Kapitola šestá

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že jeho starší bratr (Sanátana Gósvámí) sestavil Hari-bhakti-vilásu, aby poskytl vaišnavům vedení a zmínil se o mnoha pravidlech a pokynech, které mají vaišnavové dodržovat. Nĕkteré z nich jsou velice význačné a důležité, a Šríla Rúpa Gósvámí se nyní o tĕchto velice důležitých bodech pro náš prospĕch zmíní. Tím chceme říci, že Šríla Rúpa Gósvámí se hodlá zmínit pouze o základních zásadách a ne o detailech. Základní zásadou například je, že človĕk musí přijmout duchovního mistra. Upřesnĕní, jak človĕk dodržuje pokyny duchovního mistra, se považuje za detail. Když človĕk například dodržuje pokyn svého duchovního mistra, a tento pokyn se liší od pokynů jiného duchovního mistra, říkáme tomu detailní informace. Základní zásada přijmout duchovního mistra platí pro všechny, i když detaily se mohou lišit. Šríla Rúpa Gósvámí se zde nechce rozepisovat o detailech, ale chce nám předložit pouze základní pravidla.
 

Vyjmenovává následující základní zásady: (1) odevzdat se pod ochranu lotosových nohou pravého duchovního mistra, (2) dostat zasvĕcení od duchovního mistra a učit se od nĕj, jak vykonávat oddanou službu, (3) dodržovat nařízení duchovního mistra s vírou a oddaností, (4) následovat pod vedením duchovního mistra šlépĕje velkých áčárjů (učitelů), (5) dotazovat se duchovního mistra, jak pokročit ve vĕdomí Kršny, (6) být připraven vzdát se všeho hmotného pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny (to znamená, že když oddanĕ sloužíme Kršnovi, musíme být připraveni vzdát se nĕčeho, čeho se vzdáváme neradi, a také musíme přijmout nĕco, co možná přijímáme neradi), (7) žít na posvátném poutním místĕ jako je Dváraká a Vrndávana, (8) přijímat pouze to, co je nezbytné, neboli zabývat se hmotným svĕtem jen pokud je to nezbytné, (9) dodržovat postní dny na Ékádaší a (10) uctívat posvátné stromy jako je banyánovník.
 

Tĕchto deset bodů je předbĕžnĕ nutných pro začátek oddané služby podle usmĕrňujících zásad. Když začínající oddaný bude na počátku dodržovat výše zmínĕných deset zásad, udĕlá ve vĕdomí Kršny rychlý pokrok.
 

Další pokyny jsou následující: (1) Mĕli bychom přísnĕ opustit společnost neoddaných. (2) Nemĕli bychom poučovat človĕka, který netouží přijmout oddanou službu. (3) Nemĕli bychom být příliš nadšení do stavĕní drahých chrámů či klášterů. (4) Nemĕli bychom se snažit číst příliš mnoho knih ani bychom nemĕli uvažovat o myšlence, že si budeme vydĕlávat na živobytí přednáškami nebo profesionálním přednášení Šrímad Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty. (5) Nemĕli bychom zanedbávat obyčejné záležitosti. (6) Nemĕli bychom podléhat nářku při ztrátĕ ani radosti při zisku. (7) Nemĕli bychom být neuctiví k polobohům. (8) Nemĕli bychom zbytečnĕ sužovat žádnou živou bytost. (9) Mĕli bychom se pečlivĕ vyhýbat různým přestupkům při zpívání svatého jména Pána a při uctívání Božstva v chrámu. (10) Nemĕli bychom nikdy tolerovat pomlouvání Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršny, nebo Jeho oddaných.
The next set of instructions is listed as follows: (1) One should rigidly give up the company of nondevotees. (2) One should not instruct a person who is not desirous of accepting devotional service. (3) One should not be very enthusiastic about constructing costly temples or monasteries. (4) One should not try to read too many books, nor should one develop the idea of earning his livelihood by lecturing on or professionally reciting Śrīmad-Bhāgavatam or Bhagavad-gītā. (5) One should not be neglectful in ordinary dealings. (6) One should not be under the spell of lamentation in loss or jubilation in gain. (7) One should not disrespect the demigods. (8) One should not give unnecessary trouble to any living entity. (9) One should carefully avoid the various offenses in chanting the holy name of the Lord or in worshiping the Deity in the temple. (10) One should be very intolerant toward the blasphemy of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, or His devotees.

