Kapitola 4.

Kršnovu přítomnost v každém projevu stvoření mohou vnímat mahátmové, velké duše, které Šrí Kršnu neustále uctívají. Jak sám Kršna uvádí, tyto velké duše jsou obeznámeny s důvĕrným poznáním nacházejícím se v deváté kapitole Bhagavad- gíty a vĕdí, že Kršna je zdrojem všeho.

„Velké duše, které nejsou poblouzeny, ó synu Prthy, jsou pod ochranou božské přirozenosti. Jsou plnĕ zamĕstnány v oddané službĕ, protože vĕdí, že jsem původní a nepomíjivá Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Bg.    9.13)

Velká duše vůbec nepochybuje o tom, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a že je původcem a zdrojem všech emanací. Védánta-sútra uvádí: athāto brahma-jijñāsā. Lidský život je určen k dotazování se na Brahman. Nyní jsme všichni zamĕstnáni hloubáním o pomíjivých a bezvýznamných vĕcech. Brahman znamená „nejvĕtší“, ale místo toho, abychom se zajímali o nejvyšší, pokoušíme se vyřešit zvířecí problémy jedení, spaní, ochrany a páření se. Tyto malé problémy se vyřeší samy. Dokonce i zvířata se páří, spí, jedí a ochraňují se. Vše potřebné je v plné míře poskytnuto. Tĕlesné potřeby nejsou skutečným problémem    —    sami jsme z nich udĕlali problém. Védánta-sútra nás nabádá, abychom se nezabývali tĕmito starostmi, neboť jsou uspokojeny v kterékoliv životní formĕ. Naší starostí je dotazování se na zdroj a příčinu všech tĕchto projevení. Lidská životní podoba není určena k tomu, abychom namáhavĕ řešili hmotné problémy, které dokáže vyřešit i prase    —    požírač výkalů. Prase je mezi zvířaty považováno za nejnižší, nicménĕ má také příležitost k jedení, páření se, spaní a k ochranĕ. Tyto vĕci dostaneme, aniž bychom o nĕ usilovali. Človĕk je spíše určen k tomu, aby objevil zdroj, ze kterého všechny tyto vĕci přicházejí. Védánta-sútra říká, že vše emanuje z Brahman (janmādy asya yataḥ). Filozofové, vĕdci, jógíni, džňáníni, transcendentalisté, všichni se snaží najít konečný a základní zdroj, příčinu všeho. Tento zdroj popisuje Brahma-sanhitá: sarva-kāraṇa kāraṇam: Kršna je příčina všech příčin.

Jak jednají velké duše, které pochopily, že Kršna je prvotním zdrojem všeho? Kršna je osobnĕ popisuje takto:

„Neustále Mĕ velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a trvale Mĕ tyto velké duše oddanĕ uctívají.“ (Bg.     9.14)

Velebení Pána zpíváním Haré Kršna    —    to je bhakti-jóga. Velké duše, které porozumĕly povaze Boha, Jeho příchodu a poslání, Ho velebí mnoha způsoby; ale jiní Ho neuznávají. O nich se Kršna v deváté kapitole také zmiňuje:

„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobĕ, neboť neznají Mou transcendentální povahu Svrchovaného Pána nade vším, co existuje.“ (Bg.    9.11)

Múdhové, hloupí lidé, kteří jsou na nižší úrovni než zvířata, se Kršnovi posmívají. Každý, kdo nevĕří v Boha, musí být buď šílenec nebo prvotřídní hlupák. Neexistuje důvod, proč by človĕk nemĕl vĕřit v Boha    —    naopak, je mnoho důvodů proč v Boha vĕřit. Človĕk může říkat, že v Boha nevĕří, ale kdo mu dává sílu to říci? Když přichází smrt, přestává mít i schopnost mluvit    —    kdo mu tedy dává sílu mluvit? Pochází snad ta síla z nĕjakého kamene? Jakmile mu je Nejvyšší Autoritou odňata, není tĕlo o nic lepší než kámen. I to je důkaz, že Nejvyšší Síla nám poskytuje vše. Človĕk vĕdomý si Kršny ví, že není vládcem toho, co vlastní. Nevĕříme-li v Boha, musíme vĕřit v nĕjakou jinou sílu nad námi, která ovládá každý náš krok    —    ať už ji nazveme Bohem, přírodou nebo jakkoliv jinak. Ve vesmíru existuje ovládající, řídící síla, což nemůže popřít žádný rozumný človĕk.

