Kapitola čtyřicátá třetí

Když se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevnĕ se ustálí, vztahu se říká vātsalya-rasa. Projevy oddané služby na úrovni vātsalya- -rasa můžeme najít v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti — například jako Jeho otec, matka nebo učitel.
 

Učenci popsali podnĕty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k nĕmu chovají starší osobnosti, následovnĕ: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož tĕlesná barva je jako právĕ rozkvetlý modravý kvĕt lotosu, jehož tĕlo je velice jemné a jehož lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely, se procházel po ulicích Vrndávany, a když Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná žena Nandy Mahárádži, z ňader jí okamžitĕ začalo téci mléko a kapalo na její tĕlo.“ Zvláštní podnĕty k rodičovské lásce ke Kršnovi jsou: Jeho načernalá tĕlesná barva, která je velice přitažlivá a příjemná na pohled, Jeho příznivé tĕlesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se považují za extatické podnĕty k rodičovské lásce.
 

V desátém zpĕvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, že matka Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muže, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovnĕ: „Nanda Mahárádža, vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, že Kršna byl zachránĕn ze spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardžunové stromy samozřejmĕ zlomil silný vítr, a i když se zdálo, že kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, že horu ve skutečnosti držel Nanda Mahárádža. Jak by jinak bylo možné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?“ To je další příklad extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky přesvĕdčen, že je Kršnovi nadřízený, a že bez jeho péče by Kršna nemohl žít. Jeden oddaný se proto modlil k rodičům Pána Kršny následovnĕ: „Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny. Neustále dychtí sloužit Kršnovi a živit Ho a vždy jsou k Nĕmu velice laskaví. Hluboce se před nimi klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je rodičem celého vesmíru!“
 

Podobnĕ se modlí bráhman, který říká: „Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají Mahábháratu, když se bojí hmotného bytí a chtĕjí se z nĕho vysvobodit, avšak co se mĕ týče, přeji si jen uctívat Mahárádžu Nandu, protože Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, leze po jeho dvoře jako jeho dítĕ.“
 

Následuje seznam úctyhodných osobností, které se tĕší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka Jašódá, královna Vradži, (2) Mahárádža Nanda, král Vradži, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4) všechny starší gópí, jejichž syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manželka Vasudévy, (6) ostatních patnáct Vasudévových manželek, (7) Kuntí, matka Ardžuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9) Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou považováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důležitosti a můžeme vidĕt, že matka Jašódá a Mahárádža Nanda jsou považováni za nejvznešenĕjší ze všech starších osobností.
 

V desátém zpĕvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: „Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy obepínají hedvábné a lnĕné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Když stloukala máslo a pevnĕ držela provaz, přívĕšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pĕknĕ ozdobených vlasů se jí uvolňovaly kvĕtiny a padaly dolů. Na tvářích mĕla z namáhavé práce kapky potu.“
 

Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbĕ oddaného: „Kéž se mi dostane ochrany od matky Jašódy, jejíž kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasnĕ zkrášlené rumĕlkou uprostřed a jejíž stavba tĕla je krásnĕjší než všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto vždy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový kvĕt, získá na kráse tím, že si obléká mnoho barevných šatů. Kéž její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být ochránĕni před sevřením máji a hladce dĕlali pokroky ve své oddané službĕ!“
 

Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Když matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak Mu pĕknĕ ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech tĕchto činností jasnĕ chápeme, že je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.
 

Popis tĕlesných rysů Nandy Mahárádži je následující. Vlasy na hlavĕ má vĕtšinou černé, avšak nĕkteré jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvĕ vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnĕjší, barva jeho pleti je přesnĕ taková, jakou má mĕsíc v úplňku, a má pĕkný knír. Když byl Kršna dítĕ, chodil po dvoře a držel se prstu svého otce, a protože neumĕl plynule chodit, vypadalo to, že témĕř padá. Když Nanda Mahárádža tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání mĕl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivĕ se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!
 