Bez dodržování výše zmínĕných deseti zásad se nemůžeme náležitĕ povznést na úroveň sādhana-bhakti neboli oddané služby v praxi. Šríla Rúpa Gósvámí se celkem zmínil o dvaceti bodech a všechny jsou velice důležité. Z tĕchto dvaceti jsou první tři nejdůležitĕjší — totiž přijmout pravého duchovního mistra, obdržet od nĕj zasvĕcení a s úctou a vážností mu sloužit.
 

Další důležité body jsou následující: (1) Mĕli bychom si zdobit tĕlo tilakem, což je znamení vaišnavy. (Jakmile človĕk uvidí tyto znaky na tĕle vaišnavy, okamžitĕ si vzpomene na Kršnu. Pán Čaitanja řekl, že vaišnava je ten, na kterého když se nĕkdo podívá, vzpomene si na Kršnu. Je proto nezbytné aby si vaišnava značil tĕlo tilakem, aby upamatoval ostatní na Kršnu.) (2) Při značení tilakem můžeme nĕkdy napsat na tĕlo Haré Kršna. (3) Mĕli bychom přijímat kvĕtiny a girlandy, které byly obĕtovány Božstvu a duchovnímu mistrovi, a dávat je na své tĕlo. (4) Mĕli bychom se naučit tančit před Božstvy. (5) Mĕli bychom se naučit okamžitĕ se poklonit při zahlédnutí Božstva nebo duchovního mistra. (6) Při návštĕvĕ chrámu Šrí Kršny bychom mĕli stát. (7) Je-li Božstvo vyneseno na procházku po ulici, oddaný by se mĕl okamžitĕ přidat k průvodu. (V této souvislosti se můžeme zmínit, že v Indii, zvláštĕ v chrámech Višnua, jsou vedle velkého Božstva, které nepřetržitĕ stojí v hlavní části chrámu, také menší Božstva, která se berou večer na procházku. V nĕkterých chrámech je zvykem večer uspořádat velký průvod s hudbou a pĕkným deštníkem nad Božstvy, která stojí na ozdobných trůnech na vozu či nosítkách, která nesou oddaní. Božstva vycházejí na ulici a procházejí se po okolí, zatímco sousedé vycházejí, aby nabídli prasádam. Všichni lidé v okolí průvod následují a je to velice pĕkná událost. Když Božstva vychází, služebníci chrámu Jim předloží denní účty: tolik jsme získali, takové byly výdaje. Je to myšleno tak, že Božstva jsou pokládána za vlastníky všeho a všichni knĕží a ostatní lidé, starající se o chrám, se považují za služebníky Božstev. Tento systém je velice starý a stále se dodržuje, a proto je zde zmínĕno, že když je Božstvo na procházce, lidé by Ho mĕli následovat.) (8) Oddaný musí navštĕvovat Višnuův chrám alespoň jednou nebo dvakrát dennĕ, ráno a večer. (Ve Vrndávanĕ se to dodržuje velice přísnĕ. Všichni oddaní ve mĕstĕ jdou každé ráno a večer navštívit různé chrámy. V této dobĕ je po celém mĕstĕ spousta lidí. Ve Vrndávanĕ je kolem pĕti tisíc chrámů. Není samozřejmĕ možné navštívit všechny chrámy, je zde však alespoň tucet velkých a důležitých chrámů, které založili Gósvámí, a které bychom mĕli navštívit.)
 

