SLOKA 44
śrī-sūta uvāca
itthaṁ sma pṛṣṭaḥ sa tu bādarāyaṇis
tat-smāritānanta-hṛtākhilendriyaḥ
kṛcchrāt punar labdha-bahir-dṛśiḥ śanaiḥ
pratyāha taṁ bhāgavatottamottama
śrī-sūtaḥ uvāca—Śrī Sūta Gosvāmī řekl; ittham—takto; sma—v minulosti; pṛṣṭaḥ—otázaný; saḥ—on; tu—jistě; bādarāyaṇiḥ—Śukadeva Gosvāmī; tat—on (Śukadeva Gosvāmī); smārita-ananta—jakmile si vzpomněl na Pána Kṛṣṇu; hṛta—ztracený v extázi; akhila-indriyaḥ—všechny funkce vnějších smyslů; kṛcchrāt—s velkými potížemi; punaḥ—opět; labdha-bahiḥ-dṛśiḥ—obnovil své vnější smyslové vnímání; śanaiḥ—pomalu; pratyāha—odpověděl; tam—Mahārājovi Parīkṣitovi; bhāgavata-uttama-uttama—ó velký světče, největší ze všech oddaných (Śaunako).
Sūta Gosvāmī řekl: “Ó Śaunako, největší ze světců a oddaných, když se Mahārāja Parīkṣit takto otázal Śukadevy Gosvāmīho, ten si v srdci okamžitě vzpomněl na témata spojená s Kṛṣṇou a navenek ztratil kontakt s funkcemi svých smyslů. Poté jen s velkými potížemi obnovil své vnější smyslové vnímání a začal Mahārājovi Parīkṣitovi přednášet kṛṣṇa-kathā.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvanácté kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zabití démona Aghāsury”.