SLOKA 17
iti sma rājādhyavasāya-yuktaḥ
prācīna-mūleṣu kuśeṣu dhīraḥ
udaṅ-mukho dakṣiṇa-kūla āste
samudra-patnyāḥ sva-suta-nyasta-bhāraḥ
iti—takto; sma—jako v minulosti; rājā—král; adhyavasāya—trpělivost; yuktaḥ—zaměstnaný; prācīna—východní; mūleṣu—s kořenem; kuśeṣu—na rohoži z trávy kuśa; dhīraḥ—sebeovládnutý; udaṅ-mukhaḥ — čelem na sever; dakṣiṇa—na jižním; kūle—břehu; āste—umístěný; samudra—moře; patnyāḥ—jeho manželka (Ganga); sva—vlastní; suta — syn; nyasta—předal; bhāraḥ—starost o vládu.
Mahārāja Parīkṣit pak s dokonalým sebeovládáním usedl na rohož ze stébel trávy, jejíž kořeny směřovaly k východu. Umístil ji na jižním břehu Gangy a posadil se čelem na sever. Předtím ještě předal starost o království svému synovi.
Řeka Ganga je oslavována jako manželka moře. Rohož ze stébel trávy kuśa se pokládá za posvátnou, pokud se tráva vytáhne ze země i s kořenem, a je-li položena tak, že kořen směřuje na východ, pokládá se to za příznivé. Sedět čelem na sever je pro dosažení duchovního úspěchu ještě příznivější. Před odchodem z domova předal Mahārāja Parīkṣit starost o vládu svému synovi, a tak byly všechny podmínky připraveny.