SLOKA 51
yaḥ śraddhayaitad bhagavat-priyāṇāṁ
pāṇḍoḥ sutānām iti samprayāṇam
śṛṇoty alaṁ svastyayanaṁ pavitraṁ
labdhvā harau bhaktim upaiti siddhim
yaḥ—každý, kdo; śraddhayā—s oddaností; etat—toto; bhagavat-priyāṇām—o těch, kteří jsou velice drazí Osobnosti Božství; pāṇḍoḥ—Pāṇḍua; sutānām—o synech; iti—takto; samprayāṇam—odchod ke konečnému cíli; śṛṇoti—naslouchá; alam—pouze; svastyayanam—dobrý osud; pavitram—dokonale čisté; labdhvā—obdrží; harau—Nejvyššímu Pánovi; bhaktim—oddanou službu; upaiti—získá; siddhim—dokonalost.
Vyprávění o odchodu Pāṇḍuových synů za konečným životním cílem, zpátky k Bohu, je naprosto příznivé a dokonale čisté. Proto každý, kdo mu naslouchá s vírou a oddaností, jistě dosáhne oddané služby Pánu, nejvyšší životní dokonalosti.
Śrīmad-Bhāgavatam je vyprávěním o Osobnosti Božství a oddaných Pána, jako byli Pāṇḍuovci. Vyprávění o Božské Osobnosti a o Jeho oddaných je samo o sobě absolutní, a když mu člověk s oddaností naslouchá, sdružuje se tím s Pánem a Jeho stálými společníky. Prostřednictvím naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu můžeme bez jakýchkoliv pochybností dosáhnout nejvyšší dokonalosti života: vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pāṇḍuovci včas odcházejí do ústraní”.