Za podnĕty ke zvĕtšení rodičovské lásky ke Kršnovi se považuje dĕtský vĕk, dĕtské šaty, dĕtské pohyby, sladká slova, která dítĕ říká, pĕkné úsmĕvy a různé druhy dĕtských her. Kršnův dĕtský vĕk se rozdĕluje na tři období: začátek vĕku kaumāra, střed vĕku kaumāra a konec vĕku kaumāra. Bĕhem počátku a středu vĕku kaumāra jsou Kršnova stehna silnĕjší a vnitřní část Jeho očí je bĕlavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován následovnĕ: „Když Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, mĕl tlustší stehna, velice malé tĕlo a svými činnostmi začal zvĕtšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádži a matky Jašódy. Nĕkdy opakovanĕ dupal nohama, nĕkdy plakal, nĕkdy se smál, nĕkdy si cucal palec a nĕkdy ležel na zemi na zádech. To jsou nĕkteré z různých činností Kršny v dĕtství. Když Kršna ležel na zádech; nĕkdy si cucal palce na nohou, nĕkdy kopal nohama do vzduchu, nĕkdy naříkal a nĕkdy se smál; matka Jašódá se na svého syna při takových zábavách dívala a nedĕlala nic, čím by Ho omezovala — radĕji začala své dítĕ dychtivĕ pozorovat a užívat si tĕchto dĕtských zábav.“ Na začátku vĕku kaumāra mĕl Kršna ve zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele mĕl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku vĕku kaumāra.
 

Když Nanda Mahárádža vidĕl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvĕ vyrostlý strom tamāla, pĕknĕ ozdobeného tilakem z kravské moče, s pĕknou hedvábnou šňůrou zdobící paže a hedvábnými šaty kolem pasu — když vidĕl své dítĕ v této podobĕ, nikdy se Jeho krásou nenasytil.
 

Uprostřed vĕku kaumāra má Kršna vlasy podél očí. Nĕkdy je zakrytý látkou kolem spodní části tĕla a nĕkdy je zcela nahý. Nĕkdy se snaží chodit, krok za krokem, a nĕkdy velice sladce mluví lámanou řečí. To jsou nĕkteré příznaky prostředního vĕku kaumāra. Matka Jašódá Ho v tomto vĕku popisuje následovnĕ: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pĕkné a sladké na poslech. Když se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a vidĕla Ho nahého, jak se snaží rychle bĕhat po svých malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto vĕku jako ozdoby perlu zavĕšenou z přepážky nosu, máslo na lotosových dlaních a nĕkolik malých zvonků zavĕšených u pasu. Říká se, že když matka Jašódá vidĕla, jak se dítĕ pohybuje a zvoní zvonky v pase, smĕje se na ni s perlou mezi nosními dírkami a s máslem v rukách, mĕla z pohledu na své malé dítĕ nesmírnou radost.
 

V dobĕ, kdy byl Kršna uprostřed vĕku kaumāra, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úžasné rysy Kršnova tĕla udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci vĕku kaumāra Kršna nosil v ruce malou tyčku, Jeho šaty byly ponĕkud delší a mĕl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V tĕchto šatech se starával o telata blízko domu a nĕkdy si hrál s pasáčky stejného vĕku. Mĕl tenkou flétnu a trubku z buvolího rohu a nĕkdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou nĕkteré příznaky konce Kršnova vĕku kaumāra.
 

Když Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a když se vracel domů pozdĕ, Nanda Mahárádža okamžitĕ vstával a vyhlížel Ho ze svého sedátka zvaného candra-śālikā (což je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí perspektivy). Mĕl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal vpřístřešku do té doby, dokud nemohl své ženĕ pokynout, že Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty zpátky. Nanda Mahárádža okamžitĕ rozpoznal paví pero na Jeho hlavĕ a oznámil své milované choti, jakou radost to dítĕ přináší jeho očím.
 

Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádžu: „Podívej se na mého drahého syna, jehož oči jsou bílé, který má turban na hlavĕ, přehoz na tĕle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíží se s telaty surabhi a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!“
 

Nanda Mahárádža zase oslovil svou ženu takto: „Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu! Podívej se na Jeho načernalý tĕlesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho pĕkný zlatý náhrdelník! Jak pĕknĕ vypadá a jak stále více zvĕtšuje mou transcendentální blaženost!“
 

Když Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádži, dospĕje do vĕku kaiśora a ještĕ více zkrásní, Jeho rodiče si stále myslí, že je ve vĕku paugaṇḍa — i přesto, že je již ve vĕku mezi desíti a patnácti lety. Když je Kršna ve vĕku paugaṇḍa, nĕkteří Jeho služebníci Ho také přijímají, jako by byl ve vĕku kaiśora. Když se Kršna vĕnuje dĕtským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Nĕkdy zlomí tyč na stloukání másla a nĕkdy háže máslo na oheň. Takto zvĕtšuje transcendentální radost své matky Jašódy.
 

Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své služebnici Mukhaře: „Jen se podívej, jak se Kršna pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, že přichází krást máslo. Neukazuj se, nebo pozná, že se na Nĕj díváme. Chci se tĕšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak roztomile, a chci vidĕt Jeho bojácné oči a krásnou tvář.“
 

Matka Jašódá mĕla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky, když čichala k Jeho hlavĕ, hladila Ho rukou po tĕle, žehnala Mu, nařizovala Mu, upřenĕ Ho pozorovala, staral se o Nĕj a dobře Mu radila, aby se z Nĕj nestával zlodĕj. To jsou činnosti v mateřské extatické lásce. Je důležité si v této souvislosti povšimnout, že dĕtský sklon krást má dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, a že proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení není nepatřičný, jak je tomu v hmotném svĕtĕ.
 

