SLOKA 5
aho ’tiramyaṁ pulinaṁ vayasyāḥ
sva-keli-sampan mṛdulāccha-bālukam
sphuṭat-saro-gandha-hṛtāli-patrika-
dhvani-pratidhvāna-lasad-drumākulam
aho—ó; ati-ramyam—překrásný; pulinam—břeh řeky; vayasyāḥ—Moji milí přátelé; sva-keli-sampat—oplývající vším, co je třeba pro hru; mṛdula-accha-bālukam—měkké a čisté písčité pobřeží; sphuṭat—v plném květu; saraḥ-gandha—vůní lotosového květu; hṛta—přitahovaných; ali—čmeláků; patrika—a ptáků; dhvani-pratidhvāna—jejich štěbetání a poletování a ozvěny těchto zvuků; lasat—létající všude kolem; druma-ākulam—plný pěkných stromů.
“Jen se podívejte, Moji milí přátelé, jak nádherný je tento říční břeh díky své příjemné atmosféře! A pohleďte, jak kvetoucí lotosy přitahují svojí vůní včely a ptáky! Ozvěna jejich bzučení a štěbetání se odrážela od krásných stromů v lese. Také písčina je zde čistá a měkká. Je tedy jasné, že toto je nejlepší místo pro naše hry a zábavy!”
Takto Kṛṣṇa popsal Vṛndāvan před pěti tisíci lety a stejné to tam bylo i za života vaiṣṇavských ācāryů před třemi nebo čtyřmi sty lety. Kūjat-kokila-haṁsa-sārasa-gaṇākīrṇe mayūrākule. Vṛndāvanským lesem se vždy rozléhá štěbetání a vrkání ptáků, jako jsou kukačky (kokila), kachny (haṁsa) a jeřábi (sārasa), a je rovněž plný pávů (mayūrākule). Tytéž zvuky a atmosféra jsou v oblasti, kde stojí náš chrám Kṛṣṇy a Balarāmy, přítomny dodnes. Každý, kdo tento chrám navštíví, slyší příjemný zpěv těchto ptáků (kūjat-kokila-haṁsa-sārasa).