SLOKA 41
śrī-rājovāca
brahman kālāntara-kṛtaṁ
tat-kālīnaṁ kathaṁ bhavet
yat kaumāre hari-kṛtaṁ
jaguḥ paugaṇḍake ’rbhakāḥ
śrī-rājā uvāca—Mahārāja Parīkṣit se zeptal; brahman—ó učený brāhmaṇo (Śukadevo Gosvāmī); kāla-antara-kṛtam—to, co bylo vykonáno v minulosti, v jiné době (ve věku kaumāra); tat-kālīnam—vyprávěno, jako kdyby se to dělo nyní (ve věku paugaṇḍa); katham bhavet—jak to bylo možné; yat—tato zábava; kaumāre—ve věku kaumāra; hari-kṛtam—byla Kṛṣṇou provedena; jaguḥ—líčili; paugaṇḍake—ve věku paugaṇḍa (po jednom roce); arbhakāḥ—všichni chlapci.
Mahārāja Parīkṣit se zeptal: “Ó velký mudrci, jak mohlo být to, co bylo učiněno v minulosti, vyprávěno, jako kdyby se to dělo v přítomnosti? Pán Śrī Kṛṣṇa projevil tuto zábavu, při níž zabil Aghāsuru, ve svém věku kaumāra. Jak potom mohli chlapci nyní, když byl ve věku paugaṇḍa, líčit tuto událost, jako kdyby se odehrála nedávno?”