SLOKA 34
śibirāya ninīṣantaṁ
rajjvā baddhvā ripuṁ balāt
prāhārjunaṁ prakupito
bhagavān ambujekṣaṇaḥ
śibirāya—na cestě do vojenského tábora; ninīṣantam—při tom, když byl tažen; rajjvā—provazy; baddhvā—svázaný; ripum—nepřítel; balāt — násilím; prāha—řekl; arjunam—Arjunovi; prakupitaḥ—nahněvanému; bhagavān—Osobnost Božství; ambuja-īkṣaṇaḥ—hledící lotosovýma očima.
Spoutaného Aśvatthāmu chtěl Arjuna odvést do vojenského tábora. Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa se na něj díval lotosovýma očima, a pak rozhněvanému Arjunovi řekl.
Jak Arjuna, tak Pán Śrī Kṛṣṇa byli rozhněváni, ale oči Arjuny byly jako dvě rudé měděné koule, zatímco oči Pána byly jako dva lotosové květy. To znamená, že hněv Arjuny a hněv Pána nejsou na stejné úrovni. Pán je transcendentální a je vždy absolutní. Jeho hněv je jiný, než hněv živé bytosti podmíněné kvalitami hmotné přírody. Protože je absolutní, Jeho hněv a Jeho radost se neliší. Jeho hněv není projevem tří kvalit hmotné přírody. Je to pouze znamení toho, že je nakloněn Svému oddanému, protože to je Jeho transcendentální povaha. I ten, na kterého se rozhněvá, je požehnán. Pán se nemění za žádných okolností.