SLOKA 17
tasmād idaṁ daiva-tantraṁ
vyavasya bharatarṣabha
tasyānuvihito ’nāthā
nātha pāhi prajāḥ prabho
tasmāt-proto; idam-toto; daiva-tantram-okouzlení prozřetelností; vyavasya-ujišťující; bharata-ṛṣabha-ó nejlepší mezi Bharatovými potomky; tasya-Jím; anuvihitaḥ-určené; anāthāḥ-bezmocný; nātha-ó pane; pāhi—starej se; prajāḥ-o podřízené; prabho-ó Pane.
Ó nejlepší mezi potomky Bharaty (Yudhiṣṭhire), proto tvrdím, že to vše je Pánův plán. Jakmile přijmeš Pánův nepochopitelný plán, musíš se ho držet. Stal jsi se nyní vůdcem vlády a věz, můj pane, že tvou povinností je starat se o podřízené, kteří zůstali bez ochrany.
Lidové rčení říká, že žena učí snachu tím, že učí vlastní dceru. A Pán učí svět tím, že učí Své oddané. Oddaný nemá, co by se nového od Pána učil, neboť upřímného oddaného Pán učí vždy zevnitř. Kdykoliv se tedy stane, že Pán učí oddaného (jako tomu bylo v případě Bhagavad-gīty), je to lekce méně inteligentním lidem. Povinností oddaného tedy je, aby bez zdráhání přijímal útrapy jako požehnání od Pána. Bhīṣmadeva radil Pāṇḍuovcům, aby neváhali a ihned se ujali vládní zodpovědnosti. Po bitvě na Kurukṣetře se lidem nedostávalo ochrany a všichni čekali na to, kdy se Mahārāja Yudhiṣṭhira ujme moci. Čistý oddaný Pána přijímá útrapy jako Pánovu přízeň. Jelikož Pán je absolutní, není mezi tím žádný světský rozdíl.