal papouščími drápy, nĕkdy navštĕvoval gópí a nĕkdy vyjednával prostřednictvím pasáčků, jak by se gópím oddal.
 

Nĕkteré z gópí Ho oslovovaly: „Drahý Kršno, jak dospíváš, stáváš se duchovním mistrem tĕchto mladých dívek a učíš je, jak si mezi sebou šeptat. Učíš je pronášet slavnostní modlitby a právĕ tak je učíš, jak klamat manžele, chodit k Tobĕ za noci do zahrad a nestarat se o příkazy nadřízených. Povzbuzuješ je zvukem své okouzlující flétny a jako jejich učitel je učíš všem tajům milostných záležitostí.“
 

Říká se, že Kršna projevoval takovéto jednání už jako pĕtiletý chlapec, ale vzdĕlaní učenci o tom nemluví, jelikož ještĕ nebyl v dostatečném vĕku. Kršna byl krásný, protože každá část Jeho tĕla byla dokonale stavĕná a nemĕla jedinou chybu. Popis Jeho dokonalých tĕlesných rysů je následující: „Můj drahý nepříteli Kansy, Tvé široké oči, Tvá vzedmutá hruď, Tvé ruce, které se podobají pilířům, a útlá prostřední část Tvého tĕla vždy okouzlí každou krásnou dívku s lotosovýma očima.“ Ozdoby na Kršnovĕ tĕle ve skutečnosti neumocňovaly Kršnovu krásu, ale bylo tomu právĕ naopak — Kršna zkrášloval je.
 

Človĕku se říká jemný, nemůže-li snést dotyk ani té nejjemnĕjší vĕci. Uvádí se, že každá část Kršnova tĕla byla tak jemná, že i při dotyku čerstvĕ rašících lístků zmĕnilo dotknuté místo na Jeho kůži barvu. Ve vĕku kaiśora se Kršnovy činnosti soustřeďovaly na přípravy k tanci rāsa a také na zabíjení démonů ve vrndávanském lese. Když se Kršna tĕšil s chlapci a dívkami ve vrndávanském lese, Kansa posílal své společníky, aby Kršnu zabili, a Kršna ukazoval své síly tím, že je zabíjel.
 

Kršna obvykle nosí na tĕle čtyři druhy šatů: košili, turban, opasek a svrchní šatstvo. Ve Vrndávanĕ si obvykle oblékal červené šaty se zlatou košilí a na hlavĕ mĕl oranžový turban. Různé druhy opasků doplňoval vždy okouzlující úsmĕv a to zvĕtšovalo transcendentální blaženost Jeho společníků. Kršnův odĕv je popisován vždy jako skvostný. Jako slůnĕ je nĕkdy obléknuto do barevných odĕvů, Kršnova krása se projevovala tak, že byl ozdoben barevnými odĕvy na různých částech svého tĕla.
 

Ākalpa poukazuje na Kršnovy hebké vlasy, Jeho pĕknĕ odĕné tĕlo potřené santálovou pastou a ozdobené kvĕtinovými girlandami, Jeho tilak a betelový list na žvýkání. Kršna se neustále zdobí na způsob ākalpa. Ve vlasech mĕl vždy pro ozdobu kvĕtiny, které byly buď uprostřed vlasů nebo Mu sahaly až na záda. Při různých příležitostech si Kršna upravoval vlasy různĕ. Santálová pasta rozetřená na Jeho tĕle byla bílá, a když byla smíchána se šafránovou barvou, mĕla barvu žlutou.
 

Kršna si obvykle dával na krk girlandu vaijayantī. Girlanda vaijayantī se navléká z kvĕtin nejménĕ pĕti různých barev. Sahá vždy až ke kolenům nebo ke kotníkům. Kromĕ této mĕl Kršna také jiné druhy kvĕtinových girland — nĕkdy zdobily Jeho hlavu a nĕkdy je mĕl povĕšené kolem krku a na hrudi. Kršna mĕl na tĕle také umĕlecké malby ze santálové pasty a obarveného santálu.
 

Jedna gópí oslovila svou přítelkyni a začala chválit Kršnovy tĕlesné rysy. Vychvalovala načernalou barvu Jeho pleti, načervenalou barvu betelového listu na žvýkání, která stokrát zvĕtšovala Jeho krásu, kadeřavé vlasy na hlavĕ, kunkumová* červená místa na Jeho tĕle, a tilak na čele.
 

Jeho helmice, náušnice, náhrdelník, čtvery šaty, přívĕsky na krku, prsteny na rukách, nákotníčky a Jeho flétna — to jsou různé Kršnovy ozdoby. Aghův nepřítel Kršna vypadal vždy krásnĕ — se svou nádhernou helmicí, náušnicemi z diamantů, perlovým náhrdelníkem, vyšívanými šaty a překrásnými prsteny na rukách.
 

Kršna je nĕkdy nazýván vana-mālī. Vana znamená „les“ a mālī znamená „zahradník“. Vana-mālī tedy poukazuje na toho, kdo často nosí na různých částech svého tĕla kvĕtiny a girlandy. Kršna se tak oblékal nejen ve Vrndávanĕ, ale také na Kuruovském bitevním poli. Když velcí svĕtci uvidĕli Jeho barevné šaty a girlandy z různých kvĕtin, modlili se následovnĕ: „Pán Kršna nešel na Kuruovské bitevní pole bojovat, ale obdařit všechny oddané svou přítomností.“
 

O Kršnovĕ flétnĕ se říká, že zvuk tohoto úžasného nástroje je schopen narušit meditaci i tĕch nejvĕtších svĕtců. Kršna takto rozhlašováním své transcendentální slávy po celém svĕtĕ vyzýval Amora.
 

