SLOKA 59
viduras tu tad āścaryaṁ
niśāmya kuru-nandana
harṣa-śoka-yutas tasmād
gantā tīrtha-niṣevakaḥ
viduraḥ—Vidura také; tu—ale; tat—tato událost; āścaryam—podivuhodná; niśāmya—když uvidí; kuru-nandana—ó synu kuruovské dynastie; harṣa—radost; śoka—smutek; yutaḥ—dotčený; tasmāt—z toho místa; gantā—odejde; tīrtha—poutní místo; niṣevakaḥ—aby se povzbudil.
Vidura, jehož se zmocní radost i smutek zároveň, pak z toho posvátného poutního místa odejde.
Viduru udivilo, když viděl, že jeho bratr Dhṛtarāṣṭra úžasným způsobem odešel jako osvobozený yogī, neboť v minulosti byl velice připoutaný k materialismu. Byla to samozřejmě pouze Vidurova zásluha, že jeho bratr dosáhl vytouženého cíle života, a Viduru to velice potěšilo. Zároveň však litoval toho, že se mu nepodařilo změnit svého bratra v čistého oddaného. To se nestalo proto, že Dhṛtarāṣṭra byl nepřítelem Pāṇḍuovců, kteří byli všichni oddanými Pána. Přestupek proti nohám vaiṣṇavy je nebezpečnější než přestupek proti lotosovým nohám Pána. Vidura byl jistě velice velkorysý, když udělil svoji milost svému bratrovi Dhṛtarāṣṭrovi, jehož minulost byla velice materialistická. Výsledek této milosti ovšem nakonec závisel na vůli Nejvyššího Pána v současném životě, a Dhṛtarāṣṭra proto dosáhl pouze osvobození. Až po mnohonásobném dosažení takového osvobození lze dospět na úroveň oddané služby. Vidurou jistě velice otřásla smrt jeho bratra a švagrové, a jediným způsobem, jak mohl zmírnit svoji lítost, bylo vydat se na poutní cestu. Mahārāja Yudhiṣṭhira už tedy neměl žádnou možnost zavolat svého jediného žijícího strýce zpět.