SLOKA 1

Na konci dvacáté čtvrté kapitoly devátého zpěvu Śukadeva Gosvāmī shrnul Kṛṣṇovy činnosti. Promluvil o tom, jak se Kṛṣṇa osobně zjevil, aby zmenšil břemeno Země, jak se brzy po narození přemístil do dějiště své Vrajabhūmi-līly a jak projevil své zábavy v rodinném životě. Parīkṣit Mahārāja, který byl přirozeně oddaný Kṛṣṇovi, chtěl o Pánu slyšet víc. Poděkoval tedy Śukadevovi Gosvāmīmu za jeho stručný popis Kṛṣṇových činností, aby ho tak povzbudil k dalšímu vyprávění o Kṛṣṇovi a uvedení dalších podrobností. Śukadeva Gosvāmī předtím řekl:

“Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, známý jako līlā-puruṣottama, se zjevil jako syn Vasudevy. Ihned však opustil domov svého otce a odešel do Vṛndāvanu rozvíjet láskyplné vztahy se svými důvěrnými oddanými. Ve Vṛndāvanu též zabil mnoho démonů a potom se vrátil do Dvāraky, kde podle védských zásad přijal mnoho manželek-těch nejlepších z žen. Zplodil s nimi stovky synů a prováděl oběti uctívající Jeho samotného. Jednal tak proto, aby stanovil zásady rodinného života.”(Bhāg. 9.24.66)

Yaduovská dynastie pocházela od Somy, boha Měsíce. Přestože jsou planety uspořádány tak, že Slunce stojí na prvním místě, ještě před Měsícem, Parīkṣit Mahārāja projevil více úcty dynastii boha Měsíce, soma-vaṁśe. Bylo to proto, že v dynastii Yaduovců pocházející od Měsíce se zjevil Kṛṣṇa. Existují dva různé královské rody kṣatriyů, z nichž jeden tvoří potomci krále planety Měsíce a druhý potomci krále Slunce. Když se zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, přichází obvykle do rodu kṣatriyů, neboť chce ustanovit náboženské zásady a ctnostný život. Kṣatriyové jsou podle védského systému ochránci lidstva. Když Nejvyšší Pán sestoupil jako Pán Rāmacandra, zjevil se v sūrya-vaṁśe, rodu pocházejícím od boha Slunce, a když sestoupil jako Pán Kṛṣṇa, učinil tak v Yaduovské dynastii neboli yadu-vaṁśe, jejíž původ je odvozen od boha Měsíce. Ve dvacáté čtvrté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je uveden dlouhý seznam králů yadu-vaṁśi. Všichni králové, jak soma-vaṁśi, tak sūrya-vaṁśi, byli vznešení a mocní a Mahārāja Parīkṣit je nesmírně velebil (rājñāṁ cobhaya-vaṁśyānāṁ caritaṁ paramādbhutam). Přesto však chtěl slyšet více o soma-vaṁśe, neboť to byla dynastie, do níž sestoupil Kṛṣṇa.

Brahma-saṁhitā uvádí, že svrchované sídlo Osobnosti Božství Kṛṣṇy je poseté drahokamy cintāmaṇi: cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam. Vṛndāvan-dhām na této Zemi je kopií onoho sídla. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (8.20), duchovní nebe má jinou, věčnou podstatu, která je transcendentální vůči projevené i neprojevené hmotě. Projevený svět lze vidět v podobě mnoha hvězd a planet, jako je Slunce a Měsíc, ale nad tím vším je neprojevené stvoření, jež vtělené bytosti nejsou schopny vnímat. A nad touto neprojevenou hmotou je duchovní království, o němž Bhagavad-gītā říká, že je svrchované a věčné. Toto království není nikdy zničeno. I když hmotný svět podléhá opakovanému stvoření a zničení, duchovní svět zůstává takový, jaký je, věčně. Desátý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že tímto duchovním světem je Vṛndāvan, Goloka Vṛndāvan neboli Vraja-dhām. Zde také najdeme podrobné rozvedení výše uvedené śloky z devátého zpěvu (jāto gataḥ pitṛ-gṛhād).