SLOKA 11
yo no jugopa vana etya duranta-kṛcchrād
durvāsaso ’ri-racitād ayutāgra-bhug yaḥ
śākānna-śiṣṭam upayujya yatas tri-lokīṁ
tṛptām amaṁsta salile vinimagna-saṅghaḥ
yaḥ—ten, kdo; naḥ—nás; jugopa—zachránil; vane—do lesa; etya — vstoupili; duranta—nebezpečně; kṛcchrāt—potíže; durvāsasaḥ—Durvāsy Muniho; ari—nepřítelem; racitāt—připravený; ayuta—deset tisíc; agra-bhuk—ten, kdo jí dříve; yaḥ—ona osoba; śāka-anna-śiṣṭam—zbytky jídla; upayujya—přijal; yataḥ—protože; tri-lokīm—všechny tři světy; tṛptām—spokojené; amaṁsta—mysleli si v duchu; salile—když byli ve vodě; vinimagna-saṅghaḥ—všichni ponořeni ve vodě.
Během našeho exilu se stalo, že Durvāsā Muni, který obědvá se svými deseti tisíci učedníky, nás chtěl po dohodě s našimi nepřáteli přivést do nebezpečné situace. Tehdy nás On (Pán Kṛṣṇa) zachránil jednoduše tím, že přijal zbytky jídla. Všichni muniové, kteří se po tu dobu koupali v řece, se tak cítili dosyta najedeni. A všechny tři světy byly rovněž spokojené.
Durvāsā Muni: Mocný mystický brāhmaṇa, který byl odhodlaný dodržovat zásady náboženství s velkými sliby a přísným odříkáním. Jeho jméno se pojí s mnoha historickými událostmi. Tohoto velkého mystika bylo snadné jak uspokojit, tak rozzlobit, stejně jako Pána Śivu. Když byl spokojen, mohl svému služebníkovi poskytnout nesmírné dobro, ale když byl nespokojen, mohl způsobit tu největší pohromu. Kumārī Kuntī prokazovala v domě svého otce různé služby všem velkým brāhmaṇům, a když Durvāsu Muniho uspokojila její péče, obdařil ji schopností zavolat libovolného poloboha podle svého přání. Durvāsā Muni je přijímán jako úplná inkarnace Pána Śivy, a tudíž může být snadno uspokojen i rozzloben. Byl velkým oddaným Pána Śivy a na Śivovo nařízení se stal knězem krále Śvetakety, který vykonával stoletou oběť. Někdy navštěvoval parlamentní shromáždění v nebeském království Indradeva. Díky svým velkým mystickým silám mohl cestovat prostorem a je známé, že tak cestoval na veliké vzdálenosti; až na Vaikuṇṭhy neboli planety za hranicemi hmotného nebe. Všechny tyto dlouhé cesty vykonal během jediného roku, v době svého sporu s králem Ambarīṣem, což byl velký oddaný a panovník světa.
Měl zhruba deset tisíc žáků a všude, kde navštívil velké kṣatriyské krále a stal se jejich hostem, ho doprovázel velký počet následovníků. Jednou navštívil dům Duryodhany, nepřátelského bratrance Mahārāje Yudhiṣṭhira. Duryodhana byl dostatečně inteligentní, takže brāhmaṇu uspokojil všemi prostředky, a velký ṛṣi chtěl Duryodhanovi udělit nějaké požehnání. Duryodhana znal jeho mystické síly a věděl také, že je-li tento mystický brāhmaṇa nespokojený, pak může způsobit spoušť, takže si naplánoval použít ho k tomu, aby brāhmaṇa vylil svůj hněv na jeho nepřátele Pāṇḍuovce. Když tedy ṛṣi chtěl Duryodhanovi požehnat, Duryodhana si přál, aby navštívil dům Mahārāje Yudhiṣṭhira, nejstaršího a hlavního z jeho bratranců, a aby to učinil bezprostředně poté, co Yudhiṣṭhira a jeho královna Draupadī budou po jídle. Duryodhana věděl, že Mahārāja Yudhiṣṭhira po obědě s Draupadī nebude schopen přijmout tak velký počet brāhmaṇských hostů a že ṛṣi se proto rozzlobí a způsobí jeho bratranci Yudhiṣṭhirovi nesnáze. Takový byl Duryodhanův plán. Durvāsā Muni s tímto návrhem souhlasil a podle Duryodhanova plánu přišel za králem v exilu poté, co král s Draupadī dojedli.
Jakmile dorazil ke dveřím Mahārāje Yudhiṣṭhira, dostalo se mu ihned dobrého přijetí a král ho požádal, aby dokončil své polední náboženské obřady v řece, že mezitím bude jídlo připravené. Durvāsā Muni odešel se svými učedníky k řece, aby se všichni vykoupali, a Mahārāja Yudhiṣṭhira měl z návštěvy takového množství hostů velké starosti. Dokud Draupadī nejedla, mohli podávat pokrm jakémukoliv počtu hostů, ale ṛṣi k nim přišel podle Duryodhanova plánu až tehdy, když Draupadī byla po jídle.
Když jsou oddaní v nesnázích, je to pro ně příležitostí, aby s plnou pozorností mysleli na Pána. Draupadī tedy v té nebezpečné situaci myslela na Pána Kṛṣṇu a všeprostupující Pán ihned věděl, že Jeho oddaní jsou v nebezpečí. Přišel proto za Draupadī a požádal ji, aby Mu dala všechno jídlo, které jí zbylo. Tato žádost naplnila Draupadī lítostí, protože Nejvyšší Pán po ní chtěl jídlo a ona mu ho v tu chvíli nemohla dát. Řekla Pánovi, že kouzelná nádoba, kterou dostala od boha Slunce, mohla dodat libovolné množství jídla, dokud ona sama nejedla. Ten den však už jedla a to je přivedlo do nebezpečí. Když popisovala své těžkosti, začala před Pánem plakat, jak jen ženy v takových situacích dělají. Pán ji ovšem požádal, aby donesla nádobí na vaření a podívala se, jestli tam alespoň kousek jídla nezbyl. Když to Draupadī učinila, Pán našel na stěně hrnce nalepený kousek zeleniny. Ihned ho snědl, a řekl Draupadī, aby poslala pro hosty, pro Durvāsovu společnost.
Poslali Bhīmu, aby je zavolal z řeky. Bhīma řekl: “Proč jste se opozdili, pánové? Pojďte, jídlo na vás čeká!” Ale brāhmaṇové se díky tomu, že Pán Kṛṣṇa přijal malý kousek pokrmu, už cítili dostatečně najedeni, přestože byli stále ve vodě. Mysleli si, že Mahārāja Yudhiṣṭhira pro ně jistě připravil mnoho dobrých chodů, a jelikož nejsou hladoví a nejedli by, krále by to velice mrzelo, takže tam raději nešli. Rozhodli se raději odejít.
Tento příběh dokazuje, že Pán je největší mystik, a proto je známý jako Yogeśvara. Dalším poučením je, že každý hospodář musí nabízet jídlo Pánovi, a výsledkem bude, že každý, i skupina deseti tisíc hostů, pak bude spokojen, když Pán bude spokojen. Tak působí oddaná služba.