SLOKA 4

V Indii jsou lidé zvyklí naslouchat o Kṛṣṇovi z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, aby se zbavili nemoci opakovaného rození a smrti. I když je nyní Indie zdegradovaná, jakmile se roznese, že někdo bude mluvit o Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu, stále ještě přijdou poslouchat tisíce lidí. Tento verš ovšem říká, že takto přednášet Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam mohou jedině ti, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb (nivṛtta-tarṣaiḥ). Každý v tomto hmotném světě, od Brahmy až po nepatrného mravence, neustále touží po smyslovém požitku a každý se zabývá uspokojováním smyslů. Kdo je však takto zaneprázdněný, nemůže plně pochopit hodnotu kṛṣṇa-kathā obsaženého v Bhagavad-gītě či Śrīmad-Bhāgavatamu.

Když nasloucháme o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od osvobozených osob, vyprostí nás to z pout hmotných činností, ale poslech Śrīmad-Bhāgavatamu v podání profesionálního přednašeče nám k osvobození příliš nepomůže. Kṛṣṇa-kathā je velice jednoduché. V Bhagavad-gītě je řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. On sám říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya—“Ó Arjuno, neexistuje vyšší pravda, než jsem Já.” (Bg. 7.7) Když člověk pochopí jen tuto jedinou skutečnost-že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství-může se stát osvobozenou osobou. Avšak zvláště v současném věku chtějí lidé poslouchat Bhagavad-gītu od bezcharakterních osob, které se vzdalují od prostého podání Bhagavad-gīty a překrucují ji pro své vlastní uspokojení. Proto z ní nemohou získat skutečný prospěch. Různí velcí učenci, politici, filozofové a vědci hovoří o Bhagavad-gītě svým vlastním nečistým způsobem a obyčejní lidé je poslouchají, neboť naslouchat o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství od oddaného je nezajímá. Oddaný je ten, kdo pro přednášení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu nemá jiný motiv než sloužit Pánu. Proto nám Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval naslouchat o slávě Pána od realizované osoby (bhāgavata paro diya bhāgavata sthane). Začátečník nemá naslouchat o Pánu od toho, kdo není duší realizovanou ve vědě o vědomí Kṛṣṇy, což také přísně zakázal Śrīla Sanātana Gosvāmī citací z Padma Purāṇy:

Člověk se má vyhýbat naslouchání tomu, kdo nejedná jako vaiṣṇava. Vaiṣṇava je nivṛtta-tṛṣṇa; to znamená, že nemá žádný hmotný cíl, neboť jeho jediným cílem je kázat vědomí Kṛṣṇy. Takzvaní učenci, filozofové a politici zneužívají důležitosti Bhagavad-gīty a překrucují její smysl pro své vlastní cíle. Proto tento verš upozorňuje, že kṛṣṇa-kathā má přednášet osoba, která je nivṛtta-tṛṣṇa. Śukadeva Gosvāmī ztělesňuje ideálního přednašeče Śrīmad-Bhāgavatamu a Parīkṣit Mahārāja, který před svou smrtí záměrně opustil své království i rodinu, představuje osobu způsobilou mu naslouchat. Kvalifikovaný přednašeč Śrīmad-Bhāgavatamu podává podmíněným duším ten pravý lék (bhavauṣadhi). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží vychovat kvalifikované kazatele, kteří budou schopni přednášet Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě, aby obyčejní lidé ve všech částech světa mohli využít přítomnost tohoto hnutí a zbavit se trojího utrpení hmotné existence.

Učení Bhagavad-gīty a popisy Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tak příjemné, že téměř každý, kdo prodělává trojí utrpení hmotné existence, bude chtít naslouchat z těchto knih o slávě Pána, a tak pokročit na cestě k osvobození. Dva druhy lidí však nikdy nebudou mít o poslech poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu zájem-ti, kdo se rozhodli spáchat sebevraždu, a ti, kdo jsou odhodlaní zabíjet krávy a jiná zvířata pro uspokojení svého jazyka. Přestože i oni mohou takzvaně naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu během Bhāgavata-saptāhy, jedná se jen o další výmysl karmīch, kteří z toho nemohou získat žádný prospěch. V této souvislosti je významné slovo paśu-ghnāt. Paśu-ghna znamená “řezník”. Ti, kdo lpějí na obřadech, jež umožňují dosáhnout vyšších planetárních soustav, musejí vykonávat oběti (yajñi), při kterých zabíjejí zvířata. Proto Pán Buddhadeva zavrhl autoritu Véd, jelikož jeho posláním bylo zastavit zvířecí oběti, které jsou doporučenou součástí védských obřadů.

I když je obětování zvířat v rámci védských obřadů schváleno, lidé, kteří kvůli tomu zvířata zabíjejí, jsou pokládáni za řezníky. Řezníci nemohou projevit zájem o vědomí Kṛṣṇy, neboť jsou okouzleni hmotou. Jediné, o co se zajímají, je zvyšovat pohodlí dočasného těla.

“V mysli těch, kteří příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nikdy nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” (Bg. 2.44) Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká:

Každý, kdo si není vědom Kṛṣṇy, a kdo proto neslouží Pánu, je také paśu-ghna, neboť dobrovolně pije jed. Nemůže se zajímat o kṛṣṇa-kathā, neboť stále ještě touží po hmotném smyslovém požitku; není nivṛtta-tṛṣṇa. Je řečeno traivārgikās te puruṣā vimukhā hari-medhasaḥ. Ti, jež zajímá trivarga-to znamená dharma, artha a kāma-se věnují náboženství proto, aby dosáhli hmotného postavení, které jim poskytne lepší možnosti smyslového požitku. Takové osoby se zabíjejí tím, že dobrovolně zůstávají v koloběhu zrození a smrti a o vědomí Kṛṣṇy nemohou mít zájem.

Aby se mohlo probírat kṛṣṇa-kathā, náměty o vědomí Kṛṣṇy, musí zde být mluvčí a posluchač, kteří mohou mít zájem o vědomí Kṛṣṇy jedině tehdy, když se již nezajímají o hmotné náměty. U osob vědomých si Kṛṣṇy je možné vidět, jak tento postoj automaticky vyvíjí. Přestože jsou oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy mladí lidé, již nečtou materialistické noviny, časopisy a tak podobně, neboť se o tyto náměty již nezajímají (nivṛtta-tarṣaiḥ). Zcela se vzdali tělesného pojetí života. Pojednání o Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, přednáší duchovní učitel a žák pozorně naslouchá. Dokud nejsou prosti hmotných tužeb, nedokáží o náměty týkající se vědomí Kṛṣṇy projevit zájem. Duchovní učitel a žák nepotřebují znát nic víc než Kṛṣṇu, neboť samotným poznáním Kṛṣṇy a rozmlouváním o Kṛṣṇovi se každý stane dokonale učenou osobou (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati). Pán sídlí v srdci každého a Jeho milostí dostává oddaný pokyny přímo od Něho, jenž říká v Bhagavad-gītě (15.15):

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.” Vědomí Kṛṣṇy je tak vznešené, že tomu, kdo pod vedením duchovního učitele dosáhne této úrovně, přináší čtení kṛṣṇa-kathā, jež se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a podobných védských textech, plné uspokojení. Když je i pouhé rozmlouvání o Kṛṣṇovi tak příjemné, můžeme si jen představit, jak příjemné je Kṛṣṇovi sloužit.

Když probíhají rozpravy o kṛṣṇa-kathā mezi osvobozeným duchovním mistrem a jeho žákem, možnosti naslouchat těmto námětům někdy využijí i jiní a také z toho získají prospěch. Tyto náměty jsou lékem, který zastaví koloběh zrození a smrti. Opakované rození a umírání, při kterém na sebe duše bere znovu a znovu různá těla, se nazývá bhava či bhava-roga. Jakmile někdo vyslechne kṛṣṇa-kathā, ať už záměrně nebo nechtěně, jeho bhava-roga neboli nemoc působící zrození a smrt jistě skončí. Proto je kṛṣṇa-kathā označeno jako bhavauṣadha, lék ukončující koloběh zrození a smrti. Karmī neboli ti, kdo lpí na hmotném smyslovém požitku, se obvykle svých hmotných tužeb nedovedou vzdát, ale kṛṣṇa-kathā je tak silný lék, že pokud je někdo přiveden k tomu, aby naslouchal kṛṣṇa-kīrtanu, jistě se této nemoci zbaví. Praktickým příkladem je Dhruva Mahārāja, který na konci své tapasyi dospěl k úplné spokojenosti. Když mu Pán chtěl dát nějaké požehnání, Dhruva je odmítl. Svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. “Můj milý Pane,” řekl, “jsem naprosto spokojen. Nežádám tě o žádné požehnání hmotného smyslového požitku.” Na vlastní oči vidíme, že se i mladí chlapci a dívky v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vzdali svých dlouhodobě udržovaných zlozvyků, jako je nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. O hmotný smyslový požitek již nejeví zájem, neboť vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že je dokonale uspokojuje.