SLOKA 44
sarahasyo dhanur-vedaḥ
savisargopasaṁyamaḥ
astra-grāmaś ca bhavatā
śikṣito yad-anugrahāt
sa-rahasyaḥ—důvěrná; dhanuḥ-vedaḥ—znalost umění zacházet s lukem a šípy; sa-visarga—vystřelování; upasaṁyamaḥ—ovládání; astra — zbraně; grāmaḥ—všechny druhy; ca—a; bhavatā—ty sám; śikṣitaḥ — poučený; yat—jehož; anugrahāt—milostí.
Byla to Droṇācāryova milost, že jsi se naučil válečnickému umění jak vystřelovat šípy a důvěrné vědě o ovládání zbraní.
Droṇācārya vyučoval dhanur-vedu, vojenskou vědu, se všemi tajemstvími jak vrhat a ovládat zbraně pomocí védských hymnů. Hrubohmotná věda se zakládá na hmotných zbraních, ale existují jemnější způsoby. Šípy nabité védskými hymny působí účinněji nežli hrubohmotné zbraně — kulomet, atomová bomba apod. Ovládají se transcendentálním zvukem védských manter. V Rāmāyaṇě se říká, že Mahārāja Daśaratha, otec Pána Śrī Rāmy, ovládal šípy zvukem a uměl šípem rozbít terč aniž ho viděl — stačilo mu slyšet. To je jemnější vojenská věda než ta dnešní, která používá hrubohmotných zbraní. Arjuna se všem těmto věcem učil u Ācāryi Droṇy a přáním Draupadī bylo, aby Arjuna nezapomínal na dary svého učitele. V nepřítomnosti Droṇy byl syn jeho představitelem. To bylo mínění dobrosrdečné Draupadī. Je možné vznést námitku, proč Droṇācārya jako přísný brāhmaṇa učil vojenskou vědu. Odpovědí však je, že brāhmaṇa má vyučovat svůj obor poznání, ať se jedná o cokoliv. Vzdělaný brāhmaṇa má být učitelem, knězem a příjemcem milodarů. To jsou autorizovaná povolání pro opravdového brāhmaṇu.