SLOKA 4
sa cintayann ittham athāśṛṇod yathā
muneḥ sutokto nirṛtis takṣakākhyaḥ
sa sādhu mene na cireṇa takṣakā-
nalaṁ prasaktasya virakti-kāraṇam
saḥ—on, král; cintayan—když uvažoval; ittham—takto; atha—nyní; aśṛṇot—slyšel; yathā—jak; muneḥ—mudrce; suta-uktaḥ—vyslovené synem; nirṛtiḥ—smrt; takṣaka-ākhyaḥ—v souvislosti s okřídleným hadem; saḥ—on (král); sādhu—dobro; mene—přijal; na—ne; cireṇa—příliš dlouho; takṣaka—okřídlený had; analam—oheň; prasaktasya—pro toho, kdo je příliš připoutaný; virakti—lhostejnost; kāraṇam—příčina.
Když král takto litoval svého činu, doslechl se o své nadcházející smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada podle kletby mudrcova syna. Král to přijal jako dobrou zprávu, protože takto bude moci být lhostejný ke světským věcem.
Skutečného štěstí lze dosáhnout pouze duchovní existencí neboli ukončením opakování zrození a smrti. Opakovaní zrození a smrti můžeme ukončit jedině návratem k Bohu. V hmotném světě se nikdo nemůže zbavit podmínění opakovaného zrození a smrti ani když dosáhne nejvyšší planety (Brahmaloky), a přesto se nikdo nezajímá o cestu k dosažení dokonalosti. Na cestě dokonalosti se člověk zbaví všech hmotných pout a tak se připravuje na vstup do duchovního království. Proto ti, kteří jsou chudí a hmotně strádají, jsou lepšími kandidáty než ti, kteří hmotně prosperují. Mahārāja Parīkṣit byl velkým oddaným Pána a pravým kandidátem pro vstup do království Boha, ale přes toto všechno mu na cestě k návratu do jeho skutečného postavení společníka Pána v duchovním nebi bránila jeho královská moc a bohatství. Jako oddaný Pána chápal, že kletba bráhmanského chlapce, byť nerozvážná, byla pro něho požehnáním, protože způsobila, že se odpoutal od světských záležitostí, politických i společenských. Śamīka Muni, který také všeho litoval, předal králi tuto zprávu z povinnosti, aby se král mohl připravit na návrat k Bohu. Śamīka Muni poslal králi zprávu, že pošetilý Śṛṅgi, jeho syn, byl sice mocný bráhmanský hoch, ale nešťastně zneužil své duchovní moci a neoprávněně krále proklel. Královo chování vůči munimu nebylo sice dostatečným důvodem k tomu, aby byl proklet k smrti, ale jelikož nebylo možné vzít kletbu zpátky, král dostal zprávu, aby se připravil na smrt během jednoho týdne. Jak Śamīka Muni, tak král byli seberealizované duše. Śamīka Muni byl mystik a Mahārāja Parīkṣit byl oddaný, a proto byli oba bez rozdílu seberealizovaní. Ani jeden z nich se nebál smrti. Mahārāja Parīkṣit mohl jít muniho požádat o odpuštění, ale zprávu o bezprostřední smrti předal muni králi s takovou lítostí, že král už nechtěl muniho dále uvádět do rozpaků svojí přítomností. Rozhodl se, že se připraví na nadcházející smrt a že najde cestu zpátky k Bohu.
Lidský život je příležitostí připravit se na návrat k Bohu neboli zbavit se hmotné existence, opakování zrození a smrti. V systému varṇāśrama-dharmy jsou proto všichni muži i ženy připravováni pro tento cíl. Varṇāśrama-dharma se rovněž nazývá sanātana-dharma neboli věčné zaměstnání. Tento systém připravuje člověka pro návrat k Bohu, a proto ženatému muži nařizuje odejít do lesa jako vānaprastha, aby úplně dovršil své poznání, a potom aby před smrtí přijal řád sannyāsa. Mahārāja Parīkṣit měl to štěstí, že o své smrti dostal zprávu sedm dní předem, ale obyčejný člověk datum své smrti nezná, přestože tato smrt je nevyhnutelná pro všechny. Pošetilí lidé na tuto jistou skutečnost zapomínají a zanedbávají svou povinnost připravit se na návrat k Bohu. Promarní své životy zvířecími sklony — jíst, pít, radovat se a být veselí. Lidé ve věku Kali začali žít tímto nezodpovědným životem, protože mají hříšnou touhu zavrhovat bráhmanskou kulturu, vědomí Boha a ochranu krav, za což je zodpovědný stát. Stát musí používat nashromážděných daní k rozvoji těchto tří věcí a vzdělávat tak obyvatelstvo, aby se připravovalo na smrt. Stát, který to činí, pečuje skutečně o blaho svých občanů. Indický stát by měl raději následovat příkladů Mahārāje Parīkṣita, ideálního panovníka, než napodobovat jiné, materialistické státy, které nemají žádnou představu o Božím království a o konečném cíli lidského života. Úpadek ideálů indické civilizace přivodil úpadek občanského života nejen v Indii, ale i v zahraničí.