SLOKA 47
āha rājā dharma-sutaś
cintayan suhṛdāṁ vadham
prākṛtenātmanā viprāḥ
sneha-moha-vaśaṁ gataḥ
āha—řekl; rājā—král Yudhiṣṭhira; dharma-sutaḥ—syn Dharmy (Yamarāje); cintayan—myslel na; suhṛdām—přátele; vadham—zabíjení; prākṛtena—pouhé hmotné pojetí; ātmanā—vlastním já; viprāḥ—ó brāhmaṇové; sneha—náklonnost; moha—iluze; vaśam—unešený; gataḥ—odešel.
Král Yudhiṣṭhira, syn Dharmy, zdrcený smrtí svých přátel, byl zarmoucený jako obyčejný materialistický člověk. Ó mudrci, takto oklamaný iluzí náklonnosti promluvil.
Od krále Yudhiṣṭhira se neočekávalo, že propadne zármutku jako obyčejný člověk, ale vůlí Pána se stalo, že byl oklamán iluzí světské náklonnosti (stejně jako byl kdysi zdánlivě oklamán Arjuna). Osvícený člověk dobře ví, že živá bytost není ani tělem, ani myslí, že je transcendentální hmotným pojetím života. Obyčejný člověk se dívá na násilí a nenásilí z hlediska těla, ale to je jen druh iluze. Každý má své nevyhnutelné povinnosti, které se pojí s jeho zaměstnáním. A kṣatriya musí bojovat za spravedlivou věc, ať už je protivníkem kdokoliv. Při vykonávání povinností by se člověk neměl nechat rozrušit zánikem hmotného těla, které je pouze vnějším oděvem živé duše. Mahārāja Yudhiṣṭhira toto všechno dokonale věděl, ale vůlí Pána se začal chovat jako obyčejný člověk. Za jeho chováním se skrýval další velký plán: krále měl poučit Bhīṣma, stejně jako Arjunu poučil Pán Samotný.