V desátém zpĕvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile starší gópí uvidĕly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za kradení másla, ale jakmile před nĕ synové přišli, úplnĕ se přestaly hnĕvat a pocítily náklonnost. Začaly své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Když tak činily, začaly ze svých dĕtí témĕř šílet.“ Ve svých dĕtských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka Jašódá hnĕvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala opakovanĕ čichat k Jeho hlavĕ.
 

Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na nĕ jmény, a nĕkdy je laskavĕ trestaly za jejich zlodĕjské návyky. Tĕmto projevům rodičovské lásky se říká extáze sāttvika, přičemž je plnĕ vidĕt osm druhů extatických příznaků. V desátém zpĕvu, třinácté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Všechny matky pasáčků byly oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Božství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu, okamžitĕ se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které vzešly z této události, byly sladší než nektar přemĕnĕný v chutnou omamnou látku, a dĕti okamžitĕ pily mléko proudící z jejich ňader.“
 

V Lalita-mádhavĕ, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovnĕ: „Můj drahý Kršno, když jsi zamĕstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pĕknou tvář i umĕlecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Když se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, že jsi tímto mlékem očištĕn, jako když Božstvo se omývá bĕhem provádĕní obřadu abhiṣeka.“ V chrámech je zvykem, že došlo-li k nĕjakým nečistým činnostem, Božstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a byl umyt mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.
 

V nĕkterých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, když uvidĕla svého syna zvednout kopec Góvardhana. Když Kršna stál a držel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima plnýma slz přestala Kršnu vidĕt, a protože se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by mĕl dĕlat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.
 

Matka Jašódá se nĕkdy tĕšila transcendentální extázi štĕstí, když bylo její dítĕ zachránĕno z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nĕjakým jiným démonem. V desátém zpĕvu, sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, že matka Jašódá se cítila velice šťastná, když dostala své ztracené dítĕ zpátky. Okamžitĕ si Ho dala na klín a začala Ho znovu a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavĕ Šríly Rúpy Gósvámího stojí: „Můj drahý Kršno, dotyk Tvé matky tak tĕší a chladí, že předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného mĕsíčního svitu smíseného s pastou z kořene uśīra.“ (Uśīra je druh kořene, který má velice chladivý účinek, je-li nasáklý vodou. Zvláštĕ se používá, když pálí slunce.)
 

Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se nĕkdy popisuje jako silná náklonnost a nĕkdy jako zaplavující přitažlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující náklonností podává desátý zpĕv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Maharádžu Paríkšita: „Můj drahý králi, když se velkorysý Nanda Mahárádža vrátil z Mathury, začal čichat k hlavĕ svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.“ Podobnĕ se zde mluví o matce Jašódĕ, když příliš toužila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin. Myslela si, že začíná být velice pozdĕ, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu nĕkdy chodila po domĕ a nĕkdy vycházela z domu. Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestĕ nevrací. Když mnoho velkých svĕtců skládalo své modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo bĕhem bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve Dvárace) bĕhem zatmĕní slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu vidĕli.
 

Když Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáždĕní lidé začali říkat, že přijel Kršna, syn Dévakí. Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právĕ tak, jak to dĕlá milující matka. Když lidé volali, že přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou velikou radost.
 

Když se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích přítelkyň ji oslovila: „Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader již obílilo řeku Gangu a slzy z tvých očí smíšené s černou maskarou již začernily barvu Jamuny. Když stojíš mezi obĕma řekami, myslím, že není třeba, abys tak úzkostlivĕ toužila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu již ukázala tĕmito dvĕma řekami!“
 

Stejná přítelkynĕ matky Jašódy oslovila Kršnu následovnĕ: „Můj drahý Mukundo, kdyby matka Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidĕt Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento oheň bude zdát jako pohoří Himaláje — plný ledu. Stejnĕ tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale nemohla by vidĕt Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového jedu.“ Ať je úzkost vradžské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář, oslavována po celém vesmíru!
 

