SLOKA 40
śrī-sūta uvāca
itthaṁ dvijā yādavadeva-dattaḥ
śrutvā sva-rātuś caritaṁ vicitram
papraccha bhūyo ’pi tad eva puṇyaṁ
vaiyāsakiṁ yan nigṛhīta-cetāḥ
śrī-sūtaḥ uvāca—Śrī Sūta Gosvāmī promluvil ke světcům shromážděným v Naimiṣāraṇyi; ittham—takto; dvijāḥ—ó učení brāhmaṇové; yādava-deva-dattaḥ—Mahārāja Parīkṣit (či Mahārāja Yudhiṣṭhira), jehož chránil Yādavadeva, Kṛṣṇa; śrutvā—když slyšel; sva-rātuḥ—Kṛṣṇy, jenž ho zachránil v lůně jeho matky Uttary; caritam—činnosti; vicitram—úžasné; papraccha—otázal se; bhūyaḥ api—ještě znovu; tat eva—tyto činnosti; puṇyam—jež jsou vždy velmi ctnostné (śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ, naslouchat o Kṛṣṇovi je vždy ctnostné); vaiyāsakim—Śukadevy Gosvāmīho; yat—protože; nigṛhīta-cetāḥ—Parīkṣit Mahārāja si již navykl naslouchat o Kṛṣṇovi.
Śrī Sūta Gosvāmī pravil: “Ó učení světci, dětské zábavy Śrī Kṛṣṇy jsou naprosto úžasné. Mahārāja Parīkṣit ovládl nasloucháním o těchto zábavách Kṛṣṇy, který ho zachránil v lůně jeho matky, svou mysl a znovu se otázal Śukadevy Gosvāmīho, aby mohl o těchto ctnostných činnostech naslouchat dále.”