Kršna používá tři druhy fléten. Jedna se nazývá veṇu, druhá muralī a třetí vaṁśī. Venu je velice malá, ne delší než pĕt palců, a má pro hraní šest otvorů. Muralī je přibližnĕ osmnáct palců dlouhá s jedním otvorem na konci a čtyřmi otvory na tĕle flétny. Její zvuk je velice okouzlující. Flétna vaṁśī je patnáct palců dlouhá s devíti otvory na tĕle. Na tyto tři flétny Kršna střídavĕ hrál podle okolností. Kršna má také delší vaṁśī, která se nazývá mahānandā nebo sammohinī. Je-li ještĕ o nĕco delší, nazývá se ākarṣiṇī, a když je ještĕ delší, nazývá se ānandinī. Flétna ānandinī přináší velké potĕšení pasáčkům a odbornĕ se nazývá vaṁśulī. Flétny jsou nĕkdy osázené drahokamy, nĕkdy jsou vyrobeny z mramoru a nĕkdy z dutého bambusu. Když je flétna zhotovená z drahokamů, nazývá se sammohinī, je-li ze zlata, říká se jí ākarṣiṇī.
 

Kršna používá jako nástroje ke troubení buvolího rohu. Tento nástroj je vždy čistĕ naleštĕný, má zlaté proužky okolo a uprostřed otvor. Pojednává o nĕm podobenství jedné z gópí jménem Tárávalí. Říká se, že Tárávalí uštkl ten nejjedovatĕjší had — Kršnova flétna. Aby zastavila působení jedu, napila se pak mléka, které vytvořil buvolí roh v Kršnovĕ ruce. Namísto toho, aby se jedovatý účinek zmenšil, narostl tisíckrát. Gópí tak dostala tu nejtĕžší bolestnou otravu.
 

Jistá gópí řekla jednou své přítelkyni: „Má drahá přítelkynĕ, jakmile jsem zaslechla zvuk zvonků na Kršnových nohách, okamžitĕ jsem chtĕla vyjít z domu, abych Ho vidĕla. K mojí lítosti však byli v té dobĕ moji nadřízení právĕ přede mnou, a tak jsem nemohla.“
 

Kršnova lastura je známá jako Paňčadžanja. Zmiňuje se o ní také Bhagavad-gítá; Kršna na ni troubil před bitvou na Kurukšétře. Říká se, že když Pán Kršna zaduje na svou transcendentální lasturu, manželky démonů potratí a manželkám polobohů se dostane všech příznivých požehnání. Zvuk Kršnovy lastury znĕl takto vždy po celém svĕtĕ.
 

Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Akrúra, který přivezl Kršnu z Vrndávany do Mathury, uvidĕl Kršnovy šlépĕje na vrndávanské zemi, jeho extatická láska ke Kršnovi tak vzrostla, že mu vstávaly vlasy na hlavĕ. Jeho oči se zalily slzami a on v extázi seskočil z vozu, padl na zem a začal volat: „To je úžasné! To je úžasné!“
 

Podobné pocity vyjadřovaly gópí, když chodily na břeh Jamuny a vidĕly Kršnovy šlépĕje v písku. Když se Kršna procházel po vrndávanské zemi, do písku se vždy otiskly znaky na Jeho chodidlech (vlajka, blesk, ryba, tyčka na ovládání slonů a lotosový kvĕt). Gópí uchvacoval pouhý pohled na tyto znaky na zemi.
 

Jeden oddaný zvolal: „Ó, ještĕ jsem nenavštívil úžasná místa, kde Pán mĕl své zábavy, ale i při pouhém zaslechnutí jména Mathurá jsem zaplavený radostí!“
 

Kršna má velmi rád lístky a poupata tulasí. Poupata tulasí se obĕtují lotosovým nohám Kršny a oddaný se jich jednou ptal, zda by mu nĕco neřekla o lotosových nohách Pána. Očekával, že poupata tulasí budou nĕco vĕdĕt o slávĕ lotosových nohou Pána Šrí Kršny.
 

Při pohledu na Pánova oddaného nás nĕkdy může přemoci ohromná radost. Když Dhruva Mahárádža uvidĕl, jak k nĕmu přistupují dva společníci Nárájany, okamžitĕ se z upřímné úcty a oddanosti postavil a zůstal před nimi stát se sepjatýma rukama. Pro svou extatickou lásku je nebyl schopen ani náležitĕ přivítat.
 

Jedna z gópí oslovila Kršnova přítele Subalu: „Můj drahý Subalo, vím, že Kršna je tvůj přítel a že se neustále smĕjete a žertujete spolu. Onehdy jsem vás vidĕla — mĕl jsi ruku na Kršnovĕ rameni a oba jste se usmívali. Když jsem vás oba zdálky zahlédla, vyhrkly mi najednou z očí slzy.“
 

Existují mnohé zmínky o různých slavnostních dnech vztahujících se k různým Kršnovým činnostem. Jedním z nich je Džanmáštamí, den Kršnova narození. Džanmáštamí je pro všechny oddané tou nejvĕtší slavností a s velkou okázalostí se dodnes oslavuje v každém hindském domĕ v Indii. Nĕkdy využijí tohoto příznivého dne i oddaní jiných náboženských skupin a připojí se na Džanmáštamí k oslavám. Extatická láska ke Kršnovi se probouzí také ve dnech Ékádaší, což jsou další slavnostní dny, které se vztahují ke Kršnovi.