SLOKA 15
taṁ mopayātaṁ pratiyantu viprā
gaṅgā ca devī dhṛta-cittam īśe
dvijopasṛṣṭaḥ kuhakas takṣako vā
daśatv alaṁ gāyata viṣṇu-gāthāḥ
tam—z toho důvodu; mā—mě; upayātam—odevzdal se; pratiyantu — přijměte mě; viprāḥ—ó brāhmaṇové; gaṅgā—matka Ganga; ca—také; devī—přímá představitelka Pána; dhṛta—vzal do; cittam—srdce; īśe — Pánovi; dvija-upasṛṣṭaḥ—stvořené brāhmaṇou; kuhakaḥ—něco magického; takṣakaḥ—okřídlený had; vā—nebo; daśatu—ať uštkne; alam — bez další prodlevy; gāyata—prosím pokračujte ve zpívání; viṣṇu-gāthāḥ — vyprávění o skutcích Viṣṇua.
Ó brāhmaṇové, přijměte mě prosím jako zcela odevzdanou duši a nechť matka Ganga, představitelka Pána, mě přijme také tak, neboť jsem již pojal lotosové nohy Pána do svého srdce. Nechť mě okřídlený had — nebo jakýkoliv brāhmaṇův magický výtvor — uštkne okamžitě. Má jediná touha je, abyste pouze všichni pokračovali v opěvování skutků Pána Viṣṇua.
Jakmile se člověk zcela odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána, vůbec se nebojí smrti. Atmosféra vytvořená přítomností velkých oddaných Pána na břehu Gangy a tím, že se Mahārāja Parīkṣit úplně odevzdal lotosovým nohám Pána, bylo pro krále dostatečnou zárukou, že se vrátí zpátky k Bohu. Zcela se tak zbavil strachu ze smrti.