SLOKA 27
takṣakād ātmano mṛtyuṁ
dvija-putropasarjitāt
prapatsyata upaśrutya
mukta-saṅgaḥ padaṁ hareḥ
takṣakāt—okřídleným hadem; ātmanaḥ—jeho vlastního já; mṛtyum — smrt; dvija-putra—syn brāhmaṇy; upasarjitāt—poslaný od; prapatsyate — nalezne útočiště u; upaśrutya—když uslyší; mukta-saṅgaḥ—osvobozený od všech pout; padam—postavení; hareḥ—Pána.
Až uslyší o své smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada, poslaného synem brāhmaṇy, osvobodí se ode všech hmotných pout a odevzdá se Osobnosti Božství. U Pána nalezne své útočiště.
Hmotná pouta a odevzdání se lotosovým nohám Pána nejdou dohromady. Hmotná pouta znamenají nevědomost ohledně transcendentálního štěstí pod ochranou Pána. Oddaná služba Pánu, kterou oddaný vykonává v hmotném světě, je vlastně postupné praktikování jeho transcendentálního vztahu k Pánu a když uzraje, úplně oddaného očistí od hmotné připoutanosti a umožní mu vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu. Mahārāja Parīkṣit, který byl zvláštně připoután k Pánu od počátku svého těla v lůně matky, měl nad sebou neustále Pánovu ochranu a takzvané varování před jeho smrtí během sedmi dnů od chvíle prokletí synem brāhmaṇy pro něho bylo darem, který mu umožnil, aby se připravil na návrat domů, zpátky k Bohu. Jelikož ho Pán vždy chránil, mohl se Jeho milostí účinkům takové kletby vyhnout, ale on nevyužíval svého privilegia bezdůvodně. Raději se snažil zachovat se co nejlépe a vytěžit co nejvíce i z nepříznivé situace. Po sedm dní nepřetržitě naslouchal Śrīmad-Bhāgavatamu ze správného zdroje, a tím získal útočiště u lotosových nohou Pána.