SLOKA 5-7
pitāmahā me samare ’marañjayair
devavratādyātirathais timiṅgilaiḥ
duratyayaṁ kaurava-sainya-sāgaraṁ
kṛtvātaran vatsa-padaṁ sma yat-plavāḥ
drauṇy-astra-vipluṣṭam idaṁ mad-aṅgaṁ
santāna-bījaṁ kuru-pāṇḍavānām
jugopa kukṣiṁ gata ātta-cakro
mātuś ca me yaḥ śaraṇaṁ gatāyāḥ
vīryāṇi tasyākhila-deha-bhājām
antar bahiḥ pūruṣa-kāla-rūpaiḥ
prayacchato mṛtyum utāmṛtaṁ ca
māyā-manuṣyasya vadasva vidvan
pitāmahāḥ—moji dědové, pět Pāṇḍuovců (Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva); me—moji; samare—na Kuruovském bitevním poli; amaram-jayaiḥ—s bojovníky, kteří na bojišti dokázali zvítězit nad polobohy; devavrata-ādya—Bhīṣmadeva a další; atirathaiḥ—velcí vojevůdci; timiṅgilaiḥ—připomínající obrovské ryby zvané timiṅgila, jež snadno pozřou velké žraloky; duratyayam—velmi obtížné překonat; kaurava-sainya-sāgaram—oceán shromážděných Kuruovských vojáků; kṛtvā—považující takový oceán; ataran—překonali ho; vatsa-padam—stejně jako se překročí malý otisk telecího kopýtka; sma—v minulosti; yat-plavāḥ—útočiště na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou; drauṇi—Aśvatthāmy; astra—brahmāstrou; vipluṣṭam—napadené a spalované; idam—toto; mat-aṅgam—moje tělo; santāna-bījam—poslední dochované semeno, poslední potomek rodu; kuru-pāṇḍavānām—Kuruovců a Pāṇḍuovců (jelikož nikdo kromě mne bitvu na Kurukṣetře nepřežil); jugopa—poskytl ochranu; kukṣim—v lůně; gataḥ—kam vešel; ātta-cakraḥ—s diskem v ruce; mātuḥ—mé matky; ca—také; me—mne; yaḥ—Pán, který; śaraṇam—útočiště; gatāyāḥ—kdo přijal; vīryāṇi—oslavování transcendentálních vlastností; tasya—Jeho (Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství); akhila-deha-bhājām—všech živých bytostí s hmotnými těly; antaḥ bahiḥ—uvnitř a vně; pūruṣa—Nejvyšší Osoby; kāla-rūpaiḥ—v podobách věčného času; prayacchataḥ—který je dárcem; mṛtyum—smrti; uta—je řečeno; amṛtam ca—a věčného života; māyā-manuṣyasya—Pána, který se působením své vlastní energie zjevil jako obyčejná lidská bytost; vadasva—prosím popiš; vidvan—ó učený vypravěči (Śukadevo Gosvāmī).
“Na lodi v podobě Kṛṣṇových lotosových nohou můj děd Arjuna a ostatní překonali oceán Kuruovského bitevního pole, v němž vojevůdci, jako byl Bhīṣmadeva, připomínali obrovské ryby schopné je snadno pozřít. Tento oceán bylo velmi obtížné překonat, ale milostí Pána Kṛṣṇy se přes něho moji dědové dostali stejně snadno, jako se překročí otisk telecího kopýtka. Díky tomu, že se má matka odevzdala Kṛṣṇovým lotosovým nohám, Pán se Sudarśana-cakrou v ruce vstoupil do jejího lůna a zachránil moje tělo, tělo posledního žijícího potomka Kuruovců a Pāṇḍuovců, které bylo téměř zničeno ohnivou zbraní Aśvatthāmy. Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž se působením své vlastní energie zjevuje v podobách věčného času-to znamená jako Paramātmā a jako virāṭ-rūpa-uvnitř i vně všech živých bytostí s hmotnými těly, uděloval osvobození každému, buď prostřednictvím kruté smrti, nebo života. Prosím, pouč mě líčením Jeho transcendentálních vlastností.”
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.58) se uvádí:
samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām
“Tomu, kdo přijal loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je slavný jako Murāri neboli nepřítel démona Mury, se oceán hmotného světa jeví jako voda obsažená v otisku telecího kopýtka. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha-místo, kde neexistuje hmotné utrpení-a ne místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.”
Ten, kdo vyhledá útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, je okamžitě pod Pánovou ochranou. To Pán slibuje v Bhagavad-gītě (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ-“Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” Přijetím útočiště u Pána Kṛṣṇy oddaný získává tu nejspolehlivější ochranu. Když se tedy Pāṇḍuovci uchýlili ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, byli na té bezpečné straně Kuruovského bitevního pole. Parīkṣit Mahārāja se proto cítil zavázán v posledních dnech svého života myslet na Kṛṣṇu. To je ideální výsledek vědomí Kṛṣṇy: ante nārāyaṇa-smṛtiḥ. Pokud oddaný v době své smrti dokáže vzpomínat na Kṛṣṇu, jeho život je úspěšný. Parīkṣit Mahārāja se tedy vzhledem ke svým mnoha závazkům vůči Kṛṣṇovi inteligentně rozhodl, že na Něho bude během posledních dnů svého života neustále myslet. Kṛṣṇa zachránil Pāṇḍuovce, dědy Mahārāje Parīkṣita, na Kuruovském bitevním poli a zachránil i Mahārāje Parīkṣita samotného, když byl napaden brahmāstrou Aśvatthāmy. Kṛṣṇa vystupoval jako přítel a uctívané Božstvo Pāṇḍuovců. Kromě svého osobního styku s Pāṇḍuovci je navíc Pán Kṛṣṇa Nadduší všech živých bytostí a uděluje osvobození všem, nejen svým čistým oddaným. Například Kaṁsa nebyl vůbec oddaný, ale přesto mu Kṛṣṇa poté, co ho zabil, daroval osvobození. Vědomí Kṛṣṇy je prospěšné pro každého, ať už se jedná o čistého oddaného či neoddaného. V tom spočívá jeho krása. Kdo by potom nechtěl přijmout útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou? V tomto verši Kṛṣṇu popisují slova māyā-manuṣya, protože když sestupuje, vypadá přesně jako lidská bytost. Není nucen sem přijít, jako jsou nuceni karmī, obyčejné živé bytosti. Zjevuje se pomocí vlastní vnitřní energie (sambhavāmy ātma-māyayā) jen proto, aby projevil svou přízeň pokleslým podmíněným duším. Kṛṣṇa neustále setrvává ve svém původním postavení jako sac-cid-ānanda-vigraha a každý, kdo Mu slouží, projevuje také svou původní, duchovní totožnost (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). To je nejvyšší dokonalost lidského života.