SLOKA 4
sakhyaṁ maitrīṁ sauhṛdaṁ ca
sārathyādiṣu saṁsmaran
nṛpam agrajam ity āha
bāṣpa-gadgadayā girā
sakhyam—přání všeho dobrého; maitrīm—požehnání; sauhṛdam—důvěrně spjaté; ca—také; sārathya-ādiṣu—když se stal vozatajem; saṁsmaran—na to vše vzpomínal; nṛpam—králi; agrajam—staršímu bratrovi; iti—takto; āha—řekl; bāṣpa—ztěžka dýchaje; gadgadayā—zaplaven; girā—řeči.
Vzpomínal na Pána Kṛṣṇu a na Jeho příznivá přání, na Jeho dobrodiní, na důvěrné rodinné vztahy a na to, jak se Pán stal jeho vozatajem. Zaplaven vzpomínkami začal s těžkým dechem hovořit.
Svrchovaná živá bytost je dokonalá ve všech vztazích se Svými čistými oddanými. Śrī Arjuna je jedním z typických čistých oddaných Pána, který s Ním má vztah vzájemného přátelství, a Pánovo jednání s Arjunou je ukázkou přátelství na nejvyšším stupni dokonalosti. Pán nebyl jen Arjunovým příznivcem, ale skutečným dobrodincem, a aby jejich vztah ještě zdokonalil, připojil rodinná pouta tím, že zařídil Arjunovi svatbu se Subhadrou. Vrcholem všeho bylo, že Pán přijal úlohu Arjunova vozataje, aby Svého přítele ochránil v riskantních situacích na bojišti, a byl nakonec skutečně šťastný, když korunoval Pāṇḍuovce na světové vládce. Arjuna si připomíná všechny tyto události jednu po druhé a je těmito myšlenkami zcela přemožen.