Text 8

Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je zvláštĕ určeno ke cvičení mysli, aby se neustále vĕnovala činnostem určeným pro Kṛṣṇu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Tyto dojmy se nĕkdy prolínají a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmínĕnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vĕdomi různých psychologických zmĕn mysli. V Bhagavad-gītĕ (8.6) je řečeno:

„Ó synu Kuntī, každý naprosto jistĕ dosáhne právĕ toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tĕlo.“

V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu tĕla pro příští život. Když mysl najednou pomyslí na nĕco nepříliš pĕkného, čeká človĕka odpovídající zrození v příštím životĕ. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Kṛṣṇu, může být přenesen do duchovního svĕta, Goloky Vṛndāvanu. Proces převtĕlování je velmi jemný, a Śrīla Rūpa Gosvāmī proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, aby nemysleli na nic jiného než na Kṛṣṇu. Jazyk by mĕli podobnĕ cvičit, aby hovořil jen o Kṛṣṇovi a jedl pouze kṛṣṇa-prasādam. Śrīla Rūpa Gosvāmī dále radí, tiṣṭhan vraje: oddaný by mĕl žít ve Vṛndāvanu nebo v nĕjaké části Vrajabhūmi. Vrajabhūmi neboli vṛndāvanská zemĕ má rozlohu osmdesát čtyři kroś. Krośa odpovídá pĕti čtverečním kilometrům. Když se človĕk usadí ve Vṛndāvanu, mĕl by se uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by tak mĕl myslet na Kṛṣṇu a Jeho zábavy. Śrīla Rūpa Gosvāmī to dále objasňuje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

„Oddaný by mĕl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vraji a neustále se vĕnovat kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, vzpomínání na Śrī Kṛṣṇu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách tĕchto společníků a pod jejich vĕčným vedením získá silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):

„V transcendentální oblasti Vraji (Vraja-dhāmu) by mĕl človĕk sloužit Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, s podobným cítĕním jako Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Kṛṣṇy a následovat v jeho stopách. Tato metoda platí jak pro stádium sādhany (duchovních praktik provádĕných ve stavu spoutanosti), tak pro stádium sādhyi (realizace Boha), kdy je osoba siddha-puruṣa neboli duchovnĕ dokonalá duše.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval: „Ten, kdo ještĕ nevyvinul zájem o vĕdomí Kṛṣṇy, by se mĕl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usmĕrňujících zásad, jmenovitĕ opĕvováním Kṛṣṇy a vzpomínáním na Nĕho, Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když v nich získá zálibu, mĕl by se snažit žít ve Vṛndāvanu a trávit čas neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je podstata všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.

Na počáteční úrovni by mĕl neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávĕní o Jeho transcendentální podobĕ, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovnĕ přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovnĕ, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovnĕ smaraṇāvasthā, úrovnĕ vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a tranz je pĕt fází, ze kterých se skládá postupnĕ se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale pozdĕji zůstává nepřerušeno. Je-li nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plnĕ vyvine, duše dospĕje k porozumĕní svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasnĕ porozumĕt svému vĕčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.

Caitanya-caritāmṛta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se vĕnovat usmĕrnĕné oddané službĕ Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupnĕ vyvinout pouto ke Kṛṣṇovu jménu, slávĕ, podobĕ, vlastnostem a tak dále. Když toto pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Kṛṣṇy spontánnĕ, i bez dodržování usmĕrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá rāga-bhakti neboli oddaná služba na úrovni spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve stopách jednoho z vĕčných společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Tomu se říká rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může provádĕt ve vztahu śānta-rasa, kdy oddaný touží sloužit Kṛṣṇovi jako kráva, jako hůlka či flétna v Jeho ruce nebo jako kvĕty kolem Kṛṣṇova krku. Ve vztahu dāsya-rasa následuje ve stopách služebníků jako Citraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladeva, Śrīdāmā nebo Sudāmā. Vātsalya-rasa se vyznačuje rodičovskou náklonností a oddaný může být jako Nanda Mahārāja a Yaśodā a v mādhurya-rase, která se vyznačuje mileneckou láskou, může být jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její přítelkynĕ jako Lalitā a Její služebnice (mañjarī) jako Rūpa a Rati. To je podstata všech pokynů týkajících se oddané služby.“