SLOKA 9
śaunaka uvāca
sa vai nivṛtti-nirataḥ
sarvatropekṣako muniḥ
kasya vā bṛhatīm etām
ātmārāmaḥ samabhyasat
śaunakaḥ uvāca—Śrī Śaunaka se zeptal; saḥ—on; vai—jistě; nivṛtti — na cestě seberealizace; nirataḥ—vždy zabraný; sarvatra—ve všech ohledech; upekṣakaḥ—netečný; muniḥ—mudrc; kasya—z jakého důvodu; vā—nebo; bṛhatīm—rozsáhlý; etām—toto; ātmārāmaḥ—ten, kdo je šťastný v sobě samém; samabhyasat—procházel studiem.
Śrī Śaunaka se Sūty Gosvāmīho otázal: Śrī Śukadeva Gosvāmī už byl na cestě seberealizace a byl proto šťastný ve vlastním já. Proč se tedy obtěžoval tím, aby prošel studiem tak rozsáhlého spisu?
Pro lidi je obecně nejvyšší životní dokonalostí zanechat hmotných činností a upnout se na cestu seberealizace. Ti, kterým dává potěšení smyslový požitek neboli kteří jsou upnuti k práci pro blaho hmotného těla, se nazývají karmī. Z tisíců a miliónů takových karmīch může jeden seberealizací dosáhnout stavu ātmārāma. Ātmā znamená vlastní já a ārāma znamená nalézat potěšení. Každý prahne po nejvyšší radosti, ale kritérium radosti může být u různých jedinců různé. Kritérium radosti karmīho a ātmārāmy se liší. Ātmārāmové jsou ve všech ohledech zcela neteční k hmotnému požitku. Śrī Śukadeva Gosvāmī již této úrovně dosáhl, a přesto ho přitahovalo studovat velký Bhāgavatam a projít všechny těžkosti s tím spojené. To znamená, že Śrīmad-Bhāgavatam je postgraduálním studiem dokonce i pro ātmārāmy, kteří již překonali veškeré studium védského poznání.