(9) Musíme budovu chrámu alespoň třikrát uctivĕ obejít. (Každý chrám je postaven tak, aby se dal obcházet, a dĕlá se to alespoň třikrát. Nĕkteří oddaní chodí kolem chrámu vícekrát — desetkrát, patnáctkrát — podle svých slibů. Gósvámí mĕli ve zvyku obcházet kopec Góvardhana.) Mĕli bychom také obcházet celou oblast Vrndávany. (10) Mĕli bychom uctívat Božstva v chrámu podle usmĕrňujících zásad. (Dĕlat ārati, obĕtovat prasádam, zdobit Božstva atd. — tyto vĕci musíme dodržovat pravidelnĕ.) (11) Musíme prokazovat osobní služby Božstvu. (12) Musíme zpívat. (13) Musíme provádĕt sankírtan. (14) Musíme dĕlat džapu. (15) Musíme skládat Božstvům modlitby. (16) Musíme pronášet význačné modlitby. (16) Musíme ochutnávat mahā-prasādam (jídlo přímo z talíře, na kterém se obĕtovalo Božstvům). (18) Musíme pít čaranámrtu (voda z koupele Božstev, která se nabízí hostům.) (19) Musíme čichat k tyčinkám a kvĕtinám obĕtovaným Božstvu. (20) Musíme se dotknout lotosových nohou Božstev. (21) Musíme se dívat na Božstva s velkou oddaností. (22) Musíme v různé doby dĕlat ārati (ārātrika). (23) Musíme naslouchat o Pánovi a Jeho zábavách ze Šrímad Bhágavatamu, Bhagavad-gíty a podobných knih. (24) Musíme se modlit k Božstvu o milost. (25) Mĕli bychom vzpomínat na Božstva. (26) Mĕli bychom meditovat o Božstvu. (27) Mĕli bychom prokazovat nĕjakou dobrovolnou službu. (28) Mĕli bychom myslet na Pána jako na svého přítele. (29) Mĕli bychom obĕtovat všechno Pánu. (30) Mĕli bychom obĕtovat oblíbenou vĕc (jako jídlo nebo šaty). (31) Mĕli bychom podstoupit všemožná rizika a jednat v Kršnovĕ zájmu. (32) Za každých podmínek bychom mĕli být odevzdanými dušemi. (33) Mĕli bychom zalévat keř tulasí. (34) Mĕli bychom pravidelnĕ naslouchat Šrímad Bhágavatamu a podobným písmům. (35) Mĕli bychom žít na posvátných místech jako Mathurá, Vrndávana nebo Dváraká. (36) Mĕli bychom sloužit vaišnavům (oddaným). (37) Mĕli bychom si zařídit oddanou službu podle svých možností. (38) V mĕsíci Kárttika (říjen-listopad) bychom si mĕli vzít nĕjakou zvláštní službu a vykonávat ji. (39) Bĕhem Džanmáštamí (den Kršnova zjevení v tomto svĕtĕ) bychom mĕli vykonat zvláštní službu. (40) Mĕli bychom dĕlat vše s velkou péčí a oddaností Božstvu. (41) Mĕli bychom s radostí vychutnávat čtení Bhágavatamu mezi oddanými a nechodit mezi neoddané. (42) Mĕli bychom se stýkat s pokročilejšími oddanými. (43) Mĕli bychom zpívat svaté jméno Pána. (44) Mĕli bychom žít v oblasti Mathury.
 

Usmĕrňující zásady jsou celkem šedesát čtyři. Již jsme se zmínili, že prvních deset jsou předbĕžné usmĕrňující zásady. Pak přijde deset následujících usmĕrňujících zásad a pak přidáme další čtyřicet čtyři činnosti. Dohromady tedy existují pro vykonávání oddané služby v praxi šedesát čtyři pravidla. Z tĕchto šedesáti čtyř pravidel je pĕt bodů velice důležitých — totiž uctívání Božstva, naslouchání Šrímad Bhágavatamu, stýkání se s oddanými, sankírtan a žití v Mathuře.
 

Šedesát čtyři body oddané služby by mĕly zahrnovat všechny činnosti našeho tĕla, mysli a řeči. Jak je uvedeno na začátku, usmĕrňující zásady oddané služby předepisují, že všechny naše smysly musí být zamĕstnány ve službĕ Pánu. Upřesnĕní jak mohou být zamĕstnány je popsáno ve výše zmínĕných šedesáti čtyřech bodech. Šríla Rúpa Gósvámí nyní uvede citáty z různých písem, aby autentičnost mnoha z tĕchto bodů doložil.