SLOKA 43
uvāca cāsahanty asya
bandhanānayanaṁ satī
mucyatāṁ mucyatām eṣa
brāhmaṇo nitarāṁ guruḥ
uvāca—řekla; ca—a; asahantī—nemohla snést; asya—jeho; bandhana—svázání; ānayanam—přivlečení; satī—oddaná; mucyatām mucyatām—jen ho propusťte; eṣaḥ—toto; brāhmaṇaḥ—brāhmaṇa; nitarām — náš; guruḥ—učitel.
Nemohla snést, jak byl Aśvatthāmā spoután provazy, a jako oddaná vznešená žena řekla: Rozvažte ho, vždyť je to brāhmaṇa, náš duchovní mistr.
Jakmile přivedli Aśvatthāmu před Draupadī, bylo pro ni nesnesitelné vidět brāhmaṇu svázaného a přivlečeného jako zločince; zvláště když se jednalo o syna učitele.
Když Arjuna Aśvatthāmu spoutával, věděl dobře, že je to syn Droṇācāryi. Věděl to i Kṛṣṇa, ale oba vraha odsoudili, přestože byl synem brāhmaṇy. Podle zjevených písem je správné zavrhnout učitele či duchovního mistra, jestliže se ukáže, že není svého postavení gurua hoden. Guru se také nazývá ācārya neboli ten, kdo osobně poznal podstatu śāster a pomáhá svým žákům zapojit se do procesu. Aśvatthāmā selhal v plnění bráhmanských povinností, a proto mu už postavení brāhmaṇy či učitele nenáleželo. V tomto smyslu bylo ze strany Pána Śrī Kṛṣṇy i Arjuny zatracení Aśvatthāmy na místě. Ušlechtilá Draupadī však neviděla celou záležitost z pohledu písem, ale dívala se z hlediska společenských zvyklostí, a tak Aśvatthāmovi vzdávala stejnou úctu jako jeho otci. Lidé obvykle přijímají syna brāhmaṇy jako brāhmaṇu pouze ze sentimentu, ale skutečnost je jiná. Brāhmaṇa se prokazuje kvalifikací, a ne původem.
Draupadī si přes to všechno přála Aśvatthāmu okamžitě propustit, a byl to projev jejího šlechetného chování. Znamená to, že oddaný Pána osobně snáší jakoukoli trýzeň, ale nikdy není krutý k druhým, ani k nepřátelům. Takové jsou vlastnosti čistých oddaných Pána.