SLOKA 15
śrī-śuka uvāca
samyag vyavasitā buddhis
tava rājarṣi-sattama
vāsudeva-kathāyāṁ te
yaj jātā naiṣṭhikī ratiḥ
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; samyak—zcela; vyavasitā—připoutaná; buddhiḥ—inteligence; tava—tvoje; rāja-ṛṣi-sattama—ó nejlepší z rājarṣiů, svatých králů; vāsudeva-kathāyām—k naslouchání námětům o Vāsudevovi, Kṛṣṇovi; te—tvoje; yat—protože; jātā—vyvinutá; naiṣṭhikī—bez ustání; ratiḥ—připoutanost či extatická oddaná služba.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl: Vzhledem k tomu, že jsi tak připoutaný k námětům o Vāsudevovi, ó nejlepší ze všech svatých králů, je zřejmé, že tvá inteligence je neochvějně řízená duchovním chápáním, což je jediným pravým cílem lidstva. Tvá připoutanost je vznešená, jelikož neustává.
Pro rājarṣiho či představitele vlády je kṛṣṇa-kathā povinná. O tom je zmínka i v Bhagavad-gītě (imaṁ rājarṣayo viduḥ). V současném věku se bohužel vlády zmocňují lidé třetí a čtvrté třídy, kterým zcela chybí duchovní poznání, a společnost proto rychle degraduje. Představitelé vlády musejí porozumět kṛṣṇa-kathā, neboť jak jinak by lidé mohli být šťastní a nalézt úlevu od strastí materialistického života? Pokud někdo zaměřil svou mysl na vědomí Kṛṣṇy, je zřejmé, že má bystrou inteligenci, co se týče hodnoty života. Mahārāja Parīkṣit byl rājarṣi-sattama, nejlepší ze všech svatých králů, a Śukadeva Gosvāmī byl muni-sattama, nejlepší z muniů. Oba byli na vysoké úrovni díky svému společnému zájmu o kṛṣṇa-kathā. Vznešené postavení přednašeče a posluchačů bude pěkně popsáno v následujícím verši. Kṛṣṇa-kathā je tak osvěžující, že Mahārāja Parīkṣit zapomněl na vše hmotné, dokonce i na své osobní uspokojení z jídla a pití. To je příklad a hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by se mělo rozšířit po celém světě, aby přednašeče i posluchače přivedlo na tuto transcendentální úroveň a zpátky domů, zpátky k Bohu.