SLOKA 30
patiṁ prayāntaṁ subalasya putrī
pati-vratā cānujagāma sādhvī
himālayaṁ nyasta-daṇḍa-praharṣaṁ
manasvinām iva sat samprahāraḥ
patim—její manžel; prayāntam—když opouštěl domov; subalasya — krále Subala; putrī—dobrá dcera; pati-vratā—oddaná svému manželovi; ca—také; anujagāma—následovala; sādhvī—ctnostná; himālayam—do Himálaje; nyasta-daṇḍa—ten, který přijal tyč řádu odříkání; praharṣam — to, co dává potěšení; manasvinām—velkých bojovníků; iva—jako; sat — právoplatný; samprahāraḥ—velký výprask.
Když ušlechtilá a ctnostná Gāndhārī, dcera krále Subala z Kandaháru (neboli Gāndhāru), viděla, že její manžel odchází do Himálaje, vydala se za ním. Himálaj přináší potěšení těm, kteří přijali tyč řádu odříkání jako bojovníci, kterým se dostalo velkého výprasku od nepřítele.
Subalinī neboli Gāndhārī, dcera krále Subala a žena krále Dhṛtarāṣṭry, byla ideální manželkou oddanou svému manželovi. Védská civilizace poskytuje ženám zvláštní přípravu, aby se z nich staly ctnostné a oddané manželky, a Gāndhārī je jednou z mnoha ve světové historii. Lakṣmījī Sītādevī byla rovněž dcerou velkého krále, a následovala svého manžela Pána Rāmacandru i do lesa. Stejně tak Gāndhārī mohla jako žena zůstat doma nebo v domě svého otce, ale jako ctnostná a ušlechtilá manželka se bez rozmýšlení vydala za svým mužem. Vidura předával Dhṛtarāṣṭrovi pokyny pro život v odříkání a Gāndhārī byla tehdy vedle svého muže. On ji však nežádal, aby ho následovala, neboť tehdy už byl plně odhodlaný jako válečník, který se na bojišti postaví každému nebezpečí. Už ho nepřitahovala takzvaná manželka či příbuzní a rozhodl se vyrazit sám, ale Gāndhārī jako ctnostná žena následovala svého manžela až do posledního okamžiku. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra přijal řád vānaprastha, ve kterém je manželce dovoleno zůstat se svým mužem jako dobrovolná služebnice, ale ve stádiu sannyāsa již žádná manželka se svým bývalým manželem nesmí zůstat. Sannyāsī se z právního hlediska pokládá za mrtvého člověka a jeho žena se tedy stává právně vdovou bez jakéhokoliv spojení se svým bývalým manželem. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra svou věrnou ženu neodmítl a ona ho následovala na vlastní nebezpečí.
Sannyāsīni nosí tyč jako znak životního stádia odříkání. Existují dva druhy sannyāsīnů. Ti, kteří následují māyāvādskou filozofii Śrīpādy Śaṅkarācāryi, mají pouze jednu tyč (eka-daṇḍu), ale ti, kteří následují filozofii vaiṣṇavitů, přijímají tři spojené tyče (tri-daṇḍu). Māyāvādští sannyāsīni jsou ekadaṇḍi-svāmī, zatímco vaiṣṇavští sannyāsīni, se nazývají tridaṇḍi-svāmī nebo ještě výrazněji tridaṇḍi-gosvāmī, aby se odlišovali od māyāvādských filozofů. Ekadaṇḍi-svāmī mají v oblibě většinou Himálaj, ale vaiṣṇavští sannyāsīni mají v oblibě Vṛndāvan a Purī. Vaiṣṇavští sannyāsīni jsou narottamové, zatímco māyāvādští sannyāsīni jsou dhīrové. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra dostal radu, aby se vydal cestou dhīry, neboť v jeho situaci bylo těžké, aby se stal narottamem.