SLOKA 13
tulayāma lavenāpi
na svargaṁ nāpunar-bhavam
bhagavat-saṅgi-saṅgasya
martyānāṁ kim utāśiṣaḥ
tulayāma—být vyváženo; lavena—jedním okamžikem; api—dokonce; na—ne; svargam—nebeské planety; na—ani; apunaḥ-bhavam—osvobození od hmoty; bhagavat-saṅgi—oddaný Pána; saṅgasya—společnosti; martyānām—ti, kterým je určeno zemřít; kim—co; uta—říci o; āśiṣaḥ — světských požehnáních.
Jedinou chvíli strávenou ve společnosti oddaného nelze srovnávat ani s dosažením nebeských planet nebo osvobozením od hmoty, a co říci o světských požehnáních v podobě hmotného blahobytu, která jsou dobrá pro bytosti, kterým je určeno zemřít.
Srovnávat můžeme pouze věci, které mají něco společného. Společnost čistého oddaného nelze srovnávat s ničím hmotným. Lidé, kteří jsou okouzleni hmotným štěstím, chtějí dosáhnout nebeských planet jako je Měsíc, Venuše a Indraloka, a ti, kteří jsou pokročilejší v materialistických filozofických spekulacích, usilují o osvobození od všeho hmotného otroctví. Jakmile je někdo znechucen veškerým hmotným pokrokem, začne toužit po opačném druhu osvobození, které se nazývá apunar-bhava neboli zastavení dalšího zrození. Čistý oddaný Pána však neusiluje o štěstí v nebeském království a ani o osvobození od hmotného otroctví. Pro čisté oddané Pána jsou hmotné rozkoše na nebeských planetách cosi jako fantasmagorie a jelikož jsou již osvobozeni od všech hmotných pojetí rozkoše a neštěstí, jsou skutečně osvobození již v hmotném světě. To znamená, že čistí oddaní žijí v transcendentální existenci, totiž v láskyplné službě Pánu, jak v hmotném, tak v duchovním světě. Stejně jako vládní úředník je vládním úředníkem ve své kanceláři, doma a na kterémkoliv místě, tak také oddaný nemá nic společného s ničím hmotným, protože je výlučně zaměstnán v transcendentální službě Pánu. Nemá-li nic společného s ničím hmotným, jakou rozkoš může získat z hmotných požehnání, jako je kralování či ovládání, které rychle končí s koncem těla? Oddaná služba je věčná a nikdy nekončí, protože je duchovní. Jelikož se tedy hodnoty čistého oddaného zcela liší od hmotných hodnot, nelze je navzájem srovnávat. Sūta Gosvāmī byl čistým oddaným Pána, a proto společnost, kterou poskytl ṛṣiům v Naimiṣāraṇyi, byla jedinečná. V hmotném světě je společnost hrubých materialistů skutečně zavrženíhodná. Materialista se nazývá yoṣit-saṅgī neboli ten, který je velice připoután k hmotným věcem (k ženám a podobně). Tato připoutanost je podmíněná, protože vyčerpává životní požehnání a blahobyt. Pravým opakem je bhāgavata-saṅgī neboli ten, který je vždy ve společnosti Pánova jména, podoby, vlastností atd. Taková společnost je vždy žádoucí; je uctíváníhodná, chvályhodná a lze ji přijmout za nejvyšší životní cíl.