SLOKA 37
sañjaya uvāca
nāhaṁ veda vyavasitaṁ
pitror vaḥ kula-nandana
gāndhāryā vā mahā-bāho
muṣito ’smi mahātmabhiḥ
sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; na — ne; aham — já; veda — znám; vyavasitam — záměr; pitroḥ — strýců; vaḥ — tvých; kula-nandana — ó potomku kuruovské dynastie; gāndhāryāḥ — Gāndhārī; vā — ani; mahā-bāho — ó veliký králi; muṣitaḥ — oklamán; asmi — byl jsem; mahā-ātmabhiḥ — těmi velkými dušemi.
Sañjaya řekl: Můj drahý potomku kuruovské dynastie, nemám žádné zprávy o záměrech tvých dvou strýců a Gāndhārī. Ó králi, byl jsem těmito velkými dušemi oklamán.
[NEED TO PASTE FOOTNOTE!]
Zjištění, že velké duše někdy klamou ostatní, může být překvapující, ale ve skutečnosti to dělají jedině v zájmu velkého cíle. Je řečeno, že i Pán Kṛṣṇa radil Yudhiṣṭhirovi, aby lhal Droṇācāryovi, a to bylo také v zájmu velkého cíle, jelikož Pán si to tak přál. Uspokojení Pána je měřítkem pravosti, a nejvyšší dokonalostí života je uspokojovat Pána plněním svých předepsaných povinností. To je prohlášení Gīty a Bhāgavatamu.*<$F> Dhṛtarāṣṭra a Vidura, které následovala Gāndhārī, neprozradili své rozhodnutí Sañjayovi, přestože jako osobní pomocník byl stálým společníkem Dhṛtarāṣṭry. Sañjaya si nikdy nemyslel, že by Dhṛtarāṣṭra mohl cokoliv udělat, aniž by se s ním poradil. Dhṛtarāṣṭrův odchod z domova byl však tak důvěrnou záležitostí, že o něm nemohl říci ani Sañjayovi. Také Sanātana Gosvāmī oklamal vězeňského strážce, když utíkal, aby se setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, a stejně tak Raghunātha dāsa Gosvāmī oklamal svého kněze a nadobro odešel z domova, aby uspokojil Pána. Pro uspokojení Pána je dobré cokoliv, jelikož to má vztah k Absolutní Pravdě. I my jsme dostali příležitost oklamat rodinné členy a odejít z domova, abychom se mohli zaměstnat ve službě Śrīmad-Bhāgavatamu. V zájmu velkého cíle to bylo nutné a při takové transcendentální lsti nikdo nic neztrácí.
*yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ/ yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya/ siddhiṁ vindati mānavaḥ
(Bg. 18.46)
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā/ varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya/ saṁsiddhir hari-toṣaṇam
(Bhāg. 1.2.13)