SLOKA 53
muktaṁ bakāsyād upalabhya bālakā
rāmādayaḥ prāṇam ivendriyo gaṇaḥ
sthānāgataṁ taṁ parirabhya nirvṛtāḥ
praṇīya vatsān vrajam etya taj jaguḥ
muktam—takto vysvobozeného; baka-āsyāt—z Bakāsurova chřtánu; upalabhya—když dostali zpátky; bālakāḥ—všichni chlapci, kamarádi; rāma-ādayaḥ—v čele s Balarāmou; prāṇam—život; iva—jako; indriyaḥ—smysly; gaṇaḥ—oni všichni; sthāna-āgatam—šli do svých domovů; tam—Kṛṣṇu; parirabhya—objímající; nirvṛtāḥ—vysvobozeni z nebezpečí; praṇīya—poté, co shromáždili; vatsān—všechna telata; vrajam etya—vracející se do Vrajabhūmi; tat jaguḥ—hlasitě oznamovali, co se stalo.
Jakmile Kṛṣṇa vyvázl z tohoto nebezpečí, všichni chlapci včetně Balarāmy si mysleli, že znovu ožili, tak jako se uklidní smysly, když se člověku vrátí život a vědomí. Radostně Kṛṣṇu objali, shromáždili svá telata a vrátili se do Vrajabhūmi, kde hlasitě rozhlašovali, co se stalo.
Obyvatelé Vrajabhūmi byli zvyklí skládat básně o tom, jak Kṛṣṇa v lese různými způsoby zabíjel asury. Všechny příhody popsali v básních-nebo si je nechali složit u profesionálních básníků-a potom mohli o těchto událostech zpívat. Proto je zde napsáno, že chlapci velmi hlasitě zpívali.