Kapitola první

V západních zemích se zvláštĕ v tomto století rozšířilo mnoho druhů jógy, ale žádný z nich neučí, jak dosáhnout skutečné dokonalosti. V Bhagavad-gítĕ učí Ardžunu dokonalé józe přímo Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství. Chceme-li skutečnĕ dosáhnout dokonalosti jógy, pak nám Bhagavad-gítá poskytuje autoritativní výroky, pocházející přímo od Nejvyšší Osobnosti.
 

Jistĕ stojí za povšimnutí, že Ardžuna přijímal poznání o józe uprostřed bitevního pole. Byl to velký válečník a tĕsnĕ před tím, než se mĕl zapojit do bratrovražedného boje, začal sentimentálnĕ uvažovat: „Proč bych mĕl bojovat se svými příbuznými?“ Nechuť k boji způsobila Ardžunova iluze; aby ji Kršna odstranil, přednesl mu Bhagavad-gítu. Můžeme si představit, jak málo času zbývalo na přednesení Bhagavad-gíty. Válečníci na obou stranách byli připraveni k boji a zbývala nanejvýš hodina. Bĕhem jediné hodiny Šrí Kršna přednesl celou Bhagavad-gítu a poučil svého přítele Ardžunu o tom, co je dokonalostí jógy. Na konci tohoto slavného rozhovoru se Ardžuna zbavil všech svých pochybností a bojoval.
 

Když se však Ardžuna dovĕdĕl o meditativní józe, při které musí človĕk na osamĕlém místĕ sedĕt ve vzpřímené poloze, mít přivřené oči a soustředit se na špičku nosu, aniž by jeho pozornost utíkala nĕkam jinam, řekl:
 

„Ó Madhusúdano, jóga, kterou jsi mi popsal, se mi zdá nepraktická a nesnesitelná, neboť mysl je vrtkavá a nestálá.“ (Bg. 6.33) To je důležité. Musíme si uvĕdomit, že jsme stále v hmotném svĕtĕ, kde je naše mysl neustále nĕčím rozrušována. Myslíme si, že zmĕna podmínek odstraní naše mentální rozrušení a jsme přesvĕdčeni, že když se nám podaří dosáhnout určitého bodu, všechno rozrušení zmizí, ale pro hmotný svĕt je přirozené, že se v nĕm není možné zbavit úzkosti. Podstata našeho problému spočívá v tom, že se neustále snažíme vyřešit své tĕžkosti, ale tento vesmír je uspořádaný tak, že k jejich vyřešení nikdy nedojde.
 

Ardžuna nechtĕl lhát, byl čestný a otevřenĕ Kršnovi řekl, že systém jógy, který mu popsal, nedokáže provádĕt. Za povšimnutí stojí, že Ardžuna zde oslovil Kršnu „Madhusúdano“, čímž naznačil, že Pán zabil démona Madhua. Bůh má mnoho jmen a často bývá pojmenováván podle svých zábav a činností. Bůh má nekonečnĕ mnoho jmen a nekonečnĕ mnoho zábav. My jsme pouhé částečky Boha, a proto si nedokážeme vzpomenout, co všechno jsme dĕlali od začátku svého života do současnosti. Bůh je neomezený, Jeho činnosti jsou neomezené a má neomezené množství jmen, z nichž hlavní je jméno Kṛṣṇa. Proč Ho tedy Ardžuna oslovuje Madhusúdano, když je Jeho důvĕrným přítelem a může Ho oslovit přímo „Kršno“? Ardžuna považoval svou mysl za velkého démona, právĕ takového, jakým byl démon Madhu. Kdyby tedy mohl Kršna zabít démona jeho mysli, mohl by Ardžuna dosáhnout dokonalosti jógy. „Má mysl je silnĕjší než démon Madhu,“ říká Ardžuna. „Kdybys ho, prosím Tĕ, mohl zabít, pak bych mohl dodržovat tento systém jógy.“ Dokonce i mysl tak velkého človĕka, jakým byl Ardžuna, je neustále rozrušována. Ardžuna sám říká:
 

„Vždyť mysl je, ó Kršno, nestálá, bouřlivá, vzpurná a velice silná. Myslím si, že zkrotit vítr je snadnĕjší.“ (Bg. 6.34)
 

