SLOKA 25
itthaṁ mitho ’tathyam ataj-jña-bhāṣitaṁ
śrutvā vicintyety amṛṣā mṛṣāyate
rakṣo viditvākhila-bhūta-hṛt-sthitaḥ
svānāṁ niroddhuṁ bhagavān mano dadhe
ittham—takto; mithaḥ—nebo jinak; atathyam—věc, která není skutečností; a-tat-jña—aniž by věděli; bhāṣitam—zatímco rozmlouvali; śrutvā—když je Kṛṣṇa slyšel; vicintya—uvažující; iti—takto; amṛṣā—skutečně; mṛṣāyate—který se snažil vypadat jako něco, čím nebyl (tím zvířetem byl ve skutečnosti Aghāsura, ale chlapci ho kvůli neznalosti považovali za mrtvou krajtu); rakṣaḥ—(jak ovšem Kṛṣṇa věděl) byl to démon; viditvā—vědoucí; akhila-bhūta-hṛt-sthitaḥ—jelikož je antaryāmī, přítomný všude, v srdci každého; svānām—svých společníků; niroddhum—zakázat jim to; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; manaḥ dadhe—rozhodl se.
Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jenž jako antaryāmī neboli Nadduše sídlí v srdci každého, slyšel, jak si spolu hoši o nepravé krajtě povídají. Nevěděli, že to byl ve skutečnosti Aghāsura, démon, který vypadal jako had. Kṛṣṇovi to bylo známo, a proto chtěl svým společníkům vstup do démonovy tlamy zakázat.