Podobnĕ mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: „Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás dlouho pryč. Řekneš Mu laskavĕ, že Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by vĕdĕla, kdy bude opĕt moci spatřit Jeho lotosový obličej?“
 

V desátém zpĕvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když byl Uddhava přítomen ve Vrndávanĕ a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávĕní a začalo jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.“ K další události, ukazující nejvyšší lásku matky Jašódy ke Kršnovi, došlo, když Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem témĕř v bezvĕdomí. Když se převalovala po zemi, mĕla na tĕle mnoho škrábanců a v tomto žalostném stavu začala volat: „Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!“ a obĕma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání matky Jašódy zkušení oddaní vysvĕtlují jako extatickou lásku v odloučení. Nĕkdy se dostaví mnoho jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.
 

Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, že když Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí jednou řekl: „Jašódo, myslím, že tvé pohyby zmalátnĕly a vidím, že jsi celá úzkostlivá. Zdá se, že tvé oči se ani trochu nehýbou, a cítím, že máš horký dech, což přivádí tvé mateřské mléko do varu. Všechny tyto stavy dokazují, že z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.“ To jsou nĕkteré příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.
 

Když byl Akrúra ve Vrndávanĕ a vyprávĕl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se dovĕdĕla, že Kršna se oženil s mnoha královnami zároveň a že je velice zamĕstnaný svými rodinnými záležitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, že nemohla oženit svého syna, když završil vĕk kaiśora, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domovĕ. Proto řekla: „Můj drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!“ To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení od Kršny.
 

Matka Jašódá cítila také zklamání, když si myslela: „Třebaže mám milióny krav, jejich mléko nemůže Kršnu uspokojit. Budiž tedy prokleto! Já jsem také zavržena, protože ačkoliv mám tolik hmotného bohatství, nemohu přičichnout k hlavĕ svého dítĕte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem dĕlávala, když byl zde ve Vrndávanĕ.“ To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.
 

Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: „Můj drahý příteli s lotosovýma očima, když jsi žil v Gókule, neustále jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leží bez užitku v domĕ matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí, znehybní jako ona.“ To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny začala být tak pokorná, že se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: „Můj drahý stvořiteli, nemohl bys laskavĕ přivést mého syna Kršnu zpátky ke mnĕ, abych Ho mohla alespoň na okamžik vidĕt?“ V roztržitosti jako šílená nĕkdy nařkla Nandu Mahárádžu: „Co dĕláš v paláci? Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradži? Zaráží mĕ, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny dokážeš žít ve Vrndávanĕ jako necitelný otec!“
 

Nĕkdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: „Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy kadamba a ptala se jich: ,Kde je můj syn?̀ Podobnĕ oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobĕ mohli nĕco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na Tebe a toulala se po celé Vrndávanĕ.“ To je šílenství v odloučení od Kršny.
 

Když byl Nanda Mahárádža nařčen matkou Jašódou, že je „necitelný“, odpovĕdĕl: „Má drahá Jašódo, proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavĕ pečlivĕji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou! Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.“ Kršna se tak od svého přítele dovĕdĕl, že Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Nĕho.
 

Když všechny Vasudévovy manželky byly v Kansovĕ obĕtní arénĕ, spatřily nejpůvabnĕjší tĕlesné rysy Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamžitĕ začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly. Tento příznak extatické lásky je výsledkem splnĕné touhy.
 

V prvním zpĕvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna po skončení bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uvidĕl svou matku a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamžitĕ vzaly Kršnu do náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.“ To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém odloučení.
 

Podobnĕ je psáno v Lalita-mádhavĕ: „Jak úžasné — Jašódá, manželka krále Nandy, z mateřské náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.“ Ve Vidagdha- -mádhavĕ oddaný oslovil Pána Kršnu následovnĕ: „Můj drahý Mukundo, jakmile matka Jašódá spatřila Tvůj obličej, který vonĕl jako lotosový kvĕt, přitahována mĕsíčním svitem Tvé tváře byla ve své lásce tak přeplnĕna radostí, že z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu, začalo ihned téci mléko.“ A tak vždy dávala Kršnovi mléko, když před tím promáčela látku pokrývající tyto „nádoby“.
 

To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, když je Kršna přijímán jako syn. Tyto neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.
 

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že podle nĕkterých vzdĕlaných učenců se tři druhy transcendentálních nálad, které jsem dosud popsali — totiž služebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost — nĕkdy smísí. Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se služebnictvím a rodičovskou náklonností. Podobnĕ pouto ke Kršnovi Mahárádži Judhišthiry je smĕsí rodičovské náklonnosti a služebnictví. Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova dĕda, je smĕsí služebnictví a rodičovské náklonnosti. Pouto všech starších gópí ve Vrndávanĕ je smĕsí rodičovské lásky, služebnictví a přátelství. Náklonnost synů Mádrí — Nakuly a Sahadévy — jakož i náklonnost svĕtce Nárady je smĕs přátelství a služebnictví. Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je smĕs služebnictví a přátelství.