Mysl nám neustále přikazuje jít sem, jít tam, udĕlat to či ono – neustále nám říká, co máme dĕlat, a proto je podstatou každého jógového systému především ovládnout rozrušenou mysl. Meditativní jógový systém předepisuje ovládnout mysl soustředĕním na Nadduši. To je celý smysl jógy. Avšak Ardžuna říká, že ovládnout mysl je obtížnĕjší než zastavit vítr. Představte si človĕka, jak se rukama snaží zastavit hurikán. Nebo si snad máme myslet, že Ardžuna není dostatečnĕ kvalifikovaný k tomu, aby byl schopen ovládnout mysl? Naopak. Jen stĕží jsme schopni si představit, jaké jedinečné kvalifikace Ardžuna mĕl. Vždyť byl osobním přítelem Nejvyšší Osobnosti Božství! Takové postavení nemůže nikdy získat človĕk bez vznešených vlastností a dalších kvalifikací. Kromĕ toho byl Ardžuna slavným válečníkem a vládcem. Byl tak inteligentní, že dokázal porozumĕt Bhagavad-gítĕ za necelou hodinu. Dnes i velcí učenci mají problémy pochopit Gítu za celý život. Ardžuna si však přesto myslel, že mysl ovládat nedokáže. Nedokázal-li to Ardžuna i se všemi svými kvalifikacemi, jak si můžeme myslet, že to dokážeme my, v této mnohem degradovanĕjší dobĕ? Ani ve snu bychom si nemĕli myslet, že se můžeme Ardžunovi rovnat. Stojíme o tisíc stupínků níže.
 

Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by Ardžuna nĕkdy provádĕl jógu, a přesto ho Kršna chválí jako jediného človĕka, který je schopen porozumĕt Bhagavad-gítĕ. Co je na Ardžunovi tak zvláštního? Šrí Kršna říká: „Jsi Můj oddaný. Jsi Můj velice drahý přítel.“ Ardžuna však přesto odmítl vykonávat meditativní jógu, kterou mu Kršna popsal. Co z toho pro nás plyne? Máme snad propadnout beznadĕji, že mysl ovládnout nelze? Nikoliv. Lze ji ovládnout, ale jiným způsobem – pomocí vĕdomí Kršny. Mysl musíme vždy soustředit na Kršnu. Pokud je mysl neustále upnutá na Kršnu, je to dokonalost jógy.
 

Podíváme-li se do dvanáctého zpĕvu Šrímad-Bhágavatamu, dočteme se, jak Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi, že ve zlatém vĕku, v Satja-juze, žili lidé sto tisíc let a že v té dobĕ byly lidské bytosti tak vyspĕlé, že mohly provádĕt meditativní jógu. Ale to, čeho bylo možné dosáhnout v Satja-juze meditací, v následující Trétá--juze provádĕním velkých obĕtí a v následujícím vĕku, ve Dvápara--juze, uctíváním v chrámu, toho je v této současné dobĕ, v Kali-juze, možné dosáhnout jednoduše zpíváním svatých jmen Boha, zpíváním Haré Kršna, „hari-kírtanem“. Z autoritativních zdrojů se dovídáme, že neustálé opakování Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare představuje dokonalost jógy v tomto vĕku.
 

V dnešní dobĕ žijeme stĕží padesát, šedesát let. Nanejvýše se lidé dožívají osmdesáti nebo sta let, ale i tak krátký život je plný strachu, problémů a nepříjemností v podobĕ válek, hladomorů, epidemií a tolika dalších vĕcí. Lidé nejsou ani příliš inteligentní a jsou v dosti špatné situaci. To vše je charakteristické pro život človĕka v Kali-juze, nejpokleslejším vĕku. Je zřejmé, že dosáhnout úspĕchu v meditativní józe, kterou zde Kršna popisuje, je pro nás nemožné. Nanejvýš můžeme uspokojit svou pošetilou umínĕnost jakousi napodobeninou tohoto jógového systému. Lidé zaplatí za gymnastická cvičení a nácvik hlubokého dýchání a jsou šťastni, když si tak o pár let prodlouží život nebo jim to umožní lepší sexuální požitek. Musíme však pochopit, že toto není skutečná jóga. V tomto vĕku jednoduše není možné správnĕ provádĕt meditativní jógu, ale dokonalého výsledku je možné dosáhnout pomocí bhakti-jógy, vznešeného duchovního procesu vĕdomí Kršny, zvláštĕ pak pomocí mantra-jógy, zpívání Hare Kršna. Doporučují to védská písma a prakticky to na svém životĕ ukázaly velké duchovní autority jako například Čaitanja Maháprabhu. Také Bhagavad-gítá uvádí, že velké duše, mahátmové, neustále opĕvují Pána. Chce-li nĕkdo být mahátmou, jak ho popisují Védy, Bhagavad-gítá a velké autority, pak musí začít rozvíjet vĕdomí Kršny prostřednictvím zpívání Hare Kršna. Nĕco jiného je, když se nám líbí dĕlat „show“ a v lotosové pozici se snažit o tranz jako nĕjaký herec. Mĕli bychom však pochopit, že toto laciné divadlo nemá s dokonalostí jógy nic společného. Hmotnou nemoc není možné léčit nĕjakým umĕlým lékem. Musíme přijmout skutečnou léčebnou metodu od Kršny.