SLOKA 1
vyāsa uvāca
iti bruvāṇaṁ saṁstūya
munīnāṁ dīrgha-satriṇām
vṛddhaḥ kula-patiḥ sūtaṁ
bahvṛcaḥ śaunako ’bravīt
vyāsaḥ—Vyāsadeva; uvāca—řekl; iti—takto; bruvāṇam—promluvil; saṁstūya—blahopřál; munīnām—velkých mudrců; dīrgha—dlouhodobý; satriṇām—těch, kteří jsou zaměstnáni vykonáváním oběti; vṛddhaḥ — starší; kula-patiḥ—vůdce shromáždění; sūtam—Sūtovi Gosvāmīmu; bahu-ṛcaḥ—učený; śaunakaḥ—jménem Śaunaka; abravīt—oslovil.
Poté, co vyslyšel výroky Sūty Gosvāmīho, Śaunaka Muni, jenž byl starším učeným vůdcem společnosti ṛṣiů, kteří tehdy vykonávali dlouhodobé obětní obřady, Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál následujícími slovy:
Chce-li někdo ve společnosti učených vyjádřit svůj obdiv a poblahopřát přednášejícímu za jeho proslov, pak je nutné, aby měl následující kvalifikace: musí být vůdcem shromáždění, musí být svým věkem starší než ostatní a navíc musí být nesmírně vzdělaný. Śrī Śaunaka Ṛṣi vlastnil veškeré tyto kvalifikace a byl to tedy on, kdo povstal, aby Śrī Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál, když se Sūta rozhodl, že bude přednášet Śrīmad-Bhāgavatam přesně podle učení Śrī Śukadeva Gosvāmīho s ohledem na svou osobní realizaci. Mít o něčem osobní realizaci neznamená, že člověk samolibě předvádí svoji učenost tím, že se snaží předčít předešlého ācāryu. Řečník musí mít v předešlého ācāryu neochvějnou důvěru a současně musí realizovat dané téma tak důkladně, aby ho dokázal názorně a srozumitelně předložit s ohledem na danou situaci. Původní poslání textu však musí být zachováno. Nejde o to vykřesat z textu nějaký skrytý význam, ale podat text co nejzajímavěji, aby ho publikum snadno pochopilo. Tomu se říká realizace. Vůdce shromáždění, Śaunaka, ocenil řečníka, tedy Śrī Sūtu Gosvāmīho, už jen na základě jeho výroků yathādhītam a yathā-mati. Z tohoto důvodu mu začal s velikou radostí v extázi blahopřát. Vzdělaný člověk by nikdy neměl naslouchat nikomu, kdo nepředstavuje původního ācāryu. Při druhé recitaci Bhāgavatamu byli řečník i publikum ve všech ohledech povolaní — a to by mělo být pravidlem pro každou recitaci tohoto významného textu, chceme-li vůbec dosáhnout správného pochopení jeho velkolepého poselství. Za jiných podmínek je recitace Bhāgavatamu pro světské účely pouhou ztrátou času jak pro řečníka, tak pro jeho publikum.