Kršna byl na této planetĕ a vypadal jako obyčejný človĕk s nadpřirozenými schopnostmi. Devadesát devĕt procent lidí ale nepoznalo, že je Bůh. Nemohli to poznat, protože nemĕli oči k vidĕní (paraṁ bhāvam ajānantaḥ). Jak můžeme poznat Boha? Díky Jeho nadpřirozené moci, z prohlášení autorit a svĕdectví písem. Kršnu přijímají jako Boha všechny védské autority. Když Kršna žil na Zemi, předvádĕl nadlidské skutky. Jestliže tomu nĕkdo nevĕří, pak je jasné, že neuvĕří ani jakémukoliv předloženému svĕdectví.

Abychom mohli vidĕt Boha, musíme k tomu mít také uzpůsobené oči. Boha nemůžeme vidĕt hmotnými smysly a bhakti- jóga je způsob, jak očistit smysly, abychom byli schopni porozumĕt, kdo a jaký Bůh je. Máme schopnost vidĕt, slyšet, dotýkat se, ochutnávat a tak dál, avšak jsou-li tyto schopnosti otupené, nemůžeme porozumĕt Bohu. Uvĕdomování si Kršny je způsob, jak vycvičit smysly prostřednictvím usmĕrňujících zásad, obzvláštĕ zpíváním Haré Kršna.

Šrí Kršna dále popisuje múdhy:

„Ti, kteří jsou takto poblouznĕni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V takovém zmateném postavení nemají nadĕji na spásu a jejich plodonosné činnosti a poznání jsou zmařeny.“ (Bg.    9.12)

Slovo moghāśā naznačuje, že snahy ateistů budou zmařeny. Lidé, zabývající se plodonosnými činnostmi (karmī), jsou neustále pohánĕni nadĕjí v nĕco lepšího, v touze po uspokojení svých smyslů. Žádná mez, kde by se zastavili, pro nĕ neexistuje. Pokoušejí se násobit svá bankovní konta a doufají, že jednou už konečnĕ budou šťastni, což se však nikdy nestane, neboť neznají způsob, jak dojít ke konečné spokojenosti. Ti, kdo jsou okouzleni půvaby iluzorní energie, nemohou pochopit konečný smysl života. Slovo mogha-karmāṇaḥ ukazuje, že tĕžce pracují, ale nakonec je čeká jen zklamání. Nezajímáme-li se o vĕdomí Kršny, všechny naše činnosti přijdou vniveč.

Tohle není výrok nĕjakého obyčejného človĕka, ale samotného Šrí Kršny. Jestliže toužíme po poznání, mĕli bychom zkoumat, není-li Kršna Bůh. Nemáme-li jasný cíl, k čemu je tisícileté spekulování? Nejvyšší Pán je tak nesmírný, že k Nĕmu nikdo nedokáže dospĕt mentální spekulací. I kdybychom cestovali rychlostí mysli a vĕtru po milióny let, nemůžeme dospĕt k Nejvyššímu spekulací. Neexistuje jediný případ, že by nĕkdo dospĕl k Nejvyšší Absolutní Pravdĕ pomocí vlastní mentální spekulace. Slovo mogha-jñānāḥ tedy znamená, že cesta svĕtského poznávání vede ke zmatku. Zapadne-li slunce, nespatříme ho ani když vynaložíme veškeré naše úsilí. Musíme čekat, až ráno samo vyjde. Jestliže svými omezenými smysly nemůžeme vnímat hmotné vĕci, jako například slunce, jak bychom mohli vnímat nĕco nehmotného, transcendentálního? Kršnu nelze nalézt či pochopit pouze naším vlastním úsilím. Musíme se kvalifikovat vĕdomím Kršny a čekat, až se nám Šrí Kršna ukáže sám.

„Tĕm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mĕ uctívají, dám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ (Bg.    10.10)

Kršna je přítomen, avšak díky našemu hmotnému podmínĕní si Ho nejsme vĕdomi. Lidé s ateistickou a démonskou povahou (rākṣāsīm āsurīṁ) si myslí, že tento hmotný život je všechno, a že smyslem lidského života je vyždímat z hmoty tolik požitku, kolik je jen možné. Snaží se o to, ale končí vždy neúspĕšnĕ. Vykořisťovat hmotnou přírodu není cesta vedoucí k opravdovému štĕstí. Hledáme-li pravé štĕstí, musíme se zapojit do vĕdomí Kršny. Všechny radosti hmotného svĕta mají svůj počátek a konec, ale radost s Kršnou je neomezená a bez konce. Abychom toto štĕstí mohli pocítit, musíme na to obĕtovat trochu času a zpívat Haré Kršna. V minulých dobách velcí mudrci a polobozi zasvĕcovali celé své životy realizaci Nejvyššího, ale i tak mnozí neuspĕli. Šrí Čaitanja Maháprabhu ukázal snadnou cestu k realizaci Boha pro tento vĕk. Jediné, co je potřeba, je pozornĕ naslouchat. Máme naslouchat Bhagavad-gítĕ, zpívat Kršnova svatá jména a pečlivĕ jim naslouchat. Nemĕli bychom být nafoukaní a hloupĕ si myslet, že naše poznání je velké, nebo že jsme velice učení. Je třeba, abychom byli trochu vlídní a pokorní, abychom byli schopni vyslechnout Kršnovo poselství.

