SLOKA 14
ṛṣibhir yācito bheje
navamaṁ pārthivaṁ vapuḥ
dugdhemām oṣadhīr viprās
tenāyaṁ sa uśattamaḥ
ṛṣibhiḥ—mudrci; yācitaḥ—byl modlitbami zván; bheje—přijal; navamam—devátou; pārthivam—vládce Země; vapuḥ—tělo; dugdha—dojit; imām—všechny tyto; oṣadhīḥ—plody Země; viprāḥ—ó brāhmaṇové; tena—tím; ayam—toto; saḥ—on; uśattamaḥ—okouzlující krása.
Ó brāhmaṇové, v deváté inkarnaci na Sebe Pán po modlitbách mudrců vzal tělo krále, Jenž zvelebil Zemi tak, že plodila v hojnosti. Jmenoval se Pṛthu, a za Jeho vlády Země nabyla okouzlující krásy.
V době, která předcházela zjevení Pṛthua Mahārāje, byl na Zemi značný rozvrat. Zasloužil se o to tehdejší bezohledný vladař, otec Mahārāje Pṛthua. Nejen že moudří a inteligentní lidé (světci a brāhmaṇové) ve svých modlitbách Pána prosili, aby sestoupil, ale také sami minulého vladaře sesadili. Je totiž královou povinností, aby byl zbožný a řádně dohlížel na všeobecné blaho obyvatelstva. Stane-li se však, že král svou povinnost zanedbává, pak je to věcí moudrých a inteligentních členů společnosti takového vladaře sesadit. Tito lidé se však sami královského trůnu neujmou, neboť mají mnohem důležitější poslání ve společnosti. V oné dávné době se moudří členové společnosti modlili za to, aby Pán sestoupil ve Své inkarnaci. Na jejich přání se Pán zjevil jako Mahārāja Pṛthu. Skutečně inteligentní lidé, tj. kvalifikovaní brāhmaṇové, nikdy neusilují o politické postavení ve společnosti. Mahārāja Pṛthu se přičinil také o to, že země plodila v hojnosti, a proto byli lidé v celém království šťastni, že mají tak dobrého krále, a Země samotná byla krásná a přitažlivá.