SLOKA 4
sūta uvāca
apīpalad dharma-rājaḥ
pitṛvad rañjayan prajāḥ
niḥspṛhaḥ sarva-kāmebhyaḥ
kṛṣṇa-pādānusevayā
sūtaḥ uvāca—Śrī Sūta Gosvāmī řekl; apīpalat—dobrou vládou vytvářený blahobyt; dharma-rājaḥ—král Yudhiṣṭhira; pitṛ-vat—stejně jako jeho otec; rañjayan—těšící; prajāḥ—všichni ti, kteří se narodili; niḥspṛhaḥ—bez osobních abmicí; sarva—všeho; kāmebhyaḥ—pro smyslový požitek; kṛṣṇa-pāda—lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy; anusevayā—neustálou službou.
Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Král Yudhiṣṭhira byl za své vlády štědrý ke všem. Byl právě jako jeho otec. Neměl žádné osobní ambice a nikdy se nesnažil o uspokojování smyslů, neboť stále sloužil lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy.
V úvodu je řečeno: “Lidská společnost potřebuje vědu o Kṛṣṇovi pro dobro celého trpícího lidstva světa a my jednoduše žádáme vůdce všech národů, aby přijali tuto vědu o Kṛṣṇovi nejen pro své vlastní dobro, ale i pro dobro společnosti a pro dobro všech lidí na celém světě.” Zde se to potvrzuje na příkladu Mahārāje Yudhiṣṭhira, který byl zosobněním dobra. Snem lidí v Indii je Rāma-rājya, neboť Svrchovaný Pán byl ideálním králem a všichni další králové a panovníci v Indii řídili osud světa takovým způsobem, že každá živá bytost, která se na Zemi narodila, žila v blahobytu. Významné je zde slovo prajā. Jeho doslovný význam je “ten, který se narodil”. Na Zemi existuje mnoho životních druhů, od vodních živočichů po dokonalé lidské bytosti, a těm všem se říká prajāḥ. Pán Brahmā, stvořitel tohoto vesmíru, je označován jako prajāpati, neboť je praotcem všech, kteří se narodili. Slovo prajā má tedy širší smysl, než v jakém se dnes používá. Král zastupuje všechny živé bytosti — vodní živočichy, rostliny, stromy, plazy, ptáky, zvířata a lidi. Ti všichni jsou nedílnými součástmi Nejvyššího Pána (Bg. 14.4) a král, který je představitelem Pána, je zavázán povinností chránit patřičným způsobem každého z nich. To nedělá žádný prezident či diktátor současného demoralizovaného vládního systému, kde nižší zvířata nedostávají ochranu žádnou a vyšší zvířata dostávají takzvanou ochranu. Je to však velká věda, a může se ji naučit jen ten, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi. Jakmile někdo zná vědu o Kṛṣṇovi, může se stát tím nejdokonalejším člověkem na světě, a dokud ji nezná, všechny jeho tituly a diplomy, získané po akademických studiích, jsou bezcenné a nepotřebné. Mahārāja Yudhiṣṭhira tuto vědu o Kṛṣṇovi velice dobře znal, neboť je zde uvedeno, že neustálým rozvojem této vědy neboli stálou oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi dosáhl způsobilosti pro vládnutí státu. Otec je někdy k synovi zdánlivě krutý, ale to neznamená, že nemá kvalifikace otce. Je vždy otcem, protože má na srdci vždy dobro svého syna. Otec chce, aby každý jeho syn byl lepším člověkem než je on sám. A král jako Mahārāja Yudhiṣṭhira, který byl zosobněným dobrem, chtěl, aby se všichni pod jeho vládou — zvláště lidské bytosti, které mají lépe vyvinuté vědomí — stali oddanými Pána Kṛṣṇy, a tak se osvobodili od nesmyslného hmotného bytí. Motto jeho vlády znělo “vše dobré všem občanům”, neboť jako zosobněné dobro naprosto jasně věděl, co je pro všechny skutečně dobré. Svou vládu vedl podle této zásady, a ne podle démonské (rākṣasī) zásady smyslového požitku. Jako ideální král neměl žádnou osobní ctižádost a nenechával žádný prostor smyslovému požitku, neboť všechny jeho smysly byly neustále zaměstnány v láskyplné službě Nejvyššímu Pánu. Tato služba v sobě zahrnuje částečnou službu všem živým bytostem, které jsou nedílnými částmi úplného celku. Pokud někdo pracně slouží částem a opomíjí celek, pak jen mrhá časem a energií, jako ten, kdo zalévá listí stromu a nezalévá jeho kořen. Jakmile zaléváme kořen, všechno listí dokonale a automaticky oživne, ale když zaléváme pouze listí, všechna energie přichází nazmar. Mahārāja Yudhiṣṭhira proto stále sloužil Pánu a všechny nedílné části Pána, živé bytosti pod jeho vládou, byly dokonale zaopatřené vším pohodlím v tomto životě a zaručeným pokrokem v životě dalším. Tak vypadá dokonalé řízení státu.