V současné dobĕ na Zemi vládnou rákšasové. Rákšasové jsou lidožrouti, kteří pojídají vlastní syny pro uspokojení svých smyslů. Byly vytvořeny velké vládní systémy, aby ničily mnoho lidí pro uspokojení smyslů různých rákšasů, aniž by si uvĕdomili, že tímto způsobem jejich smysly nebudou uspokojeny nikdy. Rákšasové jsou ale přesto připraveni obĕtovat cokoliv, jen aby uspokojili své rozmarné touhy. Je pro nĕ velice tĕžké pochopit skutečnou situaci, neboť jsou příliš okouzleni hmotnou civilizací. Kdo tedy může porozumĕt? Lidé s velkým srdcem, mahátmové, chápou, že „vše patří Bohu    —    a já Mu patřím také.“

Takoví mahátmové nejsou pod vlivem hmotné přírody (mahātmānas tu māṁ pārtha daivīṁ prkṛtim āśritāḥ). Bůh je veliký a mahátmovo srdce se také zvĕtšuje tím, že slouží velkému. Mahátmá není titul politického vůdce. Nikdo nemůže být zvolen za mahátmu hlasováním. Vlastnosti a povaha mahátmy jsou popsány v Bhagavad-gítĕ: mahátmá je ten, kdo se odevzdal vyšší energii Pána. Všechny energie patří Nejvyššímu Pánu a On nedĕlá rozdíly mezi duchovní a hmotnou energií, avšak pro podmínĕnou duši, která je v okrajovém postavení mezi hmotnou a duchovní energií, rozlišování existuje. Mahátmové tomuto rozdílu rozumí, a proto se odevzdávají duchovní energii (daivīṁ prakṛtim).

Službou velkému se mahátmové také stávají velkými a ztotožňují se s vyšší energií: ahaṁ brahmāsmi, „jsem Brahman    —     duše“. To však neznamená, že se nafouknou a myslí si, že jsou Bůh. Ten, kdo dosáhne Brahmanu, musí projevit své činnosti v Brahmanu. Duše je činná a dosáhnout Brahmanu neznamená přestat jednat. Brahman je duchovní a tato hmotná tĕla jsou živá jenom díky tomu, že Brahman je v nich. Jestliže jsme činní navzdory našemu spojení s hmotnou přírodou, budeme snad nečinní, až se očistíme od hmotného znečištĕní a realizujeme svou vlastní totožnost s Brahmanem? Realizovat „já jsem Brahman“ znamená zapojit se do duchovních aktivit, neboť jsme duše, a jsme činí dokonce i v případĕ, kdy jsme znečištĕní hmotou. Realizovat Brahman neznamená být naprosto prázdný, ale obnovit svou identitu ve vyšší podstatĕ    —    ve vyšší energii s vyššími činnostmi. Stát se Brahmanem znamená zcela se vĕnovat oddané službĕ Pánu. Tak mahátmá rozumí, že má-li být nĕkomu prokazována služba, pak jedinĕ Kršnovi a nikomu jinému. Tak dlouho jsme sloužili svým smyslům    —    nyní bychom mĕli sloužit Kršnovi.

Neexistuje žádný důvod končit se službou, neboť jsme ke službĕ určeni. Existuje snad nĕkdo, kdo by nesloužil? Zeptáme- li se prezidenta: „Komu sloužíte?“, odpoví, že slouží své zemi. Nikdo se nevyhne službĕ. Službu nemůžeme zastavit, avšak mĕli bychom ji nasmĕrovat z iluze zpátky do skutečnosti. Jestli to udĕláme, stanou se z nás mahátmové.

Kírtan (kīrtayantaḥ), neustálé opĕvování Pánovy slávy, je počátkem mahátmy. Šrí Čaitanja Maháprabhu tuto metodu velice zjednodušil a předal lidstvu zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Existuje devĕt základních způsobů oddané služby, z nichž śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, jsou nejdůležitĕjší. Kīrtanam vlastnĕ znamená „popisování“. Popisovat lze hudbou, slovy, obrazy atd. Śravaṇaṁ jde ruku v ruce s kīrtanam, pokud dobře nenasloucháme, nemůžeme popisovat a opĕvovat. Nepotřebujeme žádné hmotné kvalifikace, abychom dosáhli Nejvyššího. Musíme pouze naslouchat z autoritativních pramenů a přesnĕ opakovat, co jsme slyšeli.

Dříve žáci naslouchali Védám přímo z úst duchovního mistra, čímž se Védy staly známé jako śruti, což znamená „to, co bylo slyšeno“. V Bhagavad-gítĕ například vidíme, že Ardžuna poslouchá Kršnu na bojišti. Nestuduje védántskou filozofii. Nejvyšší Autoritĕ můžeme naslouchat kdekoliv, třeba i na bitevním poli. Poznání získáváme, nikoliv vytváříme. Nĕkteří lidé si myslí: „Pročpak bych Ho mĕl poslouchat? Přijdu na to sám. Vymyslím nĕco nového.“ To ovšem není védský způsob sestupného poznání. Pomocí vzestupného poznání se človĕk pokouší povýšit svým vlastním úsilím, avšak přijetím sestupného poznání obdržíme poznání z vyššího zdroje. Podle védské tradice žák dostává poznání od duchovního mistra, jak říká Bhagavad-gítá (evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ). Pokorné naslouchání je tak mocné, že pouhým nasloucháním z autoritativních zdrojů můžeme dosáhnout naprosté dokonalosti.

Budeme-li trochu pokornĕjší, začneme si uvĕdomovat svoje vlastní nedokonalosti. Dokud jsme podmínĕni, podléháme čtyřem druhům nedokonalostí: 1. jistĕ se dopouštíme chyb, 2. propadáme iluzi, 3. máme nedokonalé smysly a 4. máme sklon k podvádĕní. Proto jsou marné naše pokusy pochopit Absolutní Pravdu vlastními chybujícími smysly a zkušeností. Musíme naslouchat představiteli Kršny, který je Kršnovi oddaný. Kršna učinil Ardžunu svým představitelem, protože Ardžuna je Jeho oddaným: bhakto 'si me sakhā ceti. (Bg.    4.3)

Nikdo se nemůže stát představitelem Boha, aniž by byl Jeho oddaným. Ten, kdo si myslí: „Já jsem Bůh“, nemůže být Jeho představitelem. Jelikož jsme malými částečkami Boha, máme tytéž vlastnosti, takže studujeme-li tyto vlastnosti v sobĕ, docházíme zároveň k určitému poznání o Bohu. To však neznamená, že chápeme kvantitu, velikost Boha. Tento způsob seberealizace je jednou z cest k porozumĕní Bohu, avšak v žádném případĕ nemůžeme říkat: „Já jsem Bůh“. Nemůžeme se prohlašovat za Boha, aniž bychom byli schopni předvést síly Boha. Kršna dokázal, že je Bůh, ukázkou ohromné síly a když Ardžunovi zjevil svou vesmírnou podobu. Kršna ukázal tuto dĕsivou podobu, aby odstrašil lidi, kteří se vydávají za Boha. Nemĕli bychom se nechat oklamat človĕkem, který o sobĕ prohlašuje, že je Bůh; podle Ardžunova příkladu je lépe požádat, aby vyjevil svou vesmírnou podobu, dříve než nĕkoho uznáme za Boha. Pouze hlupák uzná druhého hlupáka za Boha.

Nikdo se nemůže rovnat Bohu a nikdo Ho nemůže převýšit. I Brahmá a Šiva, nejvyšší z polobohů, jsou Jeho služebníky a vzdávají Mu své hluboké poklony. Namísto pokusů stát se Bohem nĕjakým meditativním procesem nebo jiným způsobem bychom radĕji mĕli o Bohu pokornĕ naslouchat a pokusit se porozumĕt Mu a našemu vztahu k Nĕmu. Představitelé Boha nebo Jeho inkarnace se nikdy neprohlašují za Boha, nýbrž za Boží služebníky. To je znakem pravého představitele.

Vše, co se o Bohu učíme z autoritativních zdrojů, můžeme nĕkomu vylíčit a to nám pomůže v duchovním pokroku. Tomu se říká kīrtana. Snažíme-li se opakovat, co jsme slyšeli, naše poznání tím sílí. Śravaṇaṁ kīrtanam, nasloucháním a opĕvováním se můžeme zbavit hmotného znečištĕní a dospĕt do království Boha. V tomto vĕku není možné provádĕt obĕti, jógu nebo spekulaci. Nemáme jinou možnost, než pokornĕ naslouchat autoritativním pramenům. To je způsob, jakým mahátmové získali nejdůvĕrnĕjší poznání. Ardžuna ho obdržel od Kršny a stejným způsobem ho musíme získat i my prostřednictvím učednické posloupnosti přicházející od Ardžuny.