SLOKA 26-30
satyaṁ śaucaṁ dayā kṣāntis
tyāgaḥ santoṣa ārjavam
śamo damas tapaḥ sāmyaṁ
titikṣoparatiḥ śrutam
jñānaṁ viraktir aiśvaryaṁ
śauryaṁ tejo balaṁ smṛtiḥ
svātantryaṁ kauśalaṁ kāntir
dhairyaṁ mārdavam eva ca
prāgalbhyaṁ praśrayaḥ śīlaṁ
saha ojo balaṁ bhagaḥ
gāmbhīryaṁ sthairyam āstikyaṁ
kīrtir māno ’nahaṅkṛtiḥ
ete cānye ca bhagavan
nityā yatra mahā-guṇāḥ
prārthyā mahattvam icchadbhir
na viyanti sma karhicit
tenāhaṁ guṇa-pātreṇa
śrī-nivāsena sāmpratam
śocāmi rahitaṁ lokaṁ
pāpmanā kalinekṣitam
satyam—pravdivost; śaucam—čistota; dayā—nesnášenlivost vůči neštěstí druhých; kṣāntiḥ—sebekontrola i v případě, kdy je důvod k hněvu; tyāgaḥ—velkodušnost; santoṣaḥ—sebeuspokojenost; ārjavam—přímočarost; śamaḥ—upnutí mysli; damaḥ—vláda nad smyslovými orgány; tapaḥ—zodpovědnost; sāmyam—nerozlišování mezi přítelem a nepřítelem; titikṣā—tolerance k přestupkům druhých; uparatiḥ—lhostejnost ke ztrátě a zisku; śrutam—dodržování příkazů písem; jñānam—poznání (seberealizace); viraktiḥ—odpoutanost od smyslového požitku; aiśvaryam—vůdcovství; śauryam—rytířskost; tejaḥ—vliv; balam—umožňování nemožného; smṛtiḥ—vykonávat svoji řádnou povinnost; svātantryam—nezáviset na druhých; kauśalam—zručnost ve všem konání; kāntiḥ—krása; dhairyam—nedotčenost i při nepokojích; mārdavam—dobrosrdečnost; eva — takto; ca—také; prāgalbhyam—důvtipnost; praśrayaḥ—vznešenost; śīlam—způsobnost; sahaḥ—odhodlanost; ojaḥ—dokonalé poznání; balam — náležité vykonávání; bhagaḥ—předmět požitku; gāmbhīryam—veselost; sthairyam—nehybnost; āstikyam—věrnost; kīrtiḥ—proslulost; mānaḥ — hoden uctívání; anahaṅkṛtiḥ—skromnost; ete—to vše; ca anye—a mnoho jiného; ca—a; bhagavan—Osobnost Božství; nityāḥ—trvající věčně; yatra—kde; mahā-guṇāḥ—velké vlastnosti; prārthyāḥ—stojící za to mít; mahattvam—velikost; icchadbhiḥ—ti, kteří po tom touží; na—nikdy; viyanti—kazí se; sma—kdy; karhicit—v kterékoliv době; tena—Jím; aham—já; guṇa-pātreṇa—rezervoár všech vlastností; śrī—bohyně štěstí; nivāsena — na místě spočinutí; sāmpratam—velice nedávno; śocāmi—myslím na; rahitam—připravena o; lokam—planety; pāpmanā—v zásobišti všech hříchů; kalinā—Kalim; īkṣitam—je vidět.
V Něm spočívá (1) pravdivost, (2) čistota, (3) nesnášenlivost vůči neštěstí druhých, (4) schopnost ovládat hněv, (5) sebeuspokojení, (6) přímočarost, (7) stálost mysli, (8) vláda nad smyslovými orgány, (9) zodpovědnost, (10) rovnost, (11) snášenlivost, (12) vyrovnanost, (13) věrnost, (14) poznání, (15) nepřítomnost smyslového požitku, (16) vůdcovství, (17) rytířskost, (18) vliv, (19) schopnost učinit i nemožné, (20) vykonávání náležité povinnosti, (21) úplná nezávislost, (22) obratnost, (23) dokonalá krása, (24) klid, (25) dobrosrdečnost, (26) důvtipnost, (27) vznešenost, (28) velkomyslnost, (29) odhodlanost, (30) dokonalost ve všem poznání, (31) řádné vykonávání, (32) vlastnictví všech předmětů požitku, (33) radost, (34) nehybnost, (35) pravost, (36) proslulost, (37) uctívání, (38) skromnost, (39) bytí (Osobností Božství), (40) věčnost a mnoho dalších transcendentálních vlastností, které jsou věčně přítomné a které nelze od Něho oddělit. Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, rezervoár veškerého dobra a krásy, nyní uzavřel Své transcendentální zábavy na povrchu Země. V Jeho nepřítomnosti věk Kali rozšířil všude svůj vliv a mně je líto, když vidím tyto podmínky existence.
I kdyby bylo možné spočítat všechny atomy po rozdrcení této Země na prášek, stále by nebylo možné odhadnout bezmezné transcendentální vlastnosti Pána. Říká se, že Pán Anantadeva se pokouší popsat transcendentální vlastnosti Nejvyššího Pána se Svými nesčetně mnoha jazyky už nesčetně mnoho let, a stále se nemůže dobrat jejich konce. Výše uvedený výčet vlastností Pána má pouze přiblížit Jeho vlastnosti do té míry, nakolik je lidská bytost může chápat. Ale i v tomto výčtu je možné vlastnosti dále rozdělit do mnoha kategorií. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho lze třetí vlastnost, nesnášenlivost vůči neštěstí druhých, rozdělit na (1) ochranu odevzdaných duší a (2) přízeň oddaným. V Bhagavad-gītě Pán říká, že chce, aby se každá duše odevzdala pouze Jemu, a ujišťuje každého, že kdo tak učiní, toho ochrání před reakcemi na všechny hříchy. Neodevzdané duše nejsou oddaní Pána, a pro všechny tedy neexistuje zvláštní ochrana. Pán přeje všechno dobré oddaným a věnuje zvláštní pozornost těm, kteří jsou skutečně zaměstnáni v Jeho láskyplné transcendentální službě. Takovým čistým oddaným poskytuje vedení, aby jim pomohl plnit jejich úkoly na cestě zpátky k Bohu. Rovností (10) se rozumí, že Pán je rovnocenně laskavý ke každému, stejně jako slunce rozdává své paprsky rovnocenně všem. Přesto ale mnozí nedokáží slunečních paprsků využít. Podobně Pán říká, že odevzdání se Jemu je zárukou Jeho ochrany, ale nešťastní lidé tento návrh nedokáží přijmout, a proto trpí všemožným hmotným strádáním. I když je tedy Pán rovnocenně nakloněn každému, nešťastné živé bytosti vinou špatné společnosti nedokáží přijmout Jeho pokyny in toto, a za to Pán nenese žádnou vinu. Říká se, že Pán je příznivcem pouze oddaných. Vypadá to, jako kdyby nadržoval Svým oddaným, ale ve skutečnosti to závisí na živé bytosti, zda přijme či odmítne rovnocenné jednání Pána.
Pán nikdy neporušuje Své slovo. Když zaručí ochranu, pak Svůj slib splní za každých okolností. Povinností čistého oddaného je upnout se na vykonávání povinností, které mu Pán nebo pravý zástupce Pána, duchovní mistr, zadal. O všechno ostatní se neustále stará Pán.
Zodpovědnost Pána je také jedinečná. Pán nemá žádnou zodpovědnost, protože všechnu Jeho práci vykonávají Jeho různé energie. Ale On na Sebe přesto dobrovolně bere zodpovědnost, když hraje různé role ve Svých transcendentálních zábavách. Jako chlapec hraje roli pasáčka krav. Jako syn Nandy Mahārāje plnil tuto Svoji povinnost dokonale. Podobně, když hrál roli kṣatriyi jako syn Mahārāje Vasudeva, předváděl veškeré umění kṣatriyi ve vojenském duchu. Kṣatriyský král téměř ve všech případech musí získat manželku bojem nebo únosem. Takové chování je u kṣatriyi chvályhodné, protože kṣatriya musí své budoucí manželce ukázat svoji rytířskou moc, aby kṣatryiská dcera mohla vidět udatnost svého budoucího manžela. Takový rytířský duch projevil při Své svatbě i Śrī Rāma, Osobnost Božství. Zlomil nejsilnější luk zvaný Haradhanur a získal ruku Sītādevī, matky všeho bohatství. Při svatebních festivalech se ukazuje kṣatriyský duch a na těchto bojích není nic špatného. Pán Śrī Kṛṣṇa se této povinnosti zhostil dokonale, protože i když měl více než šestnáct tisíc manželek, každou z nich získal tak, že se bil jako udatný kṣatriya. Šestnáct tisíc bojů za šestnáct tisíc manželek si jistě může dovolit jedině Nejvyšší Osobnost Božství. A stejně tak Pán předváděl plnou zodpovědnost i ve všech ostatních transcendentálních zábavách.
Čtrnáctou vlastnost, poznání, lze dále rozšířit na pět nižších kategorií, a to je (1) inteligence, (2) vděčnost, (3) schopnost chápat okolnosti podle místa, předmětu a času, (4) dokonalé poznání o všem a (5) poznání vlastního já. Jedině blázni jsou nevděční svým dobrodincům. Pán samozřejmě nepotřebuje dobrodiní od nikoho kromě Sebe Samotného, protože je plný Sám v Sobě, ale přesto se cítí poctěn čistými službami Svých oddaných. Pán je Svým oddaným za tuto jednoduchou nepodmíněnou službu vděčný a snaží se ji opětovat Svojí službou, přestože oddaný po ničem takovém ve svém srdci netouží. Transcendentální služba Pánu je už sama o sobě oddanému transcendentální přízní, a proto oddaný nemá, co by od Pána očekával. Z védského aforismu sarvaṁ khalv idaṁ brahma chápeme, že Pán všudypřítomnými paprsky Své záře zvané brahmajyoti proniká nitrem i vnějškem všeho, stejně jako všudepřítomná hmotná obloha, a že je tudíž také vševědoucí.
Co se týče Jeho krásy, Pán má některé zvláštní rysy, které Ho odlišují od všech ostatních živých bytostí, a nadto má ještě zvláštní přitažlivé krásné rysy, jimiž přitahuje i mysl Rādhārāṇī, nejkrásnějšího stvoření Pána. Proto je znám jako Madana-mohana neboli ten, kdo přitahuje i mysl Amora. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu podrobně analyzuje další transcendentální vlastnosti Pána a potvrzuje, že Pán Śrī Kṛṣṇa je Absolutní Nejvyšší Osobnost Božství (Parabrahman). Je všemocný prostřednictvím Svých nepochopitelných energií, a proto je Yogeśvara neboli Svrchovaný Pán všech mystických sil. Jeho věčná podoba Yogeśvary je duchovní kombinací věčnosti, blaženosti a poznání. Neoddaní nemohou pochopit dynamickou povahu Jeho poznání, protože se spokojí s dosažením Jeho věčné podoby poznání. Všechny velké duše usilují o to, aby se v poznání vyrovnaly Jemu. To znamená, že veškeré jiné poznání je vždy nedostatečné, proměnlivé a změřitelné, zatímco poznání Pána je vždy pevné a bezmezné. Śrīla Sūta Gosvāmī v Bhāgavatamu potvrzuje, že i když občané Dvāraky viděli Pána každý den, stále více a více dychtili vidět Ho znovu a znovu. Živé bytosti mohou spatřovat vlastnosti Pána jako konečný cíl, ale nemohou dosáhnout ustáleného stavu rovnosti s Ním. Tento hmotný svět je výtvorem mahat-tattvy, což je Pánův sen v Jeho mystickém spánku yoga-nidrā v Oceánu příčin. Celé stvoření je však zároveň Jeho skutečným stvořením, což znamená, že Pánovy sny jsou rovněž reálnými projevy. Pán tedy může přivést vše pod Svoji transcendentální vládu, a proto ať se zjeví kdykoliv a kdekoliv, činí tak vždy ve Své plnosti.
Pán, který má všechny tyto vznešené atributy, udržuje celé stvoření, a přitom uděluje spásu i Svým nepřátelům, které Osobně zabíjí. Je přitažlivý i pro tu nejvyšší osvobozenou duši, a proto Ho uctívají i Brahmā a Śiva, největší ze všech polobohů. Ve Své inkarnaci puruṣa-avatāra je Pánem tvořivé energie. Tvůrčí hmotná energie pracuje pod Jeho vedením, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). On je spínačem ovládajícím hmotnou energii a jelikož vládne hmotné energii v nespočetných vesmírech, je původcem nespočetně mnoha inkarnací ve všech vesmírech. Na jeden vesmír připadá více než 500 000 inkarnací Manua, vedle dalších inkarnací v jiných vesmírech. V duchovním světě, nad mahat-tattvou, se ovšem nevyskytují inkarnace, ale úplné expanze Pána na různých Vaikuṇṭhách. Planet v duchovním nebi je alespoň trojnásobně víc, než planet v nespočetně mnoha vesmírech v mahat-tattvě. A všechny podoby Nārāyaṇa jsou pouze expanzemi Pánova rysu Vāsudeva, takže Pán je Vāsudeva, Nārāyaṇa a Kṛṣṇa zároveň. Je śrī-kṛṣṇa govinda hare murāre, he nātha nārāyaṇa vāsudeva—všichni v jednom. Nikdo proto nemůže spočítat Jeho vlastnosti, ani kdyby byl sebevětší.