SLOKA 41
niśamya śaptam atad-arhaṁ narendraṁ
sa brāhmaṇo nātmajam abhyanandat
aho batāṁho mahad adya te kṛtam
alpīyasi droha urur damo dhṛtaḥ
niśamya—když slyšel; śaptam—proklet; atat-arham—neměl za to být vůbec odsuzován; nara-indram—král, nejlepší z celého lidstva; saḥ—ten; brāhmaṇaḥ—brāhmaṇa-ṛṣi; na—ne; ātma-jam—svému synovi; abhyanandat—blahopřál; aho—běda; bata—nešťastný; aṁhaḥ—hříchy; mahat—veliké; adya—dnes; te—ty; kṛtam—jsi vykonal; alpīyasi—bezvýznamný; drohe—přestupek; uruḥ—veliký; damaḥ—trest; dhṛtaḥ—udělil.
Otec pak uslyšel od svého syna, že byl proklet král, přestože neměl být nikdy odsuzován, jelikož byl nejlepším ze všech lidských bytostí. Ṛṣi synovi neblahopřál, ale naopak, začal litovat a řekl: Běda! Jak velkého hříchu se můj syn dopustil. Udělil tvrdý trest za bezvýznamný přestupek.
Král je nejlepší ze všech lidských bytostí. Je představitelem Boha a za žádný svůj čin nemá být nikdy odsuzován. Jinak řečeno, král nemůže konat žádné zlo. Může nařídit oběšení nějakého ničemného syna brāhmaṇy, ale přitom se nedopouští hříchu zabití brāhmaṇy. A i když král něco pokazí, přesto nemá být odsuzován. Lékař také může chybnou léčbou zabít pacienta, ale takový vrah nebude určitě odsouzen k smrti. Co potom říci o dobrém a zbožném králi jako byl Mahārāja Parīkṣit? Ve védské společnosti je král připravován na to, aby se z něho stal rājarṣi neboli velký světec, přestože vládne jako král. Vždyť jediný král odpovídá za to, aby pod jeho vládou mohli občané žít pokojně a beze strachu. Rājarṣiové uměli zorganizovat svá království tak dokonalým a zbožným způsobem, že jejich poddaní je uctívali jako kdyby byli Pán Sám. To je pokyn Ved. Král se nazývá narendra neboli nejlepší z lidských bytostí. Jak tedy mohl krále jako byl Mahārāja Parīkṣit odsoudit nezkušený, nafoukaný syn brāhmaṇy, i když získal schopnosti kvalifikovaného brāhmaṇy?
Jelikož Śamīka Ṛṣi byl zkušený a dobrý brāhmaṇa, neschvaloval jednání svého nehodného syna. Začal truchlit nad vším, čeho se jeho syn dopustil. Na krále se obvykle nevznášejí kletby, a co říci o dobrém králi jako byl Mahārāja Parīkṣit. Králův přestupek byl naprosto bezvýznamný a to, že byl odsouzen k smrti, bylo pro Śṛṅgiho jistě velkým hříchem. Ṛṣi Śamīka proto celé nehody litoval.