Kapitola osmá

V dodatkové védské literatuře je uveden následující seznam třiceti dvou přestupků týkajících se služby Pánu: (1) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu Božstev na voze nebo nosítkách či s botami na nohou. (2) Nemĕli bychom zanedbávat různé slavnosti pro potĕšení Nejvyšší Osobnosti Božství jako je Džanmáštamí a Ratha-játrá. (3) Nemĕli bychom opomíjet klanĕní se Božstvům. (4) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu aniž jsme si umyli ruce a nohy po jídle. (5) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu znečištĕní. (Když nĕkdo v rodinĕ zemře, podle védských písem je celá rodina na určitou dobu podle jejího postavení znečištĕna. Doba znečištĕní bráhmanské rodiny je například dvanáct dní, kšatrijské a vaišjovské patnáct dní a šúdrovské třicet dní.) (6) Nemĕli bychom se klanĕt na jedné ruce. (7) Nemĕli bychom se procházet před Šrí Kršnou. (Chrám se má obcházet tak, že se začne na stranĕ chrámu po pravé ruce Božstev a chodí se kolem chrámové budovy alespoň třikrát dennĕ.) (8) Nemĕli bychom natahovat nohy před Božstvem. (9) Nemĕli bychom si držet rukama kotníky, lokty nebo kolena, když sedíme před Božstvem. (10) Nemĕli bychom ležet před Božstvem Kršny. (11) Nemĕli bychom jíst prasádam před Božstvem. (12) Nikdy bychom nemĕli lhát před Božstvem. (13) Nemĕli bychom před Božstvem mluvit příliš hlasitĕ. (14) Nemĕli bychom před Božstvem mluvit s ostatními. (15) Nemĕli bychom před Božstvem křičet nebo povykovat. (16) Nemĕli bychom se před Božstvem přít nebo zápolit. (17) Před Božstvem bychom nemĕli nikoho kárat. (18) Nemĕli bychom před Božstvem dávat milodary žebrákům. (19) Nemĕli bychom před Božstvem mluvit příliš hrubĕ k ostatním. (20) Nemĕli bychom před Božstvem nosit kožešinovou pokrývku. (21) Před Božstvem bychom nemĕli nikoho velebit ani chválit. (22) Nemĕli bychom před Božstvem říkat žádná neslušná slova. (23) Nemĕli bychom mít vĕtry před Božstvy. (24) Nemĕli bychom opomíjet uctívání Božstev podle svých možností. (V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že Pán je spokojen, když Mu oddaný nabídne i jen lístek nebo trochu vody. Řekl to osobnĕ, a tuto zásadu mohou následovat všichni, i ti nejchudší. To však neznamená, že ten, kdo má dost penĕz, aby uctíval Pána velice pĕknĕ, by se také mĕl snažit uspokojit Pána pouhým obĕtováním vody a lístku. Má-li dostatečné prostředky, mĕl by zařídit krásnou výzdobu, obĕtovat pĕkné kvĕtiny a dobré jídlo a provádĕt všechny obřady. Není to myšleno tak, aby se človĕk snažil uspokojit Nejvyššího Pána trochou vody a lístkem a všechny peníze utratil pro svůj vlastní smyslový požitek.) (25) Nemĕli bychom jíst nic, co nebylo nejprve obĕtováno Kršnovi. (26) Mĕli bychom obĕtovat Kršnovi čerstvé ovoce a obilí podle ročního období. (27) Když se uvaří jídlo, nikomu by se nemĕlo nabízet, dokud není obĕtováno Božstvu. (28) Nemĕli bychom sedĕt zády k Božstvu. (29) Nemĕli bychom se klanĕt duchovnímu mistrovi potichu; jinými slovy, při poklonĕ bychom mĕli nahlas recitovat modlitbu duchovnímu mistrovi. (30) Je-li duchovní mistr přítomen, nemĕli bychom opomíjet ho chválit. (31) Nemĕli bychom chválit před duchovním mistrem sami sebe. (32) Nemĕli bychom se vysmívat polobohům před Božstvem.
 

To je seznam třiceti dvou přestupků. Kromĕ tĕchto je ve Varáha Puránĕ zmínka o mnoha dalších přestupcích: (1) Nemĕli bychom se dotýkat Božstva v temné místnosti. (2) Nemĕli bychom opomíjet přísné dodržování pravidel a příkazů při uctívání Božstva. (3) Nemĕli bychom vejít do chrámu Božstev aniž jsme před tím vytvořili nĕjaký zvuk. (4) Nemĕli bychom obĕtovat Božstvu žádné jídlo, které vidĕl pes nebo jiná nižší zvířata. (5) Nemĕli bychom rušit ticho při uctívání. (6) Nemĕli bychom močit nebo se vyprazdňovat, když jsme zamĕstnáni v uctívání. (7) Nemĕli bychom obĕtovat vonné tyčinky aniž jsme obĕtovali nĕjakou kvĕtinu. (8) Nevhodné kvĕtiny, které nevoní, bychom nemĕli obĕtovat. (9) Nemĕli bychom zanedbat pečlivĕ si každý den čistit zuby. (10) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu hned po pohlavním styku. (11) Nemĕli bychom se dotknout ženy bĕhem jejího menstruačního cyklu. (12) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu, když jsme se dotkli mrtvého tĕla. (13) Nemĕli bychom vstoupit do chrámu oblečeni v šatech červené nebo modré barvy nebo v nevypraných šatech. (14) Nemĕli bychom chodit do chrámu, jestliže jsme zahlédli mrtvé tĕlo. (15) Nemĕli bychom mít vĕtry v chrámu. (16) Nemĕli bychom se hnĕvat v chrámu. (17) Nemĕli bychom chodit do chrámu po návštĕvĕ krematoria. (18) Nemĕli bychom říhat před Božstvem a tak dokud není jídlo zcela stráveno, nemĕli bychom chodit do chrámu. (19) Nemĕli bychom kouřit marihuanu nebo gaňdžu. (20) Nemĕli bychom brát opium nebo podobné omamné látky. (21) Nemĕli bychom chodit do místnosti Božstev nebo se dotknout tĕl Božstev, když jsme si před tím pomazali tĕlo olejem. (22) Nemĕli bychom být neuctiví k písmu učícímu o svrchovanosti Pána. (23) Nemĕli bychom předkládat žádné oponující písmo. (24) Nemĕli bychom před Božstvem žvýkat betelový oříšek. (25) Nemĕli bychom obĕtovat kvĕtinu, která byla uchovávána v nečisté nádobĕ. (26) Nemĕli bychom uctívat Pána v sedu přímo na podlaze — musíme mít nĕjaké místo k sezení nebo koberec. (27) Nemĕli bychom se dotknout Božstva aniž jsme se před tím celí vykoupali. (28) Nemĕli bychom si zdobit tĕlo tilakem ze tří čar. (29) Nemĕli bychom chodit do chrámu aniž jsme si umyli ruce a nohy.
 

Dalším pravidlem je, že bychom nemĕli obĕtovat jídlo, které vařil neoddaný, nemĕli bychom uctívat Božstvo před neoddaným a nemĕli bychom uctívat Pána a zároveň se dívat na neoddaného. Mĕli bychom začít uctívat poloboha Ganapatiho, který odstraní při provádĕní oddané služby všechny překážky. V Brahma-sanhitĕ stojí, že Ganapati uctívá lotosové nohy Nrsinhadévy, a tak je oddaným nápomocný při odstraňování překážek. Všichni oddaní by proto mĕli uctívat Ganapatiho. Božstva bychom nemĕli koupat ve vodĕ, které jsme se dotkli nehty nebo prsty. Když se oddaný potí, nemĕl by se vĕnovat uctívání Božstva. Existuje mnoho podobných zákazů. Nikdo by například nemĕl překročit nebo šlápnout na kvĕtiny obĕtované Božstvům, ani by nemĕl skládat slib ve jménu Boha. To vše jsou různé druhy přestupků při vykonávání oddané služby a my bychom mĕli být opatrní a vyhýbat se jim.
 

V Padma Puránĕ se říká, že dokonce i človĕka, jehož život je zcela hříšný, Pán zcela ochrání, když se Mu odevzdá. Ten, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, osvobodí se od všech hříšných reakcí. Dokonce i když se človĕk dopustí přestupků proti Nejvyšší Osobnosti Božství, může být stále osvobozen, odevzdá-li se jednoduše svatým jménům Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Zpívání Haré Kršna odstraňuje všechny hříchy, ale jestliže se človĕk dopouští přestupků proti svatému jménu Pána, ztrácí možnost vysvobození.
 

Přestupky při zpívání svatého jména jsou následující: (1) Pomlouvat oddané, kteří odevzdali své životy rozšiřování svatého jména Pána. (2) Považovat jména polobohů jako je Šiva nebo Brahmá za rovnocenná nebo nezávislá na jménĕ Višnua. (Ateistická třída lidí si nĕkdy myslí, že jakýkoliv polobůh je stejnĕ dobrý jako Nejvyšší Pán Višnu. Oddaný však ví, že žádný polobůh, jakkoliv velký, není sám o sobĕ stejnĕ dobrý jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jestliže si nĕkdo myslí, že může zpívat: „Kálí, Kálí!“ nebo „Durgá, Durgá!“ a že je to stejné jako Haré Kršna, je to nejvĕtší přestupek.) (3) Neposlouchat pokyny duchovního mistra. (4) Pomlouvat védská písma nebo písma v souladu s védskou literaturou. (5) Považovat slávu zpívání Haré Kršna za výplod představivosti. (6) Vytvářet výklady o svatém jménu Pána. (7) Hřešit na síle svatého jména Pána. (Človĕk by si to nemĕl vykládat tak, že jelikož zpívání svatého jména Pána může človĕka osvobodit od všech druhů hříšných reakcí, může pokračovat v hříšném jednání a potom zpívat Haré Kršna, aby své hříchy smazal. Takováto nebezpečná mentalita je velikým přestupkem a je třeba se jí vyvarovat.) (8) Považovat zpívání Haré Kršna za jeden z bĕžných védských obřadů, jako jsou plodonosné činnosti (karma-kāṇḍa). (9) Poučovat o slávĕ svatého jména človĕka bez víry. (Zpívání svatého jména Pána se může zúčastnit každý, ale na začátku bychom nemĕli nikoho poučovat o transcendentální síle Pána. Příliš hříšní lidé nedokáží ocenit transcendentální slávu Pána, a proto je lépe jim o tĕchto vĕcech neříkat.) (10) Nemít úplnou víru ve zpívání svatých jmen a udržovat hmotné svazky i přesto, že jsme porozumĕli tolika pokynům o tĕchto záležitostech.
 

Každý oddaný, který se prohlašuje za vaišnavu, se musí vyvarovat výše zmínĕných přestupků, aby rychle dosáhl vytouženého výsledku.