SLOKA 31-32
vṛddhān bālān striyo rājan
sarvopakaraṇāni ca
anaḥsv āropya gopālā
yattā ātta-śarāsanāḥ
godhanāni puraskṛtya
śṛṅgāṇy āpūrya sarvataḥ
tūrya-ghoṣeṇa mahatā
yayuḥ saha-purohitāḥ
vṛddhān—nejprve všechny starce; bālān—děti; striyaḥ—ženy; rājan—ó králi Parīkṣite; sarva-upakaraṇāni ca—pak vše nezbytné a veškerý majetek, který měli; anaḥsu—na vozech tažených volským spřežením; āropya—přechovávající; gopālāḥ—všichni pastevci; yattāḥ—s velkou pečlivostí; ātta-śara-asanāḥ—plně vyzbrojeni luky a šípy; go-dhanāni—všechny krávy; puraskṛtya—vedoucí vpředu; śṛṅgāṇi—trubky z rohů; āpūrya—rozeznívající; sarvataḥ—všude kolem; tūrya-ghoṣeṇa—za zvuku trubek; mahatā—hlasitého; yayuḥ—vyjeli; saha-purohitāḥ—s kněžími.
Všechny starce, ženy, děti a vybavení domácnosti vezli pastevci na povozech tažených voly. Pečlivě si připravili luky a šípy a pak rozezněli trubky zhotovené z rohů. Ó králi Parīkṣite, takto, za hlaholu trubek ozývajícího se ze všech stran, se pastevci, doprovázeni svými kněžími, vydali na cestu.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv byli obyvatelé Gokuly většinou pastevci krav a zemědělci, přesto věděli, jak se ubránit v nebezpečí a jak chránit ženy, starce, krávy, děti i bráhmanské